Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Innocence - 16. Kapitola

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bella si to rozmyslela a přidá se k Volturiovým...

29.06.2010 (07:00) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1041×

Nevím, jak dlouho jsem v té cele chodila, ale nejspíš dlouho. Pálil mě krk, ale já to nevnímala, bolest ze ztráty byla větší. Jako každý den, za mnou poslali Felixe a s ním lidi, kteří mi měli posloužit jako potrava. Nakonec je vždy odvedli zase pryč. Za celou tu dobu, co jsem byla tam, jsem se ani jednou nenapila.
Moje myšlenky, zaplňovala jediná osoba, Edward. Proč jsem utekla, mohla jsem být s ním a Volturiovi by zabili jen mě. On by žil.

„Isabello, posloucháš mě?" zeptal se někdo. Zvedla jsem hlavu a uviděl Ara. Vypadal soucitně, ale zároveň naštvaně.
„Ne, co jsi říkal?" zeptala jsem se ze slušnosti, ve skutečnosti jsem ho neposlouchala. Mluvil na mě dlouho, ale nakonec to vzdal, všichni to vzdali.

Dlouhou dobu za mnou nikdo nepřišel a já si užívala klidu. Ale ten den přišel zvrat. Jako vždy jsem myslela na Edwarda, když mě napadlo, na co tu vlastně čekám. On už se nevrátí, musím udělat cokoliv, abych byla s ním. S posledními kousky síly jsem vstala a zabušila na dveře. Nikdo by nevěřil, že upír může být unavený, ale nedostatek krve se musí nějak projevit.
Upadla jsem na zem, zrovna když se otevírali dveře. Stál v nich Aro, a měl překvapený výraz. Mlčel, čekal až něco řeknu.
„Jak dlouho jsem tu?" zeptala jsem se.
„Dvanáct let a za tu dobu si se ani jednou nenapila. Obdivuhodné."
„Tak dlouho? To je jedno, chci se k vám přidat."
„Vážně, a co může za tento zvrat?"
„Řekněme, že jsem se probudila." Aro mě vzal do náruče a odnášel nahoru. Vešel do místnosti s nápisem jídelna. Tam stálo mladé děvče a vyděšeně koukalo.
„Nejdříve se ale napij," poručil, Aro.
„To ne, já ji nezabiji! Je to člověk, já chci zvíře," zařvala jsem na něj. Ani nevím, kde se ve mně najednou vzalo tolik síly.
Aro zavolal na někoho z gardy, aby šel chytit nějaké zvíře a mě nesl do pokoje.
„Toto je tvůj pokoj," řekl, když jsem vcházeli. Položil mě na postel a já se pořádně rozkoukala. Byl to krásný pokoj, ale nebyl vůbec moderní. Všechen nábytek byl starodávný, avšak na toto místo se dokonale hodil. Někdo sem vběhl, dal mi srnku a zase běžel pryč. Rychle jsem se zakousla do té srnky a pila, ne, přímo hltala teplou krev. Bylo to lahodné, mnohem lepší než jsem si pamatovala, ale něco tomu stejně chybělo.
Když jsem srnku vypila do poslední kapky, přisedl si ke mně Aro a domlouval se na budoucnosti. Než mě pustí ven, musím trénovat svoji schopnost. Sice to znamenalo odložení setkání s Edwardem, ale souhlasila jsem.

Vydala jsem se do místnosti, kde mě trénoval Michael. Byl to velice sympatický upír, až na ty krvavě rudé oči. Stal se mým nejlepším přítelem. Už jsme trénovali téměř půl roku. Podařilo se mi udržet štít po celou tu dobu. Mohla za to asi ta bolest, co jsem cítila, zvykla jsem si a už mě nemohla srazit na kolena.
Michael na mě skočil a mě se ho podařilo odtlačit tlakovou vlnou. Další schopnost, kterou jsem si od někoho půjčila, bylo mi jedno od koho. Už mě nic nezajímalo.
Znovu na mě skočil, tentokrát však nebyl sám, ale byli rovnou čtyři. Všichni se na mě vrhli ve stejnou chvíli a já si půjčila další schopnost a všem jsem vytvořila iluzi.
„Páni Isabello, ty ses zase zlepšila. Už ti to nedělá žádné problémy, dokážeš převzít schopnost ani ne během sekundy," pochválil mě Michael po tréninku.
„Vážně ses zlepšila, myslím, že už tě můžeme pustit do akce," promluvil, Aro. Ani jsem si nevšimla, že je tady. Konečně, moje šance nastala.

Nastoupili jsme do letadla. Byli jsme čtyři. Já, Michael, Jane a Alec. Měli jsme zabít hrstku novorozených. Prý to bude hračka, já však doufala v přesný opak.
Vystoupili jsme z letadla a upířím během běželi k novorozeným. Já je vedla, půjčila jsem si schopnost Demetriho a stopovala je. Doběhli jsme do lesa, když na Michaela skočil první novorozený, další je následovali. Michael si s nimi hravě poradil. A já čekala na správnou chvíli, kdy budou všichni mít co dělat. Přestala jsem se bránit a čekala na smrt.

 

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Innocence - 16. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře