Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříčka osudu? - 13. kapitola

20

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Hříčka osudu? - 13. kapitolaTak a je tu další dílek. Nessie se trápí a Bella má plán. Co to bude? A uskuteční ho vůbec? Tohle všechno a ještě mnohem víc se dozvíte. Doufám, že se vám kapitolka bude líbit a odměníte mě svým komentářem. Moc, opravdu moc vám děkuju za komentáře u předchozího dílku. Udělali jste mi obrovskou radost. Tak prosím jen tak dál. Přeji příjemné počtení. Vaše Verony1

18.04.2010 (12:00) • Verony1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1897×

13. Plán

Renesmé:

„Co se děje? Ness, vždyť ty celá hoříš!“ vykřikl. „Musíš hned od nemocnice!“

Zatraceně tohle se nemělo stát! Jak mu mám teď vysvětlit, že tato teplota je u mě naprosto běžná?

„Ne, to je v pohodě.“

„V pohodě? Dali by se na tobě smažit vajíčka. Divím se, že ještě stojíš na nohou. Pojď, hned tě odvezu na pohotovost.“

„Ne… chci říct. To je zbytečné, Carlisle se na mě doma podívá. Vlastně máš pravdu, necítím se zrovna nejlépe,“ přesvědčovala jsem ho.

Dojeli jsme domů a já si v myšlenkách zavolala na pomoc tátu, který okamžitě přispěchal. Vysvětlila jsem mu situaci a on se hned ujal role.

„Víťo? Co se stalo?“ ptal se táta.

„Nessie celá hoří. Má vysokou horečku, chtěl jsem ji odvézt do nemocnice, ale tvrdila, že Carlisle se o ni postará líp.“

„Díky, že ses o ni takto postaral a přivezl domů,“ poděkoval táta. A pokračoval v divadle. Vzal mě do náruče a už mě odnášel do domu.

Slyšela jsem, jak nastartovalo auto a pomalu se vzdaluje od domu. I přesto, že to už nebylo nutné, táta mě odnesl až do mého pokoje.

„Omlouvám se.“

„A za co?“ zeptal se nechápavě.

„Málem jsem nás kvůli mé chybě prozradila. Nevím, co to do mě vjelo, najednou jsem se neovládala,“ vysvětlovala jsem.

„Zlatíčko, já to chápu až moc dobře. Jsi po mě až příliš moc. Také jsem ohrozil svou rodinu, když jsem byl natolik sobecký a nehodlal se Belly vzdát. Riskoval jsem prozrazení a i přesto jsem v tom dále pokračoval. Záleželo mi jen na ní, Belle a na ničem jiném,“ chlácholil mě.

„Jo, jenže vám to dopadlo skvěle. Jste moc šťastný, ale co když to u mě tak nebude?“

„Musíš to zkusit. Zlatíčko, ty si zasloužíš být šťastná. A neomezuj se jen kvůli tomu, co jsi.“

„Díky, tati. Mám tě moc ráda,“ řekla jsem a objala ho.

„Já tebe taky, holčičko,“ řekl a políbil mě do vlasů.

Byla jsem natolik unavená, že jsem mu v náruči usnula.

Edward:

Moje holčička má šanci být opět šťastná a zas jí v tom něco brání. Tohle není fér. Proč by se měla omezovat? Jen kvůli tomu co je? Nedělá přeci nic špatného tak proč je k ní osud tak krutý?

„Jsem tady, lásko,“ řekla Bella a přišla ke mně. Uložil jsem Renesmé, která mi usnula v náruči, do postele a šel s Bellou do našeho pokoje.

„Co se tu stalo?“ zeptala se.

„Renesmé s Víťou došli až k prvnímu polibku. Ale rychle to skončilo, když si myslel, že má horečku. Okamžitě ji přivezl domů s tím, že je nemocná. A Nessie se teď trápí,“ vysvětlil jsem.

„A tak se trápíš i ty.“

„A co mám dělat? Je tu snad nějaká možnost, jak bych jí mohl pomoci?“

„Já nevím, Edwarde. Nevím jak pomoc naší holčičce a trápí mě to,“ řekla. Přišel jsem k ní a objal ji.

„Něco vymyslíme,“ slíbil jsem.

Renesmé:

Probudila jsem se brzy ráno. Ještě že byla sobota a já nemusela předstírat, že jsem nemocná a zameškat tak školu. Jak to ale udělám v pondělí, to nevím. Budu se muset Víťovi vyhýbat velkým obloukem, aby nezjistil, že má teplota se od pátku nijak nezměnila.

Vstala jsem z postele, jen abych zamkla dveře. Upíra to sice neudrží, ale snad pochopí, že chci být sama. Vrátila jsem se do postele a nenamáhala se cokoliv jiného dělat. Jen jsem tupě zírala do strupu a myšlenky mi běhaly v hlavě takovou rychlostí, že jsem je nestihla ni registrovat.

Bella:

Nessie už týden nevylezla z pokoje. Tvrdila, že musí hrát nemocnou, ale já věděla, že se jí to příčí. Chtěla chodit do školy.

Víťa za ní několikrát přišel, ale ona ho vždy odmítla a tak jsme mu vždycky řekli, že se stále necítí dobře. A že nechceme, aby se nakazil i on. Po chvíli přemlouvání to přijal a odešel.

Ale můj pohár trpělivosti právě přetekl. Už jsem se na to nemohla dívat. Musela jsem jednat.

„Edwarde, mám nápad. Ale bude to moc riskantní, přesto se tě ptám, půjdeš do toho se mnou?“

„Jistě udělám cokoliv,“ odpověděl.

Měla jsem vymyšlený nápad a doufám, že ho budu moct uskutečnit. Edwardovi jsem to vysvětlila a on souhlasil. Pro naši dceru by udělal cokoliv. A já to vím.

Renesmé ráno ani nevylezla z pokoje. Jen jsem uslyšela cvaknutí zámku. Zamkla si, čímž nám chtěla naznačit, abychom jí dali pokoj. A všichni její přání vyplnili, včetně mě.

Já musela teď něco zařídit.

„Jdeme, Edwarde?“

„Jistě.“ Přitakal a mohli jsme vyrazit. Naše cesta mířila na adresu, kterou jsme si před chvílí našli. Byla to adresa domu, kde bydlel Víťa.

My jsme se k němu však nechystali jako klasická návštěva. Rozhlídli jsme se kolem, a když jsme se ujistili, že se nikdo nedívá, už jsme skákali do otevřeného okna v prvním patře.

Skočili jsme přímo do jeho pokoje. Když nás spatřil, málem to s ním seklo.

„Co… co tu děláte? Jak jste se sem dostali?“ ptal se s hrůzou v očích.

„Klid, Víťo. Neublížíme ti. Jen ti chceme vyjasnit pár věcí,“ uklidňovala jsem ho.

„Jakých věcí?“

„To se dozvíš, neboj. Nejprve se tě, ale chci zeptat na pár věcí.“

„Jistě, do toho,“ pobídl mě. Už byl překvapivě celkem klidný. Má asi stejný pud sebezáchovy tak jako já, když jsem byla člověk. To znamená téměř žádný.

„Tak za prvé, vím, že se s Nessie znáte jen chvilku, ale přesto se tě chci zeptat, miluješ ji?“

„Ano… totiž, sice se známe jen něco přes dva týdny, ale připadá mi, jako kdybychom se znali celou věčnost.“ Svou odpovědí mě zaskočil, ale nedala jsem na sobě nic znát. A pokračovala ve výslechu. Edward mu mezitím jen prohledával hlavu a obezřetně ho sledoval.

„Za druhé, dokážeš udržet tajemství? I kdyby ti vyhrožovali smrtí?“

„Ano, myslím, že ano,“ odpověděl. A stále byl celkem v klidu. Připadá mi, že je snad ještě horší, než jsem byla já.

„Dobrá, a teď poslední otázka. Chceš vůbec znát pravdu a Renesmé a o celé naší rodině?“

předchozí kapitola shrnutí následující kapitola

Autor: Verony1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Hříčka osudu? - 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře