Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I Lost Him-2 Kapitola , Jiní

09.06.2009 (14:30) • Maja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2577×

Do jídelny jsme vešli všichni čtyři.Naše stravovací návyky byly jiné,ale abychom na sebe nepoutaly zbytečnou pozornost,koupili jsme něco k jídlu.Vyhlídli jsme si stůl u okna prázdný a dostatečně daleko od lidí.

Všichni jsme se dívali oknem ven.

,,Tak jak se vám tu líbí?"Zeptal se tiše Zac.

,,Malé,ale útulné."Řekla El.

,,Hmm."Zamumlala jsem.

,,Děje se něco?"Zeptal se ustaraně Dean.Zmateně jsem se na něho dívala.

,,Ne,nic."

Zkoumavě se na mě podíval a já se pohledem,rači,vrátila k oknu.

Za oknem se mihlo pět postav.Po chvíli jsem ucítila sladkou vůni,otočila jsem se směrem ke dveřím.Do jídelny vstoupil kluk,do kterého jsem ráno vrazila.Před tím jsem neměla dost času pořádně si ho prohlídnout.Byl opravdu pěkný.Měl vysokou zdatnou postavu,bledou kůži,karamelové oči a bronzové vlasy,ve kterých se třpytily kapky deště.Byl okouzlující.Všimla jsem si,že nějaká holka střelila pohledem po tom klukovi a potom na mě.Taky si toho všiml.

,,Nejsou to ti Evanovi známí?"Špitla Eleanor.

,,Jsou to upíři,to je jisté."Řekl Zac a pozorně si prohlížel všechny postavy.Dean zavrčel.

,,Nech toho!"Okřikla jsem ho.

,,Jdou sem,asi jsme jim zasedli místa."Zachichotal se Zac.

Seděli hned vedle nás.

Střetla jsem se pohledem s tim klukem,díval se na mě,tak se zaujetím.Jako,kdyby něco hledal.Nevím proč,ale něco mě k němu táhlo.

,,Už půjdu,nechci přijít na další hodinu pozdě."Oznámila jsem a zvedla se ze židle.

Zac se začal smát.

,,Nech toho."Okřikla ho Eleanor.

,,Uvidíme se doma."Řekl Dean.

,,Ahoj."Mávla jsem jim na rozloučenou a odešla.

Zašla jsem ještě na toaletu,ne,že bych potřebovala,ale...Prohlížela jsem se v zrcadle,ale nic,co by donutilo toho kluka na mě koukat,jsem nenašla.Hnědé lokny mi padaly do půle zad,oči zářily sytě karamelovo-zlatou barvou,světle modré tričko,které jsem měla pod pletenou bílou mikynou,mi dokonale sedělo a zvíratňovalo moje křivky,úzké přilehlé jeansy vše doplňovaly.

Dveře toalet se otevřely.Dovnitř vstoupila holka,která seděla s tím divným klukem u stolu.

,,Ahoj."Pozdravila a usmála se.Tím,že se usmála,odhalila to,co jsem pořebovala vidět.Byla upírka,to bylo jisté.

,,Jsem Alice."

,,Hmm...Ahoj."Řekla jsem zmateně.

,,Já jsem Isab-"Nestihla jsem doříct ani větu.

,,Isabella,já vím."Udiveně jsem se na ni podívala.

,,Jak?"Zeptala jsem se.

Znova se usmála.

,,No,jsem trochu jiná,než ostatní."

Pořád jsem se na ni nechápavě dívala.

,,Co máš teď za hodinu?"Zeptala se.

,,Tělocvik.Proč?"

,,Řeknem,že ti není dobře.A já ti někde stranou všechno vysvětlím.Bereš?"

,,Jo."

,,Bojíš se?"Zeptala se s úsměvem na tváři.

,,Ne."

,,To je dobře."

Chytla mě za ruku a vedla přes půlku školní budovy.

,,Tvař se,že ti není dobře."Zašeptala a oteřela dveře do sekretariátu.

,,Dobrý den,paní Copeová."

,,Dobrý den,slečno Cullenová.Potřebujete něco?"

,,Měla bych prosbičku."

,,Ano?"

,,Tady Belle se udělalo trochu špatně,no a ona má zrovna teď tělocvik,víte..."Bella?Takhle mi říkají jen přátelé.

,,Zajisté,chápu.Vypadáte trochu bledě,slečno Swanová."Alice se pousmála.Paní za pultem začala razítkovat a podepisovat lístky.

,,Tady."Podala jí dva růžové papírky.

,,Jděte s ní na vzduch."Dodala.

,,Jistě.Naschledanou paní Copeová."

,,Naschle."

Zase mě chytla za ruku,ale tentokrát mě vlekla na parkoviště.

,,Vemu tě někam,kde nás nikdo neuslyší,nasedej."

Zastavili jsme kousíček od lesa.

Chvíli jsme šli a pak se před námi prostřela velká louka.

,,Sedni si."Vyzvala mě a poklepala na místo vedle ní.

