Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Maria Swan Volturi 11

03.03.2010 (12:45) • Matys • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2508×

11. Že by konkurence?

Bella

Po nádherném milování s Edwardem jsem se šla umýt, když jsem vyšla tak se Edward nabídl že mi udělá snídani. Když jsem sešla z ložnice do kuchyně Edward se koukal z okna na Arose který je ve výběhu. Došla jsem k němu a objala ho ze zadu okolo pasu a koukala se z okna s ním.

„Ten je tvůj?“ ptal se.

„Ano, dostala jsem ho od Marcuse k narozeninám.“ Odpověděla jsem, Edward se ke mně otočil a vtiskl mi polibek na čelo.

„Udělal jsem ti snídani. Pojď se najíst.“ Sedl si na židli a mně si posadil na klín, přišoupnul k nám talíř a do ruky vzal vidličku.

„Hodláš mě krmit?“ ptala jsem se ho.

„Jo.“ Vzal na vidličku míchaná vajíčka a začal mě krmit. Až když jsem se najedla, tak mě propustil ze svého sevření. On šel umýt nádobí a já šla na zahradu za Arosem. On ke mně ihned přiběhnul a já ho začala hladit po hlavě. Spokojeně si dal hlavičku dolu a zavřel oči. Nevím jak dlouho jsem tam stála a hladila ho. Všimla jsem si že Edward stojí mezi dveřmi opřený o futra a s tím jeho krásným pokřiveným úsměvem mě pozoruje. Usmála jsem se na něho, on se odlepil ode dveří a šel k nám. Aros samozřejmě uši do předu. Otevřel oči a hlavu dal rychle nahoru. Měl jí tak vysoko že mu vynikl nádherný krk. Tišila jsem ho. Edward se na mně ostražitě díval. Bál se o mně.

„Klid chlapče, to je Edward nic ti neudělá.“ Uklidňovala jsem ho. Nakonec zase sklonil hlavu a šel k Edwardovy. Ten ho sledoval, koukaly si do očí. Nakonec do něj Aros strčil nosem, on ho nejistě pohladil po jeho kštici a usmál se. Pozorovala jsem ty dva a vyskočila si na ohradu. Najednou Edwardovy začal zvonit telefon, Aros se lekl, začal vyhazovat, házet kozly, stavět na zadní. Tohle nikdy nedělal. Edward se na mně omluvně podíval a já jen kývla, on zvedl telefon a já šla uklidnit Arose.

„No tak Arosy klid.“ Uklidňovala jsem ho. Stála jsem od něj v dostatečné vzdálenosti, ruce dané před sebe v obranném gestu.

„Klid chlapče, no tak uklidni se.“ Říkala jsem mu uklidňujícím hlasem. On se na mně otočil a začal se stavět na zadní. Docela jsem byla zaskočená.

„Arosy, no tak nech toho. Nikdo ti nic neudělá.“ Stála jsem tam na místě a Aros se začal přibližovat. Pořád stál na zadních a předníma kopal.

„Bello.“ Slyšela jsem zakřičet Edwarda, a poté mě strhl stranou akorát v čas protože jsem viděla jen jak dopadly Arosovy přední nohy na místo kde jsem právě stála. Vykuleně jsem na to místo koukala a nemohla se vzpamatovat.

„Bello, jsi v pohodě? Proč jsi neuhnula? Mohl tě zabít.“ Vyčítal mi. Já jen dál koukala na to místo a mlčela.

„Jak- jak to mohl udělat? Nikdy mně nenapadl!“ Chtělo se mi z toho brečet.

„Nevím co ho tak rozlítilo. Jako kdyby se přestal ovládat. Jako kdyby to nebyl on.“ Pokračovala jsem dál.

„To bude v pohodě, volala mi Alice že nám přijely starý známí a bude tam jedna dosti otravná upírka která se mně snaží už dlouhá léta zbalit. Chci abys tam šla se mnou a jelikož jsi moje přítelkyně mohla by mi konečně dát pokoj.“ Dořekl. Pořád jsme ale leželi na zemi na kterou mě Edward strhnul.

„Dobře.“ Zašeptala jsem a podívala se mu do očí. Musela jsem ho políbit. Polibek po chvilce ukončil a mi se zvedli. Záda jsem měla od trávy a tak jsem se musela jít převléct. Vzala jsem si na sebe minisukni blankytně modré barvy, k tomu žlutý top který držely jen prsa takže jsem si nebrala podprsenku a bílé boty na podpatku, vlasy jsem si svázala do drdolu a šla jsem za Edwardem který čekal v obýváku. Když mě uviděl usmál se.

„Strašně ti to sluší.“ Sklonil mi poklonu a políbil mě.

„Děkuji můžeme jet?“ ptala jsem se ho, čapla klíče ze stolku a šla do garáže. Edward mě ale zastavil.

„Budu řídit já.“ Řekl nekompromisně.

„Ne je to moje auto.“ Mračila jsem se na něj.

„Ale no tak lásko, nevíš kudy jet, prosím.“ Jel nosem po mém krku a slovo prosím mi zašeptal do ucha. Musela jsem zhluboka dýchat abych to ustála.

„N-ne.“ Koktala jsem ze sebe. Ale věděl že má vyhráno.

„Prosím, strašně moc.“ Byl těsně u mích rtů a jemně o ně otřel když mluvil. Musela jsem ho chtě nechtě políbit. Podala jsem mu klíče a šla si sednout na místo spolujezdce. Edward mě obdařil jedním ze svých nádherných úsměvů. Vyjely jsme směr dům Cullenů. Dojely jsme před něj, Edward vystoupil, upírskou rychlostí oběhl auto a otevíral mi dveře. Natáhl ruku aby mi pomohl z auta ven. Zavřel za mnou dveře a šli jsme k domu. Edward mi jako správná gentleman otevřel dveře, vešli jsme do nádherných prostorných místností.

„Je to nádherný dům.“ Pochválila jsem ho.

„To potěší Esme. Potom jí to řekneš.“ Vedl mně dál až do obývacího pokoje kde byly shromáždění všichni z jeho rodiny a pět dalších osob.

„Edwarde tak ráda tě vidím.“ Začala pištět nějaká blonďatá barbie. Edward se jako srab schoval za mně

„Srabe.“ Sykla jsem na něj. Jelikož se Edward vyhnul jejímu útoku visela ta holka na krku teď mě. Držela mně moc pevně, nemohla jsem dýchat. Po chvilce mně ta holka pustila a zatvářila se překvapeně.

„O-omlouvám se.“ Vykoktala ze sebe. Já jsem se snažila nabrat dech. Když se mi to povedlo představila jsem se.

„Jsem Isabella Maria Swan Volturi. Edwardovy přítelkyně.“ Usmála jsem se na ní. Nejdřív byla zaskočená chudinka.

„Bello, dovol abych ti představil Denaliovy. Toto je Tanya, Irina, Kate, Carmen a Eleazar.“ Představil mi je. Eleazar.

„Eleazare tak ráda tě opět vidím.“ Objala jsem ho.

„Ty si vyrostla Bello. A jak to že jsi tady? Aro tě pustil? I přes to všechno?“ ptal se. Naštěstí neřekl nic konkrétního.

„To víš no, ve Volteře jsem se dusila. A Aro mně pustil dokonce to sám navrhl.“ Pokrčila jsem rameny.

„Jo ty jsi měla před nedávnem ty narozeniny tak ti chtěl udělat radost.“ Řekl. Při šlově narozeniny jsem mu zacpala pusu. A čekala co se stane, tady slovo narozeniny, svatba a taková slova působí na Alici jako magnet. Krčila jsem v očekávání ramena a zavírala oči. Dostalo se přesně té reakce jakou jsem čekala. Alice začala pištět.

„Narozeniny?“ povzdychla jsem si. Eleazar se na mně omluvně podíval. Pustila jsem ho a sedla si na sedačku.

„Odkud se znáte?“ ptala se Carmen.

„Z Volteri, Eleazar byl mým přítelem který mi pomáhal z průšvihů?“ zasmála jsem se když si na to vzpomenu. Eleazar se zasmál taky.

„No jasně, vteřinové lepidlo na Arovu židli v pracovně byl výkon. Zuřil ale jinak nic se nedělo.“ Začal se smát, já jsem se ráda přidala.

„Cože si? Ty jsi dělala vtípky na Ara?“ ptal se Emmet?

„Jo. Já jediná na to měla privilegia.“ Smála jsem se hodně, Cullenovy se taky smáli a Denaliovy na tom nebyli o moc lépe. Když jsme se dosmáli tak jsme si povídali. Hodně jsme se nasmáli o starých časech ve Volteře. Moje vtípky na Ara byli impozantní. Asi po dvou hodinách jsem jela domu. Tam jsem se umyla a lehla si do postele. Koukala jsem do stropu a přemýšlela o Tanye. Byla hezká to ano, nelíbí se mi pohledy co na Edwarda hází a už vůbec ne ta její moc. Proč se Edward potom nenabídl že pojede se mnou. Já vím že jsme spolu jenom krátce ale tohle mi nehraje. Ani jsem se nenadála a bylo ráno. Dneska byl čtvrtek. Vylezla jsem z postele a zalezla pod sprchu. V koupelně jsem provedla hygienu a zabalená jen v županu sešla do kuchyně. Udělala jsem si snídani, najezená jsem vypochodovala zpět nahoru a v šatně se oblékla. Dneska jsem si vzala džíny, dlouhý nátělník až pod zadek, na krk medailonek od mamky a vlasy jsme svázala do culíku. Nemalovala jsem se, taky na co? V předsíni jsem popadla tašku a šla do auta. Rozjela jsem se ke škole, zaparkovala vedle Cullenů, a vylezla z auta.

„Ahoj lásko.“ Řekl mi. Políbila jsem ho.

„Ahoj.“ Vzal mně za ruku a šli jsme do školy. Hodiny jsem měla společné s některých s Cullenů. Na obědě jsem si sedla taky s nimi.

„Tak co Bello, co říkáš na Tanyu?“ ptal se Emmet.

„Je zajímavá a hlavně ta její schopnost. Takovou jsem dlouho nepotkala.“ Řekla jsem jim a asi je hodně překvapila.

„Co to povídáš. Tanya žádnou schopnost nemá.“ Oponovala mi Rose. Cože se mnou mluví.

„Ona vám to neřekla? Může manipuloval s lidmi i upíry. Stačí ji k tomu jenom rozhodnutí a ten dotyčný udělá co ona sama chce.“ Vysvětlila jsem jim.

„Akorát se divím že to Eleazar svým darem nerozpoznal. Tomu vážně nerozumím, možná mu vsugerovala že žádnou schopnost nemá. Ale je jisté že jí má.“ Pokračovala jsem dál. Rose kdyby mohla tak by zrudla vzteky.

„Ta mrcha, jak si mohla někdy to z nás zkusit.“ Vztekala se.

„Obalím vás štítem aby na vás její moc nepůsobila.“ A ihned to udělala.

„A tak mně napadá, nemohla to včera s tím Arosem způsobit ona? Že by se nějak dozvěděla že spolu jsme?“ koukla jsem se na něj.

„Co se stalo?“ ptala se Alice.

„Včera jak jsi volala Edwardovy se Aros začal chovat nějak divně, napadl mě a málem mě zašlápl. Nevím co to do něho vjelo, takhle se nikdy nechoval.“ Vysvětlila jsem jí.

„Včera když přijely Denaliovy se Tanya omluvila že potřebuje na lov. A předtím se ptala kde je Edward, řekli jsme jí že je se svou holkou, tak jestli třeba nešla po Edwardovým pachu a neviděla vás dva spolu, a všechno spunktovala.“ Říkal svojí domněnku Jasper.

„To je asi nejpravděpodobnější.“ Odpověděla jsem mu. Zbytek dne se strašně vlekl. Já jsem se na parkovišti s Edwardem. Rozloučila a jela k sobě domu. Tam jsem se převlékla do starých věcí a šla za Arosem, do boxu jsem mu dala seno. Vzala si na něj postroj a šla k němu. přes rameno jsem měla kapsu a v ní věci na čistění, v rukou sedlo a přes druhé rameno uzdečku. Sedlo jsem položila na ohradu a uzdečku hodila přes sedlo, pískla jsem na Arose a ten přiběhl. Byl teď naprosto v pohodě. Dala jsem mu jablko a začala to čistit. Když byl čistý začala jsem ho sedlat. Potom mu nandala uzdečku a mohli jsme vyrazit. Jezdím v anglickém sedle, přešla jsem silnici a ocitla se u pole s obilím. Cesta pro traktory byla skoro bez kamenů, dlouhá a rovná. Pobídla jsem Arose a ten se rozklusal, pobídla jsem ho znovu a rozcválal se. Stoupla jsem si do třmenů a jela jako na dostizích. Když jsem usoudila že to stačí zastavila jsem. Poplácala jsem Arose po krku, zhluboka dýchal stejně jako já, ono se to nezdá ale udržet rovnováhu je docela těžké. Pobídla jsem Arose a šli jsme dál, nějak jsme se dostali na kraj města rovnou u malé večerky. Arose jsem zastavila na trávě před obchodem. Seskočila jsem a uvázala ho u stromu od které trčela větev vodorovně.

„Za pár minut se vrátím, je si skočím pro něco k pití.“ Řekla jsem mu. Jen kývnul a já šla do obchodu. Prodavačka na mně koukala. Šla jsem si pro láhev z vodou. Měla sportovní provedení i s tím uzávěrem. Zaplatila jsem a vyšla ven. U Arose stála malá holčička a hladila Arose po noze. Ten byl k ní sehnutý a očuchával jí. Usmála jsem se a přešla k nim. Té holčičce mohlo být tak pět víc ne.

„Ahoj malá, líbí se ti?“ zeptala jsem se, ona se na mně koukla a kývla.

„A chceš si na něj sednout?“ jí se ihned rozzářily očka. Vzala jsem jí v podpaždí a vysadila jí do sedla. Ta se začala smát.

„Lizie, Lizie kde jsi?“ volala nějaká žena. Jakmile jí uviděla na koni přiběhla k nám.

„Hrozně se omlouvám, ona má strašně ráda koně a jakmile někde nějakého uvidí hned za ním musí jít. Děkuji vám že jste na ní dala pozor.“ Řekla a sundávala Lizie.

„Ale to nemusíte, je dobré vědět že se vždycky najde někdo kdo zvířata vidí jako přátelé.“ Ujistila jsem jí. ještě jednou mi poděkovala.

„Tak Lizie, jestli se ještě někdy potkáme slibuji že tě svezu.“ Mrkla jsem na ní. Ona i s její mámou odešli. Odvázala jsem Arose a vyskočila mu na hřbet, popadla otěže a směrovala ho do lesa. Hmm možná bych mohla zajet ke Cullenům. V tom jsem cítila silné dloubnutí do štítu, nečekala jsem to a spadla z koně. Naštěstí jsem spadla do trávy tak se nic vážného nestalo ale o pár centimetrů dál a bylo by to křížem na kámen. Znovu jsem nasedla na Arose a cvalem se vydala ke Cullenům. Objevila jsem se u Cullenů za pár minut. Arose jsem nijak neuvazovala a nechala ho stát před domem. Došla jsem ke dveřím a zaklepala. Otevřela mi Alice.

„Ahoj Bello, pojď dál.“ Hned mě tahala dovnitř.

„Alice ona jí použila proti vám.“ Hned na to reagovala. Slyšela jsem Tanyu u Edwarda v pokoji.

„Rodino?! Můžete sem?“ zavolala. Všichni se ihned seběhli.

„Co se děje Alice?“ ptal se Carlisle. Ihned jsem přetáhla štít i přes něj a Esme, ale taky přes Denaliovy tedy krom Tany. Edward se na mně usmál a šel mě obejmout. Ihned jsem ho políbila.

„Tak co se děje?“ ptal se Emmet.

„Dnes jsme vedla s ostatníma na obědě velmi zajímavou debatu a myslím že by jste to všichni měli vědět. Jedná se o Tanyu.“ Otočila jsem se na jmenovanou. Ona na mně hodila vraždící pohled.

„Co se děje s Tanyou?“ ptala se Carmen se strachem.

„Řekněme že Tanya má velmi zajímavou schopnost že?“ koukla jsem se na ní. Ona se jen ušklíbla.

„To bude nějaký nesmysl Bello. Tanya žádnou schopnost nemá, poznal bych to.“ Vložil se do toho Eleazar.

„Ale má. Pořád je na vás používá aby jste nic nepoznali, když jste přijely tak Tanya jaksi se zatoulala k mému domu kde jsem v tu chvíli byla s Edwardem. Díky její žárlivosti mě málem přizabil můj kůň. Také se pokoušela použít svou moc na Edwarda a Esme, ale jelikož mám přes ně přetažený štít tak se nic nestalo. Chci vědět Tanyo proč tak jednáš? Proč jsi tak zákeřná že ses mě pokusila zabít.“ Při posledním slově sebou Edward trhnul. Tanya zavrčela.

„Víš proč tak jednám? Edward byl můj, potom si přijdeš ty a sebereš mi ho. Ubohý poloupír kterého se mi málem podařilo zabít blbým zvířetem.“ Řvala na mě.

„Milá Tanyo, měla by jsi se naučit slušnému chování, tak za prvé – Edward nikdy pokud já vím nebyl tvůj tak jsem ti ho nemohla sebrat, za druhé – Můj kůň není blbý zvíře a za třetí – jak to se mnou jednáš? Jsi tak lehkomyslná že pouhé další slovo může být tvůj rozsudek smrti.“ Poslední slova jsem spíše syčela.

„Určitě. Nějaká naivní nána mi tu nebude říkat jak a s kým mám mluvit a už vůbec ne mi vyhrožovat smrtí.“ Řvala na mně.

„Být tebou Tanyo tak držím jazyk za zuby.“ Radil jí Eleazar. Moc dobře znal moji taktiku.

„Měla by jsi vědět že jsem z královského radu milá Tanyo.“ Řekla jsem chladně a bezcitně. Všichni sebou trhli. Tedy až na Tanyu.

„Určitě leda tak nějakých poběhlic.“ Uchechtla se pro sebe. Nasadila jsem milý úsměv a nebezpečnou podstatu. Teď jsem byla přesně jako můj otec, bezcitná, krutá a zákeřná. Udělala jsem krok k ní. Eleazar začal couvat, ani se mu nedivím. To co se tu za pár okamžiků odehraje nebude nic hezkého ale já se nenechám urážet.

„Měla by jsi vědět že jsem v rodu Volturiů. Aro Volturi je můj otec.“ Řekla jsem až moc přeslazeným hlasem. Ona zalapala po dechu a v obličeji se jí objevil strach. Obrovský strach.

„Musím ti říct že jsi se právě dopustila porušení druhého zákona.“ Postupovala jsem k ní dál.

„Bello.“ Zamnou řekl Edward a popošel kousek ke mně. Ale Eleazar ho zastavil.

„Stůj tam, teď je velmi nebezpečná, mohlo by se ti něco stát. Tohle už jsem jednou viděl, ve Volteře. Nebezpečná a stejně úchvatná jako její otec. Tahle milosrdná nálada je  jejich rodině velice nebezpečná. Tanyo dopustila jsi se ohromné chyby když jsi zaútočila na Isabellu, dostat tě do rukou její otec mučil by tě několik staletí a nakonec upálil za živa.“ Říkal. Ano Eleazar, svatý Eleazar. Udělala jsem další krok k Tanye.

„Chceš to nějak odčinit?“ ptala jsem se jí. ona samým strachem se nemohla ani pohnout.

„Dám ti návrh, ty se zbalíš a vypadneš odsud, už tě nikdy nechci vidět. Jestli ještě někdy překročíš práh těchto dveří zabiji tě rovnou a nebudu se ptát co tu děláš! Je ti to jasné? A teď vypadni.“ Ustoupila jsem jí o krok na stranu. Ona se sebrala a upírskou rychlostí byla v trapu. Zhluboka jsem se nadechla a rozčíleně vydechla. Nakonec jsem se uklidnila. S úsměvem jsem se otočila na ostatní. Ti se zatajeným dechem mě sledovaly. Pak se začal Emmet nekontrolovatelně smát.

„Teda Bello ty dokážeš opravdu nahnat strach.“ Pokrčila jsem rameny a šla za Edwardem. Díval se na mně moc obezřetně.

„Snad se nebojíš?“ ptala jsem se ho pochybovačně. On jen stál a koukal na mně. Tohle bolelo. Otočila jsem se na patě a šla na zahradu kde jsem nechala Arose. Naskočila jsem, pobídla ho a zmizely jsme v lese, volání mého jména jsem ignorovala.

SHrnutí

Autor: Matys (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Maria Swan Volturi 11: