Je tu poslední kapitola a pro Edwarda s Bellou skončilo vše dobře...
03.07.2010 (07:00) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1106×
Dojeli jsme k domu Cullenových a všichni šli do svých pokojů. Já zamířila s Edwardem do toho jeho. Vypadal úplně jako ten, který měl v Forks.
Podívala jsem se Edwardovi do očí a musela se zeptat na otázku, která mě pálila na jazyku.
„Edwarde, já nedokážu pochopit, jak mě můžeš stále milovat. Odešla jsem, nerozloučila jsem se. A pak, když se konečně potkáme, mi to ani nevytkneš. Nechápu, měl by ses zlobit, ale ty jsi v klidu. Proč?“
„Když jsi odešla, zlomilo mi to srdce. Ale milovala jsi mě, to mě drželo při životě. Je pravda, že jsem měl pochybnosti, ale když jsem tě uviděl, v tvých očích byla láska. Na tebe bych se nemohl nikdy zlobit. Pochop mě, až moc tě miluji.“ Při těch posledních slovech jsem to už nevydržela a musela jsem ho políbit. S radostí mi polibek opětoval, ale když jsem mu rukou zajela pod tričko, ztuhl. Odtrhl se, se slovy: „Co takhle počkat do svatby?“
„Takže ty si mě vážně chceš ještě vzít?“ Asi mě vážně moc miluje.
„Ano, nic víc si teď nepřeju. A proč si myslíš, že se Aro pozval na svatbu.“ A zářivě se usmál. Nedalo mi to a musela jsem ho políbit.
„Tohle asi znamená, že nejsi proti,“ zasmál se. Konečně byl zase jako dřív, žádné stopy po únavě. Chtěla jsem mu odpovědět, ale do pokoje vtrhla Alice, chytla mě za ruku a se slovy, že na to máme celou věčnost, mě vedla do svého pokoje. Když jsme vstoupily, naskytl se mi pohled a bílé šaty. Byly překrásné, tenká ramínka, velký výstřih, který lemovaly růžové květiny.
„Ty jsou nádherné. Moc děkuju, Alice, ale proč mi je ukazuješ už teď?“ zeptala jsem se.
„Vzhledem k tomu, že se za tři hodiny vdáváš, máme málo času a pochybuju, že by ses chtěla vdávat v tomhle,“ odpověděla, jako by to bylo jasné a přitom mě sjela pohledem od hlavy až k patě. Zavolala Rosalii a Esme, které mě česaly, zatímco ona mi nanášela líčení. Když skončily, opatrně mi oblékly šaty a konečně mi dovolily podívat se, jak vypadám.
Byla jsem nádherná. Moje oči lemovaly dlouhé řasy, bílé oční stíny a světle růžový lesk na rty. Vlasy jsem měla spletené do složitého copu a na vrchu korunku. Moje svatební šaty, mě dělaly ještě krásnější. Splývaly až na zem a já si v nich připadala jako bohyně.
Když jsem za svatebního pochodu scházela schody, mužské pokolení rodiny koukalo obdivně, ženské dojatě. Mě však zajímal jen jeden muž a to ten, který stál u oltáře. Koukal na mě jako na poklad, po kterém celý život toužíte. Za ním stál Carlisle v oblečení faráře. Když jsem došla k Edwardovi, chytl mě za ruku a oba odříkali náš slib. Vyměnili jsme si prstýnky, a pak nastal náš první manželský polibek. Všichni začali tleskat, a pak nás každý objal.
I přes mé protesty mě nakonec Alice odtáhla zase k sobě a tam mě zase převlékala. Tentokrát do modrého trička a bílé sukně. Vlasy mi rozpustila, takže mi splývaly podél obličeje.
Dole mě čekal Edward a společně jsme nastoupili do jeho Volva a odjeli na naši svatební cestu.
„Proč si mi neřekl, že svatba bude hned?"
„A to sis myslela, že budu čekat. Jsme zasnoubení tak dlouho, že si málem nepamatuju, kdy to bylo,“ usmál se a pokračoval, „a navíc, jsem chtěl jet na naše líbánky co nejdříve.“
„A kam jedeme?“ Byla jsem upřímně zvědavá.
„To je překvapení.“ Chtěla jsem se dohadovat, ale Edward mě předehnal. „Už jsme tu.“
Podívala jsem se z okýnka. Před námi byl krásný dům, jedna stěna byla prosklená a zbytek domu byl bílý, krásnější dům jsem ještě neviděla. Chtěla jsem něco říct, ale Edward mi otevřel dveře a chytl mě do náručí. Společně jsme překročili práh a mně se naskytl pohled na všechno to krásné vybavení. Nemohla jsem si ho prohlížet dlouho, protože mě Ed začal líbat. Přemohla jsem sama sebe a odtrhla se od něj.
„Čí to je dům?“ zeptala jsem se.
„Náš. Naše rodinka nám ho dala jako svatební dar,“ řekl, ale hned potom mě začal zase líbat.
Položil mě na postel a společně jsme se oddali ráji. Konečně jsem měla zase všechno, co jsem chtěla a potřebovala k životu.
S Edwardem jsme tam zůstali asi měsíc, ale pak nastal čas vrátit se k rodině. Uplynul nějaký čas a my se opět nastěhovali do domu ve Forks. Každý měsíc jsem chodila navštěvovat Charlieho hrob.
Všichni teď byli šťastní a já žiji život, po kterém jsem vždy toužila, ale až teď se stal skutečností.
Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Innocence - Konec:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!