Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 35

25.05.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2241×

 EDIT: Článek neprošel korekcí 

35. kapitola

Prvně tady do Edwarda ryju a pak bych ho zase nejraději zlíbala od hlavy až po paty? Prrr! Zavrčela na mě rozběsněná mysl, když jsem ji začala zavalovat obrázky mých rtů nalepených na těle, které rozhodně nebylo Mattovo.

„No nic, tak já jdu nebo se mi tam ještě utopí,“ špitla jsem roztěkaně a pokoušela se s ním udržet oční kontakt alespoň dvě vteřiny. Nějak se ale nedařilo. „Možná nám to bude chvíli trvat.“

„Počkám,“ vydechl ztěžka a pak se ke mně zase přiblížil. Dlaň mi položil na hořící tvář a opatrně se ke mně sklonil. Dech mi už zase zrychlil a ten sval v hrudníku na tom byl úplně stejně, nebo možná i hůř. Jeho rty se však o ty moje jen jemně otřely.

Začala bych i příst, kdyby to zašlo dál, ale to se nestalo.

Vychutnávala jsem si ten nejjemnější dotek, jaký mezi námi kdy byl, a zavřela přitom slastně oči. Když jsem je pak znovu otevřela, Edward už nikde nebyl.

„Mamí!“ promluvila na mě nedočkavě moje holčička, nakukující z koupelny do pokoje. Tvářila se trochu naštvaně.

„Už jdu,“ vyhrkla jsem zmateně, ale všechno se uvnitř mě doslova svářelo. Najednou jsem nevěděla, co chci a… koho chci. Nebo spíš věděla. Jenomže co když se ten, koho se to týkalo, opravdu nikdy nezměnil?

Napustila jsem vanu, do které už Nessie stihla jako obvykle nalít čtvrtku flaštičky bez toho, aby v ní byla třeba i jen kapka vody. Jí to však nevadilo. A tak když koupelnu naplnila horká, mléčná pára a voda už sahala téměř k polovině, začala jsem ji vysvlíkat. Stejnou proceduru jsem zopakovala i u sebe a pak už jsme se společně naložily do příjemně horké vody.

Malá seděla naproti mně a hrála si s bílými nadýchanými obláčky pěny. Chvíli se s ní zkrášlovala sama, pak to samozřejmě zkoušela i na mě. Vysloužila jsem si bílou čepici a jakési cosi na ramenou. Ona se napatlala úplně stejně. Dokonce se i potápěla.

Vážně jsem ji neměla s… vodníkem?

„Tak a teď jsme obě čarodějnice,“ pověděla nadmíru spokojeně, když nám na hlavách seděla fiktivní čapka z pěny, a Emmett se dole pochechtával tak, že to bylo slyšet až do koupelny.

Pošuk!

„Takže umíš kouzlit?“ nadhodila jsem radostně. Hrála jsem s ní její dětskou hru.

„Možná,“ prohodila šeptem. „Ale pssst!“ Ukazováček už měla výhružně přilepený na svých drobných rtících.

„Ah, dobře, už mlčím,“ špitla jsem spiklenecky a naznačila jsem gestem, že si zamykám pusu. Nessie si pak ve vaně stoupla a začala si třít hrudníček. Špička jazyka jí přitom vylezla ven, jak moc se soustředila. „Ablakadabla,“ zamumlala nejtišeji, jak mohla a dál si šudlala to její drobné tělíčko.

„Nic,“ vzdychla po chvíli smutně.

„A co to bylo za kouzlo?“ vyptávala jsem se zvědavě. Povzdechla si a podívala se mi na hruď. Oou…

„Chtěla sem si vykouzlit tohle,“ dodala a prstíkem ukázala na jedno z mých prsou.

„Ty, malej lumpe,“ zavrčela jsem žertovně a přitáhla si ji k sobě. Rozvřeštěla se hned, jak jsem jí začala pusinkovat bříško.

„To lechtá,“ naříkala si a snažila se mezi chechtáním chytit dech. Stáhla jsem si ji do náruče a pořádně objala. Moje maličká už chce dospět? Jen to ne! Ještě nějaký ten čas si ji chci užít, než přijde do puberty!

„A mami?“ ptala se zvědavě pořád ještě přitulená ke mně. „Budu mít taky někdy tyhle?“ Malinko se ode mě odtáhla a prstíkem se tentokrát opatrně zapíchla přímo do toho, co si tolik přála.

„To víš, že jo,“ oznámila jsem jí vážně. „Jen musíš pořádně jíst, abys vyrostla a -“

„A pak to budu mít taky?“ povídala najednou vesele.

„Ano, ale… Není kam spěchat, broučku.“

„Ploč ne? Tatínek ti tam často kouká,“ dodala jako by se nechumelilo, ale já naprosto ztuhla. Dole se ozvala jen jedna rána, a pak se domem prohnal šílenej smích. A ne jen jednoho dotěrného upíra. Poznala jsem nejdřív Emmetta a až pak i Alici a Jaspera. Edwardovo stěžování se však neozvalo odnikud. Asi byl pryč, protože ten valibuk v záchvatu smíchu vypustil něco jako – tohle měl teda Edward slyšet.

Odkašlala jsem si a přetočila prcka tak, aby teď ke mně seděla zády.

„Pojď, umyju ti vlásky. Táta už na nás určitě čeká,“ zamlouvala jsem její předešlou debatu a dělala, že neslyším ten randál dole. Esmé už těm třem nadávala.

„Jen nechápu,“ začala si opět mumlat spíš pro sebe. „Co na těch dvou balóncích táta vidí,“ dodala zamyšleně. „A víš co?“ vyhrkla a malinko se na mě otočila, zatímco jsem jí šampón vtírala do vlásků a masírovala je.

„Co?“ pověděla jsem klidně, ale uvnitř jsem očekávala zase nějakou jobovku. To Nessie rozhodně uměla.

„I stlejda Emmett a stlejda Jasper koukají tetám na balónky.“

„Hm, to je možný,“ zhodnotila jsem věcně. Jistě že koukají!

„Jo! Strejda Emmett si například strašně rád hraje s balónky tety Rouse,“ křikl šíleně rozesmátý Emmett ze spodu. Tiše jsem si zavrčela pod nos, naštěstí to malá neslyšela. 

Pošuk na druhou!

„Já to vážně nechápu,“ kroutila hlavičkou ze strany na stranu.

„Jednou pochopíš!“ vybafl zas nahlas ten – upíří idiot. „Au!“ následovalo jeho zaúpění. „To bolelo, lásko…“ Jen kňuč! pochechtávala jsem se v duchu.

„Zaklonit hlavičku,“ nařídila jsem jí a sprchou vypláchla šampón z vlásků. Nakonec jsem si hlavu sama umyla, zatímco byla Nessie duchem nepřítomná.

„A mami, myslíš, že kdybych měla tyhle balónky, taky by mi na ně táta a stlejdové koukali?“ ptala se zaujatě, když už stála na zemi zabalená jen v jejím růžovém župánku s medvídkem Pú. Já jsem byla zamotaná do osušky a ručníkem jí právě sušila vlásky.

„Ne,“ zabručela jsem.

„A dědeček?“ pokračovala.

„Ne!“ zopakovala jsem zhrozeně. Představa Carlislea, jak civí velké Renesmé na prsa… No fuj!

„A stlejda Matt?“

„Ne!“ zavrčela jsem zhnuseně.

„Tak kdo?“ fňukla.

„Zlatíčko,“ oslovila jsem ji měkce a přičupla si k ní. „Jednou, až budeš velká holka, tak to zjistíš sama. Teď jsi ale ještě moc maličká na tyhle -“

„Nejsem!“ zaprotestovala naštvaně.

„Fajn, tak už jsi velká, ale na tohle“ – ukázala jsem si na prsa – „máš ještě času habaděj, věř mi,“ zakončila jsem chvatně. Už mě tahle rozmluva začínala vážně znepokojovat. Kdo ví, kam se s takovou ještě dostaneme? K užovkám, co mají strejdové v kalhotách?

„Myslíš?“

„Ne, já to vím,“ dodala jsem s jistotou a malá se usmála tím svým slunečným úsměvem.

„Tak to je dobře,“ vydechla celá natěšená a pak si ještě rychle zkontrolovala hrudníček, jestli už se náhodou něco nestalo. Přece jen před chvílí kouzlila, no ne?

Posadila jsem ji vedle umyvadla, vytáhla fén a začala jí sušit vlásky. Jí i mně zároveň. Chvíli nám to sice trvalo, ale pořád lepší, než aby se mi to malé hádě venku nachladilo. V pokoji jsem ji pak už jen navlékla do zimních věcí, které, jak mně tak jí, nachystala na postel teta Alice. Ta aby taky jednou zapomněla…

Už s pevně nasazenými čepicemi a zabalené do tlustých bund jsme scházely po schodech dolů.

„Edwarde!“ zavolala jsem na něj. Bylo mi to malinko proti srsti a trapné, zvlášť potom, co Nessie nahlas pronesla, že mi kouká na balónky, teda na prsa, ale byli jsme domluvení.

„Edwardé, oh, Edwardé,“ volal po mém vzoru ten ťulpas Emmett. Možná by mě to tak nenaštvalo, kdyby to ten moula nevolal mým hlasem, a ještě k tomu vzdychavě. Já jsem okamžitě zrudla a Renesmé se mi v náručí rozesmála. Začínalo mi to zavánět.

„Emmette!“ okřikla ho naštvaná Esmé z kuchyně. On však dělal, že to neslyší.

„Táta byl smutnej, že jste ho nepřibraly do party k vodním radovánkám, protože si chtěl prý taky pohrát s máminýma balónkama, a tak zdrhnul!“ utahoval si hlavně z malé, která z toho neměla moc rozum. Naštěstí.

Ovšem pochopila to, že táta zdrhnul, a tak se jí vyděšeně zachvěl spodní rtík.

„Bylo mu smutno?“ zeptala se a natáhla k pláči. Ach ne, jednou toho Emmetta vážně nakopu tam, kde ho to bude bolet nejvíc!

„Ne, prtě, jen se šel proběhnout,“ dodal v rychlosti, když si všimnul, jak se Nessie zaleskla očička. „Hned je tady,“ ubezpečil ji. Malá si oddechla a já se vydala ke dveřím, abych nás obula. Ještě jsem nestačila ani zavázat tkaničky na sněhulích mojí malé a znovu se ozval Emmett.

Jeho trapnost byla až do nebe volající!

„Edwarde! Ó, Edwarde! Ještě…“ sténal znova mým hlasem Emmett. To už jsem viděla doslova rudě.

„Emmette!“ zavřeštěl hlas jeho manželky. „Tak a teď toho mám tak akorát dost!“ rozkřičela se naštvaně ve stejný moment, kdy do domu vtrhl rozzuřený Edward.

Kde byl?

Z očí metal onyxové blesky směrem, kde stál jeho vykutálený bratr. Ten si ho však nevšímal, protože jediné, co ho v tuto chvíli zajímalo, byla jeho navztekaná žena.

„Cože? Broučku, promiň,“ kňučel za jejími zády, zatímco Rose mířila do jejich pokoje. Jakmile vešla dovnitř, zabouchla Emmettovi dveře před nosem. Jistě to tak bylo, i když jsem to neviděla, ale slyšela jsem, jak pak tiše nehty škrábe na dřevo. „Pusť mě tam, lásko,“ skučel jak meluzína.

„Tak jdeme?“ navrhla jsem rychle, protože i Edward se pořád výhružně krčil a pozoroval schodiště. Nakonec se však uvolnil a už s klidnějším postojem mi kývnul na souhlas.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 35: