Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 22

30.04.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1827×

EDIT: Článek neprošel korekcí 

22. kapitola

Edward byl teď oficiálně otcem Nessie. Já máma a on táta. Alice s Jasperem mi tvrdili, že mu to udělá daleko větší radost než vánoční dárek, co jsem mu koupila, a měli vážně pravdu. Málem mi samou nedočkavostí utrhnul ruku, když mě táhnul dovnitř. Nemluvě o tom, jak se předvedl v kanceláři! Doslova jako natěšený, hyperaktivní upír! A pak to, co vyvedl, jakmile jsme už byli zase venku… a já hloupá se nechala.

Neměla jsem, protože Edward nebyl Matt.

Nebyl to můj přítel.

Přesto, když mě chytil do náruče a udělal s námi tu šťastnou piruetu, měla jsem pocit, že snad spokojeně zářím. Těžko to popsat, ale bylo mi neskutečně dobře. Lehce. Jako by nade mnou neměla moc ani ta zpropadená gravitace a já teď mohla klidně létat. A z mé strany bych to ještě chápala, přece jen byl neodolatelný, nesmrtelný upír. Vlastně… On musel být ten nejhezčí krvelačný predátor, který kdy po planetě chodil, a jistě si toho byl i vědom.

Mizera!

Jenomže to vypadalo, že ani Edward mě nehodlá pustit a já s ním ve skrytu mojí pro jednou naprosto potěšené duše souhlasila. Ani mému tělu se od něj nechtělo. Tak nějak jsme k sobě prostě pasovali, ačkoliv mi bylo jasné, že on není žádné neviňátko.

Moje srdce teď nahlas protestovalo nad důležitými argumenty, kterými jej zavalovala moje pořád rozumně myslící hlava. Pamatovala si totiž naprosto přesně, proč se mám od tohohle upíra co nejrychleji oprostit a držet dál. Jenomže já to nedokázala.

Projela jsem to na celé čáře.

Byla jsem slabá a navíc se mi v těch jeho silných pažích, které mě k sobě tak jemně, zato však rozhodně tiskly, líbilo. Cítila jsem nejen každičký jeho tvrdý sval, ale poprvé po dlouhé době jsem měla pocit absolutního bezpečí a… bylo mi jednoduše překrásně. Jak hloupé, že? Tohle však byly úplně iracionální pocity! Když si jen představím, čím vším jsem si kvůli tomuhle arogantnímu upírovi prošla…

Navíc byl to nejnebezpečnější, co po světě chodilo.

Tak proč mu prostě nepovím, ať mě pustí?

Ale…

Nechtěla jsem od něj.

Zasloužila jsem si kousíček chvilkového štěstí i já sama. S Mattym tohle nebylo možné. On byl fajn, hodný a milý, jediný, kterému jsem mohla skutečně věřit. Nepokoušel se mě nikdy nijak obelstít. Nelhal, neubližoval mi