Sedla jsem si.

,,Vím,že se jmenuješ Isabella Swanová,protože vidím do budoucnosti."

,,Opravdu?"

,,Ano."

,,Divné."

,,Co?"Zeptala se.

,,No,slyšela jsem,že existují další,jako jsme já,Evan a Eleanor.Ale tohle..."

,,Jak to myslíš další?"Na oplátku se teď zmateně dívala ona.

,,Já,moje sestra Eleanor a Evan jsme jiní.Eleanor dokáže zmizet,kdykoliv chce,Evan může ovládat věci,osoby,zvířata pouhým pohledem,no a já,já dokážu vytvořit štít."

,,Tak proto tě neslyší."

,,Cože?"Vyhrkla jsem.

,,No,moje rodina se zkládá ze sedmi členů.Carlisle,Esmée,Rosalie,Emmett,Jesper,já a Edward...Jesper,já a Edward jsme taky tak trochu jiní.Jesper ovláda lidské emoce,já zas vidím do budoucnosti,no a Edward,ten dokáže číst myšlenky,všem.Teda všem ne.Tobě je nedokáže přečíst."

,,Opravdu?"Zeptala jsem se.

,,Ano,je z toho na nervy.Teď už aspoň bude vědět,proč to nedokáže."

Usmála jsem se na ni.

,,To je dobře,že dnes příjdete."

Už jsem se chtěla zeptat,jak to ví,ale poklepala si prstem na čelo.Na tohle si budu muset zvyknout.

,,Budu muset jít,nechci přijít na další hodinu pozdě."

,,Dobře."

,,Bello?"

,,Ano?"

,,Jsem ráda,že jsem tě poznala."

,,To já taky Alice."

Šibalsky se na mě usmála.

,,Tak večer."Řekla jsem.

,,Tak večer."Kývla hlavou a usmála se.

Popobíhala jsem lidskou chůzí přes parkoviště,abych to stihla do třídy včas.

,,Ááá,slečna Swanová,že?"Zeptal se učitel.

,,Ano."

,,Vítám vás.Jmenuji se pan Banner,posaďte se..."Chvilku pročesával třídu

,,...k panu Cullenovi."

Zarazila jsem se.Podívala jsem se na něj.Pořád se díval,tak zkoumavě.

Sedla jsem si vedle něho.Celou hodinu jsme nepromluvili.

Se zvoněním jsme oba vypálili ze třídy,takže jsme do sebe znova vrazili.

,,Dávej pozor."Řekl.

,,Co prosím?"Zeptala jsem se.

,,Nic."Zatnul pěsti a posbíral mi věci,které mi vypadly a podal mi je.

,,Děkuju."Zašeptala jsem.

,,Hmm."Zamumlal.

,,Promiň."Zašeptal a odešel.

,,Počkej."Zavolala jsem na něj.

Pomalu se otočil.

,,Promiň."Zašeptala jsem,ale věděla jsem,že to slyšel.

,,Za co se omlouváš?"Zeptal se nechápavě.

,,Nevím,za co se omlouváš ty?"

Uchechtl se.

,,To je hloupé."Řekl.

,,Co?"

,,Omlouvat se za nic."

,,Tak proč to děláš?"Zeptala jsem se ho.

Zase se usmál.Měl dokonalý úsměv,krásnější jsem nikdy neviděla.

,,Já se mám za co omlouvat."

,,Vážně?"

,,Byl jsem hrubý,doufám,že mi odpustíš."

,,Budu o tom uvažovat."Usmála jsem se na něho a odkráčela.Ještě než jsem se vydala na parkoviště,podívala jsem se na něho.Stál opřený o skřínku a povídal si s Alicí,ta na mě mávla.Mávnutí jsem ji oplatila a znova se mu podívala do těch nádherných karamelových očí.

Už tehdy jsem měla tušit,že tohle nedopadne dobře.Mohla jsem tomu všemu zabránit,jenže já jsem to nedokázala.Nezabránila jsem tomu.

,,Oblečte se slavnostně."Nakázala Samantha

,,A žádné šaškárny."Střelila pohledem po Deanovi a Zacovi.

,,Jasné?"

,,Jasně."Ozval se Dean a šťouchl do Zaca

,,Ano,mami."Přitakal Zac.

V pokoji,na pohovce,jsem našla velkou bílou krabici.Na ní byl bílí papírek.Otevřela jsem ho.

Máš velmi milé rodiče.Tušila jsem,že nebudeš mít co na sebe,tak jsem si dovolila ti něco koupit.Snad se na mne nebudeš zlobit. Tvá Alice

Odklopila jsem víko krabice.

,,Pane jo."Vydechla jsem.

Z krabice jsem vyndala překrásné hedvábné modré šaty.

,,Jako pro princeznu."Šeptla za mnou Eleanor.

,,Jsou překrásné,že?"

,,Ano."

,,Možná budu potřebovat pomoc.Má to šněrování v zadu.Můžeš?"

,,Jistě."

Odebraly jsme se do koupelny.

,,Jsou opravdu překrásné Bells."Chválila El.

Prohlížela jsem se,pořád dokola a dokola v zrcadle.

,,Bože Bello."Samantha si přiložila ruku k puse.

,,Vypadáš tak,tak-"

,,Krásně."Dodala Eleanor.

,,Ty ještě nejsi hotová."Dodala jsem a podívala se na El.Samantha už na sobě měla přiléhavé černé šaty a vlasy úhledně sčesané do drdolu.

,,Hned je přinesu."Zašvitořila Sam.

Z bílého vaku vytáhla tmavě fialové šaty.

,,Dojdu si pro věci."Odebrala jsem se zpátky do pokoje a hledat náhrdelník.

,,Kde k sakru je?"

,,Co hledáš?"Zeptal se Zac.

,,Maminčin náhrdelník,ten,co nosím pořád."

,,Tenhle?"Rozevřel dlaň,ve které se záhy objevil maminčin srdcový náhrdelník.

,,Kde jsi ho vzal?"Zeptala jsem se a vzala mu ho z ruky.Nepamatovala jsem si,že jsem ho někde odložila.

,,Při tom stěhování,krabička ve kterém jsi homěla,se zamotala do mých věcí."

,,Můžu tě poprosit?"Podala jsem mu náhrdelník a pozvedla si vlasy,aby mi ho mohl připnout na krk.

,,Pojď,nebo příjdem pozdě."

,,Děkuju."Usmála jsem se na něho.

,,Půjdem."Nabídl mi rámě.

,,Jistě."

,,Dnes vám to náramě sluší slečno."Zašeptal,když jsme nasedali do auta.

,,Oh,děkuji sire."

,,Vždy k službám,madame."

Příjezdová cesta byla ověšena lampičkami,takže nás dovedla až k domu.

,,To je nádhera."Vydechla El.

,,Hmm,to je.Oni si snad myslí,že jsme slepí nebo co..."Zamumlal Dean za volantem.

,,Náhodou,je to milé."

Já jsem se jen usmála.

,,Evane!"Zvolal bloňdatý muž.

,,Dobrý večer Carlisle,tak rád tě zase vidím."Potřásli si rukou.

,,Jak dlouho jsme se neviděli?"Zeptal se Evan.

,,Dlouho příteli,dlouho."Odvětil.

,,Tohle musí být jistě tvoje žena."Přistoupil k Sam.

,,Ano.Omluv mne,jsem nezdvořilý."

Carlisle se usmál.

,,Toto je Samantha,má žena,Zac,můj nejstarší syn.Dean,můj druhý syn a dlouholetý snoubenec Eleanor,mé mladší dcery a Isabella,moje starší dcera."

,,Velice mne těší,Isabello."Podal mi ruku.

,,Mě taky a jestli vás mohu poprosit,říkejte mi Bella."

,,Carlisle."Potřásli jsme si rukou a on nás zavedl dovnitř.V pokoji se ozívala nádherná hudba.

,,Máte nádherný dům."Ozvala se El.

,,Děkuji."Z vedlejší místnosti vyšla malá zrzavá upírka.Za ní vyšla Alice a její sourozenci,ale toho,koho jsem hledala,jsem mezi nimi nenašla.

,,Toto je moje žena Esmée."Řekl Carlisle a postavil se vedle ní.

,,Emmett,Rosalie,Jesper,Alice a-"

,,Už jsem tady."

,,Edward."Dořekl.

,,Ahoj."Otočila jsem se za tím nádherným zvukem.

,,Ahoj."Pozdravila jsem

,,Nepředstavil jsem se,jmenuji se Edward."Usmála jsem se na něho a on mi úsměv oplatil.

,,Já jsem Bella."

,,Těší mě."

,,Mě taky."

,,Moc ti to sluší."Lichotky jsem nikdy neměla v lásce,ale od něho byly příjemné.

,,Děkuju."

,,Už jsi došla k rozhodnutí?"Zeptal se.

,,Ohledně čeho?"Trochu jsem byla mimo.

,,No,jestli mi odpustíš."

,,A co za to?"Zeptala jsem se.

,,Věříš mi?"Zeptal se.

,,Ano."Odpověděla jsem.

,,Tak pojď."

Pomalu jsme se vytratili z domu.

,,Kam jdeme?"Zeptala jsem se.

,,Zavři oči."

Vždycky jsem byla nedůvěřivá,ale s ním to bylo jiné.Vzal mě do náruče.Chvíli běžel,pak zastavill a postavil mě na zem.

Přede mnou se prostírala rozlehlá louka orámovaná lesem a světélkama.

,,To je krásné."Řekla jsem

,,Dalo to trochu práce."Poklepal si na rameno.

,,Zatančíme si?"Zeptal se.

,,Tanec není mo-"

Obtočil mi ruku kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě.Vnímala jsem jeho intenzivní vůni a nechala se unášet tímto okamžikem.Věděla jsem,že jsme si souzení a on to věděl také.