Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hra na schovávanou 2 - 11. kapitola

24.03.2012 (17:45) • enchantress • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2999×

„Bello, musíme si promluvit,“ řekl hlasem, kterým naposledy promluvil před dlouhou dobou. Byla v něm lítost, strach a dokonce i láska. Nebyla to láska, která by měla patřit ženě, ale byla to přesně ta láska, kterou já darovala svým dcerám.

„Tak mluv,“ vyzvala jsem ho, ale on zakroutil hlavou. Chce být o samotě? Má ji mít! Soustředila jsem se a oba jsme se objevili ve Forks. Ve Forks všechno začalo a taky to musí skončit. Sice jsem nelitovala chvil, kdy jsem s ním strávila na téhle kouzelné louce, ale bylo to dávno. Tolik let uběhlo od doby, kdy jsme tu byli naposledy a teď jsme tu, abychom to všechno skoncovali.

„Bello, prosím odpusť mi to,“ zašeptal zlomeným hlasem Edward a já ho nechápala. Nechápala jsem jeho slova a jeho povahu. Proč tak najednou? Proč se najednou chová jako starý Edward, kterého jsem měla ráda a dokonce ho milovala?

„Já ti nemám co odpouštět. Měl by ses omluvit našim dcerám,“ promluvila jsem a on se zahanbeně podíval do země. Tohle mi opravdu nedává smysl! Začala jsem se mu hrabat v hlavě a zjistila jsem jediné – myslí to vážně. Celou dobu si myslel, že to nejsou jeho dcery, ale teď mu to došlo. Poznal podobu mezi ním a holkami, ale měl strach si to přiznat.

„Edwarde, mám pro tebe návrh,“ řekla jsem po dobré půl hodině ticha.

„Jaký?“ zeptal se zvědavě.

„Pokusím se tě smířit s holkami, ale ty mi slib, že jim nebudeš ubližovat. Vytrpěly si toho mnoho a zaslouží si poznat svého otce.“

Čekala jsem cokoliv, ale na tuhle reakci jsem nebyla připravená.

„Bello, děkuji ti a můžeme být přátelé?“ zeptal se opatrně a já kývla na souhlas. My přátelé být smíme, ale už to nikdy nebude jako dřív. Já mám svou lásku, kterou bych nedokázala opustit.

„Tak se vrátíme,“ zašeptala jsem. Netrvalo dlouho a my byli zpátky ve Volteře. Všichni byli v hlavní síni a já se rozhodla, že prolomím hrobové ticho… Šla jsem si stoupnout k trůnům, které byly prázdné.

„Prosím upíry, kterých se tohle netýká, aby opustili sál.“

Opravdu to dlouho netrvalo a v sále byla má rodina, Matt, dcery a Edward.

„S Edwardem jsme si promluvili a já doufám, že už nebude jako dřív. Měla jsem možnost se mu dostat do hlavy a vše zjistit… Edward chce říct, že Rachel a Nessie chce přijmout za své dcery, ale to vám poví on sám,“ řekla jsem svůj monolog a přenechala slovo Edwardovi. Já šla za svou láskou a políbila ho na tvář – usmál se na mě a přitáhl si mě do náruče.

„Bella má pravdu… Cítím se mizerně, protože jsem jí tehdy nevěřil. Chápu, že tohle nepůjde odpustit, ale když jsem viděl Renesmé a Rachel, tak jsem v nich viděl i něco ze sebe. Měl jsem strach to přiznat, proto jsem hrál nenávist k nim a nejevil o ně zájem. Doufám, že mi aspoň trochu odpustí mou tvrdohlavost a pochopí mě,“ řekl zlomeně Edward a já se podívala na holky, které se na sebe podívaly. Věděla jsem, že mezi sebou komunikují a nejspíš se snaží dohodnout. Na setinu vteřiny se Rachel zašklebila, ale pak se vítězně usmála. Co to mají zase v plánu?

„Renesmé, nevím, jak zareaguješ ty, ale já si myslím…“ nedopověděla Rachel a obě se vrhly Edwardovi kolem krku. Musely jsme se zasmát, protože Edward málem spadl. Bylo to kouzelný pohled sledovat své dcery, jak konečně našly cestu k otci.

„Tak my půjdeme a vy si můžete povídat,“ řekla jsem s úsměvem a všichni jsme se vypařili ze sálu. Pouze Renesmé, Rachel a Edward zůstali, aby si mohli povídat.

Renesmé

Já, táta a Rachel jsme byli sami v jedné místnosti. S tátou ten čas tolik letěl, ale mně to nevadilo. Jenom Rachel měla svou hlavu položenou na mém klíně a tiše spala. Nedivím se, že je unavená. Dlouhou dobu nespala a poslední dobou byla v neustálém stresu.

„Jak jste vyrůstaly?“ zeptal se táta a já se nad těma vzpomínkami usmála.

„Nebylo to špatné dětství… Jen já a Rachel jsme se pořád hádaly a dělaly si různé naschvály, proto jsme se vlastně dostaly sem,“ odpověděla jsem tichým hlasem, abych nevzbudila mou spící sestřičku. Nechápu, proč jsme se tolik hádaly, když se vlastně skvěle doplňujeme. Jí to více myslí, ale je slabá jako člověk a já jsem pravý opak. Myslí mi to jako člověku a jsem silná jako upírka, ale máme své dary, rychlost a svoje vlastní záliby.

„Co tě baví?“ zeptal se zvědavě.

„Tanec je mou obrovskou vášní… Když tancuji, tak se cítím jako pták, když létá vzduchem,“ řekla jsem s úsměvem.

„Je úžasná,“ řekla Rachel, která sice stále ležela, ale oči měla otevřené.

„Ty nespíš?“ zeptal se táta se smíchem a ona se posadila.

„Spala jsem, ale už nespím,“ řekla a pořádně se protáhla.

„Chtěl bych to vidět.“ Usmíval se a já se usmála.

„Tak jdeme,“ prohlásila jsem a státou se vydali do tělocvičny, kde jsem měla své útočiště. Přešla jsem k stereu a vložila do něj jedno CD, které jsem měla ve velké oblibě. Vyhledala jsem známou skladbu a přešla k tátovi, kterého jsem požádala o tanec. Se smíchem nabídku přijal a my se dali do tance.

„Od kdy posloucháš Debussyho?“ zeptal se mě při jedné z otoček.

„Vždy jsem ho měla ráda,“ odpověděla jsem a užívala si tanec s vlastním tátou, který byl dokonalý.

Rachel

Táta s Nessie odešli a já se vydala do hudebního sálu, který zel prázdnotou. Sedla jsem si k pianu a položila prsty na ty dokonalé klávesy. Chvíli jsem přemýšlela, co bych mohla zahrát a nakonec jsem si vybrala jednu skladbu, kterou jsem milovala. Skladbu, kterou kdysi táta složil pro mámu a máma mě ji naučila.

Povzdechla jsem si a začala hrát. Zavřela jsem oči a ponořila se do vzpomínek.

 „Jsi stejně nula!“ křičela na mě Renesmé, ale já se nedala, protože já umím mnohem víc! To ona je nula!

„To jako proč?“ zeptala jsem se nenávistně.

„Protože zpíváš v tom hrozném sboru! Stydím se za to, že jsi moje sestra,“ odpověděla výsměšným tónem a já se jí zasmála.

„Lepší zpívat ve sboru, než být anorektickou roztleskávačkou,“ vykřikla jsem na ni.

„Jsi blbá nána!“ řekla hystericky a vytvořila ohnivou kouli, ale já nebyla pozadu a vytvořila jsem tu stejnou.

„Nechte toho!“ zakřičela máma a my rychle přestaly, protože by to znamenalo jediné – přerušení darů!

Byla to jedna ze špatných vzpomínek, kdy jsme se málem pozabíjely, ale co jsme se dostaly do Volterry, tak táhneme za jedno lano a jsme nerozlučná dvojka, ale přeci jen mi tu jeden člověk chybí – Mike. Ten dokonalý Mike Drawn, který zůstal v New Yorku se svou rodinou. Nestačila jsem se s ním rozloučit, ale snad to pochopil. Vždyť je stejný druh jako já, akorát já se narodila do královské rodiny. Kde jsou ty časy, kdy jsme chodili po parku a užívali si? Nevím, ale chci je zpátky!

Chci znovu cítit jeho vůni a doteky na mém těle. Slyšet jeho hlas, který mi vyznává lásku a slibuje, že budeme spolu navždy. Povzdechla jsem si a začala hrát další skladbu, která patřila mé sestře, kterou jsem složila před nedávnem. Dala jsem do toho všechno. Veškerou lásku k ní. Dlužila jsem jí to…

Dohrála jsem poslední tón a slyšela jsem tleskání. Byli tu všichni. Všichni mi tleskali a já se na ně usmála. Byl to kouzelný okamžik s celou mou rodinou. Poprvé za mou existenci jsou všichni v jednom sále a nehádají se.

Něco mi říkalo, že teď to bude jenom lepší a minulost necháme za námi. Vždyť jsme přeci Cullenovi. Rod, který vládne světu upírů a rodina, která je snad nejhodnější na povrchu zemském. Sice to trvalo mnoho let, než jsme se dali dohromady, ale stálo to za to. Nelituji žádné sekundy v mém životě, ale přeci bych chtěla vrátit něco, co se vrátit nedá – vztahy. Věřím, že by se máma s tátou někdy dali dohromady, ale máma je šťastně zamilovaná a já jí to přeji. Pravá láska je něco, co na chodníku nenajdeme. Někdy si musíme protrpět mnoho, ale já věřím, že v tomhle hradě bude panovat láska. Možná to bude láska mateřská, sourozenecká nebo dokonce láska k druhé polovičce, ale bude tu s námi.

„Máš pravdu,“ zašeptal táta a objal mě. Co víc si přát? Mám celou rodinu a skvělou sestru. Jen je budu muset na pár měsíců opustit. Musím se vydat do New Yorku. Chci zpátky svou lásku.

„Rachel, mám pro tebe překvapení, které tě čeká v hlavní síni,“ zašeptal mi do ucha táta a já se na něj překvapeně podívala.

„Utíkej!“ přikázal mi a já se na něj usmála. Nechala jsem tam celou rodinu a vydala se do hlavní síně, kde by mělo být údajné překvapení.

Doběhla jsem ke dveřím a dva upíři mi je otevřeli. Vešla jsem, ale nic tu nebylo. Co to bylo za hloupý vtip?

„Vůbec ses nezměnila,“ zašeptal melodický hlas a já se otočila. Stál tam a díval se mi do očí.

Byl to on. Láska mého života. Byl to můj kouzelný Mike, který se objevil v tomhle městě. Jak já ho miluji. Proč jsem si to neuvědomila dřív? Protože to určitě chtěl osud, který určitě existuje. Jinak si nedokážu vysvětlit tohle šťastné shledání.

 Vím, že to trvalo dlouho, ale snad vás potěším tím, že mám dopsanou povídku, takže kapitoly budou pravidelně. Nebudu vám říkat, kolik mám ještě pro vás kapitol, protože je to menší překvapení. Jen jedno vám řeknu. Budou se dít pekelné věci!

Kapitolu chci věnovat věrné čtenářce nadence, která mě dokopala k další kapitole. Děkuji. ;)

Moje shrnutí

Autor: enchantress (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hra na schovávanou 2 - 11. kapitola: