Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 45

14.06.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1917×

Edit: Článek neprošel korekcí

45. kapitola

„Nezapomněl sis ty rukavice?“ ptala jsem se ho myslím už podruhé, zatímco parkoval v hlídaných podzemních garážích pod pronajatým městským divadlem, ale co kdybychom tady náhodou potkali Rica s Mary nebo Tamaru? Chtěli by se s Edwardem jistě seznámit, a i když byla venku pořádná zima, nechtěla jsem zbytečně riskovat ohledně dotazů na jeho tělesnou teplotu.

„Mám je,“ dodal s naprostým klidem, a jakmile motor Astona zhasl, zamával mi jimi skoro před nosem.

„Dobře,“ oddychla jsem si stále víc nervózní než klidná, ale bylo by dost trapné, kdybych je tady opravdu potkala. Vím, že si ho dřív nebo později přáli poznat, ale podle mě na to bylo prostě příliš brzy. Jistě mě měli v podvědomí stále ještě zafixovanou jako Mattyho přítelkyni, a navíc to bylo teprve včera, co zjistili, že jsme se rozešli. 

A ani ne v dobrém…

Nepřítomně jsem se natáhla po kličce, že vystoupím, ale dveře na mojí straně se samy pohotově otevřely. Překvapeně jsem zamrkala a podívala se ven. Za nimi se na mě samozřejmě už spokojeně usmíval rozdrbaný Edward. Vlasy mu chaoticky postávaly všemi možnými směry a… tak zatraceně moc mu to slušelo. Asi jsem si přece jen mohla dát trošku pohov, když před chvílí stavěl kousek odtud na červenou a vynechat při té náruživé bitvě našich rtů jeho vlasy, jenomže když ony byly tak sexy.

Nedokázala jsem mu odolat.

Co se to se mnou k čertu děje?

Nejen že jsem se teprve včera ráno rozešla s Mattym, ale pak tu i byla další znepokojivá věc, která mě dost trápila. Nikdy jsem totiž nebyla takhle spontánní a… náruživá. Intimnosti jako objímání a nevinné polibky mi nevadily, protože to bylo něco úplně jiného. Naopak, dávalo mi to jistotu a pocit bezpečí, jenomže když se jednalo o sex, vždycky ze mě veškeré nadšení stejně rychle vyprchalo. Představa toho, že zase budu muset něco předstírat, mě naprosto svazovala, ničila a teď? Tu už prostě nebyla. Přesto jsem si nedokázala pomoct a neustále bloumala nad tím, jestli mi Edward zůstane skutečně věrný.

Odkašlal si a já se opět vynořila ze záplavy mých dotěrných myšlenek.

„Bello,“ oslovil mě s širokým úsměvem, který se mu odrážel i v těch najednou potemnělých očích. Měřil si mě tím jeho loveckým pohledem, až mě to donutilo nasucho polknout. Ve vlnách šířících se všemi směry z něj ve velkém táhla jeho síla a sebevědomí, což mi na jednu stranu – a to rozhodně tu větší – imponovalo, na straně druhé mě i trochu zastrašovalo. Stále jsem si byla jasně vědomá toho, čeho je tenhle upír schopný, když se naštve nebo rozhodne mstít.

„Vypadáš jako vystrašené kuřátko,“ doplnil tak jaksi chraplavě, zatímco ve vzduchu stále držel nabídnutou dlaň. Hlasitě jsem si odfrkla, zadupala moji nerozhodnou plachost a prudce mu chňapla po ruce, aby mi pomohl vystoupit a zavřel tak tu jeho impertinentní pusu, třebaže jsem jeho pomoc vůbec nepotřebovala. Jenomže to by nebyl Edward, kdyby tak důležitě nevyplňoval otvor dveří, čímž mi dával jasně najevo, že pokud se ho nechytím, z auta se prostě nedostanu.

Holomek jeden arogantní!

„Díky,“ zabrblala jsem suše.

„Zlobíš se? Za to kuřátko?“ vyptával se najednou s tím jeho obvyklým cukajícím se koutkem. 

Ts!

„Ne,“ zamručela jsem v suché odpovědi.

„Ale no tak, miláčku. Já to tak nemyslel,“ dodal vrnivým a pouze rádoby omluvným tónem, a jakmile se za mnou dveře Astona zavřely, pohotově mě o ně opřel. Sotva jsem vnímala okolí, když se na mě zase tak horlivě natlačil, až mi srdce právě mínilo vyskočit z hrudi, jak bylo překvapené, ale zároveň i vzrušené. Nedokázala jsem se však momentálně rozhodnout, kterápak z těchhle dvou variant na mojí váze převažuje. Hned co mě však ty chladivé rty políbily do koutku úst, měla jsem zase ve všem naprosto jasno.

Chtěla jsem ho.

A bylo to jednoduché jako dýchání.

Automaticky jsem vystřelila rukama kupředu a utáhla mu je okolo pasu, pod jeho tenkým šedivým kabátem, který absolutně nevypadal, že by v něm mohlo být teplo. Dosahoval bohužel jen těsně k jeho zadku, a tudíž mohli všichni na okolo ty dvě perfektní půlky oděné v džínech drze okukovat. Možná bych mu na něj mohla uvalit embargo nebo mu zakázat úplně vycházet z domu! Navíc ho vždycky nosil rozepnutý a s odhaleným krkem, jenže zima mu už přece jen víc jak jedno století nebyla.

„Někdo tady zlobí?“ nadhodil škádlivě, s ústy pohybujícími se na mém spánku a v dlaních už pevně sevřené mé boky. Byl sice znova vzrušený, ale také jsem poznala, že se snaží víceméně krotit, a to zřejmě jen z toho důvodu, že s sebou neměl náhradní kalhoty.

Zlobivě jsem se uculila.

„Hm,“ zavrnělo rozverně moje nedávno uspokojené podvědomí, když mi konečky prstů přejížděl po bocích stehen. Byla jsem opět v jednom ohni, i když nás od sebe dělila nejen ta protivná látka mých černých pouzdrovek, ale i to jeho celkem zbytečné oblečení. Celé moje tělo se už náruživě chvělo, nedočkavé a v očekávání dalších pozorností ze strany mého upíra.

Tohle se mi opravdu nikdy dřív nestalo, alespoň ne s žádným normálním chlapem. To až teď a jedině s Edwardem jsem v sexu nic řešit nemusela. Stačilo, aby se mě jen dotknul a byla jsem připravená na všechno.

„Není ti zima?“ zamručel v otázce toužebně, zatímco si jeho rty klestily cestičku k těm mým.

Nepotřebovala jsem těžké svetry, abych se zahřála, úplně mi stačil můj teplý karamelový kabátek a jeho studené doteky. Jak jen to bylo iracionální. Ledové ruce by mě i v nejtužších mrazech na kůži měly spíš pálit, než naopak.

„Ne,“ vydechla jsem ještě předtím, než se naše ústa opět sjednotila v jednom z těch nejvášnivějších tanců, jaké jsem zažívala pouze s ním.

Zachvěla jsem se a ochabla mu v náručí, když mi jeho jazyk prudce zajel dovnitř a začal si s tím mým pohrávat podle jeho pravidel. Všechno to umocňoval ještě tím, jak si mě tlačil k jeho bokům. Měla jsem opravdu pocit, že jsem jen obyčejný křehký ptáček, kterého právě lapil do svých sítí, ze kterých už se neměl kdy a jak dostat.

A v klíně mi z toho už opravdu nebezpečně zaškubalo.

„Ehm,“ odkašlal si někdo za Edwardovými zády. Neviděla jsem, kdo by to mohl být, protože upír přede mnou vyplňoval celé moje zorné pole, ale ten hlas za ním mi byl povědomý. „Bello?“ vypadlo z Tamary rozpačitě.

Edward ode mě okamžitě odstoupil – bez boule v jeho kalhotách samozřejmě –, dokonce už měl na rukou i rukavice, když se přesouval vedle mě.

„Ahoj Tam,“ odpověděla jsem mile, ale tváře mi doslova hořely, a to nejen studem, ačkoliv ten právě vyhrával. „Rony,“ vypadlo ze mě chladně. Pokoušela jsem se ovládnout moje srdeční reakce, bylo to však zcela marné.

„Bello,“ odvětil stejně mrazivě a prohlížel si mě jako nějaký odporný hmyz, který mu nestál ani za pozdrav. Zřejmě se ještě nedostal přes moje odmítnutí?

Parchant jeden!

Pár sekund jsme tam jen tak postávali a v tichosti se koukali jeden na druhého. Bylo to dost trapné, ale přesně tohle jsem očekávala. Tamara a její muž hned poté, co si pozorně prohlédli Edwarda, pak svoji pozornost zaměřili na jeho auto za ním. Tam výmluvně povytáhla jedno obočí vzhůru a pak se na mě podívala vědoucným pohledem. A tohle mě opravdu naštvalo. Jako bych byla nějaká mrcha, co jede jen po penězích… Raději jsem se ujala slova:

„Tamaro a Rony, tohle je Edward,“ pověděla jsem bez emocí a rukou naznačila upíra vedle mě, který už se oslnivě usmíval, přesto jsem cítila, jak moc ztuhlý právě teď je. A nejen to, slyšela jsem také, jak mojí přítelkyni právě doslova hapruje srdeční činnost. Zato její manžílek nadhodil ještě znechucenější tvář. „Edwarde, tohle je moje přítelkyně Tamara a její muž Ron,“ dokončila jsem chvatně, abychom to už měli za sebou.

Tamara samozřejmě neodolala a okamžitě k němu nedočkavě natáhla ruku. Zacukalo mi v oku, když mu ji hned nato uvěznila ještě druhou a držela s ním tak kontakt daleko déle, než bylo nezbytně nutné. Měla jsem chuť na ni vztekle zavrčet a odervat je od sebe. 

Copak já s jejím manželem flirtuji?

Ji to ale zřejmě vůbec nezajímalo. Momentálně neregistrovala ani dost nápadně pokašlávajícího Rona, který jejím směrem metal vražedné blesky. A to vlastně i já.

Nakonec se jí však Edward zbavit dokázal a vychovaně natáhl svou pravici i k Ronovi, který si ji prvně znechuceně přeměřil, nechal ho chvíli čekat, ale nakonec mu ji na kratičký okamžik sevřel. Měla jsem strach, aby mu ji můj nepřemožitelný upír vztekem nerozdrtil. Jeho tvář byla stažená a jasně čitelná.

A neušlo mi ani to, jak si Ron pak následně otřel svou dlaň do kalhot.

Hajzl!

„Takže, vy jste ten slavný otec Renesmé?“ nadhodila Tamara vtíravou konverzaci s Edwardem, zatímco jsme všichni čtyři mířili k výtahu. Můj upír mě držel za ruku, prsty propletené s těmi jeho a pouzdro od houslí mi samozřejmě nesl on. Nedal si říct.

„Ano,“ odpověděl k mojí potěše naprosto hrdým tónem a čelist mu při pohledu na Rona, který tiše kráčel vedle jeho ženy, ztvrdla. Získal tím ještě ostřejší rysy než obvykle a vypadl tak… nelidsky.

Přesto dokonale.

„Je to nádherné dítě,“ pochlebovala mu. „A teď je mi zcela jasné, po kom to zdědila,“ zašeptala spiklenecky takovým způsobem, abych to já rozhodně neslyšela. Bohužel pro ni, já měla smysly daleko vytříbenější než obyčejní lidé. Z nitra mi samovolně uniklo jedno tichounké zavrčení, které kromě Edwarda samozřejmě nikdo jiný zaslechnout nemohl. Soucitně mi stiskl dlaň a úkosem se po mně podíval.

„Ano, Bella je opravdu překrásná žena a Nessie je celá po ní. Teda až na barvu vlasů, tu zdědila rozhodně po mně,“ mluvil potěšeně, a přitom tak pyšně vypnul hruď, že jsem neodolala a děkovně se k němu víc natiskla. Políbil mě do vlasů a já si tiše povzdychla. Poprvé v životě jsem si připadala, že skutečně k někomu patřím. Že mám vlastní rodinu.

A že mě někdo opravdu… miluje?

Moje holčička pro mě znamenala všechno, ale najednou si vedle ní dělal místo i Edward. Roztahoval se mi v srdci, a část z něj si drze nárokoval jen sám pro sebe. A nejhorší na tom snad bylo to, že jsem proti všem těm pocitům ani moc neprotestovala, nebojovala. Nebylo to jako s Mattym, kterému jsem vstup odmítla už v začátcích, a postupem času se to nijak nezměnilo. Měla jsem ho ráda, to ano, ale láska? Té se to neblížilo ani okrajově.

Nebo Alice s Jasperem, u kterých mi notnou chvíli trvalo, než jsem je začala milovat jako opravdovou rodinu, a to nikdy nedostali takový kus, který teď vlastnil jejich vykutálený bratr. Ano, jasně jsem si uvědomovala, že toho holomka už bohužel nějakou tu dobu opravdu miluji. A nemyslím si, že se to stalo až poté, co jsme spolu měli něco víc… to ne. Začínal se mi dostávat pod kůži už od doby, kdy se jeho chování naprosto změnilo. Kdy mě a veškerá má rozhodnutí začal respektovat a nesnažil se nás neustále přesvědčovat o tom, že spolu kvůli Renesmé musíme být.

Ovšemže jsem do něj byla totálně paf i na vysoké, ale v té době po něm jela snad každá holka. Raději jsem však vzpomínky na to období zahnala na ústup, aby nedostaly šanci se vynořit ty temné a hnusné, na které bych nejraději zapomněla.

„Jo, no… jo,“ vypadlo z Tamary mírně stydlivě, načež rozrušeně lapila dlaň svého manžela a už byla konečně ticho.

Díky!

Jen co jsme došli až k výtahům, Rony automaticky pomačkal všechna tlačítka, a když se před námi dveře s cinknutím otevřely, nasoukala jsem se dovnitř s Edwardem jako první, ale nechtěla jsem ty dva mít za zády. Co mi však pořádně zvedlo žluč, bylo nepokryté civění Tamary na zadek mého přítele, jak mi prozíravě ukázalo výtahové zrcadlo. Div neslintala. A tak jsem pustila Edwardovu ruku a okatě se mu přisála dlaní na jeho výstavní pozadí.

Já ti ukážu, ty mrcho! zavrčelo si v duchu bojovně mé nitro a upírovi vedle se div neroztrhly koutky, jak se teď spokojeně usmíval.

Neměla bych jí to mít za zlé, přece jen ženské na Edwardovi mohly oči nechat, ale když mě tak nehorázně naštvalo Tamařino prohlášení, že moje holčička podědila veškerou svoji krásu jen po něm! A ještě ke všemu mluvila tím svádivým hlasem!

A možná i měla pravdu, teda spíš určitě, ale jak si to zatraceně dovoluje říct nahlas? Zvlášť před chlapem, kterého vidí poprvé v životě? Ale z mých nabroušených úvah mě překvapivě vytáhl můj upír, když si mě přitáhl do náruče, zatímco k nám Tamara a Ron stáli otočení zády, a nenasytně políbil.

V tvářích mi okamžitě vzplála rudá, protože mi bylo jasné, že nás ti dva jistě po očku pozorují. Srdce jim právě oběma uhánělo jako splašené a mně samozřejmě taky, přesto jsem se okolo Edwarda omotala doslova jako chtivá liána. A i když musel držet housle, byl stále dokonale zručný. Nakonec však polibek přerušil a pomalu se mi rty přesunul až k uchu.

„Kdybys tak slyšela ty jejich žárlivé myšlenky,“ špitnul výsměšně, jen pro mé potěšení a pak mi s naprostou jemností mezi zuby stiskl ušní lalůček, volnou dlaní zadek, a ještě přitom vydal ten pro něj typický smyslný hrdelní zvuk. A to všechno úplně tichounce! Jenomže ten můj přidušený sten, který ze mne díky jeho hrátkám vyšel, už tak tichý bohužel nebyl.

Přes toužebný opar, který se mi v hlavě momentálně rozpínal a nedovoloval mi vidět, ani rozumně myslet, jsem i tak z povzdálí zaslechla pohrdlivé odfrknutí a další cinknutí výtahu. Stěží jsem se dávala do kupy a rozhodně to bylo proti mojí nadržené vůli, která chtěla jen a jen Edwarda.

Vždyť by ten Aston nemusel být až tak nepohodlný.

Sakra!

Proč jen na mě má Edward tenhle vliv?

„Vystupujete?“ vypadlo z Tamary s profesionálním odstupem. Jo, tohle byla rozhodně přítelkyně každým coulem. Edward nezaváhal, majetnicky si mě přitáhl k boku a vyvedl z výtahu. Vstoupili jsme do velkého, honosně zdobeného sálu. 

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 45: