Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Innocence - 11. Kapitola

24.06.2010 (16:45) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1652×

Bella:

„Nepůjdeme se projít?" zeptal se Edward. S mým úkolem jsem nespěchala, přece jenom máme na to věčnost, a tak jsem souhlasila. Šli jsme potichu, každý ponořený ve vlastních myšlenkách. Já si jen přála, aby Alice neviděla, co se (doufám) bude dít v našem pokoji. Na to jsem byla až moc stydlivá. Došli jsme k malému jezírku. Na hladině se odrážely hvězdy, vítr tvořil jemné vlnky. Tohle místo bylo nádherné.

„Bells ani nevíš, jak moc tě…" nestihl to doříct, protože se k nám hnali všichni z rodiny. Nechápu to, co se děje!?
„Znamená to, že jsou tady vlkodlaci?" zeptal se Edward. Jak mě někdy to jeho čtení myšlenek štve. Někdy by bylo fajn slyšet, co si ostatní myslí. Najednou jakoby všichni mluvili, ale nikdo neotevřel pusu. Nebo jsem to neviděla.

„Nevím, ale naši budoucnost vidím, i tvoji, jen Bellinu ne," poznala jsem hlas Alice.

„Jak to myslíš, že mou budoucnost nevidíš?" zeptala jsem se. Najednou na mě spočinulo sedm párů očí.

„Jak to víš?" zeptala se Alice.

„Říkala jsi to."

„Já nic neříkala, jen jsem si to myslela." Cože? Já čtu myšlenky?

„To si děláte srandu, další upír, co mi poleze do soukromí?" Emmett si neodpustil poznámku. Najednou všichni začali uvažovat, co se mnou je. Už jsem to nemohla dál poslouchat. Ať to přestane! A najednou bylo ticho. Toho si všiml Carlisle, protože se mě zeptal:

„Slyšíš nás ještě?"

„Ne."

„Takže musíme zjistit, co to vyvolává." Ale já už to věděla.

„Myslím, že vím čím to je. Když přiběhla Alice, zase si s Edwardem povídali v myšlenkách, a já si přála, abych je mohla slyšet taky," všichni se na mě koukali jak na zjevení. Trochu jsem sebou ošila, aby si všimli, že to není nejpříjemnější.

„A ta budoucnost?" tentokrát se zeptal Edward.

„Chtěla jsem mít trošku soukromí, nevěděla jsem, že by to bylo možný."

„Tak si zkus přát, aby zase Alice viděla." Soustředila jsem se na to, že chci, aby Alice viděla. A opravdu po chvíli vypískla radostí. Pak dodala:

„Aha, už chápu." Edward mě propaloval toužebným pohledem. Samozřejmě viděl všechno.

„Takže, když jsme na to přišli, myslím, že bychom měli dát Belle pohov. Alespoň teď," ujal se slova Carlisle. A tak všichni odešli.

„Co, kdybychom se vrátili a mohli zapracovat na té budoucnosti," pokřiveně se usmál a mrkl. Co ale nečekal, bylo, že se na něj vrhnu rovnou tam u toho jezera. „Jsi si jistá, že nechceš ještě počkat?" Místo slov jsem ho políbila. Zajela jsem mu pod košili a Edward nezůstal pozadu. Byl spíše napřed, serval ze mě tričko a už se chystal na kalhoty.

„Počkej, v něčem musím domů," řekla jsem a znovu spojila naše rty. Trochu se odtáhl a řekl:

„Půjčím ti košili."

A zase jsme se líbali. Serval ze mě kalhoty, to vše se odehrálo ve stoje. Shodila jsem ho na zem a obkročmo si na něj sedla. Škoda, že jsem z něj to oblečení nemohla servat, ale opravdu jsme v něčem museli domů. Když jsem mu rozepnula všechny knoflíky, líbala jsem ho na svalnaté hrudi. Zatímco jsem ho stále líbala na břichu, rukou jsem zajela dolů a rozepínala mu kalhoty. Ani jsem nepostřehla jak, ale najednou jsem byla já pod ním a on mě líbal, kde mohl, všimla jsem si, že už nemá kalhoty, ale moc dlouho jsem o tom nepřemýšlela, protože já najednou byla úplně nahá. Přestal mě líbat a zadíval se na mou nahou postavu, kdybych mohla, byla bych celá rudá.

„Jsi nádherná," zalichotil mi a zase se přisál na mé rty. Abych alespoň něco roztrhala, zajela jsem mu jednou rukou na zadek, chytla jeho trenýrky a trhla. Pobaveně se na mě podíval a pak pomalu a něžně spojil naše těla. Nejdřív byl něžný, ale pak začal zrychlovat, až jsme společně dosáhli vrcholu. Bylo to jako by uvnitř mě vybuchla atomovka. Když jsem líbala Edwarda, myslela jsem si, že lepší pocit nepoznám, jak jsem se pletla. Tohle bylo mnohem lepší. Edward a já, jedna duše, jedno tělo. Navždy.

Celou noc jsme se neměli dost, asi bychom nikdy nepřestali, ale když vykouklo slunce, vrátili jsme se. Když jsme přišli do domů, Emmett věnoval velký potlesk Edwardovi se slovy:

„Tak konečně to máš za sebou," potom se začal smát, umlčel ho až Rosaliin naštvaný hlas. Vděčně jsem se na ni koukla, jen se usmála a pokračovala v koukání do časopisu. Najednou Edward zavrčel, podívala jsem, se kam se dívá. Koukal na Emmetta, který zase pozoroval mě, až teď jsem si vzpomněla, co mám na sobě. Košile mi byla akorát pod zadek. Sklopila jsem hlavu a rychle vyběhla nahoru, abych se převlékla. Rozepínala jsem si knoflíky, když mě ze zadu objaly ruce. Otočila jsem se v Edwardově náručí a zeptala se:

„To mě ještě nemáš dost?"
„Tebe lásko… nikdy," a zase mě líbal.

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Innocence - 11. Kapitola: