Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella 4. Díl

02.12.2009 (20:00) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4793×

Isabella

„Ahoj Iss, jsem moc rád, že jsi napsala. Potřebuješ něco?“ no tak tahle otázka mě tedy opravdu dostala.

Copak musím něco chtít, abych mu napsala? Copak jsou všichni chlapi úplně stejný? Já tomu nemůžu ani uvěřit. Kdybych mohla tak tím telefonem hodím tak daleko jak jen dokážu, ala jak, bych to vysvětlovala Edwardovi, který sedí vedle mě a nic netuší.

„Copak musím něco chtít, abych ti napsala? Myslela jsem, že by jsme mohli pokecat dlouho jsem tě neviděla. Co ty na to?“ čekala jsem odpověď, ale Edward si toho všiml a nadšeně zrovna nevypadal.

„Bello co děláš stím telefonem? Ty si mě pozveš a pak datluješ sms…?“

„Hele jestli se ti to nelíbí, můžeš jít. Ale jen si něco vyřídím a budu se ti věnovat,“ řekla jsem podrážděně.

„No dobře. Jsi dneska nějaká divná,“ oponoval Edward.

„Proč měla, bych?“

„Na to se, ale já ptám tebe.“

„Edwarde myslím, že zítra budu mít v plánu něco jiného,“doufala jsem, že mu to nebude vadit.

„Tak jo. Zajdu si na lov,“ vzal si skleničku a upil poslední doušek.

Zavibroval mi mobil a já po něm sáhla a otevřela příchozí sms. Byla jsem nadšená, ale zároveň jsem se bála.

„Co takhle zítra na kolem 19 hodiny?“

Zmáčkla jsem odpověď „Dobře budu tě čekat. Trefíš sem?“ a odeslala. Vzápětí přišla odpověď „Neboj já si tě najdu. Zatím ahoj Lef,“ ze včerejška jsem byla, už dost nervózní a to ještě nebylo ani po půlnoci.

Koukla jsem se na hodiny a bylo něco málo po 23 hodině. Edward si všiml, kam koukám a zvedl se.

„Kam jdeš?“ zeptala jsem se ho vyjeveně.

„No koukáš pořád na hodiny. Tak jsem si myslel, že se nemůžeš dočkat, až půjdu,“ na poslední větě se mu zlomil malinko hlas.

„Ne na to opravdu nemyslím. Jen s tebou ten čas tak utíká, ale jestli chceš jít tak ti bránit nebudu,“ vstala jsem a uhnula mu z cesty.

Podívala jsem se mu do očí a on přistoupil ke mně chytil mě za pas a přitáhl si mě k sobě. Zadíval se mi do očí a já se v těch jeho začala topit. Dívala jsem se mu do očí tak dlouho, až se přiblížil k mým rtům a zlehka mě políbil. Chvilku jsem se bránila, ale pak jsem přestala a začala mu je oplácet. Vím, jsem hrozná, ale nemám žádnou vůli. Začal mě líbat vášnivěji, a bez strachu. Tak jsem si to totiž pamatovala já, když mě líbal a kontroloval se. Teď v tom, byl jiný podtext něco jako, že mě chce, ale neví, jestli smí. V tu chvíli mě polilo takové vzrušení, že jsem zapomněla na zlobu, kterou k Edwardovi cítím. Oběma rukama jsem mu vjela do vlasů a přitáhla si ho blíž. To ho zřejmě vybudilo tak, že mě vzal do náruče a než jsem se vzpamatovala, byli sme v ložnici na postely. Zlehka mi rukou přejížděl po stehně přes břicho k obličeji. Chvilku jsem si sním, hrála, ale to dlouho nevydržel a sundal mi první oblečení, které jsem mu dovolila. I já jsem nezůstala pozadu a sundala mu košili. Připadala jsem si jak v nějakém sladkém snu. Zavřela jsem oči a představovala jsem si, že ležíme někde na louce a nad námi nebe jen září. Je to krásná představa, ale ona je to přeci realita ne sen, ale reálný přelud, který mohu objímat a líbat. Dlouhou dobu jsme se jen mazlili, a ke konci noci jsme se pomilovali. Pak jsem se přitulila k němu a vnímala okolí. Ptáci venku cvrlikali a ty zatracený mouchy pořád bzučeli.

„Edwarde,“ povytáhla jsem hlavu směrem k němu a podívala se mu do očí.

„Copak Bells,“ nádherně se usmál. Milovala jsem to a on to věděl.

„Nechci, aby to mezi námi nic měnilo. Stále se na tebe zlobím. A chci, abys věděl, že můžeš mít i někoho jiného, když budeš chtít. Nejsi na mě nijak vázaný,“ ten se na mě podíval jako, kdybych řekla něco sprostého.

„Bello, ale ty a já. To co se teď stalo. To pro tebe nic neznamenalo?“ v očích jsem mu viděla obrovskou bolest.

„Znamenalo to pro mě hodně. Ani nevíš jak, ale já se zatím nechci vázat. Byla jsem moc dlouho bez tebe. A teď se musím naučit, že tě mám zase u sebe,“ zkoušela jsem mu vysvětli, ale on to nepochopil.

Já jsem, ale hloupá. Proč jsem mu to říkala. Mám ho konečně u sebe a já řeknu takovou kravinu. Věděla jsem, ale že musím něco udělat nebo se zblázním. Edward se mezi tím oblékl a já vlezla do koupelny. Byla jsem tam snad hodinu a já doufala, že na mě čeká. Když jsem vylezla vzala jsem si na sebe jen ručník a šla za ním do obýváku.

„Edwarde?“

„Edwarde, kde jsi?“ hulákala jsem přes celý byt.

Tak a mám, co jsem chtěla. Já jsem, ale koza pitomá. Místo toho, abych dala lekci jemu tak jsem ji dala sama sobě. Co mám teď dělat? Vzpomněla jsem si na Lefreho a 19 hodinu a že tohle Edwardovi udělat prostě nemůžu. Hned jak jsem pomyslela na mobil držela jsem ho v ruce. Koukla jsem se na hodiny, bylo kolem 14 hodiny odpoledne. Mám tedy ještě čas zrušit schůzku s Lefrem.

„Ahoj Lefe, dneska nemůžu. Mám něco jiného. Nezlob se,“ jakmile jsem to odeslala, zazvonil zvonek.

Běžela jsem k němu svou rychlostí. A málem jsem nestačila zastavit.

„Edwarde?“ promluvila jsem do kecafonku.

„Ehm já, ale nejsem Edward zlato,“ co tu dělá proboha.

„Co tu děláš tak brzo?“ zeptala jsem se ho vyjeveně.

„No říkal jsem, že si tě najdu. Nepustíš mě dál…“ ptal se nechápavě.

„Jo jistě pojď nahoru,“ než jsem stačila otevřít dveře on, byl už nahoře.

„Zbláznil ses? Co kdyby tě někdo viděl? To je jedno pojď dál,“ ustoupila jsem mu ze dveří a pak zavřela.

„Běž dál a sedni si.“

„Máš to tu moc hezké,“ zatím jsem šla do kuchyně pro občerstvení.

„Děkuju. To víš teď mám hodně času,“ a začala jsem se smát.

Tak nějak jsem si připadala divně. Sním taková uvolněná. Prostě svá.

„Ty jsi mi psala sms?“ zeptal se a vytahoval mobil z kapsy.

„Ano psala jsem ti já. Něco mi do toho vlezlo, ale už jsem si to zařídila. Takže je všechno v pořádku.“

„Bello, ty jsi ale špatný lhář. Víš to?“ trošku se mu povytáhli koutky.

„Já vím, ale teď se mi o tom nechce moc mluvit,“ přišla jsem k němu a položila před něj skleničku s krví.

„Děkuju. Sedni si ke mně a povídej. Vidím, že tě něco trápí,“ sedla jsem si k němu a přemýšlela jsem, jestli mám vůbec začít.

„Dobře. Chtěla jsem vytrestat Edwarda místo toho jsem vytrestala sebe!“ podíval se na mě a poslouchal.

„Bello, jak to myslíš Edwarda? On se vrátil?“

„Ano vrátil se. Byla jsem zavzpomínat v jejich domě, když jsem někoho ucítila v pokoji. Bála jsem se koho tam potkám, ale jeho. Opravdu mě to překvapilo. A teď se snaží získat zpátky mojí důvěru. Ale já jsem na jednu stranu osamocená po tak dlouhé době bez něj. A na druhou stranu, u se nemůžu dočkat, až sním, budu napořád. Jenže je to takové dilema,“ vzala jsem si skleničku a upila z ní doušek.

„Já vím, jak to myslíš Bello. I Serena mě opustila. Myslím, že si ji pamatuješ. Našla si také někoho mladšího,“ dořekl to a sklopil oči k zemi.

„Tak to je mi líto, ale na jednu stranu si za to můžeš také sám,“ podívala jsem se na něj a škodolibě se usmála.

„Vím. Jsem prevít jen to řekni. I mě to mrzí, co se tehdy stalo, ale zpátky to vzít, už nejde. Teď je jen na tobě jak to celé dopadne.“

„No jak, by to mělo dopadnout? Myslím, že v tomhle mám jasno. Chtěla, bych být s Edwardem, ale nevím, jestli i on po těch mých šméčkách,“ sklopila jsem hlavu a dala si ji do dlaní.

„Jestli chceš a nebude ti to vadit mohl, bych, sním promluvit já,“ zvedla jsem hlavu a koukala na něj dost vyjeveně.

„Lefe to, bys udělal?“ a v očích se mi zablesklo světélko naděje.

„Jestli budeš chtít a nebudeš mi bránit tak ano. Pomůžu ti a rád. Myslím, že tohle je to nejmenší za to co jsem ti provedl já tehdy.“

„Když já, ale nevím. Nebudeš mu vyhrožovat nebo tak něco, že ne? Nechtěla, bych mít na svědomí oba. Musíš se chovat slušně a pak tedy souhlasím.“

„Neboj se Bells, když chci, umím držet slovo. No tedy jak se to vezme,“ a usmál se.

„Také, bych řekla. Mě jsi také pořád opakoval, jak mě miluješ a, že když se rozejdu s Marcem tak semnou zůstaneš navěky. Ty jediný jsi mi dokázal Edwarda vyhnat z hlavy, když jsi byl semnou.“

„Hele Bells já teď budu muset jít. A si to rozmyslíš pořádně ohledně Edwarda tak mi napiš.“

„Dobře ještě si to promyslím, ale řekla bych, že je to zbytečné. Ale napíšu ti. Zatím se tedy měj krásně a zase se ozvy,“ doprovodila jsem ho ke dveřím a políbila na tvář. Lefre pomalím krokem vyplul ze dveří jako duch a já zavřela dveře.

Když jsem došla do obýváku začala jsem přemýšlet nad naším rozhovorem. Probírala jsem si pro a proti, ale stejně jsem došla k názoru, že by to mohl zkusit. Já na to nemám sílu. Popadla jsem telefon a napsala zprávu.

„Ahoj Lefe, byla bych ti vděčná, kdybys to zkusil ty. Po tom všem pochybuju, že mě bude vnímat,“ zmáčkla jsem odeslat a čekala na odpověď.

Odpověď přišla velmi rychle „Bells je to na tobě, ale jestli na tom trváš tak ti rád pomohu. Napíšu ti, jak to probíhalo. Nebo se stavím. Souhlas?“

Namačkala jsem další zprávu „Souhlasím, ale myslím, že bude lepší, když přijdeš. A ještě jednou moc děkuji.“

Abych pravdu řekla, vydechla jsem úlevou. Bála jsem se toho jak, by zareagoval a takhle to nemusím absolvovat já. Na jednu stranu jsem byla hrozně ráda, že mě Lefre takhle pochopil, ale na druhou stranu jsem se šíleně bála, že se porafou nebo si něco udělají navzájem. Ale usmála jsem se při pomyšlení, že oba co mi v životě ublížili se budou dohadovat kvůli mně. V hlavě mě pobíhalo snad tisíce myšlenek a já je na nějakou dobu musela vyhnat z hlavy. Prošla jsem obývákem do koupelny a natočila si vanu s bublinkami. Svlékla jsem se a vlezla do horké lázně. Jen jsem zavřela oči, ale to jsem neměla dělat. Měla jsem tam záblesky, co se stane mezi Edwardem a Lefrem. Když jsem je otevřela vůbec jsem nechápala co to má znamenat. Doufám, že vše proběhne bez problému a já, už budu mít klid. A znovu jsem zavřela oči a poslouchala, jak praskají bublinky ve vaně a venku nádherně zpívající ptáčky.

3. Díl = 5. Díl

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella 4. Díl: