... Jako první mě napadla ta více pravděpodobnější varianta - krádež. Každý je schopen vzít komukoliv tak nenápadnou věc, jako je deník. Pomyšlení, že by si jej někdo cizí četl, mě uvádělo do mdlob. Jsou tam věci, které bych v životě nikomu nevyzradila. Věci, které o mně nikdo neví...
15.12.2011 (19:00) • Ainslee • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 2696×
Co to se mnou je?
Náhle jsem se cítila unavená a nebyla jsem schopná přemýšlet.
„Slečno Swanová, jste v pořádku?" zeptal se Edward starostlivě a mé srdce přeskočilo radostí, ačkoli nemělo důvod. Ptal se a staral čistě jen z povinnosti pedagoga.
„Ano, om-omlouvám se," vykoktala jsem ze sebe odpověď a opatrně si sedla zpět na místo. Nechala jsem oči zavřené a soustředila se na vyrovnání svého dechu. Jak ale má slabost přišla, tak také odešla. Náhle jsem se cítila zcela normálně a chápala všechny souvislosti v okolí. Zřejmě to bylo z mé únavy. Poslední dobou vstávám velmi brzy ráno. Ano, jako vysvětlení to stačí.
„Myslím si, že byste měla jít na ošetřovnu," domlouval mi, ale já byla neoblomná. Zakroutila jsem hlavou a pokusila se maličko usmát.
„Jsem v pořádku," řekla jsem a snažila se, abych tak i vypadala. V duchu jsem doufala, že mi to prošlo. A zřejmě ano, protože se po mém menším nechtěném výstupu dál věnoval svému výkladu.
Zbytek dne proběhl nepatrně rychle. Snažila jsem se ignorovat výsměchy na můj účet kolem sebe a věnovala se během školy jen studiu. Musela jsem se zabavit, abych zaměstnala svůj mozek, který dnes jaksi nechtěl fungovat. Dokonce jsem už podruhé přišla pozdě na hodinu. Spěchala jsem, jak jsem jen mohla. Byla jsem si jistá, že hodinu již nestihnu a uvidím opět kyselé obličeje mých spolužáků, kteří nejsou zrovna nadšení z mé přítomnosti.
Bloumala jsem při běhu v myšlenkách, ale vyrušil mě náraz do něčeho tvrého. Nejdříve jsem si byla jistá, že jsem narazila do zdi. Při otevření mých očí jsem zadržela dech a mé srdce se rozběhlo rychlým tempem. A já náhle věděla, že jsem nenarazila do zdi, ale do profesora Edwarda Cullena!
„Jste v pořádku, slečno Swanová?" zeptal se mě a jeho hlas zněl opět ustaraně - jako dnes ráno. Silně jsem zrudla a dál si prohlížela špičky svých nezajímavých balerínek.
„Ano, pane profesore. Omlouvám se. Nedávala jsem pozor a zrovna spěchám na hodinu. Opět přijdu pozdě a já -"
„Doprovodím vás, slečno. Omluvím vás, pro jednou to nebude vadit," řekl a upřímně se usmál. A mé srdce se opět nad jeho krásou málem zastavilo. Tiše se zasmál a já opět zrudla - jakoby věděl, na co jsem předtím myslela. A tak jsem ho potichu následovala a užívala si jeho krátkou vzájemnou blízkost a vůni, která vycházela z jeho kůže.
Po příjezdu domů jsem bez pozdravu mé jediné rodiny vešla do pokoje a lehla si na postel. Opět se u mě probudila únava a já jsem neměla sebemenší náladu na ostatní činnosti.
Zavřela jsem spokojeně oči a oddávala se spánku beze snů.
Když jsem se probudila, čilost ze mě přímo zářila. Bylo teprve před půlnocí, ale já už tušila, čím se zbytek dne zabavím - psaním do mého deníku. Dnes se stalo tolik nesrozumitelných věcí, které jsem potřebovala sepsat a zároveň nad nimi popřemýšlet. Můj deník je jediný, komu se můžu svěřit. Je to jen obyčejná složka papíru, takže jsem si jistá, že nic nikomu nevyzradí.
Natáhla jsem se pro něj do mého šuplete ve stole, ale - nebyl tam. Zděšeně jsem prohledávala všechny otvory, které se ve stole nacházely, a pak jsem se plácla do čela. Brala jsem si ho přeci do školy! Uháněla jsem k mému batohu, který nehnutě stál vedle dveří. Asi tři minuty jsem jej prohledávala, ale můj deník jsem nenašla. Panika pomalu zachvátila mé tělo a mně se chtělo málem i brečet.
Jako první mě napadla ta více pravděpodobnější varianta - krádež. Každý je schopen vzít komukoliv tak nenápadnou věc, jako je deník. Pomyšlení, že by si jej někdo cizí četl, mě uvádělo do mdlob. Jsou tam věci, které bych v životě nikomu nevyzradila. Věci, které o mně nikdo neví.
A druhá varianta - ta méně pravděpodobná - je, že se stále ještě někde nachází v mém pokoji. Tuto myšlenku jsem nezavrhla a dala se do hledání.
Opět nudná kapitola. Tak si říkám - má cenu pokračovat? :-P
Autor: Ainslee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek I'm screaming "I love you so!" - 2. kapitola:
Další, další, další, další...!! Lidí to čte hodně, takže pokračuj!!!
super, jsem zvědavá, jak to půjde dál
Edward jako profesor se zamiluje do studentky Belly, to se mi moc líbí
rychle další
jéj, ty jseš telátko, jistěže další
!!!!
další, další, další, další...!!
Ách! já jsem z toho uplne bum a bam...
Bell je prostě trupka, ale já se jí nedivim (jsem stejná) jakmile mám před svým idolem (učitel to neni) říct cokoliv tak prpstě... kaput...
a Eda jako učitel bože!
tohle je na vraždu!
jinak tyjo s tim deníkem chudák Bells! To jsem stejně zvědavá kde nakonec bude...
No jediný slovo: nádhera! + pokračování a rychle!
boží prsotě...
Nádhera..ve všech ohledech Ed je ták sladkej *slint*
Chudák Bellča, já ztratit denik..zbláznila bych se!
to víš, že to má cenu psát dál! Píšeš nádherně, i když jsou ty kapitolky kratší, ale aspoň je přidáváš poctivě
No dost mích žvástú...
Jenom pěkně piš dál, protože si myslím (a vím, že nejsem jediná
) , že by bylo jednak škoda toho nechat, ale taky vím, že kdybys přestala..rozthla bych Tě
Tak a konec už moc melu
naposledy NÁDHERA a tleskáááám!!!
Jo, určo pokračuj. Prosíííííím rychle
Jestli má cenu pokračovat? Co to je za pitomou otázku?
Samozřejmě že má!
A DOUFÁM, že deník šlohnil pan profesor, protože by bylo fajn, kdyby zjistil, že má ctitelku, která je do něj až po uši zamilovaná (kdo by nebyl, že? ). A rozhodně by bylo lepší, kdyby si to přečetl v deníku, než se to dozvěděl od některého studentky.
Napadlo mě, jestli třeba Bella nepotřebuje... ehm, doučování?
Nebo by si ji třeba mohl o přestávce pozvat k sobě do kabinetu a z něčeho ji přezkoušet, kdyby náhodou dostala - dejme tomu - třeba špatnou známku...
No, tak či tak by mohli být někde spolu o samotě a on by se jí třeba mimochodem zeptal, jestli si píše deník...A bylo by to!
Těším se na pokračování - ne, já se nemůžu dočkat!
určitě musíš pokračovat!!! nebo uvidíš!
Jop, má to cenu? Nechápu, prč by nemělo?! Lidí to čte hodně a tebe to snad také baví, tak se neptej, jestli to má cenu., protože ti stejně všichni řeknou to samé.
Jinak kapitola hezká, jen trošku krátká a nic moc se tam nestalo. I když co já vykládám, že jo... Dělám to úplně stejně.
Ne, fakt! ta povídka je super a doufám, že další dílky budou rychle přibývat.
P.S.: Dík za upozornění na shrnutí.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!