Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Internát pro upíry 10. kapitola

16.04.2011 (21:15) • EdMaDo • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2149×

Z vyznání lásky jsem se dlouho dobu vzpamatovávala. Celý den jsem si nikoho nevšímala, ani urážek od Jessici. Prostě jsem tím dnem proplouvala a stále myslela na dvě slůvka: Miluji tě.

Bohužel jsem na něj musela čekat až do zítra. Od toho hovoru se mi ještě neozval, nevěděla jsem, jestli se mám ozvat já, ale chyběla mi odvaha. Nevím, co bych mu řekla, nejraději bych pouze opakovala vyznání lásky… Také tu byl problém s Emmettem a Kate. Kate se omluvila, že jí není dobře, a celý den nevylezla z pokoje. Emmett stále rušil mé milostné myšlenkové pochody a byl smutný, že Kate není dobře. Samozřejmě je to kluk, takže mu nedocvakla fakta předstírání.

„Tak dobře, Emmette. Zavedu tě za Kate, ale ty mi dáš už pokoj a budeš mě poslouchat.“
„Ano, všechno ti slibuji!“ Po tváři se mu vytvořil nezkrotný úsměv.

Po večeři jsem zařídila, aby nikdo nechodil za Kate na pokoj.
„Ale, Bello, jak se já dostanu na dívčí kolej, když je po večerce?“ Ano, náš malý problém. Jakmile skončí večerka, jsou zakázány návštěvy opačného pohlaví. Jedinou výjimkou jsou obřady, rituály a večírky, při kterých je večerka zrušená.
„Použiju sílu živlů,“ odpověděla jsem prostě.
„Ech?“
„Dávej pozor a uč se,“ odpověděla jsem prostě.
„Dobře.“
„Duchu, který nás všude doprovázíš, pomoz nám. Skryj naše hmotná těla pro účel ryzí lásky.“

První jsem vyvolala ducha, v tomhle úkolu byl pro nás nejdůležitější. Cítila jsem jemné pošimrání na tváří a odlehčení mé mysli. Cítila jsem se tak volná a bezstarostná…
„Prosím. Oheň, který nám je zdrojem tepla, bez kterého bychom se neobešli. Vodu, co očistí naše duše od zlých činů.  Zemi, díky které máme možnost vdechovat vůni přírody. Vzduch, co nám pročesává mysl. Prosím tyto živly o pomoc, aby od nás odlákaly pozornost.“ Nevěděla jsem, jaká mám volit slova pro tento účel. Tak jsem vyřkla, co mi jako první vlezlo na mysl.

Cítila jsem přítomnost všech živlů. Duch mě stále nadnášel, teplo sálalo u mého srdce, vůni moře, v uších mi znělo cvrlikání ptáčků a závan teplého čerstvého větru.
Otevřela jsem dveře a šokovaného Emmetta pustila dovnitř. Jen co jsme vešli, se ozvala rána z rohu místnosti, všichni se tam seběhli a nikdo si nás nevšiml. V klidu jsme prošli do chodby vedoucí k pokoji Kate. Na chodbě byl hlouček chichotající se dívek a jen se dveře zavřely, dívkám začaly různě poletovat vlasy a my se přes ně opět dostali bez problémů. Dostali jsme se k našemu cíli.
„Děkuji všem živlům, již můžete jít.“ Zkusila jsem zabrat za kliku, ale bylo zamčeno. A co teď - zpanikařil Emmett.
„Kate, pusť mě dovnitř, vylila jsem na sebe omáčku,“ napodobila jsem hlas její spolubydlící. Očividně to zabralo, protože jsme zaslechli kroky a povolení zámku, ale nikdo neotevřel.
„Emmette, teď je řada na tobě.“ Emm se zhluboka nadechl a vešel dovnitř. Teď je to jenom na nich a já abych tu čekala… Uplynula minuta, dvě, tři, čtyři… Zazvonil mi mobil.

„Haló?“
„Ahoj, lásko, kde jsi?“
„U Kate před pokojem, proč se ptáš?“
„Protože tě hledám.“
„Ty už jsi tady?“
„Jo, přijel jsem jak nejdříve to šlo.“
„Hned jdu za tebou!“
„Dobře, jsem u sebe na pokoji-“

Ani nestihl doříct, co chtěl a já už běžela k němu. Strašně moc jsem se na něj těšila. Cesta na jeho pokoj proběhla v rychlosti. Živlům jsem pouze dala rozkaz a už jsem stála před jeho dveřmi. Zklidnila jsem svůj dech a zaklepala na dveře.
„Bello, jsi tady rychle,“ řekl zaskočeně Edward, ale já ho nevnímala a objala. „Děje se snad něco?“
„Ne, nic se neděje. Jen se mi strašně moc stýskalo.“
„Však mně taky, ale pokazila jsi mé překvapení,“ řekl smutně. Přestala jsem ho křečovitě objímat a rozhlédla se po pokoji. Jediný zdroj světla byla lampička u postele, všude po zemi byly rozházeny lístky z růže, bylo to tak romantické.
„Ach, to jsi udělal pro mě?“
„Ne, pro Emmetta,“ zaškaredil se.
„Promiň.“ Políbila jsem ho.
„Bello, teď už to nemá tu romantickou atmosféru.“
„Tak si ji navodíme.“ Usmál se na mě a zavřel dveře.
„Tak moc se mi po tobě stýskalo. Bál jsem se, že se na mě naštveš. A po tom posledním telefonu jsem tě musel co nejdříve vidět, abych ti mohl do očí říct, že tě miluju. Nemohl jsem to tam bez tebe vydržet. Já vím, známe se teprve chvíli, ale já vím, že ty jsi ta pravá. Bells, miluju tě.“
„Ach, Edwarde… Kdybys viděl, jak já se bez tebe mučila, jsem tak ráda, že ses vrátil. Ani nevíš, jaké myšlenky mě napadaly. Miluju tě strašně moc!“

Zahleděli jsme si do očí a já v tu chvíli věděla, že on je ten pravý. S ním chci strávit zbytek svého života, s ním chci prožít své poprvé… Jako by četl mé myšlenky, v očích se mu zračila touha a láska. Nevím, co našel v mých očích, ale muselo ho to povzbudit. Lehce mě políbil, polibky jsem mu naléhavě oplácela. Až z našeho něžného polibku vznikl polibek plný vášně a vzrušení. Vzal mě do náruče a s polibky pokračoval po mém krku. Položil mě na postel, začala jsem mu rozepínat košili…

Autor: EdMaDo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Internát pro upíry 10. kapitola: