Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Instinkt - kapitola šestadvacátá

22.08.2011 (08:15) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 31× • zobrazeno 5137×

Kapitola šestadvacátá

Můj pohled kmital z Paula na ten nůž. Ruce se mi rozklepaly v nesnesitelné panice.

Vždyť mi slíbil, že mi neublíží!

Potlačila jsem popotáhnutí nosem a snažila se být tichá jako myška. Neviditelná. Pomalu jsem se sunula dál od Paula, jako bych se snad před ním dokázala schovat.

Panebože, co jsem to s ním provedla!

Ale on mé snahy, o to být mu co nejdál, zkazil. Chytil mě za zápěstí a přisunul zpět, blíž k sobě.

„Na -“ Podával mi do ruky ostrý nůž. Vrazil mi ho dlaně a pevně mi okolo madla sevřel pěst. „Kdybych ti jakkoliv ubližoval, braň se. Použij ho a bodni mě.“ Vzal mou ruku a namířil si ostří ke svému srdci. „Stejně bije jen pro tebe.“

Zděšeně jsem chtěla ucuknout, ale on se jen víc hrudí nabodl na špičku nože, až se objevila kapka krve a stekla po jeho prsou, pak mě pustil a sklonil se mrštně do mého klína. Najednou se moje kalhotky válely někde na zemi, aniž bych postřehla, že je ze mě strhl. Roztáhl mi  stehna a jeho dech mě pošimral na chloupcích u toho citlivého místečka.

Zíraní na Paulovu černou kštici ve svém klíně mi moc nepomáhalo, stejně jako na nůž ve své dlani. Špička ostří byla potřísněná jeho krví. Z úst se mi vydralo mírné vyjeknutí, když mi něco vlhkého přejelo na tom citlivém místečku mezi mými stehny.

Na vteřinu se odtrhl. „Klid, malá,“ chlácholil mě, „já ti neublížím. Slibuju.“

Nejsilnější sval v hrudi mi bil jako o život. Zvedl se mi žaludek a já se přistihla, že nejsem zděšená z toho, co mi dělá, ale z toho, co mám v ruce. Stačilo jedno bodnutí a… Ne, na to nesmím myslet. Dal mi nad sebou moc a já se přestávala cítit bezbranná, ale jemu rovnocenná.

. . .

Panebože!

Připadal jsem si, že chrčím v jejím klíně jako nějaké zvíře, co právě ochutnalo ambrozii – neskutečný pokrm bohů a chtěl jsem čím dál víc. Vysát ji do poslední kapky. Pocit neudržitelného zvířete byl s každou vteřinou, s každou kapkou toho sladkého nektaru, silnější.

Kdyby tak věděla, že ten nůž jí dodává jen pocit falešného bezpečí přede mnou. Nebyl by problém jí ho kdykoliv jedním pohybem vzít z jejích slabých rukou.

Polévalo mě horko, napětí v podbřišku bylo tak silné, že už to víc ani nešlo. Přesto moje vzrušení dál stoupalo. Už mi konečně dávalo smysl, proč si ostatní vlci své partnerky tolik chrání před ostatními muži. Když už ne kvůli otisku, tak kvůli tomu, jaké vzrušení jim dokážou jen ony poskytnout. Pobouřit jejich pudy až na hranici nemožného.

Zvíře ve mně bylo tak hladové! Dralo se ze mě na povrch  a chtělo jen jediné... Konečně si ji označit i zevnitř jejího těla tak, aby každý měnič cítil, že byla má. Nemohla tušit, že to, co mi teď dává, je víc, než jen uspokojení touhy, oddání důvěry, ale hlavně potvrzení otisku z její strany. Silnější než manželský slib. Odteď už bude patřit jen mně. Teď už mi ji ani Rick neodvede!

Odtrhl jsem se od jejího klína a podíval se na ni. Stehna svírala k sobě. Snažila si přede mnou ostýchavě skrýt svoje tělo, ale já ji nenechal. Hodlal jsem tu krásu obdivovat, kochat se jí. Připadal jsem si jako bůh, hvězda na obloze, které se zabořila do středu svého vesmíru - Slunce. „Annie…“

Cítil jsem, jak se pod mými dlaněmi chvěje. Její grimasa mi neprozradila, zda je to strachem či vzrušením. Skousla si rty a já dál slíbával každý kousek její pokožky, vystouplé jizvy jsem přejel jazykem a přál si, aby se zahojily stejně jako její rány na duši.

Nůž stále pevně svírala ve své dlani a já ty jizvy políbil. Přesto její panenky v duhovkách byly stále zděšeně rozšířené. Jindy by mě tenhle výraz zastavil, ale teď ne. Všechno se to dělo jakoby v dáli. V žaludku se mi usídlilo nepříjemné mdlo a hrdlo mi vyschlo v žízni, o to víc mě chtíč popoháněl znovu zabořit se jazykem do jejího vlhkého místečka.

Látka pyžamových kalhot se pod mou rostoucí erekcí napínala a nepříjemně věznila můj úd. Annie ho musela cítit, když jsem na ni nalehl a přivlastnil si její rty. Na jazyku mi stále hrála chuť jejích šťáv. Její vlhkost v rozkroku mi zvyšovala neskutečným způsobem ego. Šlo to tak jednoduše…

Naše jazyky se proplétaly v milostném tanci. Její paže mě objímaly. Stále se chvěla. Odtrhl jsem se od ní. „Je ti zima?“

Zavrtěla hlavou a dýchala stejně zprudka jako já. Moje tělo opustilo její osobní prostor a ona nesouhlasně zasténala. Vzápětí zalapala po dechu, když moje kalhoty skončily v rohu místnosti a já před ní stál, jak mě bůh stvořil. Nepatrně se odtáhla a nespouštěla obezřetný pohled z mé chlouby.

Dělalo mi veliký problém počkat, až si mě pořádně prohlédne, ale jinak to nešlo. Vzal jsem její dlaň a přiložil si ji na pokožku penisu. Ucukla, jako by se spálila.

Sakra, teď bych ji měl nejspíš nějak poučit, vždyť tohle nevídá denně jako ostatní ženy. „Miláčku, tohle je…“

„Je obrovský!“ vyhrkla a zavrtěla hlavou. „Tohle se do ženy nemůže vejít.“ Nenápadně se podívala po své ženskosti.

„Věř, že vejde,“ zasmál jsem se její nezkušenosti.

Zakroutila hlavou. „Tohle nepůjde.“ Rychle se zvedla, položila nůž na noční stolek a natáhla se po tričku. Hbitě jsem ji zastavil a přivinul si ji zády na hruď. Zatřásla se.

„Miláčku, tohle je naprosto normální. Může se ti zdát velký, což mi velice lichotí, ale ty ho zvládneš pojmout. Jsi pro mě stvořená.“

„Stvořená – nestvořená… Předtím byl o hodně menší! A neobměkčí mě ani tvůj krásný zadek!“

„Miláčku,“ držel jsem ji pevně u sebe a bránil jejím snahám se ode mě vzdálit, „došli jsme tak daleko…“ Zajel jsem dlaní mezi její nohy a smočil v ní prsty. „Vidíš, tohle je důkaz, že ty mě chceš stejně jako já tebe.“

Pootevřela rty a podívala se na mazlavou a lesklou tekutinu na mých prstech. Natáhla se po ní a setřela mi ji z bříšek prstů. „To nic neznamená,“ štěkla po mně jako ustrašený ratlík.

„Annie, co má být, to se stane…“

Podívala se mi nepřítomně do očí, jako by se zamyslela. Využil jsem toho a pomalu ji položil do polštářů. Vypadala jako bohyně. Vlasy rozprostřené po povlaku, ústa mírně pootevřená… Nespouštěla ze mě pohled. Sklonil jsem se k jejím rtům a ona mi polibek opětovala.

Nenápadně jsem její zadeček a boky podložil polštářem. Bude to pro ni tak lepší. Teď jsem děkoval za všechny ty zkušenosti, co mi mé předchozí milenky daly.

Zajíkla se, když se můj penis intimně přitiskl k jejímu klínu. Jako by se najednou probudila, zpod zavřených víček se jí začaly valit slzy. Snažila se mě ze sebe odstrčit a házet sebou. Musel jsem její tělo silně přitisknout k posteli a sevřít ho ve svých pažích.

„Miláčku, klid… Šššš… Já ti neublížím, ano? Nic neudělám bez tvého svolení. Jestli chceš, abych se teď od tebe odtáhl na druhý konec postele, udělám to. Mám?“

Do široka rozevřela oči a zavrtěla hlavou. „Já se bojím,“ špitla. „Moc se bojím!“ zoufala si a já s ní. Cítil jsem její strach, odrážel se na jejím potu.

„Annie, nemůžu ti slíbit, že tě to nebude bolet, ale jsi na mě připravená – vlhká a kluzká. Budu se snažit být něžný a brát si tě opatrně. Ale jestli to nechceš, musíš mi to říct hned, protože já pak už nebudu schopný přestat…“ zachraptěl jsem. Na to jsem byl moc vzrušený. Ne, tohle byly jen řečičky, nedokázal bych přestat, ani kdyby chtěla. Moje ovládání bylo to tam.

„Jsi tak velký…“

„Budu jemný,“ slíbil jsem jí, pohladil ji po tváři a setřel ty slané krůpěje. Jen se mi dívala do očí a chvěla se. Pak jen nesměle uvolnila svoje nohy a já zapadl mezi její stehna. Němý souhlas. Byla napjatá a já nechtěl nic uspěchat, hodlal jsem si s ní ještě hrát, zahnat ten děs v jejích očích…

Líbal jsem ji a ona mi to tak něžně oplácela, její prsty se mě stále nesměle dotýkaly. Všude, kde přejela bříšky prstů, mi naskočila husí kůže, dohánělo mě to k šílenství. Ta nevinnost! Přímo z ní čišela! Málem jsem se odtáhl s pocitem, že pro ni nejsem dost dobrý, ale představa, že by tohle s ní dělal jiný muž, mě doháněla k nepříčetnosti. Zabil bych za to každého, kdo by se mazlil s jejími ňadry jako právě teď já.

Ona je moje!

Špičkou údu jsem se dotýkal jejího klína. Slabě jsem do něj narážel a přejížděl její citlivé místečko, které před chvílí ochutnávaly moje rty.

To pod mým tělem vzdychá!

Nečekala to, když jsem do ní nepatrným kousek vnikl. Zatřásla se a já z toho místečka hned zmizel. Když jsem to udělal podruhé, chytila mě za boky. Při dalším nárazu jsem do ní postoupil o trochu dál. Sykla. Až teď mě popadly pochybnosti. Doléhalo na mě její těsno a já zapochyboval, zda se do ní dostanu. Bože. Byla tak úzká! Tak nevinná!

Páteří mi projel mráz a já se pod tím náporem prohnul. Nehty Annie se mi zaryly do kůže a já zjistil, že moje tvrdá a tepající věc v ní už z poloviny zmizela.

„Promiň,“ šeptl jsem jí a přirazil. Vykřikla a já ji celou zaplnil, přesto mě nepojala celého. Její lůno mě pevně obepínalo a přivykalo si na mou přítomnost. Skousla si rty a snažila se nedat najevo, jak jí to ubližuje. Odvracela tvář a schovávala ji i se slzami do polštáře.

„Uvolni se,“ prosil jsem ji zničeně a snažil se ji uchlácholit pohlazeními, už tak to pro mě bylo těžké se v ní nepohybovat a nezpůsobovat jí větší bolest. Byla mnou tak plná.

Pak už jsem nedokázal v ní jen tak bez aktivity ležet. Vzrušení, co mě šimralo v podbřišku, mě nutilo se v ní pohybovat, brát si ji, milovat se s ní. Zpočátku pomalu a postupně zrychlovat ve svých přírazech. Líbat ji, ale ona polibky neopětovala, měla zaťaté zuby. Nejraději bych přestal, ale já nemohl. Tohle jsem ještě nikdy nezažil. Bylo to něco jiného, víc erotického a já jí musel ukázat, že existují i jiné krásy světa.

„Zakousni se do mě,“ pobídl jsem ji. Poslechla. Její zuby se mi zaryly do svalu mezi ramenem a klíční kostí. Dávala mi tak najevo svou bolest. Byla naše, společná. Trpěl jsem s ní, ať jsem se snažil být sebevíc jemný.

„Ach... Pane Bože, Annie, já tě tolik miluju. Jsi naprosto dokonalá, tak krásná, jak z venku, tak uvnitř…“ šeptal jsem jí slova lásky a zároveň útěchy do jejího ouška, které jsem laskal. Její vlasy se na mě v potu lepily. „Jsi tam tak hebká…“

Můj přerývavý a vzrušený dech nahradil ten její. Skousnutí její čelisti se uvolnilo a postupně zmizelo. Prohnula se pode mnou a já se málem překvapením zajíkl, když jsem se dotkl jejího dna a zmizel v ní až po kořen. Sama mi umožnila se do ní dostat ještě dál, než jsem si myslel, že je to možné.

Vyhledal jsem její oči, ale měla je zavřené. Tolik jsem toužil, aby se na mě podívala. Snad to vycítila a vzápětí mě uvěznila v očním kontaktu. „Paule, co to je?“ Polkla.

„Miluju tě, Annie. Žádná žena se mnou nedokáže udělat, to co ty právě teď. Jsi tak… dokonalá.“

Už jsem neřekl, že se mi v mozku z toho omamného pocitu zatmívá, a i kdyby mě teď v sobě už nechtěla, vzal bych si ji i s odporem. Po tomhle jsem už tak dávno toužil tak, až to mučilo.

I přes to všechno mi v údu cukalo a hrozným způsobem tepalo. Šel jsem k vrcholu a dostával se do závratných výšin. Nikdy jsem nic takového neprožil a nepocítil. Třel jsem se o její dno a věděl, že bych se jí měl zeptat… Ne, bylo pozdě. Svalstvo se napjalo v orgasmu a já cítil, jak jsem se v ní s mírným zařváním uvolnil – naplnil ji svým semenem.

Ještě párkrát jsem se v ní otřel a zhluboka vydechoval do jejích úst, tišil je polibky, než jsem z ní uspokojeně vyklouzl. Věděl jsem, že nedosáhla toho co já, ale ona se na mě jen smutně usmála a pohladila mě po vlasech, jako by se mě snažila uchlácholit. Mělo to být naopak.

Bál jsem se promluvit, abych nenarušil tu klidnou atmosféru, která v pokoji po tom všem zavládla, a stále jsem ležel mezi jejími stehny. Nechtělo se mi odtamtud pryč. Hleděla mi do očí a já do jejích. Nadzvedla hlavu a políbila mě. Zatočila se mi hlava.

To, co moje nitro právě prožilo, se nedalo popsat, bylo to něco, co může cítit jen vlk při pohledu na svou milovanou. Zvíře ve mně křičelo, řvalo v nekonečném uspokojení a v další neodolatelné touze. Její tlukoucí srdce pro mě znamenalo víc, než cokoliv jiného. Teplo jejího těla se mohlo rovnat s mým, celá hořela.

„Jsi v pořádku?“ zašeptal jsem a pohladil ji po rozcuchaných vlasech. Přikývla a políbila mě na čelo, něžňounce jako pírko. Štěstí z mého těla se rozlézalo do konečků prstů. Lehl jsem si vedle ní a přitáhl si ji na hruď. „Děkuju, děkuju, že mě děláš šťastným…“ špital jsem jí do ouška svoje díky za to, že mi dovolila být jejím prvním milencem.

Přesto všechno se její tělo začalo nenápadně otřásat. Škytla. Zadržovala v sobě vzlyky a skrývala slzy. Mohl jsem si jen domýšlet, co se právě teď v ní odehrává. Věděl jsem, že se potřebuje vyplakat. Snažil jsem se být její oporou - hladil její záda, líbal ji do vlasů, jen slova mi docházela. Stále mě omamoval ten pocit prožitého sobeckého orgasmu a i něčeho, co mi pořád temnilo mozek.

Přikryl jsem ji a ona se vděčně schovala do pokrývky. Chvěla se mi v rukou a plakala, dokud ji neukolébal spánek.

Probudil jsem se nesmírně šťastný po prožité noci a uvědomil si, že Annie není v mé náruči. Nebyla v posteli. Z koupelny se ozval hluk a potom sprcha. Hlava mě bolela jako za mlada při kocovině. Přetočil jsem se na bok a přičichl k polštáři, byl nasycený vůní po našem milování. To aroma bylo jako droga a ve mně se objevila další touha, ale tu jsem hned zahnal, Annie musela být ještě po našem aktu bolavá a já jí nechtěl nijak ubližovat. Už tak mi dala víc, než jsem čekal.

Zvuk tekoucí vody se zastavil. Rozhrnul jsem pokrývku a naprosto se vyděsil. Prostěradlo bylo krvavé - odrážela se na něm velká rudá skvrna s mými výměšky a několik menších okolo. Odvrátil jsem pohled na svůj penis, byla na něm zaschlá krev!

Hrklo ve mně. V momentě jsem otvíral dveře do koupelny, rozbitý zámek zachrastil. Annie se mě lekla, nepatrně zavýskla a obalila se ručníkem.

„Co tu děláš?“

„Ty krvácíš?“ vybafl jsem na ni a čekal napjatě na odpověď.

Annie zahanbeně sklonila hlavu. „Teď nemám své dny.“

„Tak jsem to nemyslel.“ Zoufale jsem si prohrábl vlasy. „Ublížil jsem ti, Annie? Natrhl jsem tě? Prostěradlo je plné krve.“

„Promiň, já nechtěla…“ To snad nemyslí vážně, ona se mi bude doopravdy omlouvat za to, že krvácela.

„Sakra, Annie!“ okřikl jsem ji. „Potřebuješ doktora?“ Chytl jsem ji za ramena a snažil se, aby se na mě podívala.

Zavrtěla hlavou a vyhýbala se mému pohledu. „Jen jsem trochu bolavá,“ přiznala neochotně. „Nic víc.“ Nechtěla se mnou o tom mluvit.

„Krvácíš ještě?“ Znovu zavrtěla hlavou. „Annie…“ nenechal jsem se odbýt a pohladil ji po vlhkých vlasech.

„Trošku. Spíš už jen špiním. Přestává to.“

Až teď mi došlo, jak jí to musí být trapné. Nechtěl jsem ji přivést do rozpaků, ale pomyšlení, že bych jí ublížil tímhle způsobem, bylo pro mě nemyslitelné.

Přitáhl jsem si ji k tělu a políbil ji do vlasů. Trochu mě zklamalo, že už nevoní mnou a má zpět svou vůni. Chtěl jsem ji mít označkovanou a dávat tak každému na vědomí, že patří jen mně. Byl to majetnický pud. To já byl její první muž, se kterým se milovala a… jediný a poslední, to jsem si mohl přísahat.

Přesto z ní bylo cítit naše spojení, varování, že je plnohodnotná družka Alfy.

„Řekni mi, prosím, co pro tebe můžu udělat, abych ti ulevil od bolesti?“

„Jen mě teď nenechávej sedět,“ špitla tiše.

„Dobře,“ slíbil jsem jí a nepatrně se mi ulevilo.

„Jsi nahý,“ poznamenala ještě a vyhýbala se pohledu na mé odhalené tělo, i když ho objímala…

„Tak to bychom toho měli využít.“ Mrkl jsem na ni šibalsky a vzápětí ji zatáhl s sebou do sprchy a pustil na nás proud vody. Annie vykřikla a ještě víc se na mě natiskla, jak si snažila nenamočit ručník. Nepovedlo se jí to a skončila nahá tak, jak ji Matka Příroda stvořila. „Neskrývej se,“ požádal jsem ji, když se snažila schovat před mým pohledem. „Jsi tak krásná…“

„A ty ukecaný! Paule, netrap mě, já se hrozně stydím.“ Pak se pohledem zarazila na mém boku a natočila se. „Poškrábala jsem tě…“

„Prosím?“

„V noci jsem tě poškrábala. Na boku a zádech. Měla jsem tvou krev za nehty… A ty nemáš nikde ani škrábanec!“ Začala přede mnou nepatrně couvat a já v jejích očích spatřil nepochopení. „A krk máš od mých zubů zahojený, není tam ani stopa.“

„To ten vlkodlak ve mně,“ potvrdil jsem jí a přitáhl si ji zpět pod proud vody. „Vezmi si mě, Annie,“ šeptl jsem jí do ouška. „Dovol mi být tvým manželem.“

Její křehké tělo se na mě natisklo, hlavu si položila na má prsa. „Dobře, ty můj vlkodlačí muži,“ zasmála se, „ale teď ne. Časem…“

<-- -->

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Instinkt - kapitola šestadvacátá: