Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hříchy mládí 10. kapitola

Proč by se jinak staral, proč by mě hledal? Mohl s klidem předstírat, že se nic nestalo, že ten dopis nečetl. Tak proč, proč mě sem přivedl a každým okamžikem s Tarou mě mučil?

Tyhle myšlenky mi poslední den létaly hlavou a já byla čím dál zmatenější. Už jsem si nebyla jistá ničím.

„Kde je Edward?" odvážila jsem se po chvíli zeptat a podle stínu, který přeběhl po Emmettově tváři mi bylo jasné, že to vlastně ani nechci vědět.

V ten okamžik se ale ozvalo zaklepání a než jsme já a nebo Emmett stačili zareagovat, ve dveřích se objevila Edwardova hlava. Když si všiml mého společníka, trochu se zarazil, ale v okamžiku se vzpamatoval a vstoupil.

„Jak se cítíš?" zeptal se s úsměvem a kývnutím poslal Emmetta pryč.

Co se vůbec staráš? chtělo se mi vykřiknout, ale nemohla jsem. Štěstí z toho, že zas vidím jeho tvář, bylo příliš veliké a já si tuhle vzácnou chvíli nechtěla kazit výčitkami. Ne, když dnešek začal tak hezky.

„Je nám dobře. Dnes jsem už cítila pohyby," odpověděla jsem s úsměvem.

„Vážně? A proč jsi mě nezavolala?" zeptal se a v jeho hlase byla znát výčitka.

„Já chtěla, ale Emmett říkal, že jsi zaneprázdněný," zpražila jsem ho naštvaně. Nechtěla jsem začínat, ale on si nedá pokoj! „Edwarde, proč jsem vlastně tady?" pokračovala jsem stejným tónem a byla překvapená, jak málo se můj hlas třásl. Jeho překvapený výraz mě ale zarazil a já na chvíli zapochybovala, zda jsem vůbec správně zformulovala slova.

„Proč? Jak se vůbec můžeš na něco takového ptát?" zablekotal. Odpovědi jsem se však nedočkala.

„Edwarde? Prosím, odpověz," zašeptala jsem a v duchu se připravovala na cokoliv, co přijde. Místo očekávaného přívalu výmluvných slov jsem však ucítila jeho hebké rty, jak drtí ty mé ve vášnivém polibku.

V prvním okamžiku jsem mu nadšeně odpovídala a pustila jeho jazyk do svých úst. Po chvíli ale něco ve mně začalo říkat ne a s každou další vteřinou ten hlas sílil, až nakonec doslova křičel a ten zvuk mě mučil. V zoufalé snaze utišit ho jsem použila všechny své síly a pokusila se Edwarda odstrčit. Marně.

Nevzdala jsem to, ale pokračovala. Ve chvíli, kdy už mi docházely jak síly, tak dech, Edward konečně pochopil a dovolil mi vymanit se z jeho sevření a tázavě se na mě podíval.

„Edwarde, to nemůžeme," zašeptala jsem a doufala, že vypadám přesvědčivěji, než jsem se ve skutečnosti cítila.

„A proč ne?" zvednul tázavě obočí a než jsem stačila cokoliv říct, přesunul své rty na můj krk.

„Protože, protože, jsi ženatý," vzdychala jsem mezi jeho polibky.

„Ale já miluji tebe," zastavil se najednou a já mu tolik chtěla věřit, můj rozum mě ale zrazoval. To už si ale Edwardovy polibky klestily cestu z mé šíje k mým ňadrům a já přestala mít starost, co je správné a co ne. Jen pro tentokrát vědět, jaké to je být s ním...