No, tak tady to máte. Je to krátký, je to hrozný... Omlouvám se, že jste tak dlouho čekali. Snad se vám to bude líbit. Tahle povídka se mi dobře píše, tak asi bude brzo další...
06.04.2010 (13:15) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1089×
Utíkala jsem tou zelení. Působilo to na mě ohromným dojmem, byla jsem skrytá, a přesto jsem mohla existovat. V lese bylo tolik života. Naposledy před zimou. Povzdechla jsem si, zase zima. To období, bez slunce a naděje. Lidé trpěli… A vůbec, sluníčko jsem měla moc ráda, i když jsme se museli skrývat. Na slunci se nejlépe lovilo. Byl to jedinečný pocit. Stoupla jsem si do sloupu slunečního záření, které pronikalo pod korunou mohutných stromů, a užívala jsem si ten pocit. Necítila jsem žízeň, necítila jsem strach. Tohle byl pocit mé podstaty. Tohle jsem byla já, upírka, co pije zvířecí krev. Vše co se ve mně nashromáždilo: strach, vztek, bolest se pomalu uvolňovalo z mého těla místo toho je nahradila radost, štěstí a touha po rodině. Ano, už jsem se rozhodla. Vrátím se domů, ale až za několik dnů, protože až přijedu, budu muset čelit jemu a k tomu budu potřebovat spoustu síly. Rozběhla jsem k prvnímu stádu vysoké zvěře…
Pevně jsem stiskla kožený volant a vytočila poslední zatáčku. Byla jsem dost nervózní. Nevěděla jsem, čemu všemu budu muset dneska čelit. Ale byla jsem si jistá, jistá tím co dělám. Patřila jsem k nim a oni patřili ke mně. A on? Nechtěla jsem nad tím přemýšlet. Jemně jsem přišlápla brzdu, auto s jemným zadrhnutím zastavilo. Milovala jsem ho, byli jsme dokonale sehraní… Fajn, výdech otevřít dveře a frrr do domu. Upírsky, ale ne příliš rychle… První byla Esme, má milující matka. Neubránila jsem se vzlykům…
„Já jsem se tolik bála,“ šeptala mi do uší.
„Já taky. Chyběli jste mi.“ Jejich myšlenky byly plné radosti. Bylo to nejlepší přivítání, co jsem si mohla přát. Alice, Jazz a Em byli na lovu, ale s Rosalie jsem se radostně přivítala. Moje milovaná sestřička…
„Carlisle? Mohla bych si s tebou promluvit?“ zeptala jsem se v rohu stojícího, ale usmívajícího se Carlislea.
„Jistě, Mel, co potřebuješ?“ Carlis byl v zakrývání myšlenek asi nejlepší, z jeho hlavy jsem měla často problém něco vyčíst, zvlášť když v ní toho bylo tolik…
„V soukromí.“ On to určitě dělá schválně… Políbila jsem Esme a šla do Carlisleovy pracovny.
Už tam stál, otočený ke mně zády a koukal se z okna. Věděl, že tam jsem, přesto počkal, až zavřu dveře. Neviděla jsem v tom žádný smysl, stejně nás uslyší…
„Co tě trápí, Melani? Děje se něco, co tě donutilo utéct?“ Jak jinak, Carlis jde rovnou k věci, já jsem si ale nebyla jistá, jestli jsem na to připravená…
„Potkala jsem ve škole jednoho kluka.“ Znělo to tak zbytečně. Čekala jsem na Carlisovo reakci, ale on mi místo toho otevřel mysl.
- No, ale co je na tom špatného? Něco na něm tě zarazilo, nebo překvapilo? Vůbec ti nerozumím, Melani, jsi tu z ostatních nejdéle, a teď, jako kdyby se něco měnilo. Má to něco společného s tím, když jsi od nás odešla předtím? -
„Ne, nebo já vlastně nevím…“ Teď už jsem pečlivěji volila slova.
„Když cítím jeho vůni, chci ho ochutnat.“ Myslím, že takhle to bylo přesné. Chvíli bylo ticho, ale odpověď přišla.
- Když cítíš jeho vůni, chceš ho vysát? Hm…. V podstatě, jsou na světě pro upíra lidé, kteří je přitahují víc než ostatní. Jeho vůně ti „zpívá“ Mel. - Líbilo se mi to… zpívá, hezky to zní a je to přesný, co z něj cítím… Co k němu cítím? Byla jsem úplně zmatená, vůbec jsem nerozuměla tomu, co se semnou děje… Celou svou „existenci“ jsem jak z ledu. V podstatě závidím Alici a Rosali jejich partnery… A teď? Jenže…
„Děkuji za odpovědi, ale co mám teď dělat?“ Odpověď byla okamžitá.
- Je jen na tobě, jestli ho zabiješ, nebo necháš žít. - No tak to je opravdu výborný…
Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek I´m really vampire! 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!