Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Innocence - 20. kapitola

02.07.2010 (07:00) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1139×

Pomalu se ke mně přibližoval, jako by se bál, že se rozplynu. Když byl asi krok ode mě, jemně mě chytl za ramena, a pak silně objal. Přitiskla jsem se k němu ještě víc a užívala si jeho přítomnost a vůni. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli, ale po chvíli se ode mě jemně odtrhl a zadíval se mi do očí, jako by tam něco hledal. Co našel, ho zjevně potěšilo, usmál se a opět se pomalu začal přibližovat, tentokrát ale k mému obličeji. Nakonec to nevydržel a rychle překonal tu vzdálenost. Já mu s radostí polibky oplácela, ale po chvíli se vrátili pochyby. Odtrhla jsem se od něj a podívala se mu do očí.

„Jak to, že jsi živý?“ zeptala jsem se. Zatvářil se překvapeně.

„Neměl bych snad?“

„Já nevím, četla jsem Alici myšlenky a ona myslela na to, že nevidí tvou budoucnost a že jsi mrtvý,“ odpověděla jsem.

„Je pravda, že jsem se cítil jako mrtvý. Ale nikdy bych nevolil, aby se mi něco stalo, když byla možnost, že by ses vrátila. A teď mi odpověz, prosím. Miluješ mě ještě?“

„Copak to není jasné?“ A na důkaz jsem ho znovu políbila.

Líbali jsme se jen chvíli, protože mě od něj někdo odtrhl. Podívala jsem se, kdo mě odtrhl od mé lásky, byl to Michael. Stál před ním v útočné pozici a měřil si ho nenávistným pohledem.

„Klid, Michaeli, to je Edward,“ zařvala jsem na něj.

„Já vím, kdo to je. A právě proto ho chci zabít,“ odsekl mi. Proč ho chce zabít, nemá přeci jediný důvod. Michael se na Edwarda vrhl, ale ten stačil uhnout. Ještě, že čte myšlenky. Michael se nevzdával a rozmáchl se po něm rukou, tu mu Edward chytl a odhodil ho od sebe. U Michaela se objevil Santiago a pevně ho chytil. Nechápavě se na mě podíval, ale když si všiml Edwarda, pochopil. Podívala jsem se na Eda, ale ten nevěřícně koukal na oba mé „nevlastní bratry“.

Mezitím vyšla na parkoviště celá škola. Měli jsme štěstí, že sem nikdo nepřišel během boje. Někdo zalapal po dechu a já se otočila za tím zvukem. Byla to moje rodina, tedy necelá, nebyla tu Esme a Carlisle. Všichni koukali, jako by viděli ducha, ale po chvíli se vzpamatovali. První ke mně přiběhl Emmett. Chytl mě do náručí a vyhodil do vzduchu. Hned po tom Rosalie, objala mě a s úsměvem se vrátila k Emmettovi. Jasper neváhal, a když u mě nikdo nebyl, objal mě. Jediná Alice stála a koukala naštvaně. Odešla jsem a nic jí neřekla, navíc jsem ji blokovala a ona nic neviděla, nedivím se, že byla naštvaná.

Opatrně jsem se k ní přibližovala: „Al, moc mě to mrzí. Měla jsem ti něco říct, ale já nemohla. Ty bys mě nenechala jít a já vás nemohla ohrožovat. Omlouvám se, já vím, že to není nic moc, ale když mi odpustíš, pojedeme na nákupy.“ Na konci jsem to radši zahnula do otázky. Alice chvíli jen koukala, ale po chvíli se usmála a drtila mě v objetí. Konečně jsem byla šťastná. Má rodina je tu se mnou a nezlobí se. Myslela jsem, že už mě nikdo z nich nikdy nebude chtít vidět, a hlavně Edward. Utekla jsem a on mi jen tak odpustí. Musí mě moc milovat.

Přitom veselí jsem naprosto zapomněla na Michaela. Otočila jsem se k němu a zeptala se: "Proč si ho chtěl zabít? Vždyť se neznáte, nic ti neudělal.“

Michael se na mě podíval, jako bych snad spadla z višně. "Ty sis vážně ničeho nevšimla? Já tě miluji, celý čas jsem tu jen pro tebe. Pomáhám ti, starám se o tebe. To já přemluvil Ara, aby tě nezabíjel. A ty, jen co ho uvidíš, mu padneš kolem krku. Nenávidím ho, nebýt jeho, časem bys byla jen má.“ Ach můj bože, tohle si celou dobu myslel.

Nepřemýšlela jsem nad tím dlouho, Santiago totiž povolil svůj stisk a Michael utíkal pryč, neběžel daleko, Emmett, kolem kterého Michael lidskou rychlostí probíhal, ho chytl za ruku a držel ho. Otočila jsem se na Santiaga, ale ten koukal kamsi za mě. Následovala jsem jeho pohled a uviděla dívku. Krásná černovláska se na něj koukala také. Oba byli ponořeni jen do sebe. Takže se Santiago zamiloval do lidské dívky. Láska na první pohled.

Přemohla mě zvědavost a podívala jsem se do jeho mysli. Místo, které jsem měla vyhrazené já, najednou nahradila ona. Byla jsem za něj šťastná, ale zároveň jsem ho litovala. Co s ním teď bude, buď tu dívku promění, nebo jí nechá její lidský život, ale tím pádem by o ni přišel.

Edward ke mně přišel a objal mě kolem pasu. Jeho oči mě přímo nutily k dalšímu polibku. A já samozřejmě s radostí uposlechla.

Po krátké debatě na parkovišti, jsme se dohodli, že pojedeme k Cullenovým. Alice zavolala Carlisleovi, aby přijel domů na rodinou poradu. O mě se nezmiňovala, chce oba své rodiče překvapit.

Auta zastavila před domem a všichni jsme vystoupili. Jejich dům byl opět překrásný, Esme je dokonalá. Z každé budky udělá palác. Na verandě stáli oba dva, a když mě uviděli, oba se tvářili zaraženě. Když jim došlo, že nejsem přelud, rozběhli se a drtili mě v náručí. Potom si všimli Santiaga a Michaela a zaražené pohledy se vrátili. Edward pokynul, že všechno vysvětlíme až vevnitř. Společně jsme vešli a Edward si mě posadil na klín. Hned potom jsem začala vyprávět, co všechno jsem dělala. Když jsem vyprávěla o mé cestě do Volterry, cítila jsem, jak se pode mnou začal třást. Chytla jsem ho za ruku a cítila, jak se pomalu uklidňuje, pokračovala jsem. U mého hladovění se Carlisle zatvářil obdivně. Pak přišly na řadu mé pokusy o sebevraždu, Edward se snažil být klidnější, ale stejně mu to moc nešlo. Když jsem skončila, nikdo dlouhou dobu nepromluvil. Všichni si to srovnávali v hlavě.

Když ale asi po deseti minutách opět nikdo nepromluvil, nedalo mi to a musela jsem se zeptat já: „Nechci rušit vaše přemýšlení, ale co bude s Michaelem?“

„Myslím, že by bylo nejlepší, kdybychom všichni jeli do Volterry za Arem. Je to jeho věc a my se do ní nemůžeme plést,“ ujal se slova Carlisle.

A tak jsme si zabalili kufry a vyrazili na cestu do Volterry.

Cesta nebyla dlouhá, a tak jsme brzy vystupovali kousek od Volterry a pronajali si auta. Jela jsem s Edwardem a celou cestu z něj nespouštěla pohled. On se na mě taky skoro celou cestu díval, anebo mě políbil. Jak moc mi chyběl, když jsem byla bez něj, bylo to, jako bych ztratila srdce, život, důvod pro mou existenci, ale teď, když je zase se mnou, si uvědomuju, že jsem na tom byla mnohem hůř. Když nebyl se mnou, neuvědomovala jsem si pořádně, o co přicházím.

Vystoupili jsme na náměstí a šli k hradu. Jakmile mě Felix uviděl, otevřel mohutné dveře a pustil nás dovnitř. V trůním sále byl jen Aro. Když nás uviděl, tvářil se překvapeně, ale když mu Edward podal ruku, pochopil.

„Zajímavé. Když nejste spolu, je z vás obou troska. A ty Michaeli, za napadení Edwarda půjdeš na pět set let do cely,“ řekl, Aro, „no a vy dva, doufám, že mě pozvete na svatbu. Nejspíš nepřijdu, ale pozvání za to, že vás nechám jít, by neškodilo. A tohle se mi zdá jako dobré díky.“ Při těch slovech jsem to už nevydržela a objala jsem ho. Nejspíš to nečekal, i když to asi nikdo, ale nakonec mi objetí oplácel.

A tak jsme mohli vyrazit na cestu domů.

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocence - 20. kapitola: