Je tu pokračování ITNŽST. Přiznávám, není úplně nejdelší, ale nechtěla jsem (kdyby byl náhodou o tuhle povídku zájem), aby jste nemuseli moc dlouho čekat a aby tahle povídka neupadla do zapomnění. Jako obvykla jsem já psala (takže za otřesný styl proklínejte mě) a Anup vymýšlela (jí se můžete klanět a zbožňovat). Doufáme, že se bude líbit a budete komentovat. Anup a CullenLily ;o)
02.03.2010 (21:15) • CullenLily • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2056×
Druhá kapitola Bella
Právě jsme projížděli kolem cedule s nápisem: 'Vítejte ve Forks!'
Malinko jsem se tomu uchechtla. Vzpomněla jsem si totiž na to, jak jsme s Jacobem vyváděli, když jsme měli nastoupit na zdejší střední, kvůli tomů, že jsme prý dělali na té La Pushské problémy. Týden jsme se neukázali doma... To by jste měli vidět, jak tehdy otec vyšiloval!
Projížděli jsme zrovna kolem forkského domova důchodců, když na mě Jack mrkl.
,,Nepobavíme se trochu?'' Hned jsem věděla, co má za lubem.
,,Jasně!'' vypískla jsem nadšeně.
Jacob výrazně přibrzdil a na celé kolo začal troubit, zatímco já jsem otevřela okýnko a na všechny ty důchodce, kteří seděli na lavkách před barákem, jsem začala vyřvávat.
,,Čáááu, babi! Čáááu, dědo! To máme dneska krásnej den, cóó?''
My jsme se jen smáli, zato důchodci nadávali a hrozili nám svými hůlkami. O to víc jsme se bavili.
Projížděli jsme zrovna městem, když Jacobovi hlasitě zakručelo v břiše. Hlasitě jsem se rozřehtala.
,,Už zase?'' optala jsem se ho se smíchem.
,,No a co! Já za to nemůžu...'' ohradil se. Jen jsem nad tím zavrtěla hlavou.
,,Zajeď k sámošce, taky už mám docela hlad...'' poručila jsem. Uvědomila jsem si totiž, že už se mi žaludek svíjí v slabé křeči hladu. Hned jak jsem na to pomyslela, tak se ten zpropadený orgán ozval. A s ním i Jackův smích.
,,Sklapni!'' Tak teď jsem opravdu nevěděla, koho okřikuju...
Když jsme vešli do obchodu, prodavačka nám málem zabila pohledem. To je to totiž tak... Jednou jsme ji totiž chtěli ze srandy přepadnout s kuličkovkou. Jenže jsme nečekali, že nám fakt uvěří... To byl pak průůůser! Od té doby nám zdejší policejní ředitel Charlie Swan říká křestními jmény.
Pro jistotu jsme toho nabrali s Jackem víc. Co by totiž jiná rodina měla na týden, to my máme na dva dny a míň. A taky si možná větší útratou aspoň trochu udobříme tu prodavačku.
S pošťuchováním jsme vyšli z obchodu, Jacob rohlík v puse. Bohužel, budu se muset smířit s tím, že Jacob nikdy nebude gentleman... Místo toho, aby ty tašky s nákupem sám napěchoval do kufru, se radši ládoval šunkou a na mě nechal všechnu práci, blbeček! A ještě k tomu všemu mi řekl, ať řídím, že se potřebuje najíst. No nezabili by jste ho?
Zasedla jsem za volant a zase se rozjela. Jacob měl na nohách položený sáček s pečivem a proto jsem si jeden rohlík uloupila.
,,Héééj!''
,,Co je?'' mázla jsem ho po hlavě. ,, Vlk tady nejseš jenom ty.''
,,Jo, ale ty jsi holka!'' brblal.
,,A tys měl být kůň! Jenže v poslední minutě si to Bůh rozmyslel a udělal z tebe tohle,'' pohodila jsem k němu rukou.
,,Tss...'' zvedl uraženě nos.
Hladově jsem se zakousla do rohlíku a rozhlédla se kolem sebe. Vypadalo to tady poklidně. Aby taky ne, když je sobota...
,,Ty Jacobe, kde to zapíchneme?'' zeptala jsem, když jsem si uvědomila, že vlastně ani nevím, kam jedu.
,,Nevím, v lese?''
Přikývla jsem a dál jsem se věnovala řízení.
Kolem auta se lesy míhaly v rozmazaných šmouhách. Krásná podívaná... Ovšem o moc lepší, když máte čtyři nohy, srst a ocas. Teda, není ocas jako ocas...
Kousek za Forks jsem si všimla odbočky. Byla zarostlá všelijakou zelenou havětí, ale když dával člověk pozor, dala se najít. Docela mě překvapilo, že dál už je cesta uježděná. Čerstvě uježděná.
Zaparkovala jsem po pár metrech, pod jedním velikým smrkem.
,,Týjo, já jsem si té cesty vůbec nevšiml...'' zavrtěl hlavou Jack.
,,Se nic neděje. Vždyť víš, že jsem ve všem lepší... Klidně se s tebou vsadím o to, že dočůrám dál než ty...'' On se ale jen zaksichtil a vylezl z auta.
,,Je tady hezky,'' zhodnotil. Já jsem jen protočila oči. Jako by se snad dalo vybírat...
,,Hmm, jenže co teď?'' zeptal se, ale nevypadalo na něm, že by přemýšlel.
,,Nevím jak ty, ale já se půjdu proběhnout...'' usmála jsem se na Jacka, rozběhla se a ve vteřině se proměnila v obrovského černého vlka. Teď jen nenarazit na kluky nabo na Leah.
Jacob
Tak ta je teda jako dobrá! Sama si odběhne a já abych tady trčel... No si s ní ale ještě spočítám!
Otráveně jsem zahučel zpátky na sedadlo. Co tady mám asi tak jako dělat? Počítat listy na stromě?! Kdyby tady tak ještě nějaký listnáče byli... Natáhl jsem si nohy na palubní desku a z kapsy u kalhot jsem vyštrachal mp3. Sluchátka jsem dal do uší a hudbu pustil na maximum. Ať si ty hadry z kufru vydělá sama...
Bylo možný, že jsem na chvilku zavřel oči, protože mě i přes hlasitou muziku vzbudilo hlasité klepání na okýnko. Já Bellu už vážně zabiju!
Jenže co jsem neviděl! Místo povedené tvářičky mé sestry se v okýnku šklebil jakejsi svalovec. A vypadal dost nakrknutě...
Když jsem ale vylezl z auta, do nosu mě udeřil ten odpornej smrad. Odporem jsem nakrčil nos. Svalnatec na tom nevypadal o moc líp.
,,Čokl?'' plivl.
,,Pijavice?'' prskl jsem stejně znechuceně. ,,Co chceš?''
,,Nedá se tady projet. Co kdybys s tou tvou károu uhl?'' Károu? Tak to mě teda urazil...
,,Nechápu, co tady potřebuješ-''
,,A já nechápu, co je ti do toho. Takže co kdybys zkusil couvnout?!'' Chche, na tom hošanovi bylo dost jasně vidět, že mu zrovna nevoním. Popravdě, divil jsem se, že jsem nevybouchl. Ale tenthle upír byl divnej, jinej... takovej... nevím.
Něco mi tady ale nehrálo... Upír a auto? Od kdy jezdí upír v autě? A co tady vlastně dělá?
,,Kde se tady vlastně bereš?!'' kývl jsem hlavou směrem k němu a u toho si toho si ho změřil od hlavy až k patě.
,,Sice nevím, co tobě je do toho...''
,,Třeba bezpečnost lidí tady ve Forks a La Push?!'' skočil jsem mu do řeči. On se jen uchechtl a pokračoval.
,,My nejsme nebezpeční, štěně! Jen tu budeme pár let bydlet...''
,,My?'' opakoval jsem po něm.
,,Jo, já a moje rodina,'' zachechtal se znovu, ale ten divně zkřivenej ksicht mu zůstal.
,,Potom tě ale musím upozornit, že tady ani jinde v okolí nemůžete lovit-''
,,Hele, klídek, pudlíku! My víme! Máme smlouvu s vlkoušema tady z La Push,'' usmál se jak pětiletý, retardovaný děcko.
,,Vlkouši z La Push?'' opakoval jsem znovu. Jeho rodina má smlouvu se smečkou? Jakto, že o tom nevím? Co je to za blbost! Nebo Bell o tom snad něco ví? Jestli jo, tak jí zastřelím za to, že mi to neřekla!
,,Jo, vždyť to říkám! Ale teď už vážně couvni nebo se domů vážně nedostanu.'' Nasedl do velkýho Jeepa a vytůroval motor. Já jsem ho napodobil a kousek couvl, aby se tou svou kraksnou aspoň vešel na cestu. Když pak projížděl, zatroubil na mě na pozdrav. Já jsem mu to oplatil kyselým obličejem. Smradlavec...
Autor: CullenLily (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I ta nejupřímnější žena skrývá tajemství - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!