Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 41

,,NE!'' Vykřikl jsem. Běžel jsem s Belli po boku k naší dceři.

,,Alec!'' Křičela Bella a skočila do plamenů. Vrhl jsem se na upíra se sekyrou. Utrhl mu hlavu a hodil do žáru. Jeho tělo se stále zmítalo a rychle jsem roztrhal i zbytek…Demetri…

Padl jsem na kolena, Jasper s Alicí mě bránili a objal mou dceru.

,,Renesme…'' Zavrčel jsem a rychle procházel po hlavě, abych našel, jestli jí náhodou něco neuvízlo v ráně. Je po své mamce. Má v sobě geny regenerace, ale ne když má něco v ráně. Krvácela a nakřápl jí lebku. Musel jsem jednat rychle. Dlouho nevydrží. Měla v ráně trn. Okamžitě jsem ho vytrhl a slyšel, jak zalápala po dechu. Rukama jsem jí sevřel hlavu, nepříjemně to křuplo. Bolelo mě srdce tohle dělat. Byl jsem ze sebe znechucený, ale ona MUSELA přežít!

,,Alice! Odnes jí pryč!'' Vykřikl jsem, popadl jí do náruče a podal Alici. Hned zmizela.

,,Bello! Bello!'' Všiml jsem si, že oheň, který byl kousek od nás už nehoří. Bella klečela nad ním a sbírala kousky, Jasper stál v obranné pozici a vrhal se na Felixe.

,,Ještě malíček!'' Znělo to, jako kdyby prosila. Kousek za mnou jsem uslyšel zuřivý ryk. Otočil jsem se a včas uhnul Caiovi. Trhal jsem, skočil po něm. Ruku jsem mu zkroutil za zády a škubl. Podsekl nohy a roztrhal. Marcus se vrhl kousek ode mě na Emmetta. Oba byli jako tygři. Vrčeli na sebe. Odráželi se. Marcus scvakl zuby kousek od Emmetta. Ten se rozzuřil, byl v ohni za dvě vteřiny. Rose skočila manželce Ara na záda, podrápala celá záda. Žena křičela, padla na kolena a ta ji roztrhala.

,,JO!'' Vypískla Bella. Viděl jsem, jak bere hromádku do paží a běží…daleko. Ztratila se mi.

,,BELLO!!!'' Žádná odezva, zmizela. Poslední přeživší bojovali o své holé životy.

,,Carlisle…příteli.'' Rychle jsem se obrátil za tím hlasem…Aro.

,,Už více nejsme přátelé.'' Zcvakl Carlisle zuby a vrhli se na sebe. Vůbec jsem ho nepoznával. Nebyl to ten opatrný, proti bojových názorů zastávající se Carlisle. Nemilosrdenství, nenávist a zuřivost…

,Promiň Aro, ale ublížil si mé rodině.' Promluvil v myšlence. Ale Aro ho srazil na zem, hodlal utrhnout ruku, když mu na záda skočila žena s medovými vlasy.

,,Nech ho být!'' Zakřičela Esme. Stále měla mateřský výraz, ale touha pomsty jí zastínila. Aro spadl na zem vedle Carlislea a zavrčel. Narychlo se políbili a pak společně roztrhali vůdce Volturiů… Bok po boku se vrhali na další. A já taky…

Běžela jsem co nejrychleji se všemi kusy Aleca do lesa. Musím ho zase oživit, já to nějak zvládnu! Musím. Nemůžu se dívat do tváře Nessie, jestli ho ztratí.

Viděla jsem, jak Tanja skočila na jednu ženu a Alex jí pomáhá s trháním. Vlků bylo už jen 5…pět dalších zemřelo…nikdy se nevrátí domů…nikdy neuvidí své rodiny, nepochovají své děti a nepoběží volně lesem…

Na zemi ležel popel Skotů a těla Řeků bez krve, které Volturiovi házeli do ohně. Radši jsem rychle běžela hlouběji. Nikdo ho nesmí najít. Ne bezmocného.

Doběhla jsem až ke skalám a vysoko, tam kam žádný člověk nevyleze viděla otvor. Strhla jsem ze stehen a paží kusy plechu a upravila je. Malé ohořelé kusy Aleca jsem dala dovnitř, chytla pod jednu paži a začala šplhat po skále.

Vítr okolo mě nepříjemně svištěl, chtěl víc a víc shodit mě do propasti, ale já se nepoddám. Ještě kousek, ještě kus.

Dotkla jsem se okraje a vydrápala se až dovnitř. Bylo tu sucho a tak akorát výška pro mě. Vysypala jsem nádobu na hrbolatý povrch a začala ho skládat. Bylo to těžký. Některé kousky se těžko rozeznávaly, ale instinkt mi radil kam co patří. Bože, poraď co dál? Jak ho mám oživit, když ho složím? Pochybuju, že to funguje u upírů stejně jako u mě.

Snažila jsem se, i když jsem věděla, že dělám něco, co není reálné, co nejde… Nikdy to nedokážu.

Roztrhali jsme a spálili na popel i posledního. Všude kolem vzduch byl prosycen pachem mrtvol. Odporný puch. Alice v autě křísila Renesme.

,,Edwarde.''

,,Jaspere, to je snad všechno…''

,,Prohledáme to, spálíme ty, co ještě zůstali.'' Jen jsem přikývl. Emmett se mezitím rozhlížel kolem, hledal, jestli se někdo záhadně nevynoří. Hledal jsem těla Volturiů, která byla na kusy a házel je do ohně. Na zemi jsem viděl popel. Možná těch, které jsem znal…těch, s kterými jsem si povídal…

,,Nikdo nezůstal…'' Hranice plály v dáli. Slunce, které mělo krvavou barvu zapadalo za horizont a ukončovalo svůj život…noc…hvězdy pomalu hledaly své místo na obloze a měsíc se pomalu sunul místo slunce. Poslední plamínek vyhasl. Poslední hranice ukončila svou práci. Tma halila celé pole, které bylo totálně rozorané.

Přiběhl jsem zpátky k Emmettovi, Rose a Edwardovi.

,,Nikdo.'' Edward přikývl a zase vypadal jako troska. Něco mě příjemně zalechtalo v nose.

,,Jazzi, nedýchej, prosím, to je Renesmeina, musel jsem to udělat.'' Zašeptal smutně Edward a zase sklonil hlavu. Rose ke mně došla a chytla za rameno, přiblížila se a začala šeptat do ucha.

,,Neviděl jsi někde Bellu?'' Zavrtěl jsem hlavou.

,,Co se stalo?''

,,Hledala něco v ohni a pak i s kupičkou popela utekla. Bojíme se, jestli je vůbec ještě naživu, jestli jí po cestě nechytl nějaký upír a nevysál do poslední kapky.''

,,Neviděl jsem ji nikde.'' Rosalie si smutně povzdechla a vrátila se k Emmettovi. Poškrábanou tvář si smutně složila na jeho hruď. Vzlykala. Viděl jsem poprvé, kdy ji něco zlomilo…

Hrad do rozbřesku padl popelem. Když jsme dojeli domů…do L.A. byli všichni smutní. V téhle bitvě jsme ztratili hodně známých…Skotové…Češi….Slováci…Bulhaři…půlka La Pushské smečky, dvě sestry Denaliů… a čtyři z lovců- Lucas a Anamaria…Diego a Siena. Zemřel jeden z nich a druhý chtěl jeho pomstu a jít co nejrychleji za svou láskou…

Ale získali jsme svobodu. Svobodu pro ostatní, svobodu pro lovce zla, že se nemusí bát hrozby Volturiů a zachovávat rovnováhu…

,,Carlisle, jak je to s ní?''

,,Nic se stále neděje, rána se ještě plně nezahojila. Poslal jsem Alici pro srnku, ale nevím, jestli jí to pomůže.''

,,Nezůstalo něco v ráně?''

,,Ne, nic jsem tam neviděl…myslím, že tam hlavně bude ta únava a vyčerpání. Bojovali statečně.'' Povzdychl si smutně a zase se podíval na mou dceru. Škoda, že nemá taky mramorové tělo jako my. Sekyra by ji maximálně polechtala, ale lovci na to reagujou skoro stejně jako lidé…jsou jen třikrát pevnější…

,,A nevíš, kde je ten její hoch?'' Otočil se ke mně Carlisle zase.

,,Jane… bojoval proti Jane a ta ho strhla s sebou do ohně.''

,,Sestra proti bratrovi?''

,,Jane byla o trošku starší a zkušenější… ona ho učila bojové umění.''

,,To je hrozné.'' Zamračil se.

,,Tohle mi připomnělo ten…ten odporný pocit, když jsem ztratil Bellu. Pro ni to bude ještě těžší…''

,, Musíme při ní stát.'' Chvíli jsme jen mlčky stáli v bílé místnosti a zírali na klidně ležící Renesme. Zase jsem si nemohl pomoct a otočil se ke svému adoptivnímu otci.

,,Neviděl jsi Bellu?''

,,Ne, nikdo ji neviděl….je mi líto Edwarde.'' A položil mi ruku na rameno. Padl jsem na kolena…láska mi zmizela…dcera v bezvědomí a skoro půlka těch, co přežili ve smutku. Je to moje vina. To my jsme chtěli pomstu.

Renesme se po týdnu probudila. Rány jí zarostly a první slovo, které svým ochraptělým hlasem řekla bylo…

,,Alec…'' Sklopil jsem hlavu. Věděla, co to znamená… z očí jí vytryskly slzy. Sedl jsem si na okraj postele a objal ji. Plakala mi na rameni a já stěží ovládal vzlyky nad Bellou… Oba jsme ztratili polovinu srdce. Uběhl měsíc…dva…tři...

Vlci nás opustili, byli šťastní, že měli bitvu, ale zároveň zarmoucení, že to půlka nepřežila…Sam, Paul…dva které jsem znal se už nikdy nevrátí ke svým rodinám. Jacob, Seth, Leah, Quil a Embry. Ti jediní zůstali z celé desetičlenní smečky. Z Denalijských sester zůstaly jen Tanja a Irina. Je konec…konec Volturiů…ale i konec hodně dalších.

Belli se stále nevracela.Doufal jsem….ne, já jsem věřil, že žije. To jediné mě drželo nad vodou kromě Nessie.

,,Edwarde!'' Slyšel jsem křik Alice. Hned jsme s Renesme vystřelili ven.

,,Bello?!'' Z dálky se k nám v popálených šatech dokulhávala moje láska.Okamžitě jsem doběhl k ní a drtil v náruči.

,,Edwarde…Edwarde…'' Vydechovala sýpavě.

,,Kde jsi byla lásko.'' Vydechl jsem hystericky a naléhavě spojil naše rty. ,,Tohle mi nedělej.'' Zašeptal jsem a zase políbil.

,,AU!'' Vypískla. Odtrhl jsem se od ní.

,,Co se ti stalo?'' Posadil jsem ji na konec pole pod vrbu a vpíjel se do jejích očí. Byla celá špinavá, umouněná…škrábance několik týdnů…možná měsíců staré.

,,Renesme…'' Zašeptala. Měla popraskané rty.

,,Mami!'' Nessie se zase rozplakala a skočila Bell kolem krku.

,,Ach zlatíčko, já se tak bála.'' Oběma vykanuly z očí slzy.

,,Mami, konečně jses vrátila.'' Plakala Renesme.

,,Promiň Ness, promiň…'' Šeptala. Potřeboval jsem se ale dozvědět, kde byla. Obrátil jsem se k Alici. Ta mlčky přikývla.

,,Renesme, pojď se mnou, táta si potřebuje promluvit s mamkou.'' Zůstali jsme s Bellou sami.