Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 42

08.06.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2260×

EDIT: Článek neprošel korekcí

42. kapitola

„Jo!“ odfrkla jsem nezaujatě, i když to bylo jen hrané, protože v duchu, v mých momentálně těch nejagresivnějších představách jsem ho ničila tolika všemožnými způsoby, jaké mě jen v danou chvíli napadaly. Navenek jsem však nechtěla dát najevo žádné city. Nic! Nesměl vědět, jak moc mi ublížil a pak… Pro mě přestal existovat. Nebyla naděje. Žádný vztah.

„A tobě do toho, myslím, nic není,“ objasnila jsem mu chladně ten důležitý fakt, který zřejmě prozatím asi nepochopil.

„Jak není!?“ obořil se dotčeně. Ten má ale nervy, bastard! „A co ten včerejšek? Dneska ráno jsi mi něco slíbila,“ oznamoval mi rozčíleně a pomalými, ostražitými kroky došel až ke mně. Nechtěla jsem znovu cítit jeho blízkost, vůni.

Už nikdy víc.

V okamžiku, kdy mým směrem natáhl dlaň, zapomněla jsem snad dokonce, jak se dýchá. Ucukla jsem před jeho dotěrným dotekem, protože moje mysl měla jasnou představu toho, s kým trávil těch několik hodin nazpět. Nenáviděla jsem ho. Ruka mě svrběla neovladatelnou touhou mu jednu švihnout a vylít si na něm moje rozcupované srdíčko, to by však bylo pod moji úroveň. Nezáleželo mi na něm, nebo alespoň tohle jsem si celou dobu snažila vnutit. K mojí smůle to ale nebyla pravda.

Byla jsem do něj už nějakou tu dobu totálně zblázněná!

„Nešahej na mě!“ vyjela jsem na něj hystericky a bokem přitom narazila do pračky, jak jsem horlivě uskakovala stranou. Au!

„Co blázníš? Včera v noci ti to nevadilo,“ pověděl nechápavě. Nahlas jsem si odfrkla nad tou jeho absolutní drzostí. K čertu s tímhle namyšleným egocentrikem!

Tenhle prvotřídní hajzl se zajímá jen o to, kolik jich v brzké době ohnout a já měla být jen další čárka v jeho záletníčku! A co tady vůbec chce? Copak mu ta upíří štětka nestačila?

Tanya! Jméno jak pro ruskou prostitutku…

„Jak to, že nejsi s Nessie?“ vypadlo ze mě opět celkem nezaujatě, a to jen proto, abych odvedla jeho pozornost, zklidnila ho a mohla se okolo něj prosmýknout ven z koupelny, což se mi nakonec taky podařilo.

Nečekala jsem však na jeho odpověď, ani mě momentálně nijak nezajímala ta jeho naprosto překvapená tvář a rozešla jsem se rovnou ke dveřím. Ráznými kroky.

Jen abych už byla pryč!

Z botníku jsem si vytáhla boty na jehlovém podpatku – ty nejvyšší –, ale ani s nimi jsem neměla možnost koukat Edwardovi zpříma do očí. Do těch ulhaných temných propastí. Já byla příliš drobná, takže i s botami jsem mohla sledovat tak leda linii jeho spodní čelisti. A že se bylo na co koukat.

„Bello,“ vydechl moje jméno s totální zmateností. „Děje se něco?“

„Ne, nic, proč?“ nadhodila jsem nezúčastněně, protože jsem si právě do té miniaturní kabelky cpala klíče, které se tam ale za žádnou cenu nechtěly vejít. Ztrápeně si povzdechl, a to mě nakoplo. „Tak co tady děláš?“ vyjela jsem na něj ostře, protože ta jeho přetvářka a smutný obličej mě už vážně vytáčely.

Několik hodin si hrál s tou jeho upíří kamarádkou a teď je najednou tady, ale proč? Navíc ty zatracený klíče nechtějí… Jo! Mise úspěšná!

„Myslel jsem, že když už jste dohráli a Nessie je u babičky, mohli bychom si udělat hezký večer,“ mluvil vážným tónem a já si uvědomila, že najednou tvrdě zatínám čelist a v oku mi už dvakrát tiklo.Neměla jsem slov! On si snad přišel pro přídavek?

Ten… kripl!

Hajzl jeden vyčůranej!

Tohle už moje labilní sebeovládání opravdu nevydrželo, a tak mu hned po jeho prohlášení o společném večeru přistála na tváři pořádná facka. Divoce zavrčel, ale nepohnul se z místa.

„Ty… ty…“ Nenacházela jsem slova. „Ty máš teda nervy!“

„Cože?“ vydechl.

Ozvalo se jen další hlasité ‚plesk‘ doprovázené hrdelním zavrčením. Tentokrát se s očima nebezpečně zúženýma a fixovanýma do těch mých přiblížil o krok blíž. Moje pěst mu tvrdě dopadla na horní část hrudníku.

„Jestli ti to dneska s Tanyou nestačilo, tak si laskavě najdi nějakou jinou! Já v nabídce nejsem!“ vyštěkla jsem dopáleně a totálně nabroušená. On však jen trhnul tou svojí překvapenou palicí nazpátek a nechápavě si mě přeměřil. Vztek ve mně vzkypěl a já poprvé po dlouhé době nahlas zavrčela. „Takhle se na mě nedívej, ty šmejde! Ráno mi nabízíš vztah, a když na chvíli zmizím, obrazíš první, která se ti objeví přede dveřmi? Ty máš ale žaludek,“ dodala jsem naprosto znechucená. A to bylo slibů o lásce! Oblafnul dokonce i Jaspera s Alice.

Grázl!

Tohle bylo příliš i na mě. Otočila jsem se ke dveřím a chystala se odejít, ale kolem paže se mi bohužel ovinula studená dlaň a její pevný stisk mi zamezil v odchodu.

Parchant!

„Takhle nikam nepůjdeš!“ zavrčel běsnivě a otočil si mě k sobě čelem. Takže teď mi ještě bude rozkazovat, jak se mám oblékat, a kam můžu a kam ne? Tady teda přestávala veškerá legrace. Tohle bylo moc i na mou přiopitou náladu.

„Nehrab na mě!“ procedila jsem ledovým hlasem skrze scvaknuté zuby a podívala se směrem, kde se mě ten jeho odporný pařát dotýkal.

Okamžitě mě pustil.

„Bello, prosím, vyslechni mě,“ naléhal najednou zmučeným tónem, ramena rezignovaně svěšená. Copak mu ještě nedošlo, že u mě se už žádného milosrdenství nedočká? „Já jsem s Tanyou opravdu nic neměl. Přísahám! Neviděli jsme se skoro čtyři roky!“

„Ah-ha? Takže sis ji odvedl do ložnice jen proto, abys jí předvedl tvou sbírku komiksů? Nebo kolekci figurek ze Star Wars? Hm?“ Byla jsem jako fontána, ze které sarkasmus momentálně prýštil plným proudem.

„Bello,“ napomenul mě vážně. „Nic mezi námi nebylo!“

„Pro tebe už jen Isabella!“ utrhla jsem se na něj vztekle. Lhář!

„Sakra, Bello, nech si to vysvětlit!“

„To by se ti líbilo! Nech si zajít chuť. Nemám v plánu tu strávit další zbytečný čas posloucháním tvých trapných výmluv, kterým stejně nikdy neuvěřím! Už nikdy,“ doplnila jsem věcně a znovu se otočila k odchodu. Tentokrát už vážně. Tuhle noc jsem měla v plánu si užít se vším všudy, a to taky udělám. Dneska nebudu hodná, milá a naivní Bella. Ne. Najdu si někoho hodně sexy, a dokud s ním neskončím v posteli, nebo někde jinde, to je přece jedno, nebudu spokojená.

Chňapla jsem po klice, ale zmizela mi ze zorného pole dřív, než jsem na ni dosáhla. Vlastně se ztratily i dveře a můj pohled najednou směřoval k podlaze a dvěma překrásně se vlnícím půlkám. Edwardův zadek byl rozhodně k nakousnutí, ale jeho majitel? Ten byl zralý leda tak na zabití.

Co si to ten pošuk dovoluje?

„Pusť mě! Slyšíš? Okamžitě mě polož na zem!“ nakazovala jsem mu ječivě, a přitom sebou smýkala tak silně, jako to jen šlo, přesto mě držel příliš pevně. Mé protesty ho evidentně nezajímaly a klidně si nerušeně vykračoval dál. Mlátila jsem ho tou obdélníkovou kabelkou všude tam, kam jsem jen dosáhla a nezapomněla použít i pěsti, ale podle mě to ani nepostřehl.

Mizera jeden!

Zastavil se až v obývacím pokoji a opatrně mě hodil na sedačku. Dopadla jsem sice zadkem do měkkého, ale nohy se mi přitom rozletěly na všechny strany tak, že mu nechtěně odhalily moje nekryté, tajné místečko. Jeho pohled snad ještě ztemněl.

„Kde máš, zatraceně, kalhotky?!“ vyjel na mě chraplavě. 

Fajn, tohle můžeme hrát oba!

„Na to, co jsem chtěla dělat, jich nebylo potřeba,“ doplnila jsem pobaveným tónem jen proto, abych ho naštvala, a pohotově přitáhla stehna k sobě. Konec kina!

Čelist se mu nebezpečně napnula, ruce měl svěšené podél těla a dlaně srolované v pěst. Nekontrolovatelně se třásl. Oči mu nebezpečně doutnaly a neřekla bych, že to bylo chtíčem. Vypadal, že snad na místě vzteky bouchne…

„Co je? Myslíš, že se můžeš bavit jen ty? Ne! Takže laskavě uhni, mám ve městě ještě nějaké nevyřízené záležitosti,“ pověděla jsem s jasně hraným, záhadným úsměvem na rtech. Chtěla jsem ho vytočit k nepříčetnosti! Moje hlava díky alkoholu stávkovala a blokovala rozumné myšlenky, takže jsem se cítila silná v kramflecích. Nepřemožitelná. Bohužel jsem velmi rychle zjistila, že to není až tak neochvějná pravda.

Než jsem totiž stačila udělat byť jediný krok, stál mi už zase naproti. Jak mramorová zeď se výhružně tyčil do výšky a byl pořád totálně napjatý. Ve všech směrech, a to včetně jeho spodních partií.

Ts!

„Uhni,“ obořila jsem se na něj znuděně. Copak mě tu chce držet celou noc? A ty následující taky?

Hlupák!

Sklonil se a divoce mi zavrčel do obličeje a… pak už jsem najednou měla jeho jazyk hluboko v ústech. Hm, zavrnělo potěšeně moje opilé podvědomí, a to byla na pár chvil náplň jeho práce. Rozplývání se nad tou božskou chutí. Jenže netrvalo moc dlouho, než mi došlo, že tohle jsem s Edwardem rozhodně dělat nechtěla.

Plán byl přece úplně jiný!

Drapla jsem ho tedy za ty jeho rozdrbané pačesy a snažila se mu hlavu odtáhnout. Jenomže jako upíra ho to jen ještě víc nabudilo a rozdráždilo. Hrdelně mi teď v polibku vrněl a mručel a pánví se rezolutně v krouživých pohybech otíral o tu mou. Sakra! A já vlhla doslova rychlostí blesku přesto, že jsem to nechtěla. No, možná trošičku ano, ale stačilo si v mysli vybavit jedno jediné jméno, a to Tanya, a bylo po veškeré předchozí náruživosti.

Jednu ruku měl stále omotanou okolo mého pasu a držel si mě tak u sebe na sílu, zatímco druhá už chvatně kasala spodek šatů. Žádné oťukávání a němé otazníky v očích, zda může. Jeho doteky byly cílené a rozvášněné. Nekontrolované. A jakmile mi odhalil zadek, něžně zmáčknul jednu z půlek a pak ji i jemně prohnětl. Nahlas jsem vzdychla, a jako by mi mysl naplnila hustá mlha, protože se mi v ní už žádné dotěrné jméno neroztahovalo.

Byl tu jen on, já a to, co mi právě prováděl.

Přestala jsem konečně odtahovat jeho hlavu a naopak ji ke mně spíš nenasytně tlačila. A nestačilo mi to. Chtěla jsem ho mít co nejblíže! Potřebovala jsem ho. Celého. Přitiskla jsem se k němu úplně, bez jediné mezírky, která by nás mohla dělit. Tělo na tělo. Pak se ozval zvuk trhání látky a mé šaty se najednou válely na zemi.

Byla jsem nahá, ale zůstala obutá.

Moje tělo už ovládal jen chtíč, takže když jeho přidrzlé prsty zavítaly do mého rozpáleného klína, málem se mi slastí podlomila kolena. Nemluvě o mém hlasitém sténání, které se teď mohutně rozléhalo pokojem a jistě i mnohem dál. Bylo to překrásné! Chvílemi jsem se svíjela a pak zase blaženě chvěla. Věděl totiž úplně přesně, co má s jeho dlouhými prsty dělat, a šlo mu to vážně dokonale.

Nepřestával hrdelně vrčet.

Stáhla jsem z něj tričko a rty se okamžitě přisála k jeho rameni. Putovala jsem jazykem po jeho klíční kosti ke krku a Edward se začal naprosto celý… třást?

„Miluju tě, Bello,“ pronesl rozechvělým hlasem a já strnula. Jako by mi nafackoval. Moje nohy samovolně couvly vzad a dlaň jsem mu opět pohotově zaparkovala na jeho tvář.

Křivák jeden!

„Nelži mi, sakra!“ vyštěkla jsem pobouřeně. Ulhaný, mizerný pitomec. Chtěla jsem ho ojet, nebo se nechat ojet – to je jedno –, a zapomenout přitom na vše. Dokonce se z mojí hlavy vypařila i střízlivá námitka toho, že si to svoje nádobíčko předtím máchal v úplně jiném rybníčku. A on? To znovu pokazí těmihle nesmysly!

Žvásty!

Lži!

„Můžeš se rozčilovat, jak chceš, ale já tě stejně miluju!“ zamručel procítěně a jedním přísunem eliminoval prostor mezi námi. „A s Tanyou jsem opravdu nic neměl!“ dodal vážně a jeho pohled mi sjel na prsa.

A to jako vážně? Prohlášení, že s bývalou nic neměl a pak místo, aby se mi podíval do očí, mi civí úplně někam jinam?

Opravdu mě měl za takovou idiotku?

„Vyhul si!“ vypadlo ze mě na oko klidně a znovu jsem se od něj vzdálila. Na těch šílených podpatcích se mi sice mírně třásly nohy, ale ustála jsem to. Chtěla jsem ho tak strašně moc, že kdyby můj klín mohl protestovat, ječel by teď vzteky.

Edward vykulil oči.

„Prosím?“ zavrčel překvapeně. Obešla jsem pohovku tak, že teď mezi námi tvořila bezpečný mantinel a chytila jsem se její opěrky. Na podlahu jsem se v žádném případě sesypat nechtěla. Ne, to opravu ne. Potřebovala jsem odsud co nejdřív vypadnout a najít někoho, s kým tuhle rozehranou partičku dohrát.

„Slyšels, ne?“ vybafla jsem rázně a čelist mi přitom nervně pumpovala. „Najdi si jinou nanynku, která ti na ty tvoje uslazené kecy skočí!“ A můj mlsný pohled se snažil – seč mu síly stačily – nepodívat dolů, kde mu to už stálo v plné parádě tak, že i jeho kalhoty byly na odpis.

Doprčic! zanadávala jsem si v duchu, když mi tam oči stejně uklouzly.

Edward vytáhl jeden koutek v tom jeho typicky samolibém úsměvu a ty dva úchvatné onyxy, které byly namířené jen mým směrem, najednou zvláště zářily.

„Bello, Bello,“ pověděl tak jaksi zkaženě a zároveň i rozzlobeně, a než jsem stihla třeba jen mrknout, stál mi už za zády. 

Kdy…? 

Pak to šlo všechno ráz naráz. Drapl mě za boky a přitáhl k sobě. Zadkem jsem mu narazila na pánev a nejen na ni, ale pohotově si mě znovu odtáhnul. Do uší mi doletělo další trhání látky a já nasucho polkla. 

Aj, aj!

Všechno bylo příliš rychlé.

Pravou nohou oddálil ty moje od sebe tak hbitě, že jsem se v mezičase nestačila ani nadechnout, natož protestovat. Srdce mi bilo jak splašené a dech se trhal nejen překvapením, ale i totálním vzrušením. Vůbec mi nestačil.

Hrudníkem mě příjemně zastudil na zádech, když se ke mně nahnul, aby mi rukou odhrnul vlasy na bok a nepřestával přitom tak rajcovně vibrovat. Nekontrolovatelně jsem zavzdychala. Bože, ano! Tohle jsem tak moc chtěla a… zároveň i ne.

„Já si ho rozhodně hulit nemíním…“ zavrčel mi hlasitě do ucha a mě tohle jeho chování naprosto nerozumně ještě víc vzrušilo. Křečovitě jsem chňapla měkkou kůži sedačky a prohnula záda, přičemž jsem se o něj vzadu nezapomněla otřít. Obývák naplnilo to nejhlasitější zavrčení, jaké jsem u Edwarda kdy zaslechla, a pak mě jedním prudkým vpádem naplnil.

Prsty se mi zakously do poddajné, vypolstrované opěrky, jak mě ten jeho náraz odmrštil dopředu a moje najednou těžká hlava klesla o kus níž.

Ne však nadlouho.

Edward, aniž by přestal zběsile přirážet a jednou rukou přidržovat můj bok, mi druhou drapnul vlasy a donutil mě tak prudce zahnout hlavu. Tohle bylo božské! Rty se jemně otřely o můj ušní lalůček, naprostý kontrast těch neřízených vpádů, a dokončil jeho předchozí větu.

„Ale pokud máš zájem, tak jsi jediná, které to dovolím,“ vyrazil ze sebe s námahou, a to bylo poslední, co jsem ještě dokázala vnímat, než to na mě po pár tvrdých přírazech skutečně přišlo.

Nebesa! 

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 42: