Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella 8. Díl

09.12.2009 (20:15) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3277×

Lefre ve Volteře

Nechtěl jsem podlehnout Jane ale nešlo to. Měl jsem výčitky svědomí. Jestli se to Bella dozví tak je konec!

Jacksonvill = Pohled Belly

„Edwarde.“

„Ano Bello,“ řekl jemně.

„Myslím, že je na čase vymyslet něco na Lefreho. Musí dostat za vyučenou!“ zeptal se mě ještě dodatečně.

„Ale jak to chceš udělat? Když se dozví, že jsme zase spolu tak mu to bude jasné.“ Odpověděla jsem.

„Ne on nebude vědět, že jsme spolu,“ řekl nadšený svým plánem.

„Co takhle hrát si sním?“ řekla jsem ironicky.

„Něco vymyslíme.“

„Já si sním, ale nechci hrát! Já ho prostě a jednoduše zabiju!“ Odsekla jsem.

„Bello je to na tobě ale uvědom si, že teď máš dost navrch. Odjel a o nás neví!“

„Já vím Edwarde ale já mám na něj takovou zlost,“ chytla jsem ho za ruku a držela jí v té své.

„Je to jen na tobě lásko co uděláš. Každopádně všechno bude správně,“ podotkl a přitáhl si mě k sobě.

„Mám svůj plán a on z toho nevyvázne tak jednoduše!“

Přitulila jsem se k němu a začala ho líbat. Byla jsem nesmírně spokojená, že se nemusím ovládat a už vůbec ne on. Když jsem byla ještě člověk bylo mi ho líto. Teď už takový problém nemá a já se nemusím kontrolovat, co dělám. Zadívala jsem se mu do očí a ruce jsem zabořila do jeho krásných vlasů.

Itálie Voltera = Pohled Jane

„Aro mohla bych s tebou mluvit?“  zeptala jsem se Ara.

„Co potřebuješ, Jane?“

„Potřebovala bych na pár dní odjet z Voltery.“

„Na jak dlouho přesněji?“

„Myslím, že tak 4 dny budou stačit.“

„Dobře ale moc se mi to nelíbí. Poradu posunu za 4 dny snad tu Lefre ještě vydrží.“

„Slibuji, že do 4 dnů budu zpátky,“ a stím jsem odešla ze sálu.

Celkem mě zajímalo, jak to Belle vysvětlím. Ani mě nenapadlo, že to budu já, kdo bude chtít Lefreho pro sebe. Tajně jsem doufala, že mezi nimi to není tak vážné, jak se zdá. Vydala jsem se na letiště, které mi propůjčil, Aro na dobu mé nepřítomnosti. Nastoupila jsem do letadla a usadila se do příjemného materiálu. Po mé pravici stál stoleček pevně přidělaný a na něm stálo občerstvení dvou výběrů. V jedné lahvi byla lidská krev a v druhé trošku zastrčené byla zvířecí. Při pomyšlení na zvířecí krev se mi dělalo špatně. Musela jsem se nějak zabavit. Proto jsem si vzala sebou knížku a začala si číst. Čas ubíhal tak rychle, že stevard ohlásil přistání na letišti Jacksonvill. V hlavě mi začala zase kolovat myšlenka, co řeknu Isabelle. Nechci, aby byla s Lefrem! Ale na druhou stranu nechci aby si myslela že jsem nějaká hysterka.

Vystoupila jsem z letadla, kde mě čekalo najaté auto, které mě mělo dovést za ní. Nasedla jsem do zadní poloviny auta a vytáhla jsem znovu knížku. Sice jsem četla, ale vůbec jsem ji nevnímala. Hlavou mi pořád lítalo, jak to asi bude probíhat. Jedna možnost byla, že to bude všechno v pořádku, ale ta druhá nebyla moc příjemná. Měla jsem záblesky obrazů Belly a mě jak se pereme a skončí to hodně špatně. Pak se tam objeví Lefre a je všechno v háji. Musím důvěřovat Arovi, že ho nepustí po dobu mojí nepřítomnosti.

Blížila jsem se nesmiřitelnou rychlostí k jejímu bytu… Vypadal hrozně. Z venku špinavý a zchátralí. Nechtěla jsem radši ani vědět jak to vypadá uvnitř.  Když auto zastavilo, vystoupila jsem a namířila si to rovnou do toho hnusného baráku. Dveře se skřípěním otevřeli a já vstoupila do nejhorší části domu. Zdi byli navlhlé a docela páchly nepopsatelným pachem. Podlaha byla velmi špinavá a všude se válel bordel. Na strop jsem nebyla ani schopná ohnout hlavu nahoru.  Nechtěla jsem si to tam prohlížet celé tak jsem se jen rozhlédla a rozeběhla se upíří rychlostí k jejím dveřím. Po pár vteřinách jsem stála před dveřmi a uvažovala, jestli mám vůbec zaklepat. V tu chvíli jsem si připadala jak žárlivá milenka. Ale musela jsem něco udělat takhle bych se zbytečně trápila. Alespoň zjistím, jak na tom ti dva jsou.

Bella otevřela dveře a hned zavrčela.

„Isabello klid. Jdu si s tebou jen promluvit. Můžu dál? Prosím.“

„Jane. Pojď,“ uhnula mi na stranu a já vstoupila dovnitř.

„O čem chceš mluvit?“ zeptala jsem se jí.

„Mohu jít dál?“

„Jistě. Promiň.“

Když jsem vešla do obýváku nestačila jsem zírat. Lefre byl pryč a ona tam má jiného? Nějak jsem to nechápala.

„Bello co tu dělá Edward? Já myslela, že jsi s Lefrem. Po celé Volteře vypráví jak se těší domů na tebe. Jak tu na něj čekáš!“ zeptala jsem se jí a při tom jsem se posadila.

„Jane, nevím jak to říct. S Lefrem nic nemám! Podvedl mě a teď mi ublížil, jak nejvíc to šlo! Až se vrátí, nedožije se příštího rána. To ti slibuju!“ řekla rozhořčeně skoro div, že nelítali talíře.

„Nevěděla jsem jak to mezi Vámi je tak jsem tady. Miluju ho moc dlouho na to, abych ti dovolila ho zabit. Když ho necháš žít slibuju ti, že ho už nikdy neuvidíš! Nebo se o to alespoň pokusím,“ prosila jsem, jak nejvíc to šlo.

„Jane ty jsi sním spala, viď?“ zeptala se mě na rovinu.

„Ano. Ale líto mi to není,“ obhajovala jsem se.

„Jestli se tady objeví tak za sebe neručím. Nechci ho v životě už vidět!“ skoro div, že neprskala oheň.

„Jestli se něco pokazí tak uznám, co se stane. Ale na druhou stranu jsem schopná bránit to, co tolik miluju. Takže i ty si dávej pozor!“ dodala jsem příkře.

Docela jsem chápala její pocity ale na druhou stranu vůbec. Proč si to Lefre vymyslel? Co tím sleduje? Jak to mohl udělat? Měla jsem tisíce otázek, ale na žádnou z nich nepřicházela odpověď. Nechtěla jsem si udělat z Belly nepřítele. Zatím mi nic neudělala, ale časem se to stát může. Jestli nezastavím lásku mého života tak ho ztratím navždy! To nesmím dopustit.

Mezi tím co jsem přemýšlela  co udělám prohlížela jsem si její byt. Byl velmi útulně zařízený. Na oknech byli závěsy s tyrkysovou barvou a nábytek, který by se dal poskládat jakýmkoliv způsobem. Bez ohledu na to jak by to postavila. Velký obývák a v něm rohová kuchyně  i když tu vůbec nepotřebuje! V obýváku po pravé straně měla dveře, které vedou zřejmě do ložnice. Tam jsem ale neviděla, protože tam měla dveře z pravého dřeva.

„Jane na co myslíš?“ zeptala se mě Bella.

„Přemýšlím, jak to všechno udělám. Protože Lefre o tobě a Edwardovi neví.“

„Ano máš pravdu. Neví o nás. On udělal chybu svého nesmrtelného života, a jestli se sem vrátí, zaplatí za ní!“

„Mohla bych se zeptat, co provedl tak strašného že máš na něj takovou zlost?“

„Edward se vrátil a byli sme spolu. On nás rozeštval proti sobě! A tím způsobil, že já jsem si myslela, že mě opustil už po druhé. A Edward si  myslel že jsem ho nechala. Prý jsem ho měla jako hračku.“

„Tak to je mi líto. Netušila jsem co udělal…!“ celkem mi to bylo jedno ale měla jsem štěstí, že k němu nic necítí! Jinak bych byla schopná ji i zabít.“

„A jak jste se dali dohromady?“ zeptala jsem se jen v zájmu udržet konverzaci.

„Edward mu nevěřil a šel se přesvědčit sám. Viděl ho ode mne odcházet tak počkal, až odjede. Vyšel nahoru a vysvětlili jsme si to,“ dořekla zkrácený příběh a při tom na něj koukala tak zamilovaně až se mi z toho zvedal žaludek.

Hrozně nerada jsem hrála tuhle hodnou holčičku. Tedy v mém případě spíš upírku, která žadoní o záchranu lásky která o tom ani neví a ani o ni nestojí. Doufala jsem, že se do mě zamiluje a já tak získám to, co tolik potřebuju a chci. Na druhou stranu jsem byla schopná ho zabít, když mě nebude chtít. Tajně jsem doufala v to že by mi Aro mohl pomoc. Mám větší cenu, než je on. Má jen svou sílu nic víc nemá! Já mám schopnost působit bolest, která mě u některých upírů docela uspokojuje. Nad tou myšlenkou jsem se musela usmát. Bella si toho všimla a nechápavě na mě koukala.

„Čemu se tak usmíváš? Tedy jestli se můžu zeptat,“ zeptala se Bella a pohodila rukama.

„Vzpomněla jsem si na jednoho upíra, když ho garda dotáhla do Voltery. Měla jsem za úkol ho mučit. Ráda si s nimi hraju. Tomuhle upírovi jsem působila bolest nejméně 15 hodin. A až po těch 15 hodinách začal být oslabený. Poddal se tomu a nakonec to Aro, nevydržel a nechal ho zabít normálním způsobem. Ale vzhledem k tomu že potřeboval nějaké informace musel chytit dalšího,“ stále jsem se škodolibě usmívala.

„Jane tak tohle ty děláš tam u Vás?“

„Ano. Ani mi to nevadí. Je to poprvé co jsem včera odešla z Voltery. A jsem docela spokojená. Je to úplně jiné než tam. Takové volnější bez jakéhokoliv stresu. Nikdo ti nestojí za zády,“ rozmluvila jsem se a trochu mi to pomohlo.

Nechtěla jsem se tak otevřít zrovna jí ale něco uvnitř mi říkalo, že není tak špatná. To Lefre je ten zmetek. Ta doba co jsem strávila s Bellou a Edwardem hrozně utíkala. Byla jsem pryč už dva dny a pomalu mě čekala cesta zpátky. Nechtělo se mi tam, ale nechci zklamat Ara a ostatní. Oni ve mně věřili a já tam přeci jen byla doma.

„Bello.“

„Ano Jane.“

„Jsem ráda, že jsem tě konečně poznala, ale už musím jít. Jsem tu chvilku, ale cesta zpátky trvá dlouho.“

„Jistě. Také jsem tě ráda poznala. Byla bych ráda, kdybys tu ještě zůstala.“

„Opravdu to nejde. Čekají mě. Slíbila jsem, že se do 4 dnů vrátím.“

„Nebudu tě přemlouvat. A pozdravuj Ara, Caiuse a Marcuse.“

„Budu,“ odešla do koupelny a zavřela se tam.

Měla jsem se k odchodu, když po dlouhé době promluvil Edward.

„Jane. Jsem opravdu rád, že jsi přišla. Nemám rád Lefreho ale to co pro něj Bella chystala, nebylo moc dobré. Snaž se ho držet odtud co nejdál.“

„Pokusím se Edwarde. Děkuju Vám oběma!“ pomalu jsem se otáčela ke dveřím. Bella se objevila proti mně a držela něco v ruce.

„To je pro tebe na cestu. I když v letadle toho máte asi hodně,“ podala mi flakonek s krví.

„Moc děkuju. Ale už radši půjdu, ať to stihnu.“

Nechtělo se mi zpátky, ale nedalo se nic dělat. Kdybych tu zůstala, mohlo by se také stát, že by si pro mě přišel Felix s Demetrim. Aleca by nepustil. Až příliš se Aro bojí že se mu zalíbí svět za hradbami Voltery. A právem se obávají správně. Zamířila jsem si to rovnou k autu to mě doveze na letiště a letadlo, které mě doveze zpátky do vězení zvané Voltera.

7. Díl = 9. Díl

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella 8. Díl: