Co se stane, když si Alice vyrazí na lov? Koho tam potká? Zjistí konečně, co to s ní je? Prosím o komentáře.
21.01.2011 (17:30) • IsabellaMariaSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1115×
Sen? Skutečnost? Co je pravda?
Proč? Proč mě to pořád mučí? Copak už sem si toho neužila až moc? Proč ho pořád musím vidět? Proč?! Pořád vidím tu tvář, co jsem milovala, a teď? Cítím i jeho vůni v lese. Cítím přítomnost muže, kterého stále miluji. Jak mohu vědět, jestli to je skutečnost? Že to není jen sen, z kterého se probudím? Jen blouznění, které mi ubližuje. Bodá do mého srdce. Mám ho vůbec? Zase tu je ta žízeň, ten hlad, co potřebuji ukojit.
Venku jsem ucítila nějaké zvíře. Velmi lákavé, ale mě neláká jeho maso, ale jeho krev. Krevn co mu proudí v žilách. Musím za ním. Jen vyskočit ven a dostat se blízko jeho krční tepny.
Jak nádherné je, když vám do úst a pak krku proudí teplá krev. Ptáte se, proč nepiji lidskou? Odpověď je jednoduchá. Nejsem vrah. Už takhle vidím obrázky ve své hlavě a cítím bolest, kterou ti druzí prožívají.
Najednou jsem uslyšela křupnutí. Křupnutí klacku, což znamená, že nejsem sama. Rychle jsem se otočila a začala vrčet.
„Klid, děvče. My ti nechceme ublížit,“ začal muž s blond vlasy. Připomínal mi filmovou hvězdu.
„Proč máš tak zmatené myšlenky?“ zeptal se kluk s bronzovým hárem.
„Do toho vám nic není,“ zavrčela jsem a chtěla utéct, ale jeho paže kolem mého těla zezadu mi to nedovolily.
„Okamžitě mě pusťte.“ Začala sem se v jeho náručí zmítat.
„Co jsi zač?“ zeptal se ten blonďák. To si ze mě dělá srandu, ne? Nejdřív mě tu jeho kamarádíček drží jako v zajetí a teď se bude ptát? Bude se ohánět zdvořilostmi?
„Chtěla jsi utéct, proto jsem tě chytil. Jestli si chceš stěžovat, tak nejdřív ale uvažuj.“ Tak on mě mladej pán bude poučovat, jak se mám chovat? Tak tos uhod, chlapče.
„Já tě nechci poučovat, jen si tolik nestěžuj.“ Jak to ten chlap ví, co se mi honí hlavou. Leda že by ty sny byly vážně skutečností a má láska mohla žít, ale to si jen nalhávám.
„Jaké sny? A povíš, kdo jsi?“ A to už sem si o něm chtěla začít myslet, že je slušně vychovaný. To mi musí pořád lízt do hlavy? Mně tam bohatě stačí to, co tam mám. Nepotřebuju dalšího návštěvníka.
„Pověz nám, prosím, své jméno a co tu děláš,“ řekl ten na blond. A já myslela, že už tu není. No myslela, spíš doufala. Je vychovanější a zdvořilejší, než ten čahoun, co mě pořád drží tak pevně v náručí.
„No řeknu vám to, ale tenhle mě pustí,“ pronesla jsem nesmlouvavě. Už mi vážně začal totiž lézt krkem.
„Dobře, ale slib že neutečeš,“ řekl zase on svou podmínku. Jen sem přikývla a najednou se cítila opět volná.
„Jsem Alice, teda myslím, že jí stále jsem.“
„Jak to?“
„Já už nevím nic jistě.“
„Má dar,“ vmísil se do toho zase ten s hárem.
„Jaký?“ zeptal se dychtivě zas ten druhý.
„Ehm, pokud vím, tak by se měl jako první představit muž. To si vážně myslíte, že jsem tak naivní, že vám o sobě řeknu vše a já nebudu vědět ani ň?“
„Oh, jistě. Omlouvám se. Já jsem Carlisle a tohle je můj syn Edward.“
„Syn?“
„Adoptovaný syn. Bydlíme tu nedaleko. Máme další členy. Edward má dar číst myšlenky. Proto ti na ně odpovídal,“ dořekl. Takže mi jako chcete říct, že to, co si teď myslím, ví on, že si to myslím? Na to se jen ozval smích od Edwarda. Jen jsem vyplázla jazyk a začala teda na oplátku já.
„Nevím, jestli to je dar nebo sen. Vidím občas obrázky, něco jako skutečnost, ale nevím, jestli to je skutečnost.“
„Vidíš budoucnost.“ To, co teď řekl blonďák, nebyla otázka, ale konstatování. Na to jsem jen koukala nechápavě.
„Kde bydlíš?“ zeptal se ten Edward.
„Všude možně, domov jsem ztratila i s láskou,“ řekla jsem smutně. Proč z nich cítím tu známou vůni?
Autor: IsabellaMariaSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek I need you, I kiss you, I love you! 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!