Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hurt 21

16.07.2009 (15:00) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4331×

Vzbudila jsem se už někde jinde…kolem mě nepípaly přístroje a do očí mi nesvítila odporná nemocniční světla.

,,Isabello?‘‘ Zašeptal jemně zase ten známý hlas a něco mi přejelo po tváři. Ta ruka už nebyla tak ledová jako v nemocnici, nebo já jsem se změnila?

,,Bella.‘‘ Zamručela jsem a pomalu otevřela oči. Kde to jsem?! Místnost byla obrovská, honosná…skoro královské apartmá.

,,Kde jsem?‘‘

,,Jsi v našem sídle- tvém budoucím.‘‘ Usmál se mile a pohladil po vlasech. Mírně jsem se tím dotykem zachvěla, nebyla jsem zvyklá na fyzický kontakt…už ne.

,,Našem?‘‘

,,Sídle Imortale male cacciatorů, tady jsme v bezpečí.‘‘

,,To znamená…?‘‘

,,Že tady nás žádný upír nenajde, teda pokud se neřízneš, nebo nějak nezraníš.‘‘

,,Aha.‘‘

,,Jak ti je?‘‘ Zeptal se po chvíli ticha a starostlivě si mě měřil.

,,Třeští mi hlava, bolí celé tělo, ale jinak jako rybička a chci něco dělat.‘‘

,,Cože?!‘‘ Vykulil oči.

,,No ták, prosím. Žadonila jsem.

,,Dobře, nejdřív tě dostaneme domů, jsi totiž v L.A, ale do Forks to nebude tak dlouho trvat jo a ještě něco, za týden se budeš muset rozloučit se svým otcem.‘‘

,,Cože?!Proč?!‘‘

,,Bello, ty už víc nezestárneš a jsi pro něj už nebezpečná.‘‘

,,Tys mě přeměnil?‘‘

,,Bell, ty ses s tím narodila, tohle není vampirismus!‘‘ Zasmál se.

,,Počkej, co je za den?‘‘

,,Spala jsi jen dvě hodiny.‘‘ Oznámil mi suše a zakoulel očima. Rychle jsem vstala z postele a trochu se zapotácela.

,,Ups, budu muset trochu se uklidnit.‘‘ Zasmál se mému výrazu a nasedli do auta. Celou cestu jel jak šílenec, nespustil nohu z plynu a řítil si to městy dvěstědvacítkou.

,,Je mi líto, že to tak je, ale bude to lepší jak pro vás dva tak i pro tvé rodiče. Asi by nebyli nadšení, kdybys měla dítě v osmnácti.‘‘

,,To asi ne, jsou trochu staromódní.‘‘

,,Dobře, za týden přesně budu čekat na mostě Calawah river, zvládneš nějak udělat svou smrt? Nechám tam auto, budeš muset rychle zmizet a ještě něco, poslouchej plod co ti říká.‘‘

,,Prosím?‘‘

,,Ve snech ti ukazuje obrázky, co dělat, minulost, přítomnost i budoucnost.‘‘

,,Jak-‘‘ Přerušil mě.

,,Teď ne, budeš na otázky mít hodně dlouhou dobu, tady máš telefon na mě, kreditku a nějakou hotovost. Dávej na sebe pozor, já ti jdu udělat doklady a ráno je budeš mít na stole, Charliemu nic neříkej!‘‘

,,Dobře.‘‘ Přikývla jsem a on se ke mně přiblížil a políbil na čelo.

,,Pro štěstí.‘‘ Zašeptal a já vyskočila rychle z auta a běžela do domu.

Jen týden je ta lhůta…tak krátká doba… Stihnu se s Charliem rozloučit a přitom mu nic nevyzradit?

Přiběhla jsem domů a vrhla se na tátu. Ten sice netušil, co se stalo, ale objetí mi opětoval. Celý dny jsme se bavili společně. Charlie byl potěšený změnou mé nálady. Zvenku jsem sice už byla zpátky ta šťastná Bella, ale uvnitř tu byla ta troska. O těhotenství jsem Charliemu nic neřekla a každý večer, než jsem usnula mu tiše broukala melodie, které mi přišly na mysl… nejčastěji to ale bohužel přešlo na mou ukolébavku.

Se slzami v očích jsem se ponořila do spánku. Začala jsem přemýšlet nad budoucností. Den úmrtí? Už jen tři dny…tři dny a skončí to.

Nevím ani jak jsem usnula, ale najednou jsem se objevila před starým domem Cullenů. Dříve krásný, moderní dům byl teď porostlý mechem a popínavými rostlinami. Vegetace si tu podává dům o který se dlouho nikdo nestaral.

Viděla jsem neznámou ženu, jak se zdejší džunglí prodírá až k domu. Nevšimne si ale jámy, kterou kdysi Emmett vyhloubil. Spadla dovnitř, odporně si zlomila nohu a křičela bolestí. Brečela, křičela, nadávala a škrábala se ven z propasti. Stále krvácela dál a postavila se přede dveřmi. Vypadala opravdu zničeně.

Lidská troska- škub! Zase jsem si vzpomněla na sebe, takhle jsem musela vypadat já…došla  k domu a zamračila se. Všimla jsem si, že obraz byl mírně zahalen v mlze, ale já jsem viděla dokonale.

Vylomila dveře, kulhala do kuchyně a tam si ze šuplíku vytáhla nůž. Co hodlá dělat?! Stoupla si doprostřed kuchyně a kudlu si vrazila do hrudi! Krev, bolest, vysvobození… Padla k zemi- mrtvá.

Hned jsme se přesunuli jinam. Cpu její mrtvé tělo do auta a nohu dávám na plyn opodál stojí Angela a dlaněmi si zakrývá oči…

Les, pláž La Push, Jacob, skáče do vzduchu a mění se v obrovského vlka…

Pak mi zazvonil budík.

Takže podle Marka mám poslouchat to, co se ještě ani nenarodilo? Znělo to fakt divně, ale lepší plán bych nevymyslela. Zavolala jsem tedy ráno Angele.

,,Ahoj Ang, pojedeš se mnou do Seatlu?‘‘

,,Jasně, kdy?‘‘ Odpověděla energickým hlasem.

,,Dneska?‘‘

,,Dobře, za hodinu?‘‘ Byla skvělá, hned si na mě našla čas. Vůbec se nezměnila. Stále byla tichá, milá…přátelská.

Donutila jsem ji slíbit mi, že nikomu nic neřekne, když jí řeknu svá tajemství. Pomalu, váhavě přikývla a já ji začala vyprávět.

Jsem těhotná, stále zamilovaná do osoby, která mi lhala a chystám svou falešnou smrt a útěk s neznámým krásným doktorem. Celou dobu ani necekla a bedlivě mě poslouchala.

Bude muset kvůli mně lhát a za dva dny pojedeme na pochybný výlet do Seatlu. Zůstali jsme celý den v lese a bavili se. Angela mi s pláčem slíbila, že nikomu nic neřekne a já se snažila udržet emoce na uzdě. Večer jsem poprosila Charlieho, aby si vzal volno. Byl sice překvapený mou nabídkou, že bychom jeli za Billym a tak přijal.

,,Ahoj Billy! Jacobe.‘‘ Přikývl a pomáhal mi ven z auta. Billy byl stále připoutaný na vozíčku, vrásky prostupovali jeho snědou pleť, ale byl stále veselý. Podívala jsem se na kluka za ním. Páni! To je Jacob? Pamatuju si ho jako vysokýho a hubenýho kluka, ale teď?! Byl ještě vyšší- jako kdyby to šlo-svaly mu prostupovaly přes tělo a i v tomhle počasí měl jen khaki kalhoty. Pršelo, kapky vody dopadaly na kapotu auta a bubnovaly do rytmu tlukotu mého srdce.

,,Ahoj Bello, Charlie.‘‘ Usmál se Billy a mrkl zlostně po Jakeovi.

,,Ahoj Jaku!‘‘ Usmála jsem se, když táta se svým kamarádem zmizeli v domě koukat na zápas.

,,Ahoj Bell, vyrostla jsi.‘‘ Usmál se taky a vypadal jako sluníčko.

,,Zato ty jsi se scvrkl.‘‘ Pronesla jsem sarkasticky. Zasmáli jsme se, Jacob nasál vzduch do nozder a najednou se zarazil.

,,Bello?‘‘

,,Co je Jaku?‘‘

,,Ty chodíš s upírem teď?‘‘ A zase mi rozedral díry u srdce.

,,Ne, neviděla jsem ho minimálně půl roku…‘‘

,,Nevím, ale smrdíš jako jedna z nich.‘‘ Šeptal a pak ztichl. Slyšela jsem vlastní srdce, jak mi zběsile tluče a Jakobova tvář se vyjasnila.

,,Asi blázním…‘‘

,,Počkej,co jsi myslel tím, že smrdím a ještě něco, není ti zima hromotluku?‘‘ Skousl si spodní ret a po chvíli si povzdechl a mávl rukou.

,,Když už víš o upírech, tak kašlu na to, že ti to neřeknu…Bells…měním se na vlka.‘‘ Jeden lepší jak druhej! Jak? Proč všichni, na které narazím jsou mystická stvoření? To po světě nechodí ani jeden, krásný, normální kluk?!

,,Aha…hmm…povídej, poslouchám jsem stará vrba.‘‘ Zašeptala jsem unuděně a on na mě vykulil oči.

,,Vím to Jacobe, na nic se mě neptej, jen řekni, co cítíš…‘‘Nevím proč, ale svým  snům jsem začala až nenormálně věřit. Jsem paranoidní těhulka…bože.

,,Smrdíš stejně jako oni- takový hodně sladký- med, vanilka a lilie, nevím co ještě, to šimrání v nose je nepříjemný.‘‘

,,Děkuju.‘‘ Usmála jsem se. Byl upřímný a já si toho cenila.

,,Jsi v pořádku?‘‘ Zašeptal po chvíli a pátravě se na mě zadíval.

,,Jo, jen jsem…nervózní, dlouho jsem nebyla mezi lidma…‘‘ Jen přikývl a odvedl nás do domu. Sedla jsem si vedle Charlieho a Jacob se uvelebil vedle mě a  příjemně mě ohříval. Byla jsem překvapená, že se mu nehnusím, ale nejspíš netušil, co jsem zač...díkybohu. Taky netušil, že jsem těhotná, ale to kromě Angely a Marka nikdo.

Byla jsem tak zmrzlá… Prsty by se mi při nejmenším nárazu určitě teď upadly, nebo lepší varianta- jen by se zlomily.

Opřela jsem se o Jakea, zahřívala svoje tělo a pomalu začala upadat do temnoty…znova.

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hurt 21: