Tak a je tu další kapitolka. Většinou jste všichni uhádli, kdo se skrývá za tou osobou, ale Bellu čeká ještě další zjištění. Hezké počtení.
11.01.2010 (19:45) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5094×
13. kapitola
„Miláčku, pojď se přivítat s naším hostem,“ zavolala Irina do domu. Z dveří vyšel další upír se zlatými oči.
Zarazila jsem se uprostřed pohybu. To snad není možné!
- - -
Život skýtá mnohá překvapení.
- - -
„Laurente, toto je Isis, náš host. Isis, toto je Laurent.“ Představil nás Carlisle jako se všemi ostatními.
Co je na mě moc, to je moc.
Laurent, jeden z lovců, kteří mi dělali z mého lidského života peklo, díky kterému přišel o život Jakob – vlk, který mě jediný upřímně miloval. To on tenkrát nejspíš odlákal vlky, aby Viktorie ke mě měla volnou cestu. Myslela jsem si, že ho tenkrát smečka zabila. No, nic. Tak to udělám já. Slíbila jsem si.
Pomalu jsem si ho měřila, byl větší, silnější a určitě i zkušenější něž já. Přesto nebyl vicvyčený válečník a neměl žádnou schopnost, já ano. Měla bych šanci. Ale ne před všemi, mohli by ho bránit. Ale proč si špinit ruce, když to může udělat někdo jiný?
„Laurente,“ uvítala jsem ho přátelským objetím.
„My se známe?“ neskrýval svůj údiv. A všichni z okolí se na nás překvapeně otočili.
„Já tebe ano, ty mě ne.“ Zasmála jsem se. „Asi bych to měla vysvětlit,“ dodala jsem.
„To bych prosila...“ vyhrkla Irina žárlivě.
„Narazila jsem se na Laurenta a jeho zrzavou přítelkyni v lesích blízko Seattlu. Oni sice o mě nevěděli – díky mému daru, ale já o nich ano. Laurent tenkrát odlákával smečku vlkodlaků. Velice odvážné. A ta zrzka mezitím zabila tu lidskou dívku, kterou ty psi chránili. Chudinka Bella. Ta si ...“ nedokončila jsem svoji řeč, a to jsem ani nemusela lhát.
Za mnou se ozval děsivý řev. Otočila jsem se a koukala do vyděšených pohledů Cullenů. Emmett s Carlislem drželi okolo pasu Edwarda, který se jim snažil vytrhnout. Jeho oči byli děsivé, černé jako noc. Svaly se mu napínali a pěsti měl zaťaté. Chvíli jsem na něho šokovaně hleděla, takovou reakci jsem zrovna od něho nečekala. Myslela jsem si, že se tak zachová spíš Alice a nebo někdo jiný. Ale on? Ne.
„Jak jsi mohl?!“ zařval na Laurenta a já se sama pro sebe usmála. Laurent se už nezajímal odkud mě zná, ale o to, co nejspíš Edwardovi v mysli omylem ukázal.
„Co se to tu děje?“ zeptala jsem se nechápavě a odpovědí mi bylo jen znechucené zavrčení. „No, nic. Kde mám pokoj?“ vybídla jsem je.
Všichni tikali očima mezi mnou, Edwardem a Laurentem. Zakroutila jsem hlavou a vešla do domu. Z okna jsem pozorovala dvě skupiny, dohadující se o pravdě. Na jedné straně Cullenovi a na druhé jejich známí.
„Každému to jednou ujede,“ bránil Eleazar Laurenta. „A on jí navíc nezabil.“
„Byla to moje nejlepší kamarádka, milovala jsem ji jako sestru,“ řvala Alice.
„Nebuď směšná,“ odfrkla Irina. „Byl to člověk, naše potrava.“
Musela jsem se pochválit. Nikdo neměl podezření a já zasela nesvár. Poslouchala jsem s radostí jejich rozepři.
Esmé vzlykala. „To, co jsme si mysleli celé ty roky..., byl klam? Ona nebyla roztrhaná medvědem, ale zavražděna upírem?!“
Jejich hádka přestávala bavit, ne to bych lhala. Slyšet je, jak se baví o mé smrti mě ničilo. Cullenovic zájem o mě byl tak... nečekaný. Už jsem to dál nechtěla poslouchat, potřebovala jsem odejít z jejich doslehu. A proč ne? Vždyť si nikdo nevšimne, že jsem odešla.
Rozhlédla jsem se po domě, jestli tu není nějaký zadní východ nebo okno, kde by mě nespatřili odcházet. Dům byl stejný jako z venku, žádný luxus, ale příjemné prostředí. V prvním patře v jednom pkoji jsem našla vhodné okno vedoucí na druhou stranu od vchodu, kde se pořád odehrávala hádka. Naklonila jsem se k tichému skoku...
„Kam jdeš tím oknem?“ ozvalo se za mnou.
Rozzuřeně jsem se ohlédla za neznámým hláskem. Přede mnou stála mladá dívka, asi tak sedmnáctiletá. Zůstala jsem na ní fascinovaně zírat. Medové vlasy se jí zdobili až k pasu, a ta podoba... Byla to přesná Edwardova kopie v ženském provedení, jen byla o něco drobnější a vysoká jako já. Její čokoládové oči se upřeně na mě dívali a zkoumali mě.
„Ahoj, tu budeš Isis. Já jsem Isabella, Edwardova dcera, ale říkej mi Iso,“ promluvila a já se při jejích slovech zatřásla.
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek I „Nicota“ je věčná - 13. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!