Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Maria Swan Volturi-5 kapitola

07.05.2009 (22:00) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3335×

5.kapitola -Cullenovy       Z pohledu Belly

Když jsem přijela domů připravila jsem si brambory a steak na večeři ale jelikož jsem měla žízeň tak jsem se rozhodla že si zajdu na lov byli dvě hodiny a tak jsem si na sebe vzala bílí nátělník tmavě modrý džíny a bílo oranžové tenisky a šla lovit když jsem nerozhodla vrátit domů že jsem plná po úspěšném lovu dvou pum a jednoho medvěda jsem šla domů a před domem už stáli dvě auta.

Z červeného BMW vylezl Carlisle,Esme,Edward a z Geepu vylezl Emmet,Rosalie,Alice,Jasper. Když jsem se tam objevila všichni na mě koukali jak na blba.

„Dobrý den." Pozdravila jsem a šla do domu a nechala otevřené dveře aby mohli vejít došla jsem do kuchyně a dala péct brambory a steak. Mezitím se všichni sešli u mě v obýváku.

„Dobrý den jsem Carlisle a toto je má žena Esme a tady zbytek rodiny už znáte."říkal tak diplomatickým hlasem.

„Ano velmi mě těší že Vás konečně poznávám. Ale jestli by jste mě na moment omluvily tak bych se šla převléct stát tu mezi sedmi upíry s trikem od krve je trochu trapné." Řekla jsem s humorem na konci.

„Ale jistě chápeme to"řekl a pousmál se.

Vyběhla jsem nahoru rychle jsem se převlékla do něčeho co mi přišlo pod ruku učesala se a stáhla vlasy do ohonu a sešla dolů stále stáli ve stejné poloze jak přišli.

„Ehm já jsem se vlastně ještě nepředstavila jsem Isabela Marie Swan Volturi."řekla jsem a posadila se.

„Prosím posaďte se trochu mě to znervózňuje." Dodala jsem opět s humorem na konci.

„Tak asi by jste vše chtěli vysvětlit nemám pravdu?" zeptala jsem se Carlisla a nadzvedla obočí všichni se mezitím posadili a čekali.

„Ano jestli by jste byla tak hodná." Řekl mi stále diplomatickým hlasem a on mi vyká tak to je gól.

„Prosím nevykejte mi připadám si jako kdyby mi bylo třicet."

„Ano když to tak chceš" a zasmál se.

„Tak mohla bys nám říct proč je někdo z Volturiu ve Forks?"

„Oh jasně, už mě to v Itálii nebavilo tak jsem jela někam jinam."

„A proč zrovna Forks?"

„Víte já ani nevím nějak jsem hledala na internetu a našla to tady."

Řekla jsem a v tu ránu si Jasper pomyslel ‚Určitě jen tak z ničeho nic sem přijede Volturiová s tajemnými dary kterou nikdo nezná. Určit v tom má prsty Aro to je jasné.' a to už jsem se otočila na Jaspera a řekla jsem mu zvíšeným hlasem

„Tak to si myslíš že mě poslal Aro to tě třeba nezajímá že MĚ Aro poslat nemůže že jsem sem jela prostě sama?" zeptala jsem se ho.

Všichni koukali na mě jako jak to vím.

Teď se do toho vložil Edward

„Bello prosím řekni nám co máš za dary abychom příště nebyli překvapeni když nějaký použiješ." Řekl mi a já jen přikývla.

„Mám dva vrozený dary první je štít ten mám proti fyzické tak psychické síle tím se mi podařilo přišpendlit Emmeta k autu a potom mám dar učenlivosti když jsem v blízkosti nějakého upíra tak se naučím jeho dar." Řekla jsem a všichni to vstřebávali pak mi zazvonil telefon.

„Teď když mě omluvíte musím to vyřídit." řekla jsem a vstala došla jsem k telefonu a zvedla ho

„Ahoj tati"řekla jsem a z druhého konce se ozval Aro.

