Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I left my angel - 13.kapitola

20.09.2009 (14:45) • lololka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3146×

Bellin pohled:

Když jsme doběhli k Edwardovo rodině bylo to něco ....zábavného. Už dlouho jsem se takhle nezasmála. Poznala jsem hromotluka Emmetta, který se mě na něco stále vyptával. Bála jsem se toho, že to bude divné....že se na mě budou dívat jak na nějakého vetřelce..ale nestalo se tak...přátelsky mě přívítali s úsměvy na rtech, každý z nich mi vyprávěl události, které jsme spolu zažili. Cítila jsem se opravdu jako doma, ale něco mi chybělo...Chyběla mi moje skutečná rodina. Chtěla jsem vědet jak se daří tatínkovi....Edward mi pověděl jak na tom byl Charlie špatně po mém odchodu. Odešel z funkce policejního náčelníka a uzavřel se do sebe. Hledal mě všemožnými způsoby, ale po pěti letech to vzdal.Věděl, že není žádná naděje mě kdykoliv znovu vidět. Mrzelo mě kolik bolesti jsem mu musela způsobit i když jsem si na nic nevzpomínala...bylo mi na nic...

,,Nemůžeš za to..."

,,Co bylo v tom dopise?" Podívala jsem se na Edwarda, který mě mlčky pozoroval ode dveří. Viděla jsem mu na očích, že mi to nechce říct.

,,Prosím...."

,,Napsala jsi mu ať tě nehledá...že tě to mrzí...Chtěla jsi, aby ti odpustil." Sklopila jsem hlavu. Ano,nedokázala jsem si vzpomenout, ale tu bolest jsem cítila. Pevně jsem semkla víčka a povzdychla...napadla mě jediná věc...možná je to největší hloupost, ale nemůžu jinak.

,,Chci ho vidět." Ladně jsem se postavila a zamířila si to ke dveřím. Postavil se mi do cesty.

,,Nejsem si jist, jestli je to dobrý nápad." Nečekala jsem takové chování..ne od Edwarda...nevím proč ale rozhněvalo mě to.

,,Je mi jedno jestli je to špatný nápad! Pokud to nechápeš....tak mi jdi stranou..."Odhodlaně jsem se mu dívala do očí. Překvapeně si mě měřil, ale potom ustoupil.

,,Půjdu s tebou." Pokrčila jsem rameny a vyšla ven. Edward napodobil mé tempo a vydali jsme se společně domů. Nastal ale menší problém...nevzpomínala jsem si na nic co se týkalo Forks. Tím pádem ani svou adresu. Skousla jsem si spodní ret a snažila se vzpomenout...marně. Edward mě však nenechal tápat dlouho. Chytil mě za ruku a vedl dál malým městečkem. Cestou jsem přemýšlela co Charliemu řeknu..,,Ahoj tati..Jsem zpět. Jak se máš?....Vrátila jsem se. Stýskalo se mi?"..Zavrtěla jsem hlavou a zamračila se. Nevšímala jsem si Edwardovo rentgenujících pohledů a věnovala se svým myšlenkám, které se pomalu rozplývaly a začly se měnit v paniku a strach. Co když mi bude moc vonět? Co budu dělat? Sakra proč nejdřív nepřemýšlíš? Proč jsi ho neposlechla?!! On narozdíl od tebe věděl do čeho jde. Nevědomě jsem mu stiskla ruku ještě víc.....Pomalu jsme dorazili před zažloutlý polorozpadlý domek.

,,Tady...tady jsem žila?" Zamrkala jsem a rozhlížela se. Vedle domku stálo staré autíčko značky Chevy. Vybavila se mi další vzpomínka.

,,Lásko proč tu rachotinu nevyměníš?"

,,Není to žadná rachotina Edwarde! To auto je jako můj bratr, který mě pokaždé sveze kamkoliv potřebuju. Nezbavím se ho dokud mi bude tlouct srdce."Věnovala jsem mu letmý polibek ,který mi oplatil...Rozpačitě jsem zamrkala.

,,To je moje auto."

,,Vzpomínáš si?"

,,Ano...a tobě se nelíbí." Pousmál se a pak se zadíval do oken. Následovala jsem jeho pohled a viděla jak se mezi záclonou někdo mihl. Nasáa jsem do sebe co nejvíc vzduchu...kdyby náhodou a udělala několik malých krůčků dopředu. Chtěla jsem jít dál, ale těžký dopad bot na podlahu mě zastavil. Dveře se vrzavě otevřely a vnich stál postarší muž se zarostlým obličejem. Bylo vidět, že o sebe nepečoval. Nejistě jsem se otočila na Edwarda, který kývnutím naznačil že je to ON. Můj táta Charlie.

Pohlédla jsem vyděšenému muži do tváře.

,,Tati?" To slovo znělo tak zvláštně.

Charlie nevěřil svým očím. Neveřil, že se tohle skutečně děje. Už tolikrát se tahle scéna odehrávala v jeho v mysli. Tolikrát vyběhl ven před dům s nadějí, že se jeho jediné dítě vrátilo...ale vždy to byla pouhá iluze. Promnul si oči jestli se mu to opravdu nezdá. Ona tam však stála nehnutě dál. Zdála se mu snad ještě mladší než když ho opustila a hlavně mnohem krásnější. Ne že by někdy přemýšlel, že je Bella ošklivá ale teď byla uchvatná. Nahrnuly se mu slzy do očí.

,,Holčičko...Bello?" Nepatrně jsem se pousmála a kývla na souhlas.

,,Jsem to já." Zašeptala jsem. Charlie prolomil zbývající dva metry mezi námi a pevně mě stiskl v objetí. Mě to však bylo jedno. Spíš jsem si dávala pozor já, abych mu neublížila.

,,Děkuju ti bože!"Zasmál se a stále mě držel.

,,Ach Bellinko tolik jsi mi chyběla! Kde jsi byla? Proč jsi mi nezavolala? Proč jsi odešla? Snažil jsem se najít, ale nikdy jsem nenašel nic co by mně k tobě zavedlo." Podíval se mi do očí a zalapal po dechu.

,,Tvé oči Bells..." Nasucho polkl. Nevěděla jsem co mu říct. Tohle téma jsem nechtěla ještě řešit.

Když mě Charlie objímal vybavily se mi další vzpomínky. Vzpomínka na to jak jsme spolu byli na rybách nebo naše kulinářské hodiny v kuchyni.

,,Chyběl jsi mi..." Na víc jsem se nezmohla...Došel mi vzduch. Sakra. Opatrně jsem vtahovala okolní vůni do sebe. Okamžitě mě pohltil oheň v hrdle. Sjela jsem mu pohledem na krk, kde pulsovala jeho tepna. Zavřela jsem oči a snažila se zapomenout na to pálení. Je to tvůj otec! Vzpamatuj se! Vydrž!

Táta se šťastně usmíval a já s ním. Nevšiml si, že se usmívám křečovitě. Tohle nezvládnu.

,,Edwarde.." Jeho jméno jsem vyslovila přímo žádostivě. I hned jsem ucítila, že stojí vedle mě.

,,Pane Swane rád vás zase vidím." Charlie se na něj radostně podíval a vrhl se kolem krku jemu.

,,Děkuju ti hochu! Našel si mi ji! Moc ti děkuju! Ani nevíš co to pro mě znamená." Udělala jsem několik kroků stranou abych se ovládla. Bojuj s tím! Měj vůli!Najdi ji!

Otočila jsem se opět k těm dvoum a zaskočila mě tahle scéna. Edwardv objetí Charlieho. Musela jsem usmát. Tohle byla ta chvilka, která mi tak chyběla..po celou dobu.

,,Pojďte děti dovnitř. Něco uvařím. Bello musíš mi všechno říct a ty Edwarde mi řekneš jak si ji našel. Kde jsi byla celou dobu?"

,,Tati-" Chtěla jsem mu povědět, že to není dobrý nápad, ale můj ochránce to vyřešil za mě.

,,Pane Swane co říkate tomu kdyby jste přijel k nám? Moje rodina vás ráda uvidí. O všem si popovídáme.

,,Asi ...asi máš pravdu. Navíc.."Podíval se na sebe, aby zhodnotil svůj vzhled.

,, Budu se muset trochu zkulturnit." Pousmál se a věnoval mi další rozzářený úsměv. Oplatila jsem mu ho a znova ho objala a napadla mě jiná věc.

,,A co maminka?" Charlie se poškrábal ve vlasech a smutně zavrtěl hlavou.

,,Je mi to líto Bello, ale tvá maminka onemocněla...a-"

,,Je mrtvá?" Ne to nemůže být...byla mladá..to ne!...

,,Ano...ale můžu tě ujistit, že nebyla sama...když..." Nedopověděl to když spatřil můj zmučený pohled. Edward mě chytl kolem ramen a já se k němu přivinula. Kéž bych mohla plakat...

Něvěděla jsem co mám říct. Nezmohla jsem se na srozumitelnou větu,,Dobře..."zašeptala jsem a snažila se urovnat si údalosti co se za poslední dobu staly.

,,Bude lepší když půjdeme pane Swane. Budeme se na vás těšit. Mlčky jsem se s Charliem rozloučila a vydala se s Edwardem k němu domů. Celou cestu ani jeden z nás nepromluvil. Nechtěla jsem s někým mluvit takže když jsme dorazili, zalezla jsem k sobě do pokoje, který mi Cullenovi zařídili a sedla si na postel, kde jsem se poddala tichým vzlykům. Edward mezitím vše oznámil rodině, která již začla připravovat věci na Charlieho příjezd.

Stočila jsem se do klubíčka a chytla se za břicho. Určitě každý zná ten pocit, kdy má dojem, že se rozpadá, že už nemůže dál... má chuť se vším skončit. Tenhle pocit jsem přesně měla... Netušila jsem, že mě maminčina smrt tak vezme...ale byla to máma...moje jediná skutečná přítelkyně se kterou jsem byla od malička. Od malička jsem se sní smála... řešila všechno co se s mámou řeší a teď...je najednou pryč. Zbylo po ní jen prázdné bolestivé místo v srdci, které by jste nejraději něčím zaplnily, ale není tu už nikdo takový jako maminka. To místo je naprosto prázdný a uzavřený.

Uslyšela jsem vrznutí dveří, které cvakly. Věděla jsem přesně kdo přišel i když jsem ho neviděla. Edward se posadil ke mně a přitiskl  si mě k sobě. Pobrukoval mi neznámou melodii a konejšil. Chtěla jsem být silná a postavit se té bolesti, ale šlo to těžko a já  potřebovala dostat všechno ven. Zdálo se mi že teď už nevzlykám jen za maminku, ale za všechno co se mi kdy přihodilo. A i když jsem si nevzpomínala, ta bolest, která ve mě kdysi hnízdila byla zpět v celé své hloubce. Tiskla jsem se k Edwardovi, který mě bezmocně sledoval. Věděla jsem, že se mu budu muset za tenhle výstup omluvit. Jeho doteky a hlas mě pomalu začal uklidňovat.

,,Děkuju, že jsi tu se mnou..."Podívala jsem se na Edwarda v jehož očích bylo očekávaní.

,,Neboj se...už se to nebude opakovat." Snažila jsem se pousmát, ale moc mi to nešlo.

,, Bello...nikdy jsem tě neviděl takhle...zdrcenou." Řekl s bolestí v hlase.

,, A už neuvidíš...slibuju.."

,,Já jen....jestli pro tebe můžu cokoliv udělat...řekni mi to prosím." Zavrtěla jsem hlavou a sedla jsem jsi do stejné výšky jako byl Edward.

,,Omlouvám se pokud jsem ti způsobila bolest. To jsem nechtěla." Opatrně jsem ho pohladila po tváři. Chytl mě za ruku a vtiskl mi do dlani polibek.

,,V pořádku." Povzdechl si a obejmul mě.

,,Edwarde co když se něco stane tátovi? Aro by ho nenechal-"

,, Klid lásko...až se Aro rozhodne budeme to vědět jako první." Zabořila jsem mu hlavu do ramene a vdechovala jeho vůni. Cítila jsem jeho dech ve vlasech.

,,Nedovolím, aby se někomu z nás něco stalo."

,,Já vím...." Mírně jsem se pousmála a odtáhla se od něj.

,,Jsi připravená?"

,,Budu si muset dávat pauzi...nedokážu být s Charliem v jedný místnosti dlouho."

,,Zařídím to." Něžně se usmál a oba dva jsme se zvedli z postele a vyšli z pokoje za mojí "novou" rodinou.

<< 12-kapitola 14-kapitola>>

_____________________________________________

Prosím o kritiku a jakékoliv komentáře:)

P.S. doufám, že se Vám kapitolka líbila

Má cenu pokračovat?

Autor: lololka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I left my angel - 13.kapitola: