Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I ta nejupřímnější žena skrývá tajemství - 3. kapitola

Přinášíme Vám s Anup další kapitolku ITNŽST. Doufáme, že se bude líbit a zanecháte nám tu koment. Díky, CullenLily a Anup ;o)

Proběhla jsem se naprosto parádně. Dávala jsem si pozor, abych běhala dostatečně daleko od hranice a snažila se nemyslet. Jenže víte jak je to těžký?! Zvlášť u mě... Od přírody jsem upovídanej člověk, navíc se mi v hlavě nápady honí jako včely v úle. Nebo snad jako Jackova ruka v kalhotách? Ne, to ne! Ježiši, brrr! Fuj!

Když jsem doběhla zpátky k autu, zjistila jsem, že Jacob přeparkoval.

,Tss! Taky pořád nemusí všude vytrubovat, že neumím parkovat!'

Na střeše auta už na mě čekala kupka oblečení, kterou jsem popadla do své tlamky a odkráčela si to zpět do lesa, abych se mohla převlknout. Jack za mnou ještě z auta volal:

,,Na té podprdě a bombarďácích jsem si dal extra záležet!'' Grrr, blbeček!

A taky že jo! Mezi kousky oblečení jsem logicky první hledala svoje spodní prádlo. A co nenajdu? Svoji 'nejluxusnější' červenou krajkovou porprsenku a kalhotky, který navíc ještě pěkně škrábou! Já toho čokla asi vážně jednou nakopu do toho jeho chlupatýho zadku!

,,To si s tebou ještě vyřídím!'' zasyčela jsem na Jacoba v autě. On se ale zachechtal a začal máchat rukama:

,,Docela se mně ještě líbily ty růžový tangáče, ale-'' Jeho veselé povídání jsem utla až já svou rukou, kterou jsem ho přetáhla po papuli.

,,Drž pysk!''

,,Helééé! Kdo vymyslel plán "Jak zdrhnout staroušovi''? Tak mě tady nemlať, jo?'' mluvil jako malý děcko. Je malomocnej, o tom není pochyb...

,,Můžu tě mlátit, jsem starší!'' odsekla jsem.

,,O tři minuty...'' mrmlal.

,,Tři minuty nebo pět let, to je jedno! Prostě jsem starší!'' utla jsem ho.

Byla jsem unavená a navíc... zítra je neděle - poslední den v týdnu. Teda... nemyslete si, že snad chodím do kostela! Na to jsem upřímně moc, ale opravdu moc hříšná. Neděle spolu se sobotou jsou - jak jistě všichni z vás ví - volný dny. To znamená, že... můžeme něco vyvést! Jo, jenže co?

Mám nápad!

,,Jacobe!'' vyjekla jsem.

,,Neříkej mi tak...'' zamručel.

,,No fajn, tak... Jacku!'' zvolala jsem nadšeně znovu.

,,Co je?''

,,Zahrajeme si flašku!'' řekla jsem nadšně a sebe sama jsem málem hrdostí poplácala po hrudi.

,,Jasně!'' souhlasil se mnou nadšeně, v očích jiskřičky. ,,Ale svlíkat se před tebou nebudu!''

,,Já o to taky nestojím. Takže... budeme hrát takhle: vždycky si dáme kámen nůžky a ten co vyhraje dá tomu druhýmu úkol. Takže například když já vyhraju,'' tomu se Jack zaksichtil, ,,dám ti úkol a ty ho budeš muset splnit. A když ne, tak...''

,,Počkat,'' přerušil mě, ,,co kdyby jsme to udělali tak, že pokaždé, když jeden z nás nesplní úkol, ten druhej mu to bude počítat a kdo bude mít na konci víc nesplněných úkolů, bude mít extra úkol navíc?''

,,Jo,'' přitakala jsem, ,,těch úkolů může být dohromady třeba... čtrnáct! Na každej den jeden.'' Jacob na každý moje slovo zuřivě přikyvoval.

,,Fajn, tak začneme!'' vypískl nadšeně, jako malý děcko.

,,Cože? Už teď?'' Vykulila jsem oči.

,,Ježiši, Bello! Když má být každej den jeden úkol, je logický-''

,,Tývado!'' vyjekla jsem, ,,Ty dokážeš myslet logicky, jo?!'' Protočil očima.

,,Jo, dobře,'' zvedla jsem ruce v obraném gestu, ,,začneme už dneska. Kolik máme hodin?'' zeptala jsem se.

,,Ééé, přesně čtrnáct hodin, čtyřicet sedm minut washingtonského času.'' Řekl Jack tak důležitě, jako by snad byl pracovník nějakýho věděckýho ústavu. Teda... myslím, že je vůbec zázrak, že Jack ví, že se La Push nachází ve Washingtonu.

,,Dobře, takže... jsem na to?'' vyzvala jsem Jacka s nadšením.

,,Jdem na to!'' zahulákal.

,,Na tři...'' řekla jsem.

,,Ok...'' Nastavili jsme pěsti proti sobě a Jack začal počítat.

,,Raz, dva, tř-'' Jenže když jsem zaslechla 'tř', samou nervozitou moje prsty vystřelily do nůžek.

,,Bello!'' zahulákal pobouřeně Jacob.

,,Kruci!'' zaklela jsem tiše. ,,To je to prostředí, znervózňuje mě to tady! Pojď ven!'' stěžovala jsem si. S mručením přikývl.

Společně jsme vylezli z auta. Postavili jsme se naproti sobě na tu vyježděnou cestu. Vypadali jsme spíš jako v obraných pozicích, než když si dáváme kámen nůžky.

Pěsti jsme znovu dali naproti sobě.

,,Raz, dva tři!'' vykřikl Jack a každej jsme rychle dali první znamení, co nás napadlo. Moje prsty znovu utvořily nůžky, zatímco Jacob ukázal kámen.

,,Do řitě!'' Máchla jsem rukou. Sakra, sakra! Proč jsem zase dala ty poblblý nůžky?! Mohlo mě to napadnout, že si to Jacob bude myslet a pak dá kámen... Krucinál!

,,Jó, vyhrál jsem, vyhrál jsem!'' radoval se můj bratříček a u toho skákal do vzduchu. Ježiši, no tak jednou vyhrál... Přiště už si to uniknout nenechám!

,,Se z toho nepo...'' bručela jsem.

,,Tak a teď splníš, co ty nakážu!'' Zašermoval mi prstem před očima.

,,Zapomeň!" odsekla jsem.

,,Nemrmli a radši nasedej. V autě ti řeknu, jakej úkol jsem na tebe vymyslel.''

Nasupeně jsem teda nalezla do auta. Rty jsem měla našpulený, nos zvednutej. Byla jsem uražená. Tohle jsem jako měla vyhrát já! Přece jsem to vymyslela, doprkýnka...

,,Tak fajn... Když jsem to teda vyhrál-'' to poslední slovo doost zvýraznil.

,,První kolo ze čtrnácti.'' Zamumlala jsem.

,,Kuš! Když jsem teda to první kolo vyhrál, dávám ti úkol! A teď se třes... Bedeš muset sněst víc jídla, než já!" Poplácal se vítězoslavně po hrudi. Po tváři se mi rozjel úsměv. To zas nebude tak těžký... Sice jsem toho nikdy nesnědla víc než Jack, ale taky jsem se o to nikdy nesnažila. A teď se budu sakra snažit!

,,A teď jedeme jako kam?" zeptala jsem se nechápavě, ale i přesto mi na rtech hrál usměv.

,,Do Forks. Přece nebudeš vyžírat naše zásoby stejně jako spíšku doma.'' Kroutil hlavou nad mou nechápavostí.

,,No to teda jako dovol! Nevím, kdo doma pucuje ledničku...''

Jack pořádně sešlápl plyn, takže jsme ve Forks byli během chvilky. Chudáček můj malej Rabbitek... Zastavili jsme před jakousi podivnou restauračkou. Přd takovou, co už od pohledu vidíte, že dobrý jídlo nedostanete a ještě se z toho možná pose...

,,Tady?'' Ukazala jsem prstem na restauraci, obočí zvednuté.

,,Jo, poď!'' popoháněl mě. Nenažranec jeden...

,,Dobrý den, co si dáte?'' usmála se na Jacka čísnice. Fůůůj, už od pohledu laciná jako tričko z výprodeje. Podivně mrkala obočím, hubu od ucha k uchu. Brácha se podivně ošil a chytl mě za ruku, která ležela na stole.

,,Co si dáš, lásko?'' zeptal se mě až nechutně přeslazeně a 'nenápadně' zamrkal, abych tu hru hrála s ním. Vypadal ale spíš, jako když má člověk tik. Chudáčka mi ho bylo i líto...

,,Nevím, srdíčko. Co kdybys mi něco vybral?'' usmála jsem se. Jack úlevně vydechl, přikývl a otočil se na číšnici. Ta viditelně zbledla a zatvářila se bůhví jak ublíženě.

,,Mohla y jste nám, prosím, donést jídelní lístky?'' usmál se. Jóó! Použil to, použil!

Z tohohle úsměvu padaly holky na kolen. Byl to přece ten Jacob, ten playboy z La Push! Měl to vypracovaný tělo, se kterým se určitě denně dře někde ve fitku...!

Pche! Kdyby tak holčiny věděly, co se za jeho výškovým spurtem a vypracovaným tělem skrývá... A navíc... ten úsměv, se kterým všechny ty dámy oblbuje mi teda moc nepřipomíná Alaina Delona za mlada. Spíš docela nechutnej koňskej škleb.

,,Promiňte, ale tohle se u nás nevede...'' Proboha, co je to za pajzl, když ani nemají jídelní lístky?! Jestli se z toho jejich jídla pobliju, tak jim nakopu prdel!

,,Tak víte co? Doneste nám prozatím osm hamburgrů a dvě coly... Vedete aspoň colu a hamburgry, že jo?'' zeptal se. Očividně ho to s těma lístkama překvapilo stejně jako mě.

,,Jistě.'' Otočila se a odešla.

,,Nána!'' odfrkl si Jack. ,,Vidělas, jak na mě mrkala? Vypadalo to, jako by jí něco spadlo do obou očí najednou! A ty čáry u očí...''

,,Tomu se říká linky, Jacku...'' poučila jsem bratra. Ale... jistě. Viděla jsem ty přehnaný černý linky u očí, který ve spojení s blonďatýma vlasama působily jako pěst na oko. Kruci, ta holka snad nemá špetku soudnosti... nebo spíš vkusu.

,,A neříkej, že se ti nelíbila!'' Drcla jsem ho se smíchem do ramene.

,,Ffffff!'' vyšel z něho vzduch jako z ucházející pneumatiky a už už se nadechoval, aby mi pěkně vyčistil krk. To ale zase přišla ta 'paní zmalovaná číšnice'.

,,Tak, tady to máte...'' Položila na stůl talíř s hambáčema a vedle toho coly.

,,Díky.'' Usmála jsem se.

Všimla jsem si Jacobových jiskřících očí, když zaměřil na ty podivný placky, který měly být asi hamburgry.

,,Já se do toho dám!'' Přitáhla jsem si rychle talíř, než to mohl stihnout spořádat sám.

Přiznávám, nechutnalo to špatně. První tři hamburgry mně nedělaly problém. Čtvrtej už šel malinko ztuha. U pátýho už jsem si musela dát přestávku. Šestej a sedmej... to už jsem každý sousto musela zapíjet colou, ale nevzdávala jsem se.

Osmej jsem na talíři probodávala pohledem. Pro tuto chvíli byl můj uhlevní nepřítel. Musela jsem Jacoba poprosit, aby mi ho podal, protože jsem měla pocit, že jestli se pro něj nahnu, prasknu.

Jedno sousto. Druhý třetí... Můj žaludek se zhoupl a já jsem věděla, že jsem v háji.

,,Hocht - chonchím, chonchím!'' Zašermovala jsem rukama ve znamení, že už mám opravdu dost. Dožvýkávala jsem poslední sousto.

Jack se zatím radoval.

,,Zase jsem to vyhrál!'' Nadskakoval nadšním. Mně bylo ale blbě... Takhle jsem se v životě nepřejedla a navíc k tomu ten pocit, že jsem zase něco projela...

,,Úúúú!'' Chytla jsem se za břicho. Bože, já taky asi vážně hodím šavli!

,,Klídek, to bude dobrý...'' Poplácal mě Jack se smíchem po rameni.

Tak tohle si s ním vážně vyřídím! Ale až nebudu mít pocit, že na světlo světa vyhodím snad i můj žaludek...

Autor: CullenLily (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I ta nejupřímnější žena skrývá tajemství - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: