Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříčka osudu? - 21. kapitola a epilog

10.06.2010 (12:45) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2227×

21. Začátek konce...

Renesmé:

Jeho srdce udeřilo naposledy a pak navždy utichlo. Víťa pomalu otevřel oči a na mě zůstal vykuleně viset pár rudých očí.

„Nessie?“ zeptal se překvapeně, „co se to…?“

„Víťo! Tak moc mě to mrzí,“ začala jsem se mu hned omlouvat a on na mě zůstal jen nechápavě zírat.

„Za tohle,“ ukázala jsem na něj, „za tohle všechno, za to co jsi, za to, že jsi mě kdy potkal…“

„Nemáš se za co omlouvat. Spíš bys mi mohla vše vysvětlit,“ navrhl a stále zřejmě nechápal, o čem to mluvím.

„No pamatuješ si ještě, jak si mi chtěl udělat snídani?“

„Matně, ale jo,“ odpověděl.

„No tak si se pravděpodobně říznul a v ten moment přišel zpátky Tanyin přítel Dominic, nemá tak dobré sebeovládání a prostě se neudržel a kousl tě. Po chvilce si ale uvědomil, co dělá a pustil tě. Chtěla jsem ti pomoct a vysát ti jed, ale už bylo pozdě… Přesto jsme to zkusila a i do mého těla se dostal jed, a tak proměna začala i u mě,“ vysvětlovala jsem.

„Takže… jsme oba upíři?“ zeptal se s nadšením, které jsme nechápala.

„Ano a moc se ti za to omlouvám, nechtěla jsem…“ omlouvala jsem se znovu a doufala, že mi odpustí.

„Děláš si srandu, viď? Nemáš se za co omlouvat,“ řekl, čímž mě naprosto šokoval.

„Ale vždyť… už se nesmíš vidět s rodinou, navíc budeš navždy netvor a…“

„A navždy budu s tebou,“ dokončil za mě, „Nessie, po ničem jiném netoužím.“

„Vážně?“ řekla jsme celá dojatá.

„Vážně,“ odpověděl a políbil mě. Byl to mnohem intenzivnější polibek, než kdykoliv před tím a já si ho náramně vychutnávala.

„My ti to říkali,“ ozvali se po chvilce rodiče, kteří se vrátili k nám do obýváku. Krátce poté, co Víťovo srdce utichlo, se vypařili, aby nám nechali soukromí.

Jen jsme se na ně usmála a užívala si chvilku v objetí Víti. Takhle to bude už navždy… navždy. Opakovala jsme si a nemohla tomu uvěřit. Vážně je možné, abych opět měla tolik štěstí?

„Ehm… Nessie? Dalo by se udělat něco s tou palčivou bolestí v krku?“ zeptal se po chvilce Víťa.

„Ježiš, promiň, úplně jsem zapomněla. Té bolesti se už nezbavíš, ale dá se zmírnit. Musíme na lov,“ řekla jsme a táhla ho za sebou.

„Ale já to přeci neumím,“ namítal.

„Prostě se poddáš instinktům, neboj, ukážu ti to,“ odpověděla jsem a už jsem vybíhala přes řeku směrem do lesa.

Bella:

Nessie s Víťou odešli na lov a my zůstali s Edwardem opět sami… Nemluvili jsme, jen jsme tiše seděli v objetí a radovali se z toho štěstí.

Naše dcera je sice upír, ale jinak je v pořádku a konečně je opět šťastná. A to jen díky Víťovi. Nic víc si přát nemůžeme…

Edward se najednou zvedl a zamířil si to přímo ke klavíru. Začal hrát nějakou novou skladbu, zpočátku byla smutná až žalostná, ale postupně začala nabírat i veselejší tóny.

Přesedla jsme si k němu a opřela hlavu o jeho rameno. Zavřela jsme oči a nechala se unášet tou krásou, která vznikala pod Edwardovými prsty.

Za pár hodin, které Edward zaplňoval svou nádhernou hudbou, se vrátili Nessie s Víťou.

„Tak jaký byl lov?“ zeptala jsem se.

„Skvělý,“ odpověděla nadšeně Nessie, „Víťa je přirozený talent,“ rozplývala se. Chtěla jsem namítnout, že to my všichni. Je to naše přirozenost, ale pak jsme raději mlčela. Nebudu jim brát iluze.

Najednou jsme ucítila další upíří pach. A rozhodně mi nebyl cizí.

„Tanya,“ sykla jsem.

„Klid, lásko,“ uklidňoval mě Edward, který hned stál u mě, aby mě mohl případně zadržet, kdybych po ní hned skočila. Což jsme taky měla v plánu…

„Bello, Edwarde,“ pozdravila, jako kdyby se nic nestalo.

„Jak se opovažuješ nám ještě vlízt na oči a ještě k tomu nás oslovovat?“ vyjela jsme na ni. „Po tom všem, co jsi naší rodině způsobila?“

„Ale, Bello…“

„Co ale Bello? Chceš se teď obhajovat? A jak prosím tě chceš obhájit, že systematicky ničíš mou rodinu. Nejprve jsi chtěla Edwarda, to ti nevyšlo. A teď si mi málem zabila dceru a jejího přítele… A bůh ví, jestli něco nemáš společného i se smrtí Jacoba,“ obvinila jsem ji.

Čekala jsem, že se bude všemožně bránit a obhajovat, ale ona mlčela. Už se nesnažila se z toho jakkoliv vymluvit, prostě tam jen stála a mlčela. Pak ale Edward začal nenávistně vrčet a mě to bylo jasné…

Chtěla jsem jí skočit po krku, ale někdo mě předběhl.

„Ty zrůdo!“ křičela Nessie jako smyslů zbavená.

„Tím si nepomůžeš, Nessie,“ snažil se jí zastavit Edward.

„Jak si jen mohla?“ křičela na ni, ale když jí držel Edward i Víťa, usoudila, že se na ní nedostane. Po chvilce na ní ještě nenávistně vrčela, ale pak se otočila k Edwardovi a začala mu vzlykat do košile.

Edward se jí snažil utišit a přitom Tanyu propaloval nenávistnými pohledy.

„Proč?“ zeptal se bolestně.

„Proč? No to je otázka. Bella má všechno a já nic. Nezdálo se mi to spravedlivé, a tak jsem vás chtěla jen trochu poškádlit. Nechtěla jsem, aby to dopadlo takhle.“

„Lhářko,“ sykla jsme na ní vztekle.

„Věř mi, Bello, nebo ne, ale já mluvím pravdu. Ty jsi měla a máš všechno. Máš Edwarda, který měl být můj a dokonce máte i dceru. Copak je tohle za spravedlnost? Ty všechno a já nic? A tak jsem si řekla, že to vaše rodinné štěstí trochu naruším a vypravila jsem se do Volterry. Aro o tom nechtěl nic slyšet, ale Jane to až moc náramně zajímalo. Měla na vás vztek už dlouho, a tak prostě vzala zákon do svých rukou…,“ vyprávěla a vůbec jí to nebylo líto. Ba naopak, ona se usmívala, když nám vyprávěla, jak zradila naší rodinu.

„Tanyo, považovali jsme tě za člena naší rodiny,“ řekl Edward zatím klidným hlasem, „ale ty si překročila hranice a postavila si se zády k naší rodině. Je mi z tebe zle. Kliď se mi z očí!“ zařval Edward. Nikdy jsme ho neviděla takového. Moc často hlas nezvyšoval a na ženu vůbec, ale teď se choval úplně jinak….

„Ale, Edwarde, jsme přeci rodina,“ namítala Tanya.

„Ven!“ zahřměl Edward, až jsme leknutím nadskočila. Tanya jen vykulila oči a raději se klidila. Měla jsme pocit, že musím udělat něco víc, než jí jen odepřít členství v naší rodině. Ale nakonec jsme nic neudělala, jen jsem koukala, jak nám mizí z našeho života. Snad už navždy…

„Už to bude dobré,“ uklidňoval mě Edward, který se už opět objevil po mém boku a Nessie přenechal Víťovi.

„Edwarde, jedno nechápu, proč Tanya nechala zabít Jacoba, když strašně nenávidí mě?“ zeptala jsem se.

„Protože nechtěla zabít tebe, usoudila, že když zabije někoho tobě blízkého, zničí tě tak víc. Původní cíl byl ale Nessie, jenže ta se zachránila… Jacob nám ji zachránil,“ dodal Edward vděčně.

I já byla vděčná. Sice zemřel můj nejlepší přítel, ale položil život za moji dceru. Se vším bych se vyrovnala, ale s její smrtí ne. Budu Jacobovi vděčná dokonce svý existence… zachránil nejen Nessie, ale i mě.

Epilog:

Renesmé:

„Připravená?“ zeptal se mě táta, který už nastavoval své rámě, aby mi pomohl ze schodů. Bylo to přesně jako v tom snu před pěti lety… Po boku táty jsem opatrně sestupovala ze schodů v našem novém domě v Anglii.

Samozřejmě v Čechách už nebydlíme, nedokončila jsem tam ani první ročník. Jakmile jsme se já a Víťa stali upíry, odstěhovali jsme se. Pro Víťu to bylo tenkrát velmi těžké. Musel bez rozloučení odejít od své rodiny a dokonce jim lhát o své smrti. Podporovala jsem, ho jak jsem jen mohla, ale on se s tím musel srovnat sám…

Nakonec se ale i on smířil se stinnou stránkou tohoto života a užíval si naší společné věčnosti plnými doušky… Letos jsme všichni úspěšně ukončili univerzitu Oxford. A za pár týdnů se stěhujeme na nové místo. Ale ještě před tím se koná tato slavností událost – moje první svatba.

Kráčela jsme uličkou k oltáři, kde na mě čekal ten nejbáječnější muž na světě. V rytmu hudby jsem po boku táty, jsem došla až k němu. Táta mu předal mou ruku a obřad mohl začít. Oddával nás děda Carlisle a mluvil opravdu krásně, jak jsem usoudila podle té trošky, co jsem pochytila. Byla jsem totiž tak okouzlená atmosférou, že téměř vše šlo mimo mě, včetně Carlisleovy řeči.

Jakmile jsme si řekli své „ano“ a vzápětí se poprvé jako manželé políbili, seběhla se k nám celá rodina a všichni nám gratulovali. Alice, Rose i Esmé vzlykaly dojetím, ale nic to nebylo oproti mámě. Kdyby to bylo možné, tekly by jí po tváři potoky slz. Dobrých pět minut mě drtila ve svém náručí a přála mi štěstí. Nakonec jí musel odtrhnout táta, který se ke mně taky chtěl dostat. A tak jsem skončila na dalších pět v náručí táty.

Jakmile jsem už prošla dostatečným množstvím objetí ze strany rodiny a přátel, mohla začít oslava, která byla ovšem trochu netradiční. Jelikož na ní byli všichni jen upíři, obešli jsme se bez jídla. Ale to nám rozhodně nezabránilo v dobré zábavě.

Oslava plynula v plném proudu a zrovna když jsem tancovala s mým manželem, mě najednou odchytla Alice, ať se jdu převléct, že už musíme jet. Nechtěla jsem se od něj odtrhnout. Dnešní večer, i když to byla naše svatba, jsem s ním byla hrozně málo.

Alice ale byla neoblomná, a když nepomohlo přesvědčování, začala mě obviňovat, že ona se s tím tak připravovala a já jsem nevděčnice, která jí na to kašle. A tak jsem se raději od Víti už odtrhla a následovala jí.

Cestou jsem jí ovšem nezapomněla za to všechno poděkovat, abych si jí udobřila. Mezitím co jsem se převlékala do připravených šatů, jsem jí skládala komplimenty, jak je skvělá a jak mi připravila tu nejbáječnější svatbu na světě… Za chvíli roztála jako nanuk a nadšením mě objala. Teď už mi nic nebránilo odjet na líbánky.

Sešla jsem dolů, kde už na mě čekal Víťa. Narychlo jsme se se všemi rozloučili, a mohli vyrazit na naše líbánky. A kam jinam bychom mohli jet, nežli na místo, kde začal můj život. Ostrov Esmé už nás čekal…