Tak jsem to stihla. Bella se bojí létat. Poletí dnes poprvé. Nastoupí do letadla? Vím, že je to takové moc rychlé, ale potřebuju se dostat k tomu, až budou ve Forks. =)
01.11.2010 (19:45) • Alex00 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1911×
Věnováno Luckymu, mému věrnému miláčkovi. ;o*
„Co jsem komu udělal?“ zeptal se nechápavě. Zmátl mě tím. Myslela jsem, že ví, o co se jedná.
„Heidi,“ řekla jsem tiše. Kousala jsem se do rtu, dělala jsem to vždy, když jsem byla, nervózni.
„Já? Já nic. Bello, já vím, že jste spolu dobré přítelkyně, ale do tohohle ti nic není.“ Jak nic není? Říkáme si všechno, tedy z její strany. Alespoň to říká. Já tak upřímná nejsem. Kdybych mohla, asi bych se začervenala. Styděla jsem se, že jsem jí lhala. Ale copak bych mohla říct pravdu? Přijít o naše přátelství? Mohla bych to na ní vybalit? Byla bych toho schopna? Vím, že ne. Taková jsem já prostě nebyla.
Jeho slova, která mě celkem zamrzela, jsem přešla. Šla jsem si sednout do auta. Nastoupil pár vteřin po mně. Celou cestu jsme mlčeli. Nevšimla jsem si, že jsme na letišti, jak jsem byla zabraná do svých vlastních myšlenek.
„Počkej…,“ zamumlala jsem zděšeně. „My poletíme?!“ Hlas mi vyletěl nahoru o několik oktáv nahoru. Byla jsem vystrašená myšlenkou, že bych do “toho“ mohla nastoupit.
„Jo, poletíme letadlem,“ udiveně se na mě podíval.
„Vadí ti to?“
„Jo, já…,“ hlasitě jsem polkla. Dělalo se mi špatně jen z té představy.
„Co?“ Bylo mi trapný mu říkat, že se bojím lítat, a že jsem ještě nikdy neletěla. Upír se bojí letadla!
„Nikdy jsem neletěla. Bojím se, že to spadne,“ hysterčila jsem.
„Ty se bojíš létání?!“ začal se smát.
„Sakra, nesměj se.“
„Tak se bojím letadla, no. Ty se zase bojíš…“ Sakra čeho? Já nevím. Něčeho se určitě bojí, ne? Marně jsem přemýšlela, čeho se bojí.
„Bello, jsi upír několik staletí. Nikdy jsem si nevšiml, že by ses něčeho bála,“ přestal se smát.
Bylo mi to nepříjemný. Už jen proti srsti mi bylo se o tom bavit. Co mu je do toho?
„Jdeme?“ zeptal se.
„Né, to nemyslíš vážně.“
Šel blíž ke mně. Nevěděla jsem, co má v plánu. Líbit se mi to rozhodně nebude. V očích se mu uličnicky blýskalo. Jak já tenhle pohled miluji. Soustřeď se. Vykulila jsem víc oči. Už byl skoro u mne. Chňapnul po mně, ale v poslední chvíli jsem uskočila. Museli jsme vypadat zajímavě.
„Přece tě tady nebudu honit, že ne, Bello,“ řekl, ale to už jsem utíkala nejpomalejší rychlostí, kterou jsem byla schopna běžet. Hledala jsem dívčí záchody. Cítila jsem ho za mnou. Sakryš, byl rychlejší. Chytnul mě za pas.
„Ty mi dáváš. No počkej, až se tohle doví ve Volteře, no nevím.“ Poděšeně jsem sebou škubla. Nechtěla jsem na sebe přilákat příliš pozornosti. Teď mě bude vydírat.
Poraženě jsem sklonila hlavu. „Co chceš za to, že budeš mlčet?“
Zamnul si ruce. „No, tohle bude drahý. Promyslí si to. Teď mi pro začátek slíbíš, že budeš hodná?“ ptal se mě. Já ho zabiju.
„Slibuji.“ Za zády jsem zkřížila prsty.
„Bez těch prstů.“
„Slibuji,“ zavrčela jsem vztekle. Jen se rozesmál. Vzal mě mezitím za ruku. Škubla jsem sebou. Chtěla jsem svou ruku vyprostit, ale jeho stisk byl medvědí. Očima jsem metala blesky. Vedl mě do letištní haly. Hypnotizovala jsem okolí. Prosím, ať se něco stane. Vše bylo ale proti mně.
Zakrývala jsem si ruce. Zabrzdila svými boty na vysokém klínku. Nechtěla jsem do toho nastoupit. Táhnul mě dál.
„Co jsi slíbila?“ zamumlal, stále mě táhnouc dál do letadla.
„Já nechci, prosím,“ bezmocně jsem rozhodila jednou volnou rukou.
„Co když to spadne?“
„Nespadne. Mysli pozitivně. Nemáš se vůbec ničeho bát,“ řekl s povzdechem, „navíc máš mě a jsi přece…“ nedokončil. Upír. Sekla jsem se, když mi došlo, že řekl - máš mě. Fakt to řekl? Protřela jsem si oři rukou.
„Je ti něco?“ ptal se s obavami. Strachem?
„Ne,“ řekla jsem rozhozeně. Brzy jsem se probrala se sladkého oparu. Došli jsme k našim sedadlům. Zatlačil mě do mého sedadla. Prsty jsem zaryla do opěrek.
„Neznič jim to tady.“ Opět mě chytl za ruku. Trochu jsem se uklidnila. Přece jen jsem byla s ním. Vydrželo mi to jen, než jsme se odlepili od země. Prudce jsem vstala. Běžela jsem na wc.
Autor: Alex00 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Immortality II. 3. kapitola:
peckaaaaa honem dalsiiii
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!