Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 44

12.06.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2208×

EDIT: Článek neprošel korekcí

44. kapitola

Chvíli jsme takhle v tichosti postávali a Edward mě dlaní něžně hladil po zádech, než jsem našla sílu se od něj konečně odtáhnout. Dalo mi to přímo nehoráznou práci, ale komu by se chtělo z místa, kde se cítil být po dlouhé době opět chráněný a milovaný, třebaže to možná byl pouhý sebeklam či zbožné přání. Momentálně mi to však bylo naprosto fuk.

Jemu se moje vzdálení zjevně taky moc nelíbilo a dal to najevo tichým, přesto jasně nesouhlasným zavrčením.

„Chtěl jsi znát ty podmínky?“ zeptala jsem se vážně a jeho tvář se okamžitě zachmuřila. Bylo vidět, že je mu to proti srsti, však láska by měla být bezpodmínečná… V tomhle případě to ale neplatilo. Potřebovala jsem mít jistotu.

„Jo,“ dodal protáhle a ruce si ve výmluvném gestu zapřel o boky. Kéž by ty moje zatracené oči přestaly mlsně pobíhat po jeho skoro nahém těle, a ne že by to spodní prádlo nějak moc zakrývalo.

„Týká se to našeho- Já… Jak bych to jen -“

„Prostě mi to řekni a hotovo,“ pobídnul mě milým hlasem ten sexy upír přede mnou a jeho rozmrzelá nálada zmizela jako mávnutím kouzelného proutku. Teď si mě spíš pobaveně měřil.

„Víš, jedná se hlavně o to, že když už spolu chodíme, tak…“ Zarazila jsem se. Jak to podat? Mám to na něj vybalit rovnou? Něco jako – ‚Nechci, abys mi zahýbal! Chci monogamní vztah. Žádné máchání v cizích vodách…‘ Jenomže jsem taky nechtěla říct něco, za co by se mi pak třeba mohl vysmát, i když to už doufám nehrozilo, ale některé vzpomínky mě prostě nenechávaly na pokoji.

„Tak?“ vyptával se zaujatě a jeden koutek úst mu cuknul směrem vzhůru. Bavil se na mojí nejistotě? To mě opravdu rozlítilo.

„Nesměj se mi!“ varovala jsem ho vážně, protože tady nic k smíchu nebylo, přesto to nevypadalo, že by si moje výhružky vzal k srdci. Tentokrát se mu – pod mým rozzuřeným pohledem – na tváři ten téměř neznatelný úsměv usídlil nadobro, ale i tak zvedl ruce do vzduchu v gestu, že se vzdává. Měla jsem chuť si vztekle dupnout, ale zadusila jsem tuhle dětinskou touhu hned v zárodku. Zato jsem na něj výhružně namířila můj ukazováček, který se mu výmluvně zapíchnul mezi to jeho úchvatné prsní svaly.

Tvrdé jako ušlechtilá ocel.

A teď je podle všeho celý můj.

Myslí se mi prohnal nestydatá otázka… Jak asi chutná?

A dost! Teď jsou tu důležitější věci na dořešení, než se zabývat olizováním upí- Sakra!

Kruci!

„Je mi to trapné, ale- Pokud spolu máme být, nechci, abys měl ještě nějakou jinou, rozumíš? Budeš mít k dispozici jen tohle,“ vyhrkla jsem rychle, ale moje tváře právě nabíraly těžce rudou barvu, skoro svítivou a navíc jsem absolutně netušila, co s rukama, a tak jsem jimi alespoň němě ukázala na moje tělo. Musela jsem si být naprosto jistá, že to Edward pochopí. Vím, že mi řekl – stejně tak i Alice –, že mě miluje, jenomže…

I Matt mi tohle tvrdil a jak to dopadlo?

Edwardovy dlaně mi znenadání uvěznily tváře a jeho najednou naprosto seriozní tvář se přiblížila k té mojí. Můj roztřesený dech z té vzrušující blízkosti nestíhal a i ten sval v hrudníku dost znatelně zrychlil.

„To je přesně to, co chci. Všechno, co potřebuju. Bello, už jsem ti říkal, že tě miluju, takže jsem si definitivně vybral. Pro mě už existuješ jen ty. Jenomže taky chápu, že po tom všem, co jsem ti provedl, povede ještě zatraceně dlouhá cesta k tomu, než mi začneš opravdu věřit, ale počkám si. Přece jen na to budu mít celou věčnost, teda… pokud mi to dovolíš,“ mluvil tak procítěně, až se mi do očí opět nahrnuly slzy, ale když to, co právě říkal, bylo tak překrásný. Přesto jsem moji přecitlivělou stránku udolala a zahnala na ústup.

Žádný pláč!

„Díky,“ hlesla jsem tiše.

„Další podmínky?“ vypadlo z něj pobaveně. Teda, to je ale holomek! zavrčelo na oko nazlobeně moje podvědomí, ačkoliv by se mu momentálně nejraději hodilo do náruče a několik dlouhých hodin tam zůstalo zavrtané. Jenomže mě čekala práce.

Měla jsem pro něj další omezení?

Ultimáta?

„Ne, myslím, že nic jiného tu není. Bydlíš s námi už přes měsíc a povětšinou ses choval dokonale. Renesmé miluješ a vychováváš tak, jak je to správné, takže… Ne, vypadá to, že nic jiného už na srdci nemám,“ oznamovala jsem mu důležitě, ale zase se jen potutelně culil, čímž mě nehorázně provokoval.

Ach jo, Edwarde, já se z tebe jednou zblázním!

„Fajn,“ vydechl potěšeně. „Tak a teď moje podmínka,“ nadhodil hravě.

„Cože?“ vyfoukla jsem překvapením veškerý vzduch z plic. Co asi bude chtít? Jedná se snad o pravidelný orální sex nebo podobné nepatřičné žádosti? Protože pokud ano, vykopu ho z mého bytu tak rychle, že nestihne ani protestně zavrčet, i když… „A co by to jako mělo být?“

Než jsem se uraženým tónem stihla vyptávat dál, chytnul mě pohotově za ruku a táhnul pryč z kuchyně. Přes obývák jsme došli až do chodby. U mojí ložnice se nezastavil a ani u pokojíčku Nessie, zato ale zabrzdil a otevřel dveře do své svatyně, dřívějšího hostinského pokoje.

Ups…

Edward však nezastavoval, a tak jsem za ním pokorně docupitala až ke komodě kousek od okna. Pustil mě jen proto, aby mohl otevřít třetí šuple, ve kterém, jak jsem hned nato zjistila, byla úhledně, odhadla bych si říct až puntičkářsky seřazená jeho trička.

Co to sakra…?

Vytáhl jedno z perfektně nalinkovaného komínku a konečně se ke mně otočil čelem.

„Tohle je zase moje podmínka,“ dodal a napřáhl ke mně ruku, v níž držel ten kus oblečení. Nechápavě jsem se zamračila, koukajíc přitom do jeho spokojených medových kukadel. Ach, jak moc mu tahle barva slušela. To však neznamenalo, že ty dva podmanivé, temné kruhy, co se objevily jen v určitých situacích a pokaždé mě naprosto pohltily, byly něčím míň.

Ne, obě měly své nezaměnitelné kouzlo.

„Tričko?“ namítla jsem úplně mimo. Co s ním?

„Jo. Nechci, abys na sobě víc nosila oblečení jiných chlapů,“ doplnil a já to konečně pochopila. Skoro jsem slyšela ten imaginární pleskanec dlaní do čela a hlasité ‚klik‘ v okamžiku, kdy mi to všechno docvaklo a... Cože? To se jako budu muset zbavit mých oblíbených triček? Vždyť jsou Jasperova!

„Ale -“

„Nemíním o tom diskutovat, Bello,“ vydechl pevně a prsty jeho volné ruky se mi omotaly okolo zápěstí. Zatáhnul mě k té malé sedačce, kterou byl pokoj pro hosty vybavený. Měla jen dvě místa, takže vypadala spíš jako široké křeslo, ale stačila.

Posadil se na ni a stáhnul si mě do náruče. Dopadla jsem na něj rozkročmo. Moje kolena společně s lýtky se natiskly na jeho stehna. Klečela jsem, což nebylo až tak hrozné, ale můj roztoužený klín se bohužel ocitl v těsné blízkosti toho jeho, a to mě jen opětovně podpálilo.

Měla jsem ještě nějaký čas?

Myslím, že jo. Hodina sem, hodina tam…

„Takže tohle je ta tvoje podmínka? A co když ji odmítnu?“ laškovala jsem s ním, ačkoliv moje tělo mě momentálně proklínalo za to, že se nečiním úplně jiným způsobem. Snížila jsem víčka a koukala na něj zpod řas a rty nechala mírně pootevřené.