„Ahoj holčičko tak co jak to tam jde?"zeptal se

„Skvěle tati je to tady překrásné čerství vzduch a spoustu milích lidí"

„Tak to je skvělé a co škola taky dobrá a nemáš tam třeba potíže mohl bych poslat tvoji gardu." Ou tak tohle asi slyšeli z toho se nevykecám.

„Škola je tu skvělá a nikoho posílat nemusíš nic se tu neděje. Hele tati zrovna mám návštěvu a je neslušné že je tam nechávám samotné takže nevadilo kdybych ti zavolala zítra?" zeptala jsem se

„Ne ne jen je skvělé že jsi si našla kamarády tak zatím ahoj. A Bells stýská se mi."řekl se smutným hlasem na konci

„Mě taky tati mám tě moc ráda zatím ahoj."řekla jsem

„Já tebe taky ahoj." Vypnula jsem telefon a šla do obýváku. Musela jsem si odkašlat aby vůbec zaregistrovali že jsem přišla.

„Ehm Bello mohla bys nám říct kdo jsou tvý rodiče?" zeptal se Carlisle s nadějí v hlase.

„No matka zemřela při porodu a otec se o mě staral od narození." Vyhnula jsem se odpovědi.

„Ano to je mi moc líto ale mohla bys nám říct jméno tvého otce?" ptal se pořád dosti dychtivě.

„Ehm....já...no...musíme se bavit o mých rodičích?"zeptala jsem se zase nadějí v hlase já.

„Ne ovšem že ne."řekla Esme rychle a šťouchla Carlisla do žeber takže jsem se zachichotala Esme se na mě zářivě usmála a Carlisle také.

„Tak co chcete ještě vědět?" zeptala jsem se ještě

„No já mám spoustu otázek."to nebyla odpověď spíš konstatování.

„Tak třeba tou první."

„No jak výš ty nejsi upír ale ani nejsi člověk. Co jsi?"ptal se dychtivě až sem se tomu musela usmát.

„Poloupír" řekla jsem opět a všichni na mě zase zíraly.

„Ale no tak nekoukejte tak vyjeveně je to docela otravné když na vás někdo dalších pět minut civí kvůli nějaký prkotině." A zasmála se

Všichni se začali smát a Emmet samožřejmě nejvíc a ještě si udělal poznámku

„No konečně někdo stejně vtipný jako já." Tak tomu jsem se zasmála i já.

„Co máš všechno za schopnosti jako který jsi zdědila"zeptal se opět Carlisle

„No mám skoro všechno kromě nesnesitelné žízně já můžu jít na lov tak jednou do měsíce a spát můžu taky jednou do měsíce většinou si to vyberu všechno v jeden den. A srdce místo toho aby mi bylotak se třepotá čehož jste si už určitě všimly."

„Ano je to zvláštní nikoho jako jsi ty jsme ještě nepotkali."

„No to taky ani nemůžete já jsem jediná."

„A jak vysoko jsi postavená u Ara?"zeptal se

„No řekněme že dosti vysoko hned pod Arem,Markem a Caiem."řekla jsem a trochu zrudla.

Na to už teď všichni otevřeli pusu a zase zíraly tak jsem si rejpla

„Ale no tak už zase?" na to pusi zavřeli a začali se smát všichni ale zase Emmet byl ve vedení.

„No nechci vás vyhazovat ale už by jste asi měli jít, protože já mám ještě úkoly a ještě si něco musím zařídit ale jinak děkuju za návštěvu."řekla jsem a usmála se na ně.

„Ah jistě zapomněli jsme že jsi ještě napůl člověk takže máš jěště nějaké jiné povinnosti. Sbohem Bello a Dobrou noc."řekl vstal a odcházel k domovním dveřím. Rozloučila jsem se i s ostatníma a šla jsem si dodělat večeři. když jsem se najedla šla jsem si udělat úkoly a šla si lehnout protože jsem byla dnes na lovu tak jsem unavená.

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Maria Swan Volturi-5 kapitola: