Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 26

26.ELISABETH Máme další kapču!!! Nwm kdy bude pokráčko, takže si to užijte, ale pokud se mi to podaří, tak ještě dnes...ale kdo ví?:D Heh, chci tu vidět komentíky! Buďto už jste mě odštrtli od seznamu četby- to by znamenalo, že já si odškrtnu seznam toho, co by se v týhle povídce mělo dál objevit a vy budete mít útrum!:D Další kapča bude celkem nářez, pokud to nějak vymyslím:D Hh:D Příjemné počteníčko...vaše Niki Rednex- Wish you were here. (Je k tomu i příběh, který je krásný...ale není na téma twilight- jednoduše: život, láska, smrt...) http://www.youtube.com/watch?v=S5bmDSeX4lk&feature=re

21.07.2009 (15:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3582×

Byla jsem celkem hezká…teda s porovnání s nimi jsem byla strašidlo, ale zdálo se, že jsou nedšené ze své práce, kterou na mě udělaly.

,,Vypadáš nádherně.'' Vydechl ženský hlas ode dveří a tam stála Anamaria a za ní Siena. ,,Počkej!'' Zastavila se najednou krásná bruneta a zmizela. Objevila se s úhledně srovnanou kupičkou oblečení.

,,Na, oblékni si tohle.'' Podala mi tmavé džíny a bílé triko schycené pod prsy a od nich dolů volný…byla jsem jí za to vděčná.

,,Děkuju.'' Tiše vyklouzly z mé místnosti a já se opatrně oblíkla, abych si nezničila nový vzhled. Když jsem pomalu našlapovala ke dveřím, rozrazily se a zase se mě ujala dívčí skupina. Po cestě jsme nabraly ještě chlapy a nasedli do čtyř nablýskaných aut. Jeli snad rychleji, než to bylo možné. Silnice, lesy i domy okolo byly rozmazané v barevné šmouze a já se rychle zapásovala. Do auta mě posadili s Markem, Helenou a Alexem. Celou dobu se tlačil co nejdál ode mě, ale stále jsem na sobě cítila jeho zkoumavý pohled.

Nikdo:

Malý krámek, která tahle tajná skupina vlastnila prodávala oblečení, které ušily holky, když se nudily a kusy těch nejkrásnějších oblečení byly za celkem rozumné ceny a slušeli každému. Bylo to v obrovském obchodním centru-The Grove.

Bella si je oblíbila, stejně jako oni ji.

Měsíce ubíhaly, Alex s Markem se nějakou dobu věnovali doktořině a tak zjistili, že dítě roste 2x pomaleji než lidské. Uběhla už nějaká doba…skoro rok…Bella vypadá jako v šestém měsíci těhotenství a zůstává jí už jen půl roku…půl roku a už se nebude muset tolik chránit.

Edwardovo pátrání po Belle je neúspěšné. Necítí její vůni a neznámého Marka o kterém jim vyprávěla Angela taky ne. Alice ho stále vidí v L.A a Edward neztrácí naději, že najde tu, které daroval srdce, kterou jeho sestra ztratila z jasnovideckého dozoru…

Čas plyne dál. Slunce stále stává z nebeské lože a následně do něj zase utíká, řeka stále plyne, zurčí a dopřává lahodný požitek vždy, když se malé, bezbranné zvíře k němu sehne, aby se posilnilo. Stejně jako medvěd, který čeká v křoví, až se k němu jeho oběť přiblíží, aby doplnil energii. Stejně, jako lidské srdce bije, aby mohlo prodloužit život jeho nositele…ale Bellino zpomalovalo, každým měsícem zpomalovalo a zpomalovalo, zato srdce dítěte bylo hlasitější a hlasitější. Alex pookřál…nebyl až tak chladný jako na začátku Bellina příjezdu…jeho oči byly stále na ní. Jako kdyby poprvé viděl anděla...

Bella:

,,Na co tak zíráš Alexi?'' Najednou zamrkal, jako by se vrátil do reality.

,,Nic…'' Zůstali jsme ve společenské místnosti jako poslední.

,,Řekni mi to, lhát neumíš.'' Zaprosila jsem.

,,Víš..jsi jí tak podobná….'' Zašeptal tajemně.

,,Komu.'' Přisedla jsem si k němu na obrovské křeslo.

,,Jí…Elisabeth.'' Čelo se mi svráštilo.

,,Jsi jako její přesná kopie…jako kdyby se znovuzrodila…Dokonce se chováš jako ona… Proč?''

,,Co proč?''

,,Proč mi to ten osud dělá? Proč mě tak mučí?'' Zašeptal a zatvářil se jako mučedník. Přiblížil se víc ke mně.

,,Víš, když jsem tě poprvé viděl…byl jsem v šoku, nevěděl jsem, jestli nejsi jen přelud, jen krásný anděl, který mě přišel potrápit.''Opatrně pomalu zvedl svou ruku a držel ji před mým obličejem…pomalu se přibližujíc.

,,Máš dokonce stejnou vůni jako ona. Je to až k neuvěření…nikdy jsem nevěřil, že je něco takového možné… ale teď vidím, jak jsem se mýlil.'' Šeptal a položil mi ruku na tvář. Jeho kůže byla hebká…skoro stejné teploty jako moje.

,,Elisabeth…'' Vydechl a jeho obličej se začal kriticky přibližovat k tomu mému. Nevěděla jsem co dělat. Byla jsem zmatená, jeho dlaně mi pevně chytily obličej a já stále neměla sílu, kterou mám mít, protože mi ji dítě bere. Pokoušela jsem se uhnout, bez výsledku.

Jeho něžné rty se přitiskly na mé. Nevím, co se tehdy stalo, ale najednou se ve mně něco zvrtlo a moje víčka se zavřela, začala jsem mu polibek oplácet. Pootevřela jsem ústa a hořečnatě vydechla, moje dlaně mi váhavě přejely po jeho ramenou a spojily se za jeho krkem. Jazyk mu vklouzl do mých úst, jako kdyby se snažil zjistit, kolik společného toho máme s Elisabeth.

,,Buď šťastná lásko…'' Vydechl najednou hlas, který mu nepatřil a já se vyděšeně vytrhla od šokovaného Alexe. To nebyl ten hlas, který by vyšel ze rtů Alexe…ten hlas byl jiný. Prosycený bolestí, smutkem, ale i očekáváním a jako kdyby si konečně oddychl, že nemyslím na něj! To je nemožné!

,,Pro- pro-promiň!'' Alex vyvalil oči a hned si ode mě odsedl o dva metry.

,,Ne, já se omlouvám…asi…asi bych měla jít spát.'' Vydechla jsem koktavě a rychle zmizela z té místnosti.

Běžela jsem co nejrychleji prázdnými, honosnými chodbami do svého útulného pokoje. Bouchla dveřmi a sesula se k zemi.

Panebože! Jsem mrcha! Já ho políbila! Co to má znamenat?! Kde je moje důvěra v to, že se jednou vrátím k Edwardovi?! Jsem blbá!

Začaly mi drkotat zuby a víčka se mi klížila. Škrábala jsem se k posteli a z očí mi stékávaly tiché, bolestné slzy.

Jak jsem mu to mohla udělat?

,,Odpusť…'' Zašeptala jsem a cítila na zádech chladný dotyk. Rychle jsem se obrátila a tam ho spatřila! Byl tam můj osobní bůh v celé své kráse!

,,Edwarde?''

,,Pššt, Bells, neplakej.''

,,Odpusť.''

,,Pššt, to nic.'' Konejšil mě a pevně objal k sobě. Tolik jsem se ho chtěla zeptat, jak se dostal až do mého pokoje, ale byla jsem tak šťastná v ten moment, že jsem se bála to touhle otázkou pokazit.

,,Miluju tě.'' Zašeptala jsem a přitiskla svoje suché rty k jeho. Jeho byly stále tak dokonalé, sladké, jak si je pamatuju. Žíznivě se vpíjely do mých a jeho rty se zdály být daleko dokonalejší než ty předešlé…

,,Musím jít lásko.'' Vydechl mi tiše v polibku.

,,Ne, nechoď.'' Zaprosila jsem, ale najednou jsem v prstech necítila jeho košili, ale něco jiného. Hrubá látka, kterou jsem svírala patřila povlečení na polštář. Zase jsem se rozvzlykala…jen sen!

,,Bello! Bello!'' Křičel za dveřmi Alex a bušil do nich pěstmi.

,,Okamžitě otevři!'' Když jsem neodpovídala najednou se dveře rozlítly na třísky a v nich stál on. Vypadal tak nepříčetně, až jsem se ho lekla.

,,Jsi v pořádku?!'' Vykřikl a stál hned u mé postele.

,,Co se děje?''

,,Slyšel jsem jak s někým mluvíš a navíc tvou vůni kazí nějaký upíří.''

,,A jenom kvůli tomu jsi mi rozbil dveře?'' Zatvářil se omluvně.

,,Není to jen to, že ano…'' Vydechla jsem ochraptěle. Zavrtěl hlavou a hned seděl u mé postele. ,,Chci se ti omluvit za, to co se stalo tam…dole.''

,,Jsem v pořádku…co ty?''

,,Je to čím dál horší. Nevím, co mě k tobě tolik táhne. Já za to nemůžu, táhne mě k tobě nějaký magnet a já se neumím bránit té síle.''

,,Magnet?''

,,Jsi pro mě středem vesmíru.'' Vydechl a propletl naše ruce. Něco mě donutilo neuhnout. ,,Miluju tě…'' Zašeptal a zase se přitiskl na mé rty. Byla jsem šokovaná, jak si to dovoluje?! Jsem těhotná, moje srdce má už jiný a on má tolik odvahy líbat prázdnou schránku mého těla?! Když se ode mě odtrhl, položil svoje čelo na moje a cítila jsem na tváři, jak oddechuje.

,,Promiň, ale já nemůžu…'' Zašeptala jsem a odtáhla se od něj. Zatvářil se zklamaně, ale pak očima zabloudil na moje vystouplé bříško…

,,Chápu'' Jeho hlas se několikrát zlomil.

,,Promiň.'' Zašeptala jsem a z koutka oka mi vykanula slza, že ho vidím tak zlomeného.

,,Srdce si chraň,

máš
jen jedno, tak si ho braň,

ať ti ho zloděj neukradne

a ono pak žalem neuvadne…''

Slzy mi už tekly proudem…

,,Dobrou noc, stále o tebe budu bojovat.'' Zašeptal a zvedl ze země polámané dveře, kterými přikryl díru.

Tolik bolesti v jednom jediném dni?! Proč? Proč já? Zase jsem se rozbrečela. Alex se ani po tomhle nevzdával, vždy, když nás ostatní opustili byl milý a starostlivý, ale nebyl to ON. Nebyly tu jeho krásné oči barvy rozteklého zlata, jeho jemné rozcuchané bronzové vlasy, jeho opatrné, lehké dotyky, jeho krásný medový dokonalý hlas, jeho perfektní pokřivený úsměv, po kterém by se mi podlamovala kolena. Prostě stále tu chybělo moje srdce, které bylo s tím krásným lhářem, kterého stále miluju.

Tolik mi chybíš mizero. Bylo to dětinské, já vím, ale nemohla jsem si odpustit pár nadávek na něj.

Proč mě opustil? Ochránit před jeho světem?! Já ho někdy uškrtím za tu myšlenku, kterou si usmyslil, jako by mě mohlo něco uchránit…sama jsem do toho spadla, tak se z toho vyhrabu. Dítě ve mně koplo.

,,Pššt, dobře, už končím s těmahle myšlenkami.'' Zasmála jsem se tiše…osmý měsíc…břicho jak pátrací balón a kopance, které mi dává při těhle myšlenkách nejsou dvakrát nejpříjemnější. Jsem tu ta obskakovaná boubelka. Tomu jsem se musela uchichtnout.

Zítra půjdu navštívit Helenu v našem krámku. Těšila jsem se, Hel mi totiž šíleně připomínala Alici- taková šťastná osoba, taky malá vzrůstem, vtipná, milá a ukecaná, což mi vůbec nevadí- už hlavně kvůli tomu, že já toho dvakrát moc nenamluvím.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hurt 26:

Přidat komentář:

Nick:

Text: