Promiňte, že to tak dlouho trvalo. Ale dává mi dost zabrat psát dvě povídky. Tak snad tímhle dílkem nezklamu...
12.09.2009 (11:45) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4322×
7, kapitola
„Co ty tady, kotě.“ Přistoupil ke mě.
„Čekám tu na tebe,“ fascinovaně na mě zíral, omámen mým hlasem. Mile jsem se na něho usmála. Přála jsem si aby se držel ode mě co nejdál. Moc dobře jsem věděla co bude zítra v novinách, ale mě to bylo jedno.
Další mrtvý chlapec,byl nalezen. Byl zavražděn! Policie zjišťuje zda se jednalo o divoké zvíře či člověka...
Oběti se sobě nápadně podobají!
Nad těmi články jsem se musela smát.
„Co si dáš kotě,“ zeptal se mě a snažil se přitom o drsný tón. Přitáhla jsem si ho jemně k sobě a do ucha mu zašeptala, „Tebe.“ A věnovala mu k tomu erotický úsměv. Jeho srdce se rozbušilo a jeho klín se nad tímto gestem začínal zvětšovat. Kdyby tak věděl...
Při pohledu na něj se mi otevřela ta hluboká díra v mém srdci. Edwarde, proč?
Zvedla jsem se ze stoličky a olízla si rty. „Kam půjdeme?“ zeptala jsem se a jemu srdce rozbušilo o závod. Musela jsem se zasmát, jak chabá lidská reakce.
Vyšla jsem z baru a on mě slepě následoval. Neušli mi žárlivé pohledy jeho společníků. Ale měli smůlu, nebyli můj „typ“. Došli jsme do temné uličky a já v okolí neslyšela a ani necítila nikoho kdo by mi v tom mohl zabránit.
Obrátila jsem se ke své lásce a vrhla se na jeho ústa. Byl překvapený, ale vzrušený zároveň. Polibky mi opětoval stejně žhavě.
„Miluju tě, Edwarde,“ zašeptala jsem. Chlapec se najednou zarazil, jako by se probudil, ze zlého snu. Bylo však pozdě..
Prokousla jsem tu voňavou kůži a napila se té lahodné tekutiny. Strach a adrenalin v krvi byli jako droga. Ano byla to droga, která ovládala mou mysl. Mé tělo se třáslo pod náporem té tekutiny a nic jiného pro mě neexistovalo. Nevnímala jsem pod sebou třesoucí se tělo toho člověka, ani křupnutí kosti při jeho chabém pokusu o obrany. Bylo pozdě. Predátor ve řval !
- - -
Kdyby tak věděla, že ten co jí tolik miloval se pro ní vrátil.
Ale ona už tam nebyla..
Položil na její hrob bílou růži a doufal, že mu někdy odpustí.
On si odpustit nedokázal..
- - -
Odhodila jsem znechuceně jeho tělo a nenáviděla jsem jeho. Měl tu být se mnou. Teď jsem měla líbat svého anděla a být šťastná. Příští týden to bude dvacet let co mě opustil. Nemiloval mě, hrál si se mnou. S pitomou lidskou holkou. Třeba jsem nebyla první..
Věnovala jsem poslední pohled na mrtvolu toho chlapce a spokojeně jsem odcházela.
„Neuklidíš to?“ ozvalo se za mou a já se prudce otočila. Vyjeveně jsem zírala do černých očí upíra.
„Děláš tu paseku. To se Volturium líbit nebude,“ řekl a zakroutil hlavou.
Odskočila jsem od něho a zděšeně se na něj dívala. Byl to první upír, kterého jsem od své přeměny potkala. Byl nádherný, silný, tmavé vlasy mu padali do čela a jeho plné rty se na mě usmívali.
„Jsem Thomas. A ty?“ ptal se.
„Isis,“ zašeptala jsem.
„Tak Isis, uklidíš to?“ zavrčel neodbytně.
„Ne!“ Odcházela jsem.
Za mnou se ozvalo zavrčení a já se otočila. Thomas se na mě vrhnul, ale najednou ho něco zastavilo. Jako by narazil do neviditelné stěny.
„Tak.. kočička má schopnost,“ řekl nevěřícně.
To já? To jsem udělala já? Nevěřila jsem tomu. Ale kdo jiný? On to určitě nebyl. V očích se mu zaleskla porážka a zvedl se ze země. Přešel k víku od kanálu a nadzvedl ho. Hodil tam tu vysátou mršinu a vrátil víko na zpátek.
„Nebolelo to, co,“ zamručel.
„Co ode mě chceš?“ vyjela sem na něj. Vůbec jsem z něho neměla dobrý pocit.
„Už dlouho tě sleduji. Ale je to těžké... Mažeš svůj pach. Ale to podle tvého vyjeveného obličeje je novinka. A co chci? Společnost,“ řekl jako by byla samozdřejmost, že s ním půjdu,a tím mě ještě víc vytočil.
„Pláčeš nad špatným hrobem,“ řekla jsem mu už nakvašeně.
„Možná... Ale já si s Vulturiovci nedělal srandu. Vraždíš lidi, ale to je jedno. Ale jsi nepořádná a to oni nemají rádi,“ řekl výhružně a přitom se smál nepříjemným smíchem.
„A co ty s tím máš společného?“ nechápala jsem kam míří. Něco mi tu nesedělo a já musela zjistit co.
„Tebe.“
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I „Nicota“ je věčná - 7. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!