Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 29

13.05.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1812×

 EDIT: Článek neprošel korekcí 

29. kapitola

Edward si samozřejmě nenechal ujít další příležitost, aby to Emmettovi rázně nevytmavil. Pozval ho tedy opět do lesa na kus řeči. Tentokrát se oba kluci vraceli celkem v pořádku, zatímco já a Nessie jsme se ládovaly cukrovinkami. Povídala jsem si s Esmé, která stále ještě připravovala večeři, když se ostatní členové Cullenovic klanu konečně vrátili.

Rose se okamžitě zjevila na prahu kuchyně a s milujícím pohledem pozorovala moji cácorku, jak pomalu žvýká perníček namočený v mléce s medem. Edward tam byl s námi, lokty opřený o desku stolu a koukal na svoji dceru, nebo alespoň tohle jsem si celou dobu nalhávala a odmítala se jeho směrem co i jen kouknout. Už tak mě v nitru tížila ta naše líbací scénka…

„Teta Lousss,“ prskala Nessie s plnou pusou a Rosalie se teď div blahem neroztékala po podlaze. Nemohla jsem jinak než se tomu ušklíbnout. Tahle dokonalá upíří nádhera si to rozhodným krokem došla až ke mně a pak se s prosíkem pro ni netypickým podívala přímo do mých očí.

„Můžu?“ zeptala se tiše a ukázala na perníček v mojí ruce, kterým jsem Renesmé krmila. Souhlasně jsem jí to odkývala a s úsměvem jí ho podala. Ona se na mě asi poprvé od doby, co se známe, a to není zase tak dlouho, upřímně usmála, a to se mě dotklo až v místech, kam se jen tak někdo nedostal.

„Bello,“ oslovila mě moje dřív téměř sestra.

„Alice,“ pověděla jsem stejným hlasem.

„Můžeme si promluvit?“ nadhodila lhostejně, ale smutné oči ji prozradily.

„Jasně,“ vyhrkla jsem malinko překvapeně. Jeden koutek se jí ihned vyhoupl výš. Edward znovu nesouhlasně zavrčel, nebo spíš zabručel a Alice ho sjela nabroušeným pohledem.

„Kušuj, Fído,“ štěkla dopáleně a nebyla jediná. Její bratr na ni teď už opravdu hlasitě zavrčel.

„No tak, děti,“ peskovala je okamžitě Esmé s tím svým typickým pohledem milující matky, který jako by říkal: Já se z nich jednou opravdu zblázním! To už jsem se usmívala taky, ale ne moc dlouho, protože mě Alice chytila za paži a vyvedla ke vchodovým dveřím. Podala mi bundu, a tak jsem se bez řečí oblékla, abych ji náhodou znovu nenaštvala. Už tak jsem jí řekla věci, kterých lituji i přesto, že většina byla pravdivá.

„Tak a teď se drž,“ pověděla celá natěšená, a když si mě znenadání vyhoupla do náruče, jako bych nevážila ani gram, překvapením jsem vyjekla. To už jsme se ale upířím tempem vyřítily ven. Kamsi do neznáma a daleka. Běžela jen pár vteřin, než se zastavila a opatrně mě položila na zem.

„Promiň, chtěla jsem si promluvit někde, kde by nás nikdo neslyšel,“ dodala na svou obhajobu. I já byla raději tady než v doslechu šesti párů protivných uší. Jenomže jsem taky nechtěla ztrácet čas zbytečným obcházením okolo té horoucí kaše, co jsme si společně navařily. Naprosto zbytečně.

„Já vím, Alice. A jestli můžu, ráda bych začala,“ naléhala jsem, přesto nevypadala, že mě nechá mluvit jako první. „Promiň,“ vyhrkla jsem v rychlosti, „nechtěla jsem se tě dotknout,“ dodala jsem hned vzápětí, aby věděla, že mě to opravdu mrzí. Zmateně přimhouřila oči a nechápavě nakrčila obočí.

„Ale, Bello, vždyť jsi měla pravdu,“ ohradila se. „Přemýšlela jsem o tom dost dlouho i na to, že jsem upír,“ pověděla klidně a přihlouple se tomu uchechtla. „Došlo mi, že všechno, cos mi pověděla, byla jen holá skutečnost. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bys to mohla přijmout až takhle zle, to mi věř. A když si ještě představím, že jsem nutila i Jaspera, aby… Ne, to já se ti musím omluvit,“ mluvila tak odhodlaně a já si ji okamžitě, za doprovodu jednoho tichého vzlyknutí, přitáhla do náručí a pevně objala. Tak moc mi chyběla. „Omlouvám se a moc,“ dodala s tichým pofňuknutím. „Už se ti do ničeho plést nebudu a vždycky budu stát jen při tobě!“

„To nemusíš, Edward je tvůj bratr a mezi námi stejně k ničemu nedošlo,“ osvětlila jsem jí celou situaci. Byla to koneckonců pravda, no ne? Odtáhla se ode mě a podívala se mi do očí.

„Vážně ne?“ Nevěřícně přitom kroutila hlavou, a tak jsem jí to znovu potvrdila.

„Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběla,“ vypadlo ze mě nakonec spokojeně a znovu jsem si ji přitáhla do náruče. Naštěstí se nechala. Potřebovala jsem, aby to věděla. Všechno. Byla jako moje sestra, vlastně pořád jí je, a tak mě tohle naše oddálení strašně zasáhlo a bolelo.

„Ty mně taky,“ přitakala úlevně. „A jsi ta nejlepší sestra, jakou si upírka může přát,“ vybafla s tím svým radostným úsměvem, když se znovu vymanila z mého objetí.

„Díky,“ pípla jsem nesměle.

„Fajn, takže teď, když už jsme si konečně všechno vyříkaly, bych tě chtěla u sebe v pokoji, protože…“ Vykulila jsem oči a čekala, co z ní vypadne dál. „To oblečení, co máš na sobě, je vážně strašný.“ Jo, tohle se dalo čekat!

„Co se ti jako nelíbí na mojí zelené, kostkované košili a džínsech?“ ohradila jsem se na oko dotčeně.

„Nic, až na to, že se to k Vánocům vůbec nehodí. Chce to něco slavnostního a -“

„Fajn, tak jdeme?“ nadhodila jsem rádoby nespokojeně a protočila zmučeně oči, ale Alici už jsem neoblafla. Ta potvora věděla přesně, jak to se mnou je, a že bych teď pro ni udělala téměř cokoliv.

Domů jsme přiletěly rychlostí blesku. Teda Alice, já se jen nesla. Samozřejmě se zbytečně nezdržovala tím, že by se zastavila v chodbě a nechala mě v klidu vysvléknout z bundy. Ne, postavila mě na zem až teprve u její postele a ona sama už se dokonce přehrabovala v šatníku. A než bych stihla napočítat do tří, byla zase u mě a na rukou držela šaty rudé jako samotná krev. Vyděšeně jsem si tu barvu prohlížela a věděla jen jedno.

Tohle si na sebe teda nevezmu!

„Co je? Nekoukej na to, jako by tě to mělo uštknout,“ napomenula mě káravě. Zaškaredila jsem se na ni jako malá holka a nepřístupně si překřížila ruce na hrudi. „No tak, alespoň si to vyzkoušej,“ zaprosila posmutněle a já bych ji teď nejraději něčím pořádně tvrdým přetáhla přes tu její diktátorskou hlavu.

Vždyť mi to bude jen tak po… zadek?

Ó, můj Bože… 

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 29: