Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříčka osudu? - 15. kapitola

ˇ°111

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Hříčka osudu? - 15. kapitolaKonečně po dlouhé době další dílek. Aspoň doufám, že se vám bude líbit a že se vám čekání vyplatilo. Přeji příjemné počtení. Verony1

10.05.2010 (11:30) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1530×

15. Pozvání

„To dítě jsi ty?“ zeptal se Víťa.

„Ano, jsem to já.“

„No teda… páni,“ řekl jen a posadil se na blízké křeslo.

„Já vím, zdá se ti to neskutečné až nesmyslné, ale je to tak.“

„Já vím, věřím ti, jen to potřebuju trochu zpracovat. Ozvu se ti, jo?“ řekl a odešel.

Koukala jsem za ním naprosto vyvedená z míry. Nevím, co jsem čekala, ale útěk to rozhodně nebyl. Jen doufám, že jsem ho moc nevyděsila a že se opravdu ozve.

Sešla jsem dolů k ostatním.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se máma.

„Jo, asi jo.“

„Co se stalo? Najednou se vyřítil z domu,“ zeptala se Rose.

„Asi ho to jen trochu překvapilo.“

„Nebo vyděsilo,“ dodal výsměšně Emmet. „Takovej srágora se k tobě nehodí,“ přesvědčoval mě Emmet. Za což si od Rose vysloužil facku.

„Au, za co to bylo?“

„Určitě je lepší než ty. Tak nech Nessie na pokoji nebo nic nebude,“ vyhrožovala mu Rose.

„Pro dobrotu na žebrotu. Tady chce upír něco říct a hned je za to zmlácenej,“ stěžoval si.

„Ty chudáčku,“ řekla Rose výsměšně. Na což ji Emmet sundal ze svého klína a odešel. Ale jak znám Emmeta bylo to jen naoko a moc dlouho to stejně nevydrží. Už ho vidím, jak se za pět minut plazí Rose u nohou.

„Já si půjdu radši lehnout. Dobrou,“ řekla jsem a vrátila se do svého pokoje.

Venku už byla tma, bylo neuvěřitelné, jak mi s Víťou čas ubíhal rychle. Ve chvílích kdy jsem s ním, bych nejradši čas zastavila a užívala si tu chvíli na věčnost. Ale zažiju s ním ještě někdy takovouhle chvíli? Zavolá mi vůbec? Nebo mě bude pokládat za příšeru a bude se mi vyhýbat? Ale zase na druhou stranu přibližně věděl, co jsme a stejně přišel. Tak doufám, že to aspoň nebude tak zlé.

Dala jsem si dlouhou a osvěžující sprchu a zalezla do postele. Myslela jsem si, že jsme natolik unavená, že hned jak zalehnu tak usnu, ale opak byl pravdou. Převalovala jsem se a ne a ne usnout. Stále jsem myslela na Víťu a na to, co jsme mu ještě měla říct nebo jsem mu to měla podat jinak.

Měla jsem mu to vůbec říct? Neudělala jsem chybu?

„Ne, neudělala,“ ozvalo se.

Zvedla jsem hlavu a ve dveřích uviděla tátu. Vstoupil ke mně a sedl si na mou postel.

„Jak můžeš vědět, že jsem udělala správně?“

„Vidím to. Nessie, i když se možná teď trochu vyděsil. Věř, že tě miluje a moc mu na tobě záleží.“

„Miluje?“

„Ano a jak.“

Začervenala jsem se, ale byla jsem v sedmém nebi. Tak on mě miluje. Nikdy bych nevěřila, že mě ještě potká takové štěstí.

„Mám strach,“ řekla jsem.

„A z čeho?“ zeptal se táta jako by si to už nepřečetl v mých myšlenkách.

„Bojím se budoucnosti, bojím se toho, co bude, když bude se mnou, ale také se bojím toho, co bude, když mě odmítne,“

„Neboj se, Nessie, všechno dopadne tak jak má a já jsem si jistý, že budeš opět šťastná. I já jsem se bál. Bál jsem se o Bellin život. Nechtěl jsem jí ho zkazit, ale také jsem se od ní nedokázal odpoutat, a když se mi to jednou podařilo, mělo to neblahé následky na obou stranách.“

„Ale s vámi to dopadlo dobře.“

„Ano, měli jsme štěstí, ale stálo nás to hodně úsilí. Věř, že ty a Víťa to taky dokážete,“ povzbuzoval mě táta.

„Díky, tati, mám tebe i mámu moc ráda,“ řekla jsem a objala ho.

„Taky tě mám rád, holčičko. A teď už spi. Dobrou,“ řekl, políbil mě do vlasů a přikryl mě stejně tak jako když jsem byla malá.

Spokojeně jsem se zachumlala a opravdu jsem konečně usnula.

Uplynuly dva dny a Víťa se stále neozval. Dokonce jsem byla už i ve škole, ale ani tam nebyl. Začínala jsem mít strach, ale všichni mě jen uklidňovali, že potřebuje čas.

Jejich přesvědčování mi ale bylo k ničemu, nevydržela jsem to a musela jsme ho navštívit. Věděla jsem, kde bydlí a tak jsem se tam taky vydala. Našla jsem příslušný dům a zazvonila na zvonek.

Zpočátku se nic nedělo, ale pak jsem uslyšela kroky, jak jdou po schodech. A za chvilku se otevřely vchodové dveře a v nich stál on. Ze srdce mi spadl neuvěřitelně velký kámen. Je v pořádku!

Byla jsem tak šťastná, že bych mu nejradši skočila po krku.

„Renesmé? Co tu děláš?“

„Přišla jsem tě navštívit, neměla jsem o tobě žádné zprávy a tak jsem se trochu bála.“

„Jo, promiň, že jsem se neozval, ale musel jsem si vše srovnat v hlavě… Přemýšlel jsem… o nás dvou.“

„A na co si přišel?“

„Na to co už jsem dávno věděl. Jen jsem to popíral.“

„A copak to je?“

Pomalu ke mně přistoupil a vzal mě do náruče.

„Miluju tě, Renesmé Carlie Cullenová. Miloval jsem tě od prvního pohledu. A je mi jedno co jsi a co je tvá rodina. Miluji tě takovou, jaká jsi.“

Nevěřila jsem svým uším. Věděla jsem už od táty, že mě miluje, ale takhle to znělo tisíckrát líp a navíc skutečněji.

Byla jsem v sedmém nebi. Obláček štěstí tu byl zase a tentokrát ho nenechám odplout.

„I já tě miluji,“ oplatila jsem mu a políbila ho.

V tom jsem uslyšela, jak někdo propukl v hrozný řehot. „Půjčte mi někdo kapesník. To je tak dojemný,“ burácel Emmet. Myslela jsem, že ho zabiju. A kde se tu vůbec vzal?

„Co tu děláš?!“ vyjela jsem na něj.

„Jel jsem tak čistě náhodou okolo.“

„Já ti dám náhodou. Okamžitě vypadni!“ řvala jsem na něj. A on se opravdu sebral a za doprovodu hlasitého zaskřípání gum odjel svým jeepem. To si ještě vypije!

„Omlouvám se ti,“ řekla jsme opět směrem k Víťovi. „Naše rodina prostě není normální a to pako pitomý, co bylo tady extra.“

„Nemusíš se za nic omlouvat. Počkej, až poznáš mou rodinu. Vlastně co bys řekla na to, kdybych tě pozval k nám na večeři? Rád bych tě seznámil s mými rodiči,“ nabídl mi.

Zůstala jsem na něj koukat s pusou dokořán. Měla bych se setkat s jeho rodiči? Ale co když se jim nebudu líbit?

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hříčka osudu? - 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře