Snad se bude líbit..
06.08.2009 (11:00) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5110×
2,kapitola
Z lesa se vynořila smečka vlků. Vrčejících, děsivých a přesto zvláštních. Každý měl jinou barvu, přirozenou hnědou barvu s odlesky červené či fialové, černou šedivou, zrzavou a bílou...
Zůstala jsem nehybně stát doufala že mi smečka neublíží. Vždyť jsem je všechny znala. Znala jsem jejich tajemství a teď jsme tu stály jako nepřátelé které příroda stvořila.
Dokud jsem se nenadechla a neucítila ten odporný zápach, neuvědomila jsem si že celou dobu nedýchám. Bylo to divné, přísahala bych že cítím každý kousek lesa zvlášť, že každé dřívko, hmyz na Jakeho těle, rozkládající se maso...
Ale tohle byl puch který přebyl i rozkládající se maso i hnijící kanály.
Jen tak jsme stáli a koukali na sebe. Věděla jsem že mezi sebou komunikují, jen jsem nevěděla o čem.
Slyšela jsem šustnutí a prudce se otočila za tím zvukem, zaskočila jsem tou rychlostí vlky i sama sebe. Přesto jsem viděla ostře, žádné šmouhy i když se už pomalu stmívalo.
Byla to pomalu k sobě rostoucí Viktoria.
Vlci na ní hleděli s údivem i nechutí. Jeden z velkých vlků kávové barvy si odběhl a vrátil se v lidské podobě, byl to Quil.
„Bello, poznáváš mě?“ zeptal se. A držel se ode mě dál.
Podiveně jsem se na něho podívala. To jsem nečekala. „Ano, Quile,“ řekla jsem a všichni jsme cukli. Můj hlas zněl jak nejjemnější tóny harfy. Byla to jen dvě slova a já věděla že bych jím dokázala okouzlit každého.
Když se Quil vzpamatoval promluvil „Bello, my smečka nemůžeme nechat upíra ohrožovat naše lidi a rodiny. A ty jsi teď upír. Byla jsi naše přítelkyně, proto tě žádáme aby jsi navždy odešla od La Push a z Forks a nevracela se. Jinak budeme muset udělat naší povinnost. O Jakoba se postaráme i o tu pijavici. Je nám líto že jsme nemohli přijít dřív. Ty krvelačný zrůdy byli i na opačném konci lesa,“ dořekl a já si až teď uvědomila že jsou špinavý a kožichy mají od zaschlé krve.
„Odejdu jak si přejete. Jenom prosím, řekněte Charliemu že se nevrátim.“ S těmito slovy jsem odcházela od smečky, domova a rodiny...
Ještě jsem slyšela říkat Quila „Řekneme že jsi mrtvá, roztrhaná zvířetem stejně jako Jakob.“
- - -
Lesem procházela dívka, zraněná ve svém nitru kde jí po srdci zbyla jen díra.
Už dříve nevěděla co ze životem bez něho a nyní ji čekala nesmrtelná existence samoty. Zoufalství bylo nyní z té krásné dívky cítit na míle daleko.
Dívka nebezpečná, láskou zrazená.
- - -
Běžela jsem hustým lesem neuvěřitelnou rychlostí, dříve jsem se toho bála a nyní jsem se toho nemohla nabažit. Každé delší větvičce jsem se vyhnula, splynula jsem s lesem jako vítr, pohupující se mezi stromy. Dýchala jsem ty vůně lesa, borovice, dub, tráva... Všechno mělo jedinečnou vůni.
Tsss... uslyšela jsem zvuk projíždějícího se auta. To není možné! Silnice musí být míle daleko! Soustředila jsem se na ten zvuk... bylo to jako by auta projížděla okolo mě. A ta sladká jemná vůně... hmm... v puse se mi začali hromadit sliny. Až palčivá bolest v krku mi připomněla že to nejsou sliny, ale jed.
Bála jsem se jít na to místo kam mě vůně táhla, nemohla jsem a nechtěla zabít člověka. Instinkt byl silnější. Běžela jsem za tou vůní jak nejrychleji jsem mohla.
Přede mnou se objevilo stádo srnek. Na jednu hned na kraji jsem se vrhala. Jen co jsem se jí dotkla, pode mnou křuply její kosti, můj stisk jí rozdrtil nohu na prášek. Zasténaní raněného zvíře bylo děsivé, celé stádo se rozuteklo, a já se s chutí zakousla do naříkající srnky. Bylo to jako se zakousnout do měkkého másla. To co jsem právě ochutnávala, bylo nepopsatelné!
Nejdříve jsem ochutnala svůj jed, který se při zakousnutí dostal do jejího těla. Pak se objevila ta pravá chuť...
Sladké i slané, možná trošku nahořklé s kapkou šťovíku. Sála jsem tu tekutinu a při tom jsem cítila jak každá kapička krve putuje jejím tělem do mých úst až žádná nezbyla. Pálení pomalu ustupovala, ale já měla ještě žízeň.
I když už byla tma viděla jsem jako ve dne. Žádné zvíře se však nebylo v dohlednu. Instinkty mě vedli a já se víc soustředila na vůni, na vůni ostatních srnek které tu ještě před chvílí byly. Bylo to tak jednoduché...
- - -
Jak krásná, tak nebezpečná ta dívka byla. Uvězněná v času i žalu..
- - -
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I „Nicota“ je věčná - 2. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!