Cítila jsem jeho sladký dech a mé plíce nasály ten slastný pocit. Pohlédl mi do očí a opět se podíval na mé rty. Měla jsem náhlé tušení, že po nich touží...
Chodbami se ozýval velmi známý hlas z rozhlasu. Camie McFleudová.
22.12.2011 (21:45) • Ainslee • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2095×
A druhá varianta - ta méně pravděpodobná - je, že se stále ještě někde nachází v mém pokoji. Tuto myšlenku jsem nezavrhla a dala se do hledání.
Sedla jsem si vyčerpaně na postel a porozhlédla se po neúhledném pokoji. Prohledala jsem všechno, možná že i tu nejmenší skulinku v pokoji, ale deník jsem nenašla. Byla jsem... zmatená. Bylo tolik věcí, kterým jsem nerozuměla a navíc se sem připlete... tohle! Mám tolik problémů a teď ke všemu musím řešit záhadu mého ztraceného deníku. Smutně jsem si vzdychla.
„Proč mám takovou smůlu? To mě nikdy nepotká štěstí?" zeptala jsem se, položila hlavu do svých dlaní a jen tak vzpomínala. Na všechno zlé, co mě v životě potkalo. Měla jsem také i dobré zážitky, ale bylo jich doopravdy málo. A navíc byly z mého dětství, takže jsem si na ně moc nepamatovala.
Už to nemá cenu, řekla jsem si v duchu a rozválela se na rozestlané posteli. Pomalu jsem zavřela oči a ptala se sama sebe, proč se takové věci stávají a proč zrovna mě?
Než jsem si dokázala odpovědět, pohltila mě tma.
Ráno jsem vstala s poměrně pochmurnou náladou. Vykonala jsem své obvyklé ranní potřeby a chystala se na cestu do školy.
„Dobré ráno. Už jsem si myslela, že tě půjdu vzbudit sama," uvítala mě do nového dne teta a přívětivě se na mě usmála. Chvíli pozorovala mou osobu a po té řekla. „Dáš si snídani? Nachystala jsem tvé oblíbené palačinky - určitě neodoláš. A navíc je to dlouho, kdy jsi naposledy pořádně snídala. Těm tvým müsli tyčinkám se nedá říkat ani jídlo."
„Stalo se něco?" zeptala jsem se a zároveň si oblékala u dveří bundu.
„Mělo by? Proč se ptáš?"
„Jindy mě ani nepozdravíš a teď mi dokonce popřeješ dobré ráno a uděláš mi snídani. Ale to nic. Chtěla si na mě zapůsobit, ale zřejmě ti to nevyšlo, protože tě mám stále stejně málo ráda. A navíc spěchám do školy, takže si ty palačinky můžeš strčit... sníst sama," křikla jsem a práskla za sebou dveřmi. Rychle jsem spěchala k autu, abych nemusela poslouchat její obvyklé tlachání.
Zatraceně, co to se mnou je? Nikdy jsem tak zlá na ni nebyla...
Zakroutila jsem jen nevěřícně hlavou a snažila se na nic nemyslet. Mám spoustu jiných problémů a to, že se opět pohádám s tetou, mě nějak nerozhází. Určitě chápe, že to nemám těžké a navíc kdo by se choval přívětivě po smrti svých rodičů...
„Slečno, jste v pořádku?" vytrhl mě z přemýšlení sametový hlas, který mě po celých školních letech tolik obluzoval. Pohla jsem hlavou a pohlédla na jeho majitele. Stál u mě nádherný muž s dokonalým tělem. Edward Cullen. Stačil jediný pohled do jeho zlatých očí a já věděla, že jsem bezmezně zamilovaná a že na něj nikdy nezapomenu. A to je právě ten jediný velký problém v mém životě.
„Slečno?" zeptal se více starostlivěji a zamával mi dlaní před očima. Náhle jsem sebou trhla, ale zarazila se, jakmile jsem měla svůj obličej blízko jeho. Cítila jsem jeho sladký dech a mé plíce nasály ten slastný pocit. Pohlédl mi do očí a opět se podíval na mé rty. Měla jsem náhlé tušení, že po nich touží...
Chodbami se ozýval velmi známý hlas z rozhlasu. Camie McFleudová.
„A možná tě taky potěším, protože jediným mým současným a zároveň jediným přítelem jsi ty. Jen tobě se svěřuji i se sebemenší nepodstatnou věcí. Jen tobě můžu říct své největší tajemství a tajná přání..." To... to ne! Ona čte z mého deníku! Tak to ona mi ho tenkrát vzala! Byla jsem tehdy naprosto mimo a mohla využít situace, aby-
„Dokonce i to, že jsem zamilovaná do profesora světových dějin Edwarda Cullena!"
Takže, další kapitola je na světě.
Opět jsme se dozvěděli, že... jsme se nic nedozvěděli. :-P Také se omluvám za konec, že jsem to tak rychle ustřihla, ale alespoň se máte pro příště na co těšit.
Edward a Isabella se stále více sbližují a dokonce málem došlo i k polibku. Ale vážně jen málem...
Čekám tvrdou kritiku, nic víc!
Autor: Ainslee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I'm screaming I love you so! - 3. kapitola:
Došlo k polibku??? To jsem si nevšimla.
Teda, ta délka je fakt na zabití, ale zase se tam udála tak podstatná věc, že to téměř nevidim.
Bože, mít Edwarda za učitele, tak mě asi vyhoděj ze školy za harašení, protože mít přímo před sebou nejkrásnějšího chlapa na světě, který po vás nepožaduje, aby jste mu svlékla kalhoty, ale aby jste odpověděla na otázku, kdy byla podepsaná deklarace nezávislosti, tak jsem pěkně v hajzlu.
Bella je vážně dost divná. Jako kdyby měla Aspergra...
No a ten konec...
Krása, moc se těším na další. Příště snad delší.
A sakra... Těším se na další!!!
Rychle další prosím, jinak to nevydržím
Jedinu kritiku ti mozem napisat za ten koniec a dlzku, ale inak... Asi som ti tu uz pisala, zr je to uzasne, originalne a superne, ze? Ak nie, no tak ti to pisem
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!