Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 6

19.03.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1401×

EDIT: Článek neprošel korekcí 

6. kapitola

Moje maličká tam stála jen v noční košilce, která jí sahala až po kotníčky, pěstičkou si šmudlala pravé oko a v druhé ručce za packu přidržovala medvěda, kterého nedávno dostala od strejdy Emmetta. Vlásky měla naprosto rozkošně rozdrbané.

„Mamí!“ vypískla radostně, aniž by si všimla nové osoby v předsíni, a v momentě se ke mně radostně rozběhla. Čupla jsem si, abych to moje srdíčko mohla pořádně přivítat. S jekotem mi nadšeně skočila do rozevřeného náručí a ihned nato mi obličej posázela nespočtem mlaskavých pusinek.

Smály jsme se jak praštěné.

„Ty už si doma,“ vydechla spokojeně a zanořila si tvářičku do mých vlasů. Pak začmuchala a rychle se odtáhla. „Smldíš!“ postěžovala si obviňujíc a prozatím si pořád nevšimla našeho nového návštěvníka, který se tvářil, jako by spatřil bájnou sirénu… Ne! Podle jeho zbožného pohledu byla s určitostí na prvním místě v jeho soukromém světě divů! Pořád jsem si tak nějak nedokázala připustit, že by skutečně mohl být podobného citu vůbec schopný, ale najednou bylo jasné, že asi ano.

Na druhou stranu je to ale i vynikající herec…

„Máme návštěvu, zlatíčko,“ šeptla jsem jí spiklenecky do ouška. V okamžení svou pozornost zaměřila na Edwarda. Podezřele přimhouřila oči a drobný ukazováček si nechápavě strčila pod bradičku. Chvilku ho takhle studovala, pak se ke mně znovu nahnula.

„To ale není stlejda Mat,“ dodala stydlivě.

„Ne, není,“ vypadlo ze mě neurčitým tónem a raději jsem s ní odkráčela do obýváku. „A jak to, že ještě nespíš?“ zlobila jsem se jen na oko.

„Plostě sem se plobudila, no,“ zhodnotila věcně, zatímco já se s ní posadila na sedačku. Alice s Edwardem mě mlčky následovali a on měl na tváři neustále natištěný ten svůj omámený výraz. Viděla jsem, jak jeho oči detailně pozorují a zaznamenávaní každičký detail mojí maličké.

„Mamí, ten pán je požát tady,“ špitla mi překvapeně do ucha a Alice se jen zamlženě pousmála. „A víš taky co? On má podobný vlásky, jako mám já,“ sdělovala mi dál potichu svoje poznatky, přitom si na prstík motala jednu ze svých dlouhých lokýnek a ještě i ji pozorně studovala.

„Já vím, princezno,“ povzdychla jsem si rezignovaně. Jestli se to dozví teď nebo až ráno, co na tom nakonec sejde? A Edward jako by mi četl myšlenky, se o notný kus přiblížil. „Musím ti něco důležitého povědět.“

„Tajemství?“ zapištěla radostně s obrovskými jiskřičkami v těch jejích zelenkavých očích.

„Vlastně… ano,“ vyletělo ze mě rozhodně. „Víš, jak jsi mi namalovala ten obrázek k Vánocům? Teda ne mně, ale Ježíškovi?“ nahodila jsem opatrně udičku. Uvnitř mi bylo jasné, že si to moc dobře pamatuje. Její mozek byl v tomhle období doslova jakou houba a nasával do sebe každou informaci, ať už důležitou nebo taky naprostou blbost.

„Jo,“ pípla potěšeně a dívala se na mě tím svým očekávajícím pohledem.

„Tak jedna část se ti už splnila,“ dodala jsem hlasem napěchovaným předstíraným štěstím. Nechtěla jsem znít nešťastně, naštvaně nebo jinou negativní emocí. Moje holčička netušila, co se mezi mnou a jejím otcem stalo a já jí to rozhodně nehodlala prozradit, tedy pokud to nebude nezbytně nutné.

„Oplavdu?“ výskla rozzářeně. „Budu mít blačíčka?“ zapištěla radostně ta moje čiperka a začala mi zběsile otlapkávat břicho. Edward překvapeně vykulil oči a přitom zamračeně rentgenoval moje břicho. Znovu jsem si povzdechla a pokusila se alespoň trochu Nessie uklidnit. Najednou byla téměř nezvladatelná. Hyperaktivní. V náručí se mi motala jak sto čertů a nakonec si i začala spokojeně tleskat ručičkama. Medvěd skončil, ani nevím kde, zřejmě ale na zemi.

„Ne,“ zkazila jsem jí okamžitě radost, „sourozence mít nebudeš.“

„Tak co?“ zakňourala posmutněle. Naproti ní, Edward z toho faktu, že nebudu matkou, vypadal velice spokojeně. Parchant.

„Koho jsi tam ještě nakreslila?“ optala jsem se zvědavě, ačkoliv jsem měla v živé paměti každý tah na tom blbým obrázku.

„Sebe a tebe s bračíčkem v bžíšku a…“ Zarazila se, oči se jí překvapeně rozšířily a pak se rádoby nenápadně koutkem oka podívala Edwardovým směrem. Měla jsem chuť se tomu jejímu představení zasmát. Byla rozkošná. „Tatínka?“ zeptala se a zatajila nedočkavě dech.

„Ano, broučku, tatínka…“ dodala jsem rozechvělým hlasem a do očí se mi opět tlačily ty ponižující slzy. Znovu se mi je ale podařilo pohotově zastavit. Pohled mi uklouzl k Edwardovi, který už klečel na kolenou u mých nohou a stále zbožně pozoroval jeho zlobivou dceru. Bylo to tak zvláštní… Nereálné!

„Mami,“ zachvěl se ten její dětský hlásek stejně jako ten můj před chvílí. „Oplavdu?“ dodala s takovým bezradným očekáváním.

„Opravdu,“ zopakovala jsem po ní naprosto automaticky, ubezpečujíc ji, že si nevymýšlím. „Tady Edward,“ jeho jméno jsem spíš zavrčela, „je tvůj skutečný tatínek, miláčku. Máte i stejné vlásky a nos.“

„Nessie,“ promluvil poprvé po dlouhé době právě tenhle zatracený upír a přerušil tak moje důležité rozmlouvaní k mojí dceři. Ten drzoun! Hlas mu však tak podivně zakolísal a byl prosycený tolika citem, až jsem následně málem vyvalila oči.

Můj brouček se na něj jen zdráhavě otočil, a to bylo poprvé, kdy nevěděla co říct. Očička jí zmateně těkala po Edwardově obličeji a podle mě hodnotila, jestli je to pravda nebo si z ní jen hloupě utahujeme. A to bych nikdy nedovolila.

Natáhl po ní svoje ruce a z jeho němého výrazu plného naděje se dalo vyčíst, jak rád by si ji přivinul do náručí. Moje dcerka se na mě ale překvapeně otočila a naprosto netušila, co dělat. Byla okouzlující a úplně ji to vyvedlo z rovnováhy.

„No tak se běž s tátou přivítat, ne?“ postrčila jsem ji s těžkou nevolí, právě jeho směrem a Nessie se roztomile začervenala líčka. Znovu po něm střelila stydlivým kukučem, k ničemu dalšímu se však neměla. Edward smutně svěsil ruce zpátky k tělu, ale to jen do okamžiku, kdy se po něm ta moje nezbeda sama zdrženlivě natáhla.

Ihned ji polapil do svého náručí. Levou rukou ji držel pod zadečkem a pravou hladil po zádíčkách. Ona se mu obličejem tetelila ke krku a on brouzdal nosem a rty v jejích vlasech. Celé jsem to pozorovala a měla vážně na krajíčku. Veškeré emoce jsem držela pod pokličkou na rozdíl od Alice, která nasucho pofňukávala. Jenomže hned poté, co si i Edward tiše vzlykl, jsem se urychleně zvedla, zaúkolovala Al, aby mi malou pohlídala, i když jsem to spíš myslela na toho šmejda, a z obýváku jsem doslova utekla.

Z pokoje jsem ještě sebrala saténový župan a zdrhala před tou dojemnou scénkou rovnou do horké sprchy, kde jsem se konečně mohla naplno oddat všem těm tíživým emocím. Srdce se mi bolestivě svíralo a s ním společně i jícen. Cítila jsem selhání. Chtěla jsem Renesmé před jejím nespolehlivým, lehkovážným a zákeřným otcem ochránit a dopadlo to úplně naopak.

Proč jsi jen nezůstala doma? Moje druhá největší láska mě nakonec připravila o tu první. Renesmé už totiž není jen moje. Odteď je i Edwardova… Jenomže bez mého hraní bych už dávno přišla o zdravý rozum. Tomuhle se prostě nedalo zabránit.

Hořké slzy plné zoufalství se mísily společně s horkou vodou, která je z mých tváří sice smývala, ale tu bezmoc uvnitř jednoduše odplavit nedokázala. Jedna horká sprcha neměla šanci zachránit moji nově poničenou psychiku. A i potom, co moje unavené tělo opustilo rozehřátý box, jsem se pořád cítila stejně nešťastná a vyčerpaná jako předtím.

Osuškou jsem se vytřela dosucha, hodila na sebe župan a začala se odličovat. Mezitím mi hukot v hlavě snad zesílil. Přemýšlela jsem, jestli ještě třeba půjde zabalit všechny věci a utéct… S tím by se už ale nesmířilo to moje zlobidlo. Pochybovala jsem, že teď, když poznala svého skutečného otce, bude chtít odejít. Tak moc si ho přála a on… se prostě zničehonic objevil. To bylo opravdu k nevíře!

A jak to bude dál? Bude si ji brát na víkendy? Nebo se mi ji pokusí sebrat úplně? Hrůzou jsem se oklepala při pouhé myšlence na život bez mého štístka. Na okamžik jsem si ruce zapřela o umyvadlo a pozorovala v zrcadle můj vyčerpaný obličej, když se dveře do koupelny prudce otevřely.

Nessie se na mě radostně usmívala.

„Už si?“ popoháněla mě nedočkavě moje dcera a k tomu ještě zběsile tahala za spodek županu tak, až suk povolil a já tam najednou stála s půlkou těla na odiv. Konečně jsem se z té lehké letargie probrala a pohotově si zavázala rozhalený župan. No, možná že to nebylo až tak pohotově, protože na konci chodby postávala Alice a její vykutálený bratříček.

Ona stála jak zařezaná a s očima dokořán přeskočila pohledem ze mě na Edwarda, který se po ní s tím překvapeným obličejem musel opičit, ale ten hulvát bohužel koukal jen mým směrem a ani se to nepokoušel maskovat! Hnusně jsem se zamračila a tiše zavrčela, tak mu Alice svou dlaní hbitě překryla oči.

Trochu s křížkem po funuse, ne?

Naštvaně jsem si klekla k té mojí nezadržitelné čiperce a škaredě se na ni podívala.

„Co jsi měla správně udělat předtím, než jsi mi vpadla do koupelny jak velká voda?“ Základy slušného chování ji ale asi bude velmi těžké naučit vzhledem k tomu, co podědila v genovém fondu.

„Zaklepat?“ pípla zahanbeně.

„No vidíš, že to víš! Tak proč jsi to neudělala?“ vypadlo ze mě shovívavě.

„Zapomněla jsem,“ broukla a špičkou nožky se snad pokoušela do podlahy vyrýt díru. „Odpustíš mi?“ šeptla rozpačitě a loupla po mně očima.

„Tobě všechno, broučku,“ vypadlo ze mě dost rychle a hlavně nevýchovně, ale já té mrňavé potvůrce konec konců odpustím vždycky všecičko. „A ty,“ okřikla jsem toho blbce, co opodál postával jak solný sloup s rukama provinile překříženýma před tělem. „Pokud by se mělo něco podobného opakovat a já z celého srdce doufám, že ne, prokaž laskavě víc taktu a otoč se. I když kdo ví, jestli vůbec víš, co slova jako diskrétní nebo galantní znamenají,“ vydolovala jsem ze sebe s pořádnou dávkou sarkasmu. Momentálně jsem byla opravdu vytočená na nejvyšší možnou mez.

Vzala jsem Nessie do náruče a odnesla ji ke mně do ložnice. Edwardovi jsem přibouchla před nosem a bylo mi to srdečně jedno, jenomže ona mě okamžitě začala přemlouvat, jestli by si mohla jít hrát s tátou. To jednoduché slovíčko z jejích úst mi na těle vyvolalo husí kůži, přesto bych jí tuhle žádost nedokázala odepřít, ať se mi to protivilo sebevíc.

Poodešla jsem ke dveřím a prudce je otevřela. Edward už se zdráhavým úsměvem čekal na prahu s otevřenou náručí. Tiše jsem si odfrkla, ale Nessie naštěstí nic nezaznamenala. Rozběhla se k němu a v okamžení už ji ten zákeřný upír až moc spokojeně choval. Nedokázala jsem ho téměř vystát. Ukazováčkem jsem si v němém gestu zavolala Alici a dala jí za úkol se o ty dva prozatím postarat.

Převlékla jsem se do pyžama rychlostí blesku a přes něj si na sebe opět hodila župan. Jen aby mi toho moc nevykukovalo. Nemyslela jsem si, že by Edwarda moje tělo nějak zajímalo, přesto mi bylo proti srsti před ním chodit, jak jsem zvyklá například před Alicí nebo i Jasperem. Jenže on byl můj nepřítel, se kterým mě spojovala pouze Renesmé.

Posadila jsem se na pohovku a sledovala trdlování mého dítěte. Pořád odbíhala do pokoje a přinášela nové a nové hračky, aby se s nimi mohla pochlubit… tátovi! Tsss! Mně rozhodně nestál ani za pohled, a tak když Nessie náhodou na okamžik zmizela v pokoji, koukala jsem všude možně, jen ne na něj.

Držela jsem se statečně, ale únava mě nepřestávala dohánět a vítězit nade mnou, takže když jsem se nenápadně položila a zavřela oči, doufala jsem, že je to jen na okamžik. Bohužel nebylo. Matně jsem ještě zacítila, že se mnou někdo manipuluje a i to, jak moje tělo uvítalo měkkou matraci, než si mě k sobě opět povolala temnota.

Netuším, jak dlouhá doba uplynula, ale když do mě začala žďuchat jedna známá ručička, abych jí udělala místo v posteli, matně jsem se probrala, nadzvedla přikrývku, aby si pod ni společně se mnou mohla vlézt. Přitáhla jsem si ji až k sobě, zhluboka do sebe dostala její vůni a konečně jsem se mohla znovu oddat nerušenému spánku.

Přece jen to nakonec byl všechno pouhý sen.

*

Probudilo mě až jemné světlo, které sem pronikalo z oken za mými zády. Asi jsem včera zapomněla zatáhnout žaluzie? Nebo už bylo přinejmenším poledne. Ale ten divoký sen, co se mi dnes v noci zdál, byl vážně šílený. Edward mě v něm zachránil a ještě se seznámil s Nessie. Znovu jsem zamžikala na místo vedle mě, které jako většinou okupovalo moje zlatíčko. Byla zakrytá až po krk, ale já měla celou zadní část odkrytou a začínala jsem pociťovat nepříjemný chlad.

„Tati,“ špitla ze snu moje princezna a prudce se na posteli obrátila. Neprobudila se. Taky má noční můry, chudinka moje malá. Soucitně jsem ji pohladila po hlavičce, a v tom okamžiku se cosi za mými zády prudce pohnulo.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 6: