Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 28

11.05.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1814×

EDIT: Článek neprošel korekcí 

28. kapitola

Když jsme se obě napráskaly téměř k prasknutí, zvedla jsem se s tím, že to špinavé nádobí alespoň naskládám do myčky, ale zastoupil mě Edward. Nessie už stála na zemi hned vedle něho. Nakonec mě a moji dceru vystrnadil z kuchyně s tím, ať si jdeme odpočinout do obýváku. Třeštidlo samozřejmě chtělo jít co nejdřív do bazénu, ale když se na ni její otec zamračil a neústupně jí pověděl, že tam bude smět nejdřív až za dvě hodiny, protože právě dojedla, dětsky si odfrkla a odkráčela s vystrčenou bradou pryč. Bože, to dítě je ale neposlušné a náladové…

Celá teta Alice!

Zastavila jsem se na prahu obýváku a pozorovala ten nádherný vánoční strom, který tomuhle pokoji dominoval. Mohl mít tak tři metry a jeho ozdobená špička se téměř dotýkala stropu. Byla to nádhera. Nebyl ani v nejmenším přeplácaný jako ten u nás, který samozřejmě zdobila Nessie. Já s Edwardem jsme jí jen asistovali. On byl zvedač, já podavačka a naše holčička vydávala rozkazy. Přesto i náš stromeček, který byl rozhodně o dost menší než tenhle, byl nádherný.

Jakmile ta malá neposeda zjistila, že pod stromkem ještě nejsou vůbec žádné dárky, vyskočila na sedačku kousek od Emmetta a tiše pozorovala jakousi kreslenou vánoční pohádku.

„Promiň, prcku,“ promluvila na ni zničehonic ta hora. „Už si tě nebudu dobírat, přísahám,“ dodal s pohledem tak provinilým, že by mu ho závidělo i ztracené štěňátko. Nessie se na něj jen překvapeně otočila a chvíli váhala, než si pomaloučku přesedla až úplně k němu.

„Dobže, stlejdo,“ pověděla usměvavě a veškeré její dřívější naštvání bylo fuč. Koukala jsem se na tu dojemnou scénku přede mnou a byla z ní doslova na měkko, protože se ti dva hned potom objali a pak už zůstali sedět natisknutí k sobě. Nessie hlavičkou opřená o jejího velikánského upířího strejdu.

„Myslíš, že ten kluk stihne vlak?“ promluvil najednou Emm.

„Doufám, že jo. Bylo by to moc smutný, kdyby ne,“ odpovídala mu zaujatě moje dcera. Bavili se o pohádce a já si tím obrovským štěstím, které se mi rozbíhalo po celém těle, tichounce povzdechla. V zátylku mě však v další vteřině podivně zabrnělo. Moje poloupíří smysly mi hlásily, že už nejsem sama.

„Sluší jim to, když nezlobí, co?“ zhodnotil situaci Edward, který teď stál hned vedle mě.

„Jo,“ pípla jsem nesměle, ale mezi futry pro nás dva bylo až příliš těsno, i když byly dvojité. A tak místo abych se dívala na upíra vedle mě, když jsem mu odpovídala, zůstávala jsem pohledem přišpendlená na těch dvou.

Emmett se po mně překvapeně otočil, ale místo toho, aby se pak jeho oči stočily na místo hned vedle mě, putovaly vzhůru. Koutek mu pobaveně vyskočil a Edward tichounce zavrčel. Sledovala jsem tedy cestu jeho pohledu a v hrůze mi došlo, že stojím pod jmelím. Samozřejmě ne sama.

„Pusu,“ hvízdnul nedočkavě Emmett a upír vedle mě znovu pobouřeně zavrčel. Už jsem se chtěla rozejít a zdrhnout, když znovu promluvil ten rozumbrada. „Musíte! Je to tradice a moc bych za to nedal, kdyby vám její nesplnění přineslo smůlu!“

„Pusu!“ výskla nadšeně i ta zrádkyně moje dcera a v hrudníku už se mi ozývala pěkná tiráda.

Tak pomalu, jak jsem jen mohla, jsem se otočila k Edwardovi a vystrašeně se mu podívala do toho klidného obličeje. Srdce mi už doslova burácelo a dech taky nestačil. Nevěděla jsem co dělat a ke všemu se mi do tváří nahrnula červená. I Esmé teď překvapeně nakukovala naším směrem a já děkovala prozřetelnosti a štěstí, že ostatní jsou ještě na lovu. Dělat tu divadlo všem a nevědět, jestli mě třeba Edward neodmítne a znovu neztrapní.

Zůstala jsem tam stát jako dřevo s očima navrch hlavy a tělem, které mi divoce pulzovalo, přesto jsem se ani nehnula.

„Nemusíš mě líbat, Bell,“ pověděl Edward a snažil se mi buď hodit záchranné lano, nebo mu to nebylo po chuti. Možná se i předtím jen přetvařoval… A tak jsem tam za veselého skandování Emmetta a Renesmé stála a netušila co si počít.

Pohled mi na sekundu ujel k těm šťavnatě vyhlížejícím rtům a moje hlava se samovolně o maličký kousíček přiblížila. Než jsem si však uvědomila, co dělám a stihla se znovu odtáhnout, okolo pasu se mi omotala studená paže, která si mě přitáhla do těsného objetí. Druhá ruka skončila vzadu na mém krku a bez možnosti návratu si mě rozhodně přitahovala blíž.

Jeho rty se začaly přibližovat a pohled měl najednou úplně tmavý.

Ano, přesně tohle jsem tak moc chtěla…

Tak, když se jeho chladivé rty přitiskly k těm mým, nedokázala jsem odolat pokušení a pootevřela jsem ústa. Naštěstí nečekal a moje pozvání bez zaváhání přijal, zatímco mně se málem z návalu okamžité slasti podlomily nohy. Srdce mi v hrudním koši mlátilo jak zvon v pravé poledne a nedokázala jsem v hlavě zachytit ani jednu jedinou smysluplnou myšlenku. Dokázala jsem mu tak leda oplácet jeho něžný polibek, který byl tak překvapivý jako sám Edward.

Netlačil, nebojoval o nadvládu a ani se nepokoušel o jiné zrádné manévry, jen si mě k sobě tiskl o malinko silněji, než bylo nutné. Stejně bych mu nedokázala utéct. Ne v tenhle nádherný okamžik, kdy se naše rty pohybovaly v tom dokonalém, sladkém souladu těla a duše…

Chutnal… božsky. Jenomže i tohle už jsem dávno věděla. A nejen z našeho poprvé, ale i od té události u nás v bytě. Dokázal ve mně rozdmýchat cosi neznámého, co bez jeho přítomnosti a blízkosti jen tiše oddechovalo uvnitř a nedávalo o sobě vědět. Vášeň a chtíč. Tenhle upír mě i přes všechno to špatné, co mi provedl, přitahoval tak, jak by mě to v životě nenapadlo. I moje nenávist se pomaloučku přeměnila v úplně jiný cit, který jsem si však prozatím nechtěla připustit ani nějakou zbloudilou myšlenkou.

Nešlo to!

Dlaně jsem mu automaticky položila na boky a on trošku pohnul pánví proti té mojí, z čehož mi okamžitě zahořely tváře. Vždyť to Emmett musel vidět. Přesto bylo všude ticho jako po pěšině. Nějaké hodně odlehlé a ztracené, zarostlé pěšině… Jako bychom teď byli jen my dva, a to mě malinko uklidnilo.

Edward svým příjemně studeným jazykem vyklouzl ven, ale ještě než se úplně vzdálil, přejel mi jeho špičkou po spodním rtu. To už jsem vážně nedýchala a s hlavou stále mírně nakloněnou na stranu vnímala jen to nedočkavé chvění v podbřišku. Nejhorší byl asi pocit toho, jak mi vlhnou kalhotky a vědět proč… Kvůli komu. Navíc v domě plném upírů s tím šíleně perfektním čichem. Naprostý horor. Už teď jsem z toho byla rudá nejen v obličeji, ale až za ušima, přesto bych toho arogantního upíra nejraději odtáhla nahoru a… konečně to dokončila.

Byla jsem rozdělaná a těžce nedokončená. Měla jsem takový zvláštní pocit napětí, který mi byl doposud neznámý. A nechápala jsem ho.

Proč?

Když mě konečně opravdu pustil a nechal po sobě ten zvláštní pocit nepříjemného prázdna, zamezila jsem sama sobě udělat k němu pomyslný krok, abych byla zase v jeho dosahu a mohli jsme pokračovat tam, kde to skončilo. Nešlo to. Byla jsem zadaná a chovala jsem se jako obyčejná, nadržená štětka. Co by na to asi pověděl Matt?

Mohla bych to svést na neodolatelné upíří feromony?

Mají vůbec nějaké?

V uších se mi ještě stále ozýval zběsilý hukot, když jsem se otáčela okolo. Esmé už mezi dveřmi nenakukovala a Emmett s Nessie stále seděli na sedačce. Ten obří upír koukal směrem k nám, jako by nikdy neviděl dva se líbat… Pak pokroutil hlavou a naprázdno sklapl otevřená ústa. Nessie se usmívala, jako by se jí právě splnilo její největší vánoční přání, což mě okamžitě hodilo zpátky do reality a hlavu mi opětovně zaplavily moje samo-opovrhující myšlenky.

Nadávala jsem sobě a jen sobě!

„Budu mít blačíčka,“ zapištěla šťastně a tentokrát její packy tleskaly do rytmu bez přestání.

„Cože?“ vyhrkl Emmett okamžitě, když se pohledem otáčel po malé.

„No sáms to žíkal,“ zamračila se na něj Nessie nedůvěřivě. „Teď mamince tatínek poslal do bžíška semínko!“ hájila se a mě by zajímalo, kdo jí takovýhle nevinný kec nakukal. Emmett se nepohodlně a dost podezřele zakroutil a Edward vedle mě, který stál až nějak moc podezřele blízko, tichounce zavrčel.

„Tak to není,“ opravoval se ihned rozrušený Emmett. „Tatínek by na to potřeboval daleko víc času, prcku. Teda pokud není extra rychlík,“ dodal nesměle, ale cítila jsem, jak se Edward napjal a mírně nahrbil. Z očí mu šly blesky a podle mě se jimi snažil svého bratra srazit k zemi. Asi zapomněl, že má jen možnost číst myšlenky… Dobíralo si ho moje podvědomí rozpustile.

Přesto Emmett ani zdaleka netušil, jakou má pravdu. Edward byl, když jsme spolu byli poprvé a naposled, skutečný rychlík!

Zvedla jsem ruku a položila mu ji na rameno. V okamžiku zatuhnul úplně, ale alespoň se znovu narovnal a nehrozilo, že po svém vykutáleném bráchovi ihned skočí. Nesměle jsem se na něj zazubila, protože i když si Emmett v těch svých lžích pěkně máchal čenich, tak to bylo jediné pohodlné vysvětlení a mně se jiné vymýšlet nechtělo.

Jeho tvář okamžitě roztála, ale oči mu jen tak nezezlátly. Byla jsem z toho jeho doutnavého pohledu nesvá, a tak se moje ruka okamžitě stáhla a já se znovu podívala po mojí holčičce, která smutně poslouchala nesmysly svého vykutáleného strýce. Koutky mi bezstarostně vyskočily vzhůru, když jsem ty dva pozorovala. Rose tu naštěstí nebyla, a za to jsem byla neskutečně vděčná, protože tahle upírka mi k srdci rozhodně nepřirostla. Cítila jsem z ní lehkou závist, i když jsem nikdy úplně nepochopila proč. Byla dokonalá a měla svou celoživotní lásku a…

Na kříži se mi objevila chladná dlaň, která mě v krouživých pohybech něžně hladila a zároveň i masírovala. Bylo by to nebesky příjemné, kdybych nevěděla, čí zásluha to je. Edward. Byl všude a neodbytný! Neviditelným lanem si mě k sobě poutal čím dál těsněji. Začínala jsem mít podivné tušení, že už ho vlastně ani nikdy nedokážu přetrhnout a osvobodit se od něj.

„Půjdu se podívat, jestli Esmé nepotřebuje pomoct,“ vypálila jsem první výmluvu, která mě napadla a s tím jsem ho tam nechala stát a zbaběle utekla. S knedlíkem až v krku a pocitem, že můj tep je přímo nepředstavitelně zběsilý, jsem doklopýtala do kuchyně.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 28: