Prolog k pokračování mé nejoblíbenější povídky původně Melodie mého srdce, je už to dlouho, ale přeci jsem se odhodlala. Snad se bude pro začátek líbit. Těším se na vaše komentáře a děkuju všem věrným čtenářkám, že na mě nezapoměly.
17.01.2010 (20:12) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1806×
PROLOG – LÁSKA
EDWARD
Milovat a lásku ztratit, či ji raději nikdy nepoznat? Nechutnat její sladkou i trpkou příchuť? Nikdy nepocítit onen zvláštní pocit, když vaše tělo poprvé zaplaví vlna napětí, nervozity, strachu a zároveň neutuchajícího štěstí a radosti? Nikdy nepoznat její zničující sílu, když ten koho milujete, Vám zasadí smrtelnou ránu a všechnu lásku ve vás zabije? Když se vaše srdce roztříští na milión kousíčků a poté se rozpadne na prach. Prach, jenž rozfouká vítr a vy v hloubi sami sebe pocítíte jen nekonečnou prázdnotu, tak velkou, tak temnou, že nikdo a nic ji nedokáže zaplnit? Ale také nikdy nezažijete ten pocit, že vše konečně zapadlo na své místo, že přesně takto to mělo být a nijak jinak, že jste našli svůj středobod vesmíru a není jím slunce, ale osoba, která přesto rozjasní i ten nejtemnější den ve vašem životě, osoba, bez níž by vaše existence již neměla smysl?
Taková je láska, ve vteřině Vám k nohám položí celý svět a vše po čem jste kdy toužili a v té druhé Vás uvrhne do samotných pekel, na dno té nejhlubší propasti, do temnoty z níž cesta nazpět ke světlu je zdlouhavá a trnitá, dlážděna oběťmi, jež nám snad jednou dovolí zapomenout, jít dál, či i pár šťastlivcům se dostane té cti poznat lásku ještě silnější, lásku nesmrtelnou, která přetrvá navěky a nikdy nevyprchá, která jediná je ta pravá.
Láska se rovná štěstí, láska se rovná utrpení a jedno bez druhého není. Naivita dítěte, se kterou se do ní vrháme a s nadějí jí otvíráme brány svého srdce, nás činí těmi nejzranitelnějšími stvořeními, ale zároveň nás obdarovává silou schopnou překonat všechny nástrahy a úskalí, vůlí nevzdat se a jít za svým snem tak daleko, jak jen to bude nutné, i kdyby nás to mělo stát vlastní život.
Milovat znamená lásku dávat a lásku dostávat, ale i ta nejčistší láska dokáže ublížit. Co když právě ona je důvod, proč člověk srdci našemu nejdražší bude trpět? Možná že ne dnes, ani zítra, ale jednou přeci. Jsme natolik silní položit tu největší oběť? Obětovat vlastní štěstí ve prospěch osoby, kterou milujeme a doufat, že jednou ta nepředstavitelná bolest sužující celé naše tělo, mysl a pramenící z našeho nitra, poleví, protože víme, že nikdy nezapomeneme, ale útěchou nám bude, že alespoň láska našeho života nikdy nepozná muka, k nimž se dobrovolně uchylujeme?
„Kdo nikdy nemiloval, nikdy skutečně nežil a kdo miloval až příliš často, nikdy ve skutečnosti nemiloval.“ Tvrdí stará životní pravda, jež existuje od dob nejstarších, od dob co člověk poznal její sílu, od dob kdy ji začal oslavovat až k časům, kdy se stala jen přežitkem, zbytečným lidským citem bránícím člověku rozumně uvažovat. Nikdy však z našich životů nezmizí, vždy bude naší součástí, ať chtít budeme či ne, není to něco, co bychom jednoduchým stisknutím tlačítka mohli vypnout a navždy tak vmazat ze svých životů, není to kus starého oblečení, který vyhodíte do koše. Je uvnitř nás a zbavit se jí, znamená zbavit se části sama sebe, vyrvat si srdce z těla a pak … pak již nezbude nic.
Já poznal skutečnou lásku, silnější než cokoliv předtím. Mé srdce probudila k životu a můj svět převrátila vzhůru nohama. Nečekána a nezvána se vřítila do mého života jako buldozer a já na ni neznal obrany. Nechal jsem se pohltit její omamnou vůní a mé srdce zaplesalo blahem, ale nic nemá věčného trvání. Nadešla chvíle a já si uvědomil, jaký jsem byl sobec a co vše jsem způsobil. Miloval jsem, ale zároveň jsem i ubližoval a nejvíce právě jí. A pak abych ji ochránil, udělal jsem další chybu, ublížil jsem jí ještě více. V naději, že toto je nejlepší řešení, jsem ji opustil. Věřil jsem, že na mne zapomene a bude moci žít dál, tak jak žila, než se naše cesty zkřížily. Opak byl však pravdou a mým odchodem se jen urychlily události, které byly dávno předurčeny osudem, již v den našeho prvního setkání.
Ale tímto můj příběh neskončil. Dostal jsem druhou šanci, další příležitost, která se jen tak někomu nenaskytne a tentokrát jsem ji nehodlal promarnit. Získat zpět ztracenou lásku není jednoduché, ale kdyby láska nebyla složitá, nebyla by to láska. Oba jsme museli překonat mnohá úskalí, která si pro nás život nachystal, ale nakonec naše láska zvítězila. Překonala léta odloučení i bolesti a dala nám více, než v co jsme mohli doufat. Konečně nám svitla naděje na šťastný konec, ale brzy ji opět zahalila temná mračna a čekal nás další boj s osudem. Boj za naše štěstí, za naši rodinu a především za naši lásku, ale já se nikdy nevzdám…
Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I will remember... - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!