Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I kill you! - 5. kapitola

Edward - Elii (kamarád kreslil)

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu

I kill you! - 5. kapitolaDalší kapitola z dílny Torpédko a Raketka.
Tentokrát pohled Pája.
Dnešní dílek jsem pro vás napsala já. Je o dalším plánovaném únosu. Nejsem tak dobrá jako Torpédko, ale snad se Vám to bude líbit.
Příjemné počtení Vám přejou DarkPassion - Torpédko a Pajam - Raketka.

24.07.2010 (18:00) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1502×

5. kapitola

Seděly jsme s Inkou na posteli a neuvěřitelně se smály. Nemohly jsme přestat. To, co jsme právě provedly, se nám prostě povedlo!

„Jsem doma, zlatíčka!“ Zaťukala nám mamina na dveře.

Sedla jsem si do tureckého sedu, zatímco jí Inka šla otevřít a dala jí mlaskavou pusu na tváře.

„Slyšela jsem, co jste vyváděly. Táta je z toho úplně na nervy.“ Zakroutila hlavou. Nasadily jsme nechápavé výrazy a snad by se dalo tvrdit, že nás obviňovali neprávem. My jsme přeci nejhodnější stvořeníčka na světě. Mamča na mě mrkla a to bylo něco jako signál, že si chce se mnou promluvit. Inka pochopila, sklopila hlavu mezi ramena a mně jí bylo najednou líto, ale jakmila jsem slyšela, jak se dole baví s tátou, zamířila jsem svůj zvědavý pohled opět na mamku.

„Koho to napadlo? Vždyť vás musel někdo vidět!“ Tvářila se odmítavě a kroutila u toho hlavou.

„Inku!“ vypálila jsem rychle a usmála se.

„Jsem sice hodně důvěřivá, ale tohle ti nežeru.“ Sedla si ke mně. Dole mezitím bouchly dveře.

„Společný nápad?“ skusila jsem. Vypadala, jako by se s touto odpovědí smířila a už zanechá toho výslechu.

„Užily jste si to?“ Začala se smát.

„Neuvěřitelně. On to byl takový starý páprda, takže to bylo v pohodě a ta jeho kancelář! Škoda, že ji nemáme s čím srovnat. Příště se chci podívat do oválné pracovny.“ V mých očích se jistě zablesklo a skoro jsem cítila, jakoby mi rostly rohy.

„Tak ale vemte příště sebou i tátu. Když to viděl v televizi, tak mu bylo líto, že jste ho nevzaly s sebou.“ Usmála se a pohladila mě po hlavě.

„Svítilo sluníčko,“ namítla jsem.

„Mohly jste si zvolit jiný den,“ nedala se.

„Tak až pojedeme do Washingtonu, tak tátu vezmeme,“ rezignovala jsem a snažila se, aby šlo na mně vidět, jaká je to pro nás oběť.

Nedala se a jen se stále usmívala. Vypadla tak ještě krásnější, což se zdálo téměř nemožné, protože ona byla krásná, i když se mračila. „Vlastně do Washingtonu jedeme.“ Mrkla na mě.

„Páni, to je bezvadné.“ Rozzářila jsem se. „To nám budou říkat gang unášejících prezidentů! Problém je, že Obama bude mít lepší ochranku, pravděpodobně,“ uvažovala jsem nahlas. Rukou jsem si třela bradu a vypadalo to, jako když hodně přemýšlím.

„Nejedeme do D. C., ale do státu Washington. Do Forks,“ vyvedla mě z omylu.

„O tom už jsme něco zaslechly,“ připustila jsem a vrhla na ni ukřivděný pohled. Ve Forks prezidenti nebydlí!

„Neboj, jistě si i tam něco najdete. Můžete unést ředitele školy, kam půjdete,“ navrhla a skrčila při tom ramena.

„Od prezidenta k řediteli?! Mami, vždyť to bysme klesly hodně nízko.“ Musela jsem vypadat vyděšeně, ale místo toho, aby nás mamka začala litovat, tak se začala smát.

„Dobře, tak primáře chirurgie v jejich nemocnici,“ zkusila.

„To je mnohem lepší,“ prskla jsem sarkasticky.

„Víš, k mým uším se dostalo, že to je upír, takže by to mohlo být těžší,“ nedala se odbýt, ale tahle slova působila jako balzám na mou křivdu.

„To je bezvadné. Inka bude skákat radostí. Musíme vymyslet plán. A tentokrát si s sebou vezmeme kameru a předáme ji televizi, aby měli poctivé záznamy a ne jen obrázky hradu a fotky přivázaného prezidenta,“ přemítala jsem.

„Nezapomeňte sebou vzít tátu, určitě si to s vámi užije,“ smála se a zvedala se. Podezřívavě jsem se na ni podívala a ona jen naznačila, že půjdeme dolů. Šla jsem poslušně za ní, ale ještě jsem si z pokoje vytáhla Karla. Koupila jsem ho tady v Čechách, a tak jsem mu dala i české jméno. Je to ještě mláďátko kobry královské. Dala jsem si ji kolem krku a potichu na něj syčela. Vyprávěla jsem mu vše, co jsme udělaly a on napjatě poslouchal.

„Kolik těch upírů tam vůbec je?“ zeptala jsem se na otázku, kterou vlastně položil Karel, ale nikdo ho neslyšel kromě mě, samozřejmě.

„Je jich pět. Jednou jsme se s nimi potkali, teda jen Emmett, já ještě nebyla na světě. Dneska mi volala jedna z nich. Je to jasnovědkyně a chtěla nám říct, že už pro nás připravují dům. Prý nás moc často nevidí, ale z toho mála pochopili, kolik nás je a jaký máme vkus,“ rozpovídala se.

Přetlumočila jsem to Karlovi a ten se bál, aby to nebyli upíři živící se zvířecí krví. Ubezpečila jsem ho, že ho nikomu nedám. Sundala jsem si ho a zatím ho nechala se plazit po sedačce. Jen jsem ho napomenula, aby nešel nikam daleko.

Když bouchly dveře, celá jsem se napnula, protože Inka o ničem nevěděla. Jamile si k nám sedla, okamžitě jsem ji popadla a šly jsme k nám do pokoje, kde jsem jí všechno vyslepičila. Nejdřív nepochopila rozdíl mezi upírem a člověkem, ale nakonec se ukázalo, že má i něco z mého intelektu.

„A víš, co jsem se ještě dozvěděla?“ žvatlala jsem celá nadšená.

„Netuším.“ Byla ještě stále trochu vykolejená.

„Jeden z nich pracuje v nemocnici a máma navrhla, abychom ho unesly!“ Oči mi jen zářily.

„To je skvělé!“ Okamžitě pochopila. Usmála jsem se na ni.

„A že neuhodneš, co mě ještě napadlo!“ Div jsem neposkakovala na posteli.

Pozvedla obočí a to byl jasný signál. „Potom uneseme i Ara!“

Rozzářila se a nadšeně přikyvovala. „Chce to plán,“ začala uvažovat.

„Jistě, v nemocnici si to nacvičíme, ale prý je jedna z nich jasnovidka,“ řekla jsem jí fakta.

„Tu musíme taky unést.“ Přikývla jsem. Vzaly jsme si papíry a kreslily plán útoku. První byla ta vědma a pak ten upír v nemocnici.

„Myslíš, že bych si mohla zahrát na Sněhurku?“ řekla jsem, jak jsem se tak koukala na možné provedení.

„Jestli si tam chceš najít sedm chlapů, tak se mnou počítej, ale pamatuj na tátu,“ varovala mě.

„Tvůj nápad se mi líbí, ale myslela jsem, že bych použila zvířátka, přeci jen je to u lesa, tak by nám mohly pomoci.“ Usmála jsem se.

„To je skvělé! Já bych ho mohla obklíčit plameny!“ začala hned pokračovat v nápadu.

Měly jsme už to téměř domyšlené, když k nám vešel táta a zůstal stát ve dveřích. Přeci jen jsme měly všude rozhozené pastelky a papíry.

„Máma říkala, abychom ho taky zapojily,“ špitla jsem nenápadně k Ince.

„Použijeme ho jako návnadu,“ odvětila mi stejně potichu. Táta si ničeho nevšiml, jen stále šokem valil oči na nás.

„Mamí! Táta se zasekl!“ zařvala po chvilce Inka a já se začala smát. Za chvilku k nám přišla, pohladila tátu a ten se náhle vzpamatoval.

„Jen jsem vám přišel říct, že Karel vzal roha,“ zabrblal a odešel.

„Karle!“ zakřičely jsme obě a utíkaly ho najít.

 

Torpédko/DarkPassion

Raketka/Pajam

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I kill you! - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře