Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I'm nothing without you... V

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

I'm nothing without you... VA je tu další kapitolka! Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale neměla jsem čas a dlouho jsem přemýšlela o čem bude další díleček, abychom jsme se dostali dál do děje. Takže Bella „odnese" Edwarda pryč z věznice. A na řadu přijde i vysvětlování o jejím životě. Řekne mu i své velké tajemství o jeho rodině? A co Edward? Jak se smíří s tím, že nemá za přítelkyni člověka ale upíra? Příjemné čtení - vaše Nessie Mimmi Cullen.

27.09.2010 (14:15) • NessieMimmiCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 946×

Pohled Edwarda:


Chtěl jsem něco říct, ale nedokázal jsem to. Byla to tak nádherná chvíle, že kdybych něco řekl, hned bych ji pokazil. Tak jsem si prostě užíval blízkost moji jediné lásky života...

 

Pohled Belly:

 

„Měli bychom už jít," řekla jsem starostlivě Edwardovi. Tuto nádhernou chvilku jsem slovy kazit nechtěla, ale proč riskovat, že nás tu nachytají vojáci? Ne, Edwardův život je pro mě vším a já udělám vše, abych ho ochránila. „Nechci riskovat, že nás tu najdou," zašeptala jsem smutně a sklopila hlavu. Edward mi ji po chvilce prstem nadzvedl, usmál se nádherným úsměvem, který patřil jen mně a přitiskl své rty na ty mé. Byl to úžasný pocit, ho zase líbat. Po nádherné chvíli jsme se odpojili.

„Máš pravdu. Měli bychom jít." Řekl mi a vstal z lavičky. Pak se na mě zmateně podíval. „A jak se odsud dostaneme? U brány je stráž a ostatní vojáci jsou určitě taky na cestě. Museli slyšet ty výkřiky, nebo ne?" Vypadal, jako by si uvědomil, co řekl a pak se na mě omluvně usmál. Já jsem mu úsměv oplatila.

„Něco vymyslíme." A pak ve mě blikla žárovka. „Vlez mi na záda!" řekla jsem hlasitěji, než jsem měla v úmyslu. A pak jsem si uvědomila význam slov. Podívala jsem se na Edwarda a ten se na mě zděšeně díval.

„A-ale já jsem nic... to musí..." Ale já jsem mu nedovolila větu ukončit. Během vteřiny jsem stála u něj a dlaň jsem měla na jeho ústech. Podívala jsem se do jeho nádherných zelených studánek a usmála se.

„Promiň, neuvědomila jsem si, že to má dvojsmysl. Myslela jsem to doslova."

„Ale ty jsi tak křehká a já..." Zase jsem mu položila dlaň na jeho úžasné rty. Jak mohl tak rychle zapomenout.

„Lásko, já jsem upír. Nejsem tak křehká jak si myslíš," zašeptala jsem mu opatrně a čekala, jak na mé slova bude reagovat. Ten jen pokrčil rameny a čekal. Během vteřiny jsem ho už měla na zádech.

„Budu si asi muset zvyknout na tvoji rychlost, lásko." Krátce se zasmál a já jsem byla jen ráda, že se mého rychlého pohybu neděsil. Uslyšela jsem mým velmi bystrým sluchem hlasy, které se blížily čím dál víc. A sakra, vojáci!

„Drž se miláčku," šeptla jsem mu a vyrazila na cestu. Po třech minutách jsem usoudila, že jsme dostatečně daleko od věznice. Opatrně jsem sundala Edwarda z mých zad. Když z jeho úst vyšlo „Páni!", musela jsem se na něj zmateně podívat.

„Tobě se to líbilo?" zeptala jsem se ho úlevně.

„Mně se líbí každá chvíle s tebou," šeptl mi a podíval se na mne s láskou v očích. Já jsem to nevydržela a přitiskla své rty na ty jeho.

 

Pohled Edwarda:


Po nějaké té chvíli jsme se rozdýchaně odpojili. Nádherně se na mě usmála a já si užíval tu chvíli s ní. A pak jsem si to uvědomil - od teď můžeme být spolu každý den, každou hodinu a každou minutu. Teď už nás nebudou oddělovat mříže.

Když bylo řeč o mřížích, hned se mi vybavil pohled na elektrické křeslo, na kterém jsem měl dnes zemřít. Nebýt Belly... Při té představě jsem se otřásl. Bella si toho všimla, během jediného okamžiku byla u mě a třela mi ruku. „Co se stalo? Je ti zima?" strachovala se. Byla tak sladká. Jen jsem se na i usmál, aby se malinko uklidnila. Ale stále jsem měl pochyby... v našem... vztahu. Stále bylo tolik věcí, které jsem o ní nevěděl. Ale dokážu si je plně představit: Bella jak útočí na člověka, blíží se ke krční tepně. Otevře svá ústa a svými ostrými zuby se zakousne do hrdla. Brr.

Musel jsem se jí zeptat na pár otázek, i když byly pro mě, nebo možná i pro ni nepříjemné. Tak jsem se pomaličku začal ptát.

„Víš Bell, když už teď vím, kdo jsi..." začal jsem malinko koktat. Nevěděl jsem, jak jí to říct.

„Ptej se. Odpovím ti na každou otázku," řekla mi s klidem Bella, ale já zas tak klidný nebyl. Nevěděl jsem, jak začít.

„Tak dobrá. Piješ... lidskou krev?"

„Ne. Živím se převážně krví zvířat, ale když jsem byla novorozená tak jsem se někdy neudržela. Chci říct, že už jsem nějakého člověka zabila, jako třeba dnes," vysvětlila mi Bell, otočila se na mě, usmála se a sedla si na zem. Já jsem si sedl vedle ní a položil jsem svou ruku do její dlaně. Naše prsty se hned propletly.

„Jak dlouho už jsi upír?"

„Od roku 1856. Už ani nevím, jak a proč se to stalo. Já si vůbec nic z lidského života nepamatuji. Možná si jen matně vzpomínám, že než mě někdo proměnil v upíra, umírala jsem. Ale už nevím na co."

„Už mi docházejí otázky," řekl jsem a ona se na mě zářivě usmála.

„Já ti všechno řeknu, neboj." Byl to velmi zvláštní pocit. I když jsem věděl, že je upír, neděsila mě. Stále jsem viděl moji Bellu a ne krvelačného upíra. Každý normální by utíkal a řval o pomoc, ale já bych od ní utéct nedokázal. Ne proto, že by mě hned dohnala. Ale já ji miluji. Nedokážu se od ní pohnout ani na minutu.Teď pro mě není v životě důležitější než moje Bellinka a naše společná láska. Milujeme se. Naše láska je tak velká, že překonala dvě obrovské překážky: Věznici a pravdu o Belle. Miluji jí takovou, jaká je.

 

Pohled nikoho:


Bella a Edward vedle sebe seděli, ruce měli stále propletené. Pronikavě si dívali do očí. Čas pro ně nebyl důležitý. Teď je pro ně nejdůležitější jejich vzájemná láska...

_______________________________________________________________________________________________________________

Někomu to bude připadat jako konec. Popravdě, mě taky :). Ale tato povídka nekončí ani z daleka. A bude to hlavně záležet na vás a vašich komentářích. Napište cokoliv - kritiky, pochvaly nebo smajlíky.

A jak bude tato story plná lásky pokračovat? Napovím vám, že tento pár projdou velikou krizí ve vztahu. Ale k vůli čemu? Může za to pravda o Belle? Nebo že by Edward? Tak to musíte číst dál... :P


Autor: NessieMimmiCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I'm nothing without you... V:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře