Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I Lost Him-9 Kapitola, Věční, Konečná

26.07.2009 (20:30) • Maja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2399×

Alice

Netrpělivě jsem čekala, podle vize tu měli být za 5,4,3,2,1...Vzhlédla jsem. Na druhém konci prázdné uličky vyšly dvě osoby. Rozběhla jsem se k nim a tu vyšší postavu objala.

,,Bráško!“ Zašeptala jsem a objala ho ještě silněji.

,,Alice, takle ho umačkáš.“ Napomenula mě Bella, já se usmála a objetí povolila.

,,Na ni si vzpomínám.“ Usmál se Edward.

,,Ještě, abys sis na mě nevpoměl! Víš, jak jsem se bála? Málem jsem zešílela.Tohle mi nedělej!“ Začala jsem, ale pak se zastavila.

,,Jdeme, chci odtud.“ Museli jsme si promluvit s Arem a čím dřív, tím líp.

Procházeli jsme uličkami a různými vchody, se stráží jsme neměli problém, jelikož poznali, že patříme k nim.

Šli jsme tiše, ale svižně.

,,Bells, ty zůstaneš tady.“

,,Ani náhodou.“

,,Ne, nemůžeš tam.“

,,Alice, já o tomhle nehodlám debatovat.“

,,Přesně tak,já o tom debatovat taky nebudu. Zůstaneš tady.“

,,Alice...“

,,Ne, Bello, musíš zůstat tady. Neznáš je, věř mi, už je dost nebezpečné, že tam jdu já.“ Vysvětlila jsem a prosebně jsem se na i podívala. Neměli jsme čas na zbytečné vysvětlování.

,,Dej mi na něho pozor.“ Řekla sklíčeně a rychle ho políbila.

,,Dám.“

S Edwardem jsme šli tiše. Byla noc, nemuseli jsme se skrývat a ulice byly naštěstí prázdné.

Byli jsme kousek od dveří do hradby, když před nás předstoupili stráže.

Nejdřív se podívali na mě, pak na Edwarda, pokývli a otevřeli obrovské kovové dveře.

Ve Volteře jsem byla párkrát, takže jsem se nechala vést Edwardem.

Procházeli jsme dalšími chodbami, dveřmi a průchody.

,,Nech mluvit mě.“ Řekl s klidem Edward. Konečně jsem v něm vyděla našeho Edwarda, toho vážného, upřímného a zamilovaného upíra.

Pokývla jsem hlavou a my vstoupili do obrovského sálu.

Byl nepopsatelně krásný, přepychový a tak dokonalý.

,,Vítejte.“ Z prostřední židle se zvedla povyšší postava.

,,Aro, Caie, Marcusi.“ Pokývl Edward hlavou, na znamení úcty a poklony, v tu samou cvíli, jako já.

,,Co potřebujete?“ Zeptal se přívětivým hlasem Aro, menší postava vyšla zpoza stínu a letmo se dotkla Arovy ruky.

,,A, už vím.“ Řekl mile, ale pak se mu na čele objevila vráska.

,,Alice, dítě, je mi líto, že jsem vás neinformoval dřív. Chtěl jsem Edwardovi dát čas a nutkalo mne, jeho stav pozorvat. Tohle je opravdu nebviklý případ.“ Omluvil se.

,,Nic se neděje Aro, teď už je vše, naštěstí, v pořádku.“ Usmála jsem se na něj a Edwardovi poslala myšlenku, aby začal.

,,Chci tě o něco požádat Aro.“

,,Jistě, Edwarde.“

,,Jak víš, vše se změnilo a já si konečně vzpoměl. Sám víš, jak mne to trápilo a děkuji ti za čas, který jsem mohl strávit pod tvoji ochranou. Ale chtěl bych se vrátit, moje rodina na mne čeká a já sámm bych je znova chtěl vidět.“

Aro se přilížil pomalým krokem k nám, stejně jako hrstka jeho gardy.

,,Jsem rád Edwarde, že tě znova vidím šťastným. Dobře víš, jak mne mrzí, že odejdeš, ale doufám, že přijedeš na návšťěvu. Ty i tvá rodina.“

,,Jistě, děkuji ti Aro. Nesmírně si toho všeho cením.“

,,Alice, Edwarde.“ Usmál se Aro.

,,Naviděnou.“ Řekl Edward a já se přidala.

,,Naviděnou.“

Neohlíželi jsme se a co nejrychleji z hradby vyšli. Stráže se po nás ještě jednou podívali, ale pak nás nechali být. Našli jsme Bellu a zamířili na letiště. Konečně domů.

Vypadali šťastně, oba.

O několik týdnu později.

Bella

,,Dobrý, dobrý mám to.“ Uklidňovala jsem ostatní, svým histericky rostřeseným hlasem.

Otevřela jsem malou sametovou krabičku, kterou jsem dostala od svých “rodičů“.

,,Alice, můžeš?“ Zeptala jsem se ji a podala ji krabičku se šperkem.

Lehce a opatrně jsem si podržela vlasy, aby se neponičil účes a aby mi Alice mohla zapnout náhedelník.

Byla jsem nervozní, hlas se mi třásl a ruce bych měla, zcela jistě zpocené, kdybych byla člověkem.

,,Ještě chvilku.“ Zašvitořila El a já málem upadla. Naštěstí mě Alice včas podepřela.

,,Všechno dobře dopadne.“ Uklidňovala mě a já se snažila zhluboka dýchat.

Rosalie vešla s úsměvem na tváři a v ruce držela obrovský bílý vak.

,,Šaty.“ Prozpívala do koupelny. Lekla jsem se a podívala se na Alici, ta mě uklidnila.

,,Všechno je v pořádku a nachystané, nic se neděje.“ To poslední slovo zdůraznila tak, že jsem ji věřila.

Rosalie vyndala z bílého vaku šaty. Byly krásné. Jednoduché a přitom impozantní.

Rosalie se mi snažila nějak utáhnout korzet, ale moc ji to nešlo, moje mramorová kůže to nedovolovala.

,,Nejde to!“ Vrčela Rose naštvaně.

,,To je v pořádku.“ Řekla El, přistoupila ke mně a prapodivným způsobem korzet utáhla.

Podívala jsem se do zrcadla. Korzet byl nádherný, nahoře ručně vyšívaný stříbrnou nití a od pasu dolů, byly šaty nasýchanější.

Rosalie mi do rozpuštěných vlasu vložila zůvoj.

,,Jsi krásná.“Řekla s dojetím v hlase Alice a líbla mě na tvář. To samé udělaly Rose a El.

Evan zaklepal na dveře.

,,Dále.“ Zvolaly jsme všechny zborově.

,,Připravena?“ Zeptal se, pokývla jsem hlavou, usmála se na holky a chytla ho za nastavené rámě.

,,Sluší ti to.“ Zašeptal, když jsme čekali na auto. Věděla jsem, že se svadba nebude odehrávat zde, ale tušila jsem, že to bude na naší louce. Na louce, kde jsme se porpvé políbili.

,,Děkuju.“

Alice, Rosalie i Eleanor odjeli, aby na nás počkaly na místě.

Zhluboka jsem se nadechla a nastoupila do limuzíny.

Uhodla jsem, svadba se bude odehrávat na naší louce. Limuzína zastavila na přehledném místě a my vystoupili. Znova jsem chytla Evana za rámě a vykročili jsme. Cesta byla poseta okvětními lístkami růží, dávala jsem si dobrý pozor, abych si neušpinila šaty a povedlo se. Když jsme vykročili na louku, šaty zůstaly dokonalé bílé.

Na obloze byly červánky, hrála pomalá, tichá, příjemná hudba a přede mnou stál altánek. Všechno bylo dokonale osvětlené.

,,Buď šťastná.“ Zašeptal Evan.

,,Slibuju.“ Usmála jsem se na něj a nechala se odvést ke své lásce. Vzal mou ruku a předal ji Edwardovi.

,,Postarej se o ni.“ Nakázal mi a Edward se usmál.

,,Nebojte se.“

Nevnímala jsem řeči oddávajícího, jen jsem se vpíjela do jeho dokonalých očích. Bála jsem se, aby tento okamžik něco nepokazilo, ale to už se snad nemohlo stát.

Edward se usmál a já mu úsměv oplatila, na chvilku jsem se podívala na oddávajícího a odpověděla.

,,Ano.“ Otočila jsem se na Edwarda a znova se mu začala vpíjet do očí.

,,Ano.“ Odpověděl i on.

,,Prohlašuji vás za muže a ženu. Můžete políbit něvěstu.“ Oznámil.

Edward se pokřiveně usmál, posunul závoj a políbil mě.

Byli jsme dokonalí a věční.

Autor: Maja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I Lost Him-9 Kapitola, Věční, Konečná: