Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Impassible-1.K

14.04.2009 (13:30) • Rochelle • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2436×

,,Jacobe jsi otravný!“

Normální den, normální odpoledne. Jacob se tu hádá s Edwardem už asi dvě hodiny. Ani jednoho to popravdě neunavilo. Radši jsem se do toho ani nemontovala. I když to byla moje vina.

,,Vy mi to děláte schválně?! Tak já si konečně zvykl na myšlenku, že budu s Renesmé do konce svého života a vy si chcete odjet někam do Hanoveru studovat! A co bude dělat Renesmé? Nudou se tam utrápí.“ Protestoval dookola. Už mu doházela slova. Tyhle věty opakoval posledních deset minut pořád dookola.

,,Bella totiž nechce zůstat blbá jak ty, pse! Ta se nefláká po lesích a chodí od ničeho k ničemu!“ prskal Edward. Už dlouho se takhle nevytočil.

Tiše jsem seděla na pohovce a sledovala Nessie, jak si hraje s malým medvídkem, kterému už stihla vytrhnout korálkové oči. Chudák medvěd.

,,Já se zblázním! Jeden den bez ní, je tak skličující a vy my ji chcete vzít na bůhví jak dlouho!“

Rosalie sešla po schodech na svých jehlových podpatcích, a když míjela Jaeka, zasyčela:,,Smrdíš přes celý barák.“
Alice, která seděla vedle mě, vyprskla smíchy. Poslední dobou se smála každé maličkosti. Hlavně když jsem Renesmé učila zavazovat si tkaničky. Vím, že to byla hloupost, když se mi je pak snažila obmotat kolem krku a zamotala mi je do vlasů.

,,Jaeku uklidni se. Prosím, už kvůli Renesmé. Nikam to nevede. My stejně odjedeme.Občas k nám třeba můžeš přijet na návštěvu. Tak…jednou za měsíc…“ přemlouvala jsem ho. Edward ztratil téměř všechnu trpělivost. Já si ji šetřila na tenhle okamžik.

,,Jednou za měsíc? Bello ty ses asi zbláznila, ne? Jak dlouho vydržíš bez Edwarda? Dvě hodiny?“

Ani to ne…

,,Ale vždyt‘ je to malé dítě! Jak můžeš přirovnávat mou lásku k Edwardovi s tímhle?“

Trochu se zarazil. Nessiin růst se zpomaloval dost rychle. Kdyby jezdil jednou za měsíc, o moc by nepřišel. Aspoň by si měl o čem s Renesmé povídat. Cítila jsem, jak všechno ještě jednou zvážil. Mrkla jsem na Edwarda a ten mi oplatil vítezoslavný úsměv. Všechno v pořádku.

,,Dvakrát za měsíc.“

Převrátila jsem oči. Jak mi to jeho smlouvání leze na nervy.

,,Dobře,ale odjíždíme dnes v noci.“ Řekla jsem neústupně. Pro Edwarda a Renesmé to nebyla novinka. Domluvili jsem se na tom včera večer.

Jacob tiše zafuněl. Všechno to na něj bylo moc rychlé. Charlie to ví už týden. Jacoba jsme si schválně nechali nakonec. Aby se ještě nesnažil Renesmé spacifikovat. Což měl ve zvyku.

„Nessie pojd‘ ke mně!“ zavelel nevinně. Z mého krku se ozvalo tiché zavrčení. Edward mě chytl za ruku a oba jsme pozorovali Renesmé, jak jde k Jacobovi. Je to pár týdnů, co se naučila chodit. Ona však šla vznešeně, jako by chodila už roky.

,,Miláčku, ty chceš odjet už dnes?“zakoukel na ni očima a ona mu položila ruce na čelo. Jacob pozoroval její myšlenky. Po chvíli se Nessie otáhla a pohlédla mu do očí.

,,Budeš mi chybět Jaeku. Ale má rodina by mi chyběla víc.“ Pohlédla na mě s Edwardem. Alice se začala opět řehtat jak utržená z řetězu. Vždycky jsem myslela, že to spíš dělá Emmett. Tiše jsem na ni sykla, aby nekazila tuto významnou chvíli.

,,Vídíte co jste z ní udělali? Pijavice jedny hnusný?“ štěkal Jake.

To už bylo i na mě moc. Skočila jsem po něm asi setinu sekundy poté, co vyslovil slovo hnusný. K mojí radosti nestihl ani uhnout. Už dlouho jsem nezažila takovou touhu někoho kousnout. Ani Edward mi v tom nešel zabránit. Těšilo ho, že si na něj vybíjím zlost. Dokonce jsem si  všimla Rosalie, která stáa opřená o práh dveří. Hlasitě mě povzbuzovala. Carlisle, Esme a Emmett byli na lovu. Nikdo by o tom nemusel vědět.

,, Bello nech mě…cco…Auu, jsi normální?“ Ozvalo se křupnutí. No jo, zlomila jsem mu ruku. Edward mě ryche odtáhl, když viděl, že se na něj chci vrhnout znovu.

,, Vypadni Jacobe! Ihned, než ztratím nad sebou kontrolu!“ řekl rázně Edward a pevněji mě sevřel. Trochu to bolelo, ale necekla jsem. Věděla jsem, že kdyby trochu povolil, Jacob by nepřežil.

***

Docela dlouho jsem se z toho incidentu vzpamatovávala. Zlost vystřídal soucit. Seděla jsem na posteli a pozorovala Edwarda, jak balí věci. Bylo jich opravdu málo, protože dům poblíž Hanoveru v blízkosti okolních lesů, byl vcelku zařízen. Nessie mi tiše poklepala na koleno a já ji vyzdvihla k sobě na klín. Lehce mě objala a posílala mi své myšlenky. Bylo jí líto, že se neuvidí s Charliem. O Jacobovi se nezmiňovala. Bud'  nechtěla, abych věděla jak se doopravdy cítí, nebo mi nechtěla dělat zbytečné starosti. Jake byl přece jen můj nejlepší přítel. Bylo to kruté ho tu nechat samotného, ale co se dá dělat. Bude mít Charlieho. Svou smečku. Může za námi jezdit. A přesto se mi zdálo, jako by toho měl málo. Půlka jeho života odjede se mnou. Rvalo mi to mé netlukoucí srdce, ale chtěla jsem si Nessie taky trochu užít. Trávil s ní více času než já.

,, Na co myslíš miláčku?" vyrušil mě ze snění Edward.

,, Na to, jak by mi asi bylo, kdyby mi tě někdo vzal a odtáhnul tě na míle daleko."

,, Je to ještě štěně Bello. Musí to překonat. Nessie není ani rok a on už dávno přemýšlí o tom, kde budou žít."

,,Vážně?" Tohle mě pobavilo. Jacob se opravdu zbláznil. ,, Ale stejně mi ho je líto. Nikdy bych neodpustila osobě, která by mi tě vzala."

,,Ale on nám to odpustí. Nic jiného mu taky nezbyde." usmál se.

,,Renesmé běž si sbalit medvídka." řekla jsem a Nessie a ona povolila své sevření. Za malou chvíli jsem ji viděla mizet ve vedlejším pokoji.

,,Myslíš, že to vydrží ona?" zeptala jsem se smutně.

,,Renesmé je silná. Po mamince." Jedním pohybem mě postavil na nohy a vášnivě mě políbil.

V té chvíli jsem zapomněla na všechno, co mě tížilo. Byla jsem tam jenom já a on. Přála jsem si, aby tahle chvíle nekončila.

,,Mamí. Mám méd'u a našla jsem i oči." vykoukla na nás Nessie a v drobné ručce držela dvě korálkové kuličky. Pustila jsem Edwarda a usmála se na ni.

,,Tak pojd' se mnou a já je nějak přišiju."

Mrkla jsem ještě na Edwarda a řekla: ,,Setkáme se v autě asi tak za...deset minut?" Kývl na souhlas a já šla s Nessie najít jehlu a nit. Když se něco natrhlo, nebo rozpáralo, Alice stihla všechno vyhodit ještě než jsem si toho všimla. Takže jsem nic nepřišívala celou věčnost.

Zarazila jsem se. Věčnost ne. Věčnost nás teprve čeká.

Autor: Rochelle (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Impassible-1.K: