Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » II. polovina Zatmění 2. kapitola

25.12.2009 (13:00) • Ayana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1223×

Nový plán ♣

Neobtěžoval se mě položit na zem, i když jsem ho kopala, jak jsem jen mohla, zřejmě si toho ani nevšiml. Jednou rukou si otevřel dveře a vnesl mě do domu. Uvnitř byly všichni přítomni, seděli na pohodlně vypadající sedací soupravě. Všimla jsem si že mi pořád tečou slzy bolesti. Rychle sem je zdravou rukou setřela, ale ostatní si toho stejně všimli. Emmett mě posadil do bílého křesla nejblíže dveřím. Zkřivila jsem obličej bolestí když mi zavadil o zlomené zápěstí, které teď mělo borůvkovou barvu.

,,Co se jí stalo Emmette?“ zeptal se zostra Edward nezakrývající svůj hněv. Upadla, když mi chtěla utéct, řekl s velkou pobaveností v hlase. Carlisle si povzdechl a na okamžik zmizel a poté byl zase zpátky třímající svoji lékařskou brašnu. Opatrně si vzal mou zraněnou ruku a začal ji ošetřovat.

,,Zatím ti dám jen dlahu, ale až přejde otok bude to na sádru,“ řekl krásným hlasem ve kterém však bylo slyšet napětí. Ostatní sledovali s ostrými pohledy můj obličej, bylo to velmi nepříjemné, ale musela jsem začít přemýšlet jak se dostat z jejich dosahu až mě odvezou domů, tak to nebudou čekat ne dvakrát za večer. To snad nemyslíš vážně Bello, promluvila na mě zostra Alice.

,,Co se děje?“ zeptal se Jasper a já viděla jak se Edwardovi, sedícímu naproti mně napnulo tělo, když si přečetl mé plány v Alicině hlavě.

,,Právě zvažuje jakou má šanci utéct z téhle místnosti, odpověděla Alice a zablýsklo se jí v očích. Emmett se pobaveně uchechtl a Jasperovi s Rosalii zacukali koutky úst. Mohla bys nám prosím tě Bello říct, proč se tolik snažíš utéct?" zeptal se Edward když zachytil můj rychlý pohled na dveře.

,,Ne“, odpověděla jsem přísně, popravdě mě v podstatě zdržujete tak snad abych šla, řekla jsem a začala se zvedat z křesla. V tu ránu jsem ovšem znovu seděla zabořená v křesle jak mě Alice silou zatlačila zpět.

,,Bello já vím vše, buď jim to řekneš ty nebo já," řekla Alice bez stopy humoru.

,,Posluž si, zasyčela sem na ni,“ přeměřila si mě pohledem, ale potom si sedla na okraj mého křesla a začala:

,,Tady Bella přišla na nebezpečnou spojitost, které jsme si nevšimli. To Victoria, při tom jméně Edward, Emmett a Jasper zavrčeli, stvořila armádu novorozených a poslala svého nejvěrnějšího stoupence ukrást pachovou stopu. Uspořádala lov na Bellu.“

Ještě než Alice dokončila větu přešel Edward ke mně a postavil se za moje křeslo takřka se mě dotýkajíc. Veškerý humor z Emmetovi a Jasperovi tváře odezněl jak si uvědomovali váhu Aliciných slov.

,,A právě proto mě necháte jít, řekla jsem tiše, nemohu si dovolit ohrozit nikoho z vás.“

,,Bello, holčičko, o nás se bát nemusíš, jediný, koho můžeme ztratit jsi ty," promluvila Esme laskavým hlasem.

,,Esme, já, vy nechápete ,já tohle nemůžu od vás žádat, natož očekávat, ne za cenu, která je tak vysoká - za cenu vaší smrti, to riziko je obrovské a já vás nemohu ničemu takovému vystavit. "

,,Nepřipadá v úvahu," řekl Edward předstíraně klidným hlasem.

,,Jsi součástí našeho života Bello," mluvil s naléhavostí Carlisle,

,,Zakrátko budeš jedna z nás, a my svou rodinu nikdy neopouštíme i za tak vysokou cenu - jak říkáš. " , pokražoval a zlatavě - medovýma očima se mi vpíjel do tváře.

Začala se mě zmocňovat panika, Jasper sebou škubl, ne tohle nemůžu,  představa, že to bude moje vina, že budou Cullenovi zabiti, je příliš hrozná, já tou dobou budu už nejspíš také po smrti, ale to nic nemění.Avšak neviděla jsem jiné východisko, než přestírat, že s nimi souhlasím, alespoň pro zatím, než se naskytne jiné řešení, času nezbývalo mnoho - možná týden, možná pár dní.

Rezignovaně jsem pomalu přikývla hlavou na znamení souhlasu a po tvářích mi stekly dvě horké, velké slzy bolesti, ale zároveň i strachu - ne o sebe, jen o ostatní životy, které byly v ohrožení.Ohrožení života.