Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I left my angel - 7.kapitola

14.05.2009 (15:49) • lololka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3605×

Edwardův pohled:


Hrál jsem s Emmettem páku, když do dveří vešla Alice s úsměvem na tváři. Jasper si ji přivinul k sobě a políbili se. Chtěl jsem tomu zabránit, ale když jsem uslyšel Jasperovo zamilovaná slůvka patřící Alici přepadla mě vlna vzpomínek a bolesti. Jasper to okamžitě vycítil.

,,Promiň zapo-"

,,V pořádku." Kývl jsem k nim a soustředil se na Emmetta. Soustředění mi však dlouho nevydrželo. Zaujaly mě Aliciny myšlenky. Zahlédl jsem les a Alici jak se nad někým sklání. Neviděl jsem mu do obličeje, protože ho měl zakrytý. To bylo všechno. Musím se jí na to zeptat. Jak jsem tak uvažoval povolil jsem stisk a Emmett mi ohnul ruku takovou silou, že se stůl na kterém jsme se přetahovali rozlomil na dvě půlky.

,,Prohrál si." Zařechtal se Emmett.Nestávalo se často, aby vyhrával.

,,Nechal jsem tě."

,,To teda ne! Vyhrál jsem, protože jsem silný!" Ukázal na svoje svaly a já se rozesmál.

,,Jasně ..tak dáme zítra odvetu co říkáš?"

,,Co je to odveta bez sázení?" Z vedlejšího pokoje se ozvalo zasyčení.

,,No tak Rose věř mi trošku."

,,Myslím, že nemá zrovna ráda tvoje sázení. Vždycky prohraješ."Zamračil se.

,,Ne! Vsadíme se. Když vyhraju, doneseš mi grizzlyho a když vyhraješ ty, ulovím pro tebe pumu." Nedokázal jsem se nesmát jeho nápadu.

,,Dobře, ale měl bys zdejší obyvatelé na to upozornit, aby se potom moc nedivili. Moc rád se podívám jak mi přinášíš pumu."

,,Jen počkej."Otočil se a odešel za Rosalii.

,,Emmette kolikrát jsem ti říkala,že se nemáš vsázet? Edward má pravdu.Po každé prohraješ."

,,Beruško věř mi. Zítra ho rozdrtím."Zavrtěl jsem hlavou a stále se usmíval.

***

K večeru jsem se vydal projít. Celé město bylo zahaleno hustou mlhou, která pohltila celou Volterru. Přemýšlel jsem s kým se to Alice vlastně sešla. Neměl jsem tušení, že má tady přátelé. Jejich setkání však nebylo úplně šťastné. Bylo překvapující a plné emocí.

,,Edward Cullen."Otočil jsem se za známým dětským hlasem.

"Jane."řekl jsem zdvořile.

,,Tak je to pravda. Vážně jste tady. Aro říkal, že brzy dorazíte."

,,Aro? Jak se to dozvěděl?" Pokrčila lhostejně rameny a otázku úplně ignorovala.

,,Přijeli jste se podívat jak se mu daří?"

,,Ano."

,,Nyní ale nemá čas.Vlastně nemá čas na nic!"Vážně zavrčela?

,,Zařizuje důležité věci ohledně své...manželky." Řekla znechuceně. Překvapilo mě to. Aro už měl několik manželek, ale nikdy z toho neudělal nic velkého. Z Janeiny mysli jsem vyčetl, že to bude velkolepé.

,,Vyřiď od nás upřímnou gratulaci."Jane se zasmála.

,,Hlupáčku kdybys věděl.."Nedořekla a opět se zasmála. Na co naráží?

,,Neboj se. Gratulaci samozřejmě vyřídím. Nyní už musím jít. Nečekaně jsem se zdržela. Brzy na viděnou." Kývla na rozloučenou a zmizela v mlze. Divné. Nikdy se nechovala tak...přívětivě. Rozhlédl jsem se kolem sebe a pokračoval ve své cestě, která mě zavedla do zdejšího lesa. Ucítil jsem lákavou vůni. V puse se mi nahromadil jed takže jsem na nic nečekal a vydal se na lov.

Bellin pohled:

Zrovna jsem si přejížděla hřebenem po vlasech, když do dveří vtrhla Jane.Z krvavě rudých očí ji čišely blesky.

,,Odejdi!" zavrčela jsem na ní. Neměla jsem náladu na hádku.

,,Co takhle vidím tě ráda drahá Jane?"

,,A co takhle jestli nezmizíš budeš o něco kratší?"

,,Aro by nedovolil abys mi ublížila."Řekla hrdě.

,,Arovi na tobě nezáleží. Má tě tady jenom kvůli tvému daru."

,,To není pravda. Jsem zbožňována."

,,Mě je to jedno. Vypadni Jane!"

,,Takovou radost ti neudělám Isabello."Zachichotala se. Nenáviděla jsem její hlas natož pak její smích.

,,Tak proč jsi přišla?!"

,,Chtěla jsem ti říct, že se můžeš rozloučit se svým Edwardem. Ach když jsem ho dnes viděla byl tak zmučený a ten výraz v jeho očí." Nevěřícně jsem na ni koukla. Potkala ho? Neublížila mu?

,,Je v pořádku?"

,,Ale ale tak přeci pořád na něj myslíš. Co by na to řekl Aro kdyby se Edward dostal až k tobě?"

,,Co..co tím chceš říct? Co máš v plánu? Přísáhám že jestli mu jakkoliv ubližíš zabiju tě a věř mi, že Aro tomu nezabrání."řekla jsem výhružně.

,,Jsi vetřelec Isabello Swanová a já tě odsud dostanu za každou cenu! To já se stanu volterskou královnou a budu vládnout po jeho boku rozumíš?"Upřímně, vůbec jsem nechápala co mi tím chtěla říct. Co to mělo společného s mým andělem? Hystericky se zasmála a odešla z pokoje. Jane je blázen! Nechtěla jsem pomyslet na to co se stane až se Edward setká s Arem a se mnou. Stále jsem krvácela z ran, které jsem nám před deseti lety zasadila. Zavřela jsem oči a představila si Edwardův obličej jak se na mě usmívá pokřiveným úsměvem. Nikdy bych nedokázala zapomenout. On je jediný kdo mě udržuje při "životě". Kdyby ho Aro zabil, našla bych způsob jak se k němu dostat co nejdřív. Netrvalo by to dlouho. Měla jsem mnoho nepřátel, kteří prahli po mé smrti.

Zahnala jsem tyhle pochmurné myšlenky, přehodila přes sebe plášť nasadila kápi a rozběhla se do lesa. Měla jsem ráda rychlý běh. Uvolňoval mě a dokázala jsem vypnout mozek aspoň na chviličku. Když jsem dorazila do lesa vsála jsem do sebe co nejvíce kyslíku ,který mnou jen proplul,ale připluly s ním i jiné vůně a velice známé. Automaticky jsem se rozběhla za vůní,která mě v hrdle tak spalovala. Ani ne za minutu jsem už sledovala kořist. Bylo to obrovské stádo losů. V tu chvíli jsem se přestala ovládat a zachovala jsem se jako skutečný predátor. Skolila jsem statného vůdce stáda a zakousla se mu do krku. Stádo, které se rozuteklo, nyní postávalo jen o pár set metrů dál. Nemohla jsem se nabažit.Chtěla jsem víc a víc.Lovila jsem dlouho do noci takže z velkého stáda moc nezůstalo. Ještě se mi nechtělo"domů". Zahrabala jsem poctivě všechny těla a zpět jsem to vzala lidskou chůzí. Byla jsem nasycená na několik dní dopředu, což mě přivádělo na otázku co budu dělat. Aro mě teď jen tak nikam nepustí. Určitě si všimne mých zlatých očí. Na tohle jsem nepomyslela!

Ty jsi tak pitomá Isabello! Ano i já si zvykla na toto oslovení i když jsem to nesnášela. Bohužel měli právo mě tak oslovovat, protože z Belly skoro nic nezbylo. Jediné co zůstalo byla láska k Edwardovi.Ostatní bylo dávno pryč, ale s tím jsem se smířila.

Sedla jsem si k velkému stromu a opřela se o jeho kmen. Před očima se mi začly zjevovat různé tváře lidí, které jsem znala. První tvář patřila mému tatínkovi Charliemu. Mohla jsem jen doufat, že je v pořádku. Vzpomínám si na dopis, který jsem mu nechala v kuchyni na stole na rozloučenou.

Milý Charlie,

není vůbec lehké psát tento dopis. Chci ti poděkovat za všechno co jsi pro mě udělal. Díky tobě jsem dostala šanci poznat ty nejlepší lidi na planetě a za to ti budu do smrti vděčná. Tvou zásluhou jsem poznala kluka mých snů, do kterého jsem se beznadějně zamilovala. Poznala jsem nové přátelé a přivlastnila jsem si nové kulinářské schopnosti.

Věř mi, že tě opouštím nerada, ale dělám to pro tvoje dobro. Je to tak nejlepší. Tati prosím nehledej mě. Stejně mě nenajdeš. Slibuju že se o sebe postarám a dám na sebe pozor.Nezatahuj do toho Cullenovi nemají s tím nic společného.

Odpusť mi to. Vím že to bolí, ale slibuju že budu v pořádku. Nemusíš se bát. Vyřiď všem že mé srdce zůstalo s nimi ve Forks. Budeš mi chybět.

Odpusť tvá Bella

Musel trpět po mém odchodu. Co mu na to řekli Cullenovi? Šel za nimi? Odešli a přestěhovali se jinam? Ve Forks je už nic nedrželo.

Jacob. Další tvář, která našla cestu a prodrala se na povrch. To díky němu jsem zjistila co je Edward zač. Co dělá?deset let je dlouhá doba. Má rodinu?

Maminka, Angela, Jessica, Eric, Mike, Ben. Teď jsem všem záviděla jejich životy. Povzdechla jsem si a přitulila se víc ke stromu.

V lese se ozvalo několik křupnutí. Byl to stejný zvuk jako když někomu lámete vaz. V tu chvíli jsem stála na nohou a pečlivě se rozhlížela.Zavětřila jsem a zamířila za vůní. Jedna část mě křičela ať uteču, ale druhá se s ní hádala.

Už od malička jsem byla zvědavá a přitahovala jsem problémy. Co se mi může tak stát? Jsem dost silná abych přemohla nebezpečí. Po několika metrech mě udeřila silná vůně, kterou jsem za svou krátkou existenci neucítila. Nasála jsem tu rozkoš a užívala si euforii. Zastavila jsem se asi padesát metrů od zdroje. Na zemi ležela laň k níž se skláněl upír. V tom momentě jsem zůstala stát jako přimražená, protože to nebyl ledajaký upír. Nemohla jsem tomu uvěřit. Začla jsem couvat dozadu, ale jak se ukázalo byla to největší chyba,kterou jsem mohla udělat. Zakopla jsem o kořen stromu a spadla na zem. Kapuce se mi svezla po hlavě na záda takže mi bylo vidět do obličeje. Vyděšeně jsem pohlédla na místo kam skláněl svou hlavu, ale už tam nebyla. Vzpřímeně stál a díval se na mě. Naše oči se setkaly. Být člověkem, rozbušilo by se mi srdce na plné obrátky. Byla jsem ráda, že sedím. Přede mnou stál král všech bohů, dobyvatel mého srdce.... můj Edward.

8-kapitola

Autor: lololka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I left my angel - 7.kapitola: