Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříčka osudu? - 9. kapitola (2. část)

18.03.2010 (09:30) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1779×

9. Konečně to vím – 2. část

„Sbohem, Jaku, můj věrný příteli, byl jsi mou oporou, když mi bylo nejhůř a pro mou dceru jsi byl skvělá partie, ale ona teď musí jít dál,“ řekla máma směrem k hrobu. Zvedla mě a odnášela, pravděpodobně zpátky do domu. Cestu už jsem nevnímala, naprosto jsem se totiž oddala spánku.

Probudilo mě sluníčko, které mi pronikavě svítilo do obličeje. Otočila jsem se k němu zády, ale spát už se mi nechtělo a tak jsem otevřela oči. Opět tam seděla máma už s připravenou snídaní, musím říct, že to vonělo nádherně.

„Dobré ráno, mami, aspoň doufám, že ráno. Kolik je hodin?“ řekla jsem ještě s trochu nakřáplým hlasem.

„Dobré ráno, zlatíčko, jak si se vyspala? Je jedenáct hodin dopoledne, tady jsem ti připravila snídani, snad ti bude chutnat“ řekla mi máma s úsměvem.

„Díky, mami, vyspala jsem se skvěle a to jídlo voní nádherně, hned se do toho pustím,“ sotva jsem to dořekla, už jsem si brala tác do postele a pustila se do jídla. Byly to moje oblíbené palačinky s jahodami a musím říct, že to bylo opět výborné. Máma je skvělá kuchařka, na rozdíl ode mne. I když to nedává smysl. Já lidské jídlo jím, ale vařím mizerně a máma, Esmé ale i další z rodiny lidské jídlo nejí a jsou výbornými kuchaři. No je tohle normální? Ale vlastně co je v naší rodině normální?

Když jsem se plně nasytila, šla jsem si dát sprchu a obléct se. Máma zatím uklidila nádobí a ještě něco připravovali v kuchyni, ale nevěděla jsem co.

Když jsem přišla dolů, můj první pohled spočinul na piknikovém koši.

„My jdeme na piknik?“ ptala jsem se.

„Ano, pojď za mnou,“ řekla a už vyběhla ven. Vydala jsem se tedy za ní. Museli jsme přeskočit řeku kus od domu, doběhli jsme k naší staré chaloupce, ale ani tam jsme se nezastavili. Běželi jsme dál do lesa, stále jsem netušila, kam to jdeme, až jsem mezi hustými stromy spatřila pronikat sluneční paprsky.

Běželi jsme za tím světlem, a jakmile jsme vyběhli z lesa. Spatřila jsem přenádhernou louku. Byla celá rozkvetlá a sluníčko si tu hrálo se všemi barvami duhy, to vše ještě doplňovala máma, která zářila díky slunci jako diamant. Byla to prostě nádhera a já si připadala jako v pohádce.

„To je nádhera,“ řekla jsem omámeně.

„Taky si myslím,“ souhlasila máma a už roztahovala deku na sezení. Posadila jsem se vedle ní a vychutnávala si tu krásu plnými doušky.

„Dopovíš mi to?“ zeptala se mě trochu váhavě.

„Ale jistě, slíbila jsem to. Takže, jak jsem řekla, nedokázala jsem si svůj život bez něj představit a tak jsem radši nevylézala ani z pokoje. Nemohla jsem vás vidět, všichni jste měli své drahé polovičky u sebe jen já ne. Takže jsem se radši uzavřela před světem a žila jen se svými vzpomínkami. V den pohřbu se to ale všechno ještě víc zhoršilo a to jsem si naivně myslela, že už to víc nejde. Tam na hřbitově, během farářovy řeči, na mě všechno dolehlo a já už tu tíhu neunesla. A tak jsem se, jak víš, na dlouhou dobu ponořila do naprosté nicoty. Probral mě až sen, o kterém už jsem ti také vyprávěla. Teď už vlastně všechno víš a tak pokud souhlasíš, přejdu do prvního dne na nové škole.“

„Ano, jistě jen pokračuj tak, jak uznáš za vhodné,“ řekla mamá.

„Tak tedy, když jsem měla jít znovu do školy a navíc v novém městě, státě a dokonce i kontinentě, byla jsem vzrušená. Nehorázně moc jsem se těšila, ale měla jsem trochu i trému, která opadla hned, jak jsem vkročila vstupními dveřmi jako jedna z davu. Se vším jsem byla naprosto spokojená a zamlouvali se mi i mí noví spolužáci. Pak ale Alice dostala nápad, že se půjdeme podívat do třídy k Jasperovi, Rosalie a Emmetovi, neměla jsem nic proti, ty s tátou jste tam už také byli tak proč ne? Jakmile jsem ale vešla do třídy, všechny pohledy spočinuly na mě. Rozhodilo mě to, na Alice takhle před tím nikdo nezíral a tak jsem se radši otočila a vykročila ven. Jenže ve dveřích jsem se srazila s jedním klukem, Chtěla jsem se prostě omluvit a jít dál, ale když jsem spatřila jeho tvář, zkameněla jsem. Naprosto mě uhranul, byl tak dokonalý, krásný,“ dořekla jsem a na chvíli se přerušila, abych ho mámě mohla ukázat pomocí svého daru.

„Když jsem tedy ze sebe vykoktala omluvu, okamžitě jsem odtamtud zmizela. No a od té doby ho nemohu dostat z hlavy, jenže mi to připadá jako bych byla Jacobovi nevěrná. Jako bych porušovala slib věrnosti a věčné lásky,“zavzlykala jsem.

„Ness,“ začala máma, „ty máš právo být zase šťastná, a jestli tvé štěstí spočívá v tom chlapci, neváhej. Já už se nechci koukat, jak se má dcera trápí, a vím, že by ti to Jacob klidně odpustil i on by si přál, abys žila dál a byla opět šťastná,“ pronesla máma.

„Ale je to člověk!“namítala jsem.

„No a, já taky byla a ani to Edwardovi nezabránilo se mě nevzdat, za což jsem moc ráda. I ty by ses měla chopit svého štěstí, zasloužíš si to víc než kdokoliv jiný.“

„Díky, mami,“ poděkovala jsem a objala ji.

Znovu jsem se rozhlédla po louce a prostě mi to nedalo, musela jsem se zeptat.

„Mami, jak víš o této louce? Šla si sem tak rozhodně, určitě ji musíš znát dýl,“ řekla jsem.

„Víš, Renesmé, tohle je svým způsobem moje a Edwardova louka, možná už je načase, abych ti i já řekla svůj příběh.“

„Příběh?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Ano, o mě a tvém otci,“ upřesnila. To mě zaujalo, nikdy mi nic neřekli o jejich životě před tím, než měli mě. Znala jsem jen pár faktů, ale nic detailního. Kývla jsem a tím jí dala najevo, aby začala.

„Řeknu ti všechno, ale až cestou domů. Pokud ti to nevadí a pokud už jsi zde vyřídila vše, co jsi chtěla, a já myslím, že ano, je načase abychom se vrátili domů.“ Sotva jsem přikývla na souhlas, už běžela zpátky do domu, vše přichystat na cestu. Nejspíš už se jí moc stýskalo po tátovi. Fascinovalo mě, jak jsou i po tolika letech do sebe zamilovaný. Moc se mi to líbilo a byla jsem hrdá na vztah svých rodičů

Odlétali jsme ještě téhož dne večer, a jak máma slíbila, vyprávěla mi svůj příběh. Byl to příběh o tom, jak ji táta změnil život, jak i přes svou počáteční nenávist začala mít Forks ráda a „nečekaně“ se na tom z velké části podílel táta. Řekla mi vše o jejich začátcích a o různých překážkách.

Když se ale dostala k části, kdy ji táta opustil. Byla v jejím hlase cítit bolest. I po tolika letech ji bolelo, když vzpomínala na toto černé období. Hodně jí v té době pomohl Jacob, konečně jsem pochopila jejich hluboké přátelství.

Vyprávěla mi také o prvním setkání s Volturiovými. Při vyslovení toho jména se mi zhrdla, ozvalo vrčení. Nemohla jsem si pomoct, jak já je nenávidím.

Dále mi vyprávěla o období po příjezdu z Voltery. O tom jak se snažila se neustále rozkrajovat na dvě půlky, jedna byla pro její životní lásku a druhá pro jejího nejlepšího přítele. Když mi ale vyprávěla, jak se jí jacob snažil neustále přesvědčovat o své lásce k ní a o tom, že by mohla mít lepší život s ním. Neubránila jsem se vrčení.

Pak se dostala i k útoku ze strany Victorie, tam pro ni bylo rozhodování ještě těžší. Soucítila jsem s ní, ale také jsem byla naštvaná a zároveň jsem žárlila na Jaka.

Potom se dostala až ke své kouzelné svatbě a ostrovu Esmé. Bylo to úžasná lovestory, jak z filmu.

Už jsem byla dost ospalá a tak jsem se uvelebila na sedadle v letadle a se spokojeným úsměvem na rtech se ponořila se do svého světa fantazie.