„Bello,“ špitl moje jméno zasněně a s mírným úsměvem, zatímco jeho oči směřovaly k mým ústům. „Pokud nesouhlasíš, budu s nimi muset naložit podle vlastního uvážení,“ dodal zlobivě. Svoje tričko pak položil vedle nás, kde bylo volné místečko, a než jsem stihla jakkoliv zareagovat, rozerval mi to, co jsem měla na sobě. Na kůži jsem okamžitě pocítila chlad. „Což znamená, že ti je všechny sám zničím,“ doplnil zkaženě.

Naštvalo mě to, a tak jsem si založila ruce v bok. Mírně jsem se od něj odtáhla.

„Vždyť jsou Jaspera!“ vyjela jsem na něj lehce nakrkle.

„To mě nezajímá,“ pověděl klidně, ale do očí už se mi notnou chvíli nekoukal.

„Hej!“ okřikla jsem ho. „Oči mám tady,“ upozornila jsem naštvaně a ukazováčkem s prostředníčkem namířila tam, kam jsem chtěla, aby právě teď koukal. Alespoň během rozhovoru, sakra! Nasucho polkl a pak se ty dvě temné laguny vrátily zpátky do mého obličeje.

„Promiň,“ hlesl tiše, ale měla jsem pocit, že neustále svojí upíří rychlostí odskakuje níž.

„Nemyslíš si, že to trošku přeháníš?“ vypadlo ze mě zvědavě.

„Ne,“ řekl tvrdě a stejně tak se na mě i podíval. „Chci, aby všichni jasně věděli, že jsi moje. Chci, abys po mně voněla, a prostě chci, abys na sobě měla jen moje oblečení. Je to otázka upíří hrdosti! Jsi moje žena, a všem ostatním to musí být okamžitě jasné,“ povídal zapáleně, skoro až hrozivě.

„Edwarde,“ vypadlo ze mě nevěřícně a protočila jsem i oči. „Nejsem tvůj majetek, víš to?“

„Ano, ale přistoupila jsi na vztah -“

„Je to na zkoušku!“ přerušila jsem ho chvatně. „Jestli mě hodláš takhle omezovat, tak -“

„Tak co? Sama jsi mi dala jasně najevo, že chceš monogamní vztah. Co na tom, že stejně s jinýma spát nemůžu a nechci, ale je to tvoje podmínka a já řekl fajn. Na oplátku můžu mít taky jednu,“ nadhodil s tváří vychytralého právníka, za kterou bych mu nejraději nasekala. Znovu jsem vztekle zúžila oči a namířila je do jeho obličeje jako dva smrtící lasery. Musí vědět, jak mě tou hloupostí naštval, třebaže mi bylo ihned jasný, že na tu jeho stupidní žádost přistoupím.

Žárlivec jeden!

Žárlí vůbec? Nebo je to opravdu jen ta trapná otázka jeho mužské hrdosti?

„Panáček je trošku majetnický typ, ne?“ zabrblala jsem rozladěně, ale ne, že by mi to snad nějak moc vadilo. Spíš to bylo lichotivé. Jo, musela jsem doktorovi při narození spadnout rovnou na hlavu, jinak to ani vysvětlit nejde a musela to být pořádná rána. Moje blbost však byla momentálně vedlejší, protože já chtěla něco úplně jiného.

Hrudníkem jsem se tedy opřela o ten jeho, rukama mu vešla do vlasů a rty po hraně jeho čelisti doputovala až k pravému uchu. Edwardovi se najednou začal trhat dech, i když dýchat nepotřeboval. Zato já ten můj držela pěkně pod kontrolou, až na to zběsile bijící srdce. To nijak zamaskovat nešlo. Pokojem se ozvalo zavrčení.

Upír pode mnou byl prostě k sežrání!

Co na tom, že je tak trošku posesivní? Dobrá, možná malinko víc, ale když mě ta jeho předešlá slova tolik vzrušila. Přímo nehorázně.

„V tvém případě to ani jinak nejde,“ zavrněl tiše a celý se tak příjemně chvěl. Užívala jsem si to.

„Nemyslíš, že bys měl za tu tvoji drzou podmínku zaplatit?“ provokovala jsem hlasem neslušné holky. Vylezl z něj jen další sexy hrdelní zvuk, který mě doslova zašimral mezi stehny. Vůbec jsem se nestyděla.

„Ne,“ pověděl rozechvěle.

„A můžu mít alespoň prosbu?“ nadhodila jsem posmutněle a rty objala jeho ušní lalůček. Pomohla jsem si jak zuby, tak jazykem a prudký výpad Edwardovy pánve mi byl pozitivní odpovědí na mé škádlení.

Teď už nahlas vzdychl.

„Co jen budeš chtít,“ vypadlo z něj tichým ševelem.

„Vážně?“

„Ano. Cokoliv,“ dodal pevně.

Skvělé,“ vydechla jsem nadšeně. „Takže… Pohodlně se teď opři a ruce si pěkně polož na opěrku, dlaněmi dolů a drž. Chci, abys na ně zapomněl,“ zašeptala jsem mu lehce mlsným a nedočkavým hlasem. Rochnila jsem se v mé momentální nadvládě, kdy jsem byla výjimečně na koni já. Jak osvěžující a vzrušující.

„Cože?“ přerušil mě zmatený hlas.

„Nechci, aby ses mě dotýkal, dokud ti to znovu nedovolím,“ odpověděla jsem vážně.

„Děláš si srandu?“ zavrčel pobouřeně.

„Ne,“ ujistila jsem ho chvatně. Čím dřív si to uvědomí, tím rychleji se na hraní vrhneme a zbude nám i víc času, kterého jsem měla akutní nedostatek.

„Bello,“ protestoval s obočím rozladěně zkrabatěným.

„No tak, Edwarde,“ popoháněla jsem ho nedočkavě.

„Tak… jo,“ vydechl udolaně a moje nitro zařvalo opojným vítězstvím. Stáhla jsem mu ruce z mého pozadí a natáhla je v celé jejich délce. Byly delší než náš malý otoman, takže je mírně pokrčil a do dlaní pevně chňapl konce opěradla z každé strany. To už jsem však bříšky prstů pomaloučku putovala zpátky po jeho pažích až k tomu sexy lákavému rozcuchu.

Trošku jsem se poodtáhla jen proto, abych mu viděla do tváře. Byl naprosto ztuhlý a ten jeho temně zářivý pohled mluvil jasně, vlastně… skoro bych zapomněla, že to nebyla jediná věc, která prozrazovala jeho vzrušení.

Vlasy jsem mu hrubě uvěznila v pěstích a zahnula tak jeho hlavu dozadu. Nechal se, i když tentokrát už opravdu hlasitě zavrčel. Netrápila jsem ho ale nijak dlouho a spojila nás v náruživém polibku. Teď zas pro změnu vrněl jako zkrocená divoká šelma. Momentálně však byl v mém zajetí. A tak zatímco jsem v jedné pěsti ještě pořád přidržovala část jeho bronzové záplavy, druhá dlaň už si to pomalu šinula na jih.

Zpod Edwardových dlaní to zapraskalo.

Odtáhla jsem gumu boxerek a vzhůru se vymrštila ta nejdokonalejší a největší erekce, jakou jsem kdy viděla. A ten pocit, mít ho v dlani. Opustila jsem jeho rty a znovu si prolíbala cestičku k jeho uchu, zatímco se moje ruka ve spodní části nepřestávala pohybovat. Nahoru a dolů. Pomalu a lenivě.

„Edwarde?“

„Hm?“ zamručel vrčivě.

„Musím ti to říct. Je tak… jemný a zároveň tvrdý,“ vypadlo ze mě hrubším hlasem, ale právě mnou zmítalo tolik emocí a pocitů, které jsem jaktěživ nezažila. Přišla jsem si úžasně a navíc i nepřemožitelná. V mých spárech byl lapený nádherný upír, který mě dokonce poslouchal na slovo jako ochočený panter. Jenže… s divokými zvířaty nebylo radno si zahrávat, přesto jsem se vůbec nebála. „Dokonalý,“ zasténala jsem mu do prohlubně u krku a olízla jeho sladkou pokožku.

Byla studená, přesto medová.

Prolíbala jsem si cestičku až k jeho rameni a nechávala za sebou jen vlhkou stopu. Nakonec jsem ho ještě cestou zpátky k jeho krku poškrábala zuby, samozřejmě jen jemně, protože já nebyla slabá jako obyčejní lidé a ublížit Edwardovi jsem rozhodně v plánu neměla.

Moje dlaň dole už se nějakou tu chvíli taky nepohybovala v obvyklém rytmu nahoru a dolů. Ne, teď jsem pro změnu bříšky prstů přejížděla po té jeho dokonale hebké struktuře. Nic jemnějšího než to, co jsem si právě vychutnávala, neexistovalo. Nemohlo.

Chtěla jsem ho mít co nejdřív uvnitř.

Podnikl další nečekaný výpad boky a vypustil hrdelní zavrčení, zatímco jeho hlava zůstávala zvrácená nazad s víčky pevně semknutými. Opěradla, které ještě pořád svíraly Edwardovy dlaně, byly rozhodně na odpis. To vlastně celý tenhle mini-gauč.

No a co!

Tohle za to rozhodně stojí!

Oči mi padly dolů, do míst, které jsem pořád ještě nepřestávala ručně prozkoumávat a neunikla mi ta drobná slza na jeho vrcholku. Nasucho jsem polkla, když se kouzelně zaperlila a myslí mi okamžitě probleskl nezadržitelný nápad.

Musela jsem!

Ukazováčkem jsem ji opatrně setřela, a pak si jej labužnicky strčila do úst. Čekala jsem všechno, vždyť nějakou tu zkušenost už jsem s lidskými muži měla, ale tohle? Nic mě nemohlo připravit na tu nebeskou sladkost, jaká zaplavila moje ústa. Chutnal… jako jeho kůže, jako jeho polibky, jen… intenzivněji? Silněji? Ano, vážně to bylo jak koncentrovaný med s téměř neznatelnou stopou slanosti. A já poprvé v duchu zaplakala nad tím, že ta Edwardova podmínka se skutečně nevztahovala na orální sex. Teď bych mu odkývala snad úplně všechno, ale z mého opojného rauše mě bohužel vyrušily podivné zvuky.

Lenivě jsem otevřela oči, abych se hned nato lapila do Edwardových temných propastí, které na mě hleděly nejen s obrovským překvapením, ale hlavně jakoby mě chtěl doslova… sežrat? V klíně mi opět bouřlivě zacukalo.

„Už můžu?“ zachraptěl prosebně.

Stačilo jedno němé souhlasné kývnutí a ten divoch se na mě vrhnul s veškerou tou jeho upíří vervou.

Nadzvedl mě za boky vzhůru jen proto, aby o vteřinu později skončil uvnitř mě. Prohnula jsem páteř tak silně, div jsem z něj nesletěla, protože to byl teda pořádný vpád, ale naštěstí si mě pevně přidržoval. Vrčel přitom tak divoce, až celé jeho tělo mohutně vibrovalo a už po třetím zasunutí jsem ucítila, jak se uvnitř mě rozlil jeho sladký chlad. A on nepřestával, čím jen stimuloval veškerá moje nervová zakončení a řídil mě k neodvratnému, ale zato tolik vytouženému vrcholu.

Přišlo to opravdu nečekaně a bylo to… devastující. Stihla jsem to jen o chvilinku dřív než on a tak, jakmile hlasivky oznámily celému světu mé slastné opojení, zhroutila jsem se mu bezvládně do příjemně chladivé náruče, zatímco Edward právě prožíval svůj osobní chvilkový ráj.

Nebyl tak hlasitý jako já.

Po delší chvilce si konečně zhluboka vydýchnul a viditelně se uvolnil. Zády padl zpátky, společně se mnou do opěradla, až rozzlobeně zarachotilo na protest a zatím ze mě nespustil pohled. Ležela jsem na něm, s hlavou vytočenou tak krkolomně jen proto, abychom neztratili náš precizní oční kontakt a snažila se ukočírovat moje rozdivočené srdce. A nejen to. Byla jsem si taky až bolestně vědoma toho, že je ještě pořád uvnitř mě a dokonce snad i připraven k další akci. Utáhl kolem mě paže a tiše si povzdechl, ale nálada se mu měnila jako jarní přeháňky.

„Takže… Kolik času nám ještě zbývá?“ dodal najednou s temnou náruživostí, v očích jasný příslib. Zachvěla jsem se.

„Myslím, že dost,“ zalhala jsem nedočkavě.

„To je dobře, protože ti chci ukázat, co se mnou teď budeš každý den věčnosti prožívat,“ zachraptěl rozvášněně, a než jsem stihla jakkoli zareagovat, ležela jsem už na posteli s Edwardem mezi mýma nohama a stále byl ve mně. Vůbec nás nerozdělil.

Znovu se začal pomalu pohybovat a já se jím nechala odnést do míst, která jsem doteď skutečně nepoznala. 

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 44: