Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella 9. Díl

xD Bez komentáře :D

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu

Isabella 9. Díl
Jane, Alec a jejich začátek v novém světě.
Samozřejmě vzpomínky při cestě do Voltery.

Prosím zanechte komentář. Moc děkuju

11.12.2009 (20:15) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3066×

Když jsem přijela na letiště všichni se na mě sesypali jak to dopadlo. Neměla jsem co vysvětlovat. Nic zvláštního se nestalo. Jak hrozně se mi nechce zpátky. S Bellou i Edwardem jsem si docela rozuměla. O Belle kolovali Volterou takové šílené povídačky. Až teď jsem zjistila, že to není pravda. Někdo mi kdysi řekl, že Isabella Swan je chladnokrevná a nikdy nemilovala nikoho dokonce ani toho upíra co od ní odešel… Dnes jsem zjistila, že ten upír co ji nechal, byl Edward a ona není taková, jak se říká.

Když jsem konečně přestala přemýšlet vlezla jsem do letadla a posadila se. S hrůzou jsem čekala, co bude, až dorazím domů. No po té menší dovolené za hradbami už nevím, jestli se tomu dá říkat domov. Byla jsem tam od začátku mého stvoření. Mě a Aleca našel Demetri s Felixem když byli na pochůzce kvůli nedodržování pravidel.

Na místě kde nás našli, byl jen les a mi byli schovaní v nějaké skále hluboko v lesích. Nebyl na nás hezký pohled. Vzhledem k tomu že jsme byli novorození a bez dozoru kolem nás bylo asi pět znetvořených těl. Nevěděli jsme co to s námi je! Byli jsme, jak v jiném snu ve kterém je to nejhorší jako noční můra.

Vzpomínám si, jak mi Felix podal ruku, abych mohla vylézt z úkrytu. Napoprvé jsem na něj zavrčela, ale nakonec jsem se nenechala moc dlouho přemlouvat. Poslechla jsem a Alec jako můj bratr šel, zamnou. Ale byl opatrnější než já. Když jsem byla jako člověk přímo ze mě sršela naivita a nerozvážnost mladé a hloupé holky.

Co se stalo, než jsme se ocitli v tomhle světě si nemohu vzpomenout ale Alec ano. Jen o tom nechce mluvit. Nejednou jsem se na to ptala, ale pořád mi opakoval, že na to nechce myslet. A tím vždycky utnul tohle téma. Protože kdyby mu to jeho upíří schopnost dovolila, zapomněl by hned.

Demetri se ujal Aleca a mě Felix. Vzali nás mezi sebe a šli jsme neznámo kam. Docela si i pamatuju rozhovor ale jen z části.

„Felixi kam nás to vedete?“ zeptala jsem se ho já.

„Musíme Vám vysvětlit určitá pravidla. A samozřejmě se musíte naučit ovládat. To je takové menší pravidlo mimo Volteru,“ řekl Demetri a pokračoval v cestě, aniž by zastavil.

„Volteru?“ zavrčela jsem.

„Ano Voltera. Tam žije takzvaná královská rodina. Ta určuje pravidla! A nechává zabíjet ty, kteří nejsou schopni je dodržovat,“ dodal zase Felix.

Docela mi připadalo, že se doplňují jako já s Alecem když teď to moc nevypadalo. Takže nás je víc? Kolik nás tak může být. Všichni žijí ve Volteře? Napadlo mě tisíc otázek a já nebyla schopná nic vyslovit.

„Felixi?“

„Ano Jane.“

„Nás je víc?“ zeptala jsem se ho.

„Ano je nás hodně. Někteří dokonce žijí i mezi lidmi aniž by je zabili. Jsou dvě rodiny, které se živí zvířecí krví. Cullenovi kteří bydlí ve Forks a klan z Denali.“

Vysvětloval tak pomalu jako bych byla hluchá nebo tak něco. Ale mně to vyhovovalo. Mohla jsem pomaličku vstřebávat nové informace. Podívala jsem se na Aleca a ten šel poslušně vedle Demetriho. Nikdy jsem si nevšimla, jak jsou hezcí. Taková světlá pleť a červené hábity až na zem.

Ze vzpomínek mě probudil kecafónek, který oznamoval přistání v Itálii.

Ta cesta tak utekla, když přemýšlím nad minulostí. Někdy bych se docela ráda dozvěděla, jak to celé bylo. Ale myslím, že Alec si to nebude chtít připomenout.

Vystoupila jsem z letadla a nastoupila znovu do auta, které  mě odveze do hradu. Na Aleca jsem se těšila. Trochu i na Felixe se kterým jsem si dobře rozuměla. A abych nezapomněla na Demetriho. Ten je zase jako můj starší bratr, kterého jsem nikdy neměla. Fyzicky ani mít nikdy nebudu.

Když jsem si připustila tu myšlenku bylo mi tak nějak smutno. Už si ani nepamatuju, jestli sme měli rodiče. Jestli žili nebo zemřeli. No teď už na živu nebudou. Přeci je to jen 400 let. Bylo docela morbidní nad tím uvažovat. Jaké by to bylo, kdyby byli tady s námi. Ale jednou jsem byla něčí dcera a tím to také zůstane. I když teď jsem nemrtvá.

Auto zastavilo za branami Voltery a já vystoupila. Na přivítanou mě přišel pozdravit Alec a Felix.

„Ahoj Jane,“objal mě Alec.

„Alecu.“ Stiskla jsem ho tak moc že bych ho nejradši rozmačkala.

„Felixi kde máš Demetriho?“

„Ten něco pro tebe chystá,“ řekl spiklenecky.

„A prozradíš mi něco?“ zeptala jsem se ho šeptem.

„To nemůžu. Chceš, aby mě zabil?“ řekl se smíchem na tváři.

„Tak jo. Nebudu tě přemlouvat. Jak ses měla u Belly?“

„Docela dobře. Je moc hodná. Překvapila mě!“ řekla jsem upřímně.

„Tak pojď za mnou.“ Řekl Felix a ukázal ke dveřím, které vedou do velkého sálu.

Šli jsme normálním krokem, protože nebylo kam pospíchat. Já se mohla těšit na to, co připravil Demetri.

Po pár minutách jsem vešla do místnosti a nebyla jsem schopna žádného slova!

Nemohla jsem mluvit, jaká to byla krása… Nevěděla jsem co říct. Dem ke mně přišel a objal mě.

„Ahoj Jane. Tohle je k přivítání tvého návratu. Nikdo tady nevěřil, že se vrátíš. Ale jsi tu.“

„Děkuju Demetri je to krásné. Máš talent to se musí nechat.“ Objala jsem ho.

„Ale ještě něco se oslavuje,“ mrknul na mě.

„Já tě nějak nechápu.“

„Jane ty jsi už i sklerotická? Co ti to venku udělali?“ začal se smát tak nahlas, že se za námi začali všichni otáčet.

„Nejsem sklerotická!“ zaprskala jsem.

„Ale jsi.“

„Tak se přestaň semnou hádat a mluv.“

„Dnes je to přesně 400 let od tvé proměny. Zapomněla jsi?“

„Aha tohle…“

„Ano tohle.“ Opakoval po mně.

„Všechno nejlepší. Ať žiješ ještě hodně dlouho,“ udělal malý úšklebek a objal mě.

„Moc se ti to povedlo. Jak to Aro vůbec dovolil proměnit hlavní sál na tohle?“ řekla jsem úžasem.

„No nic jiného mu nezbývalo. A na druhou stranu pro tebe udělá všechno a ty to víš.“

„Dobře. Ale i tak moc děkuju. Povedlo se ti to. Tady je snad každý koho znám i neznám,“ rozhlížela jsem se dokola.

„Kde je Lefre?“ zeptala jsem se Demetriho.

„Je v pokoji. Celkem naštvaný.“

„Nevíš proč?“

„Tak to nemám ponětí. A v celku mi to je jedno!“

„Půjdu se za ním podívat.“

„Omluvte mě prosím.“

„Omluvte mě prosím.“ otočila jsem se na podpadku a vkročila jsem do velké haly.

8. Díl = 10. Díl

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Isabella 9. Díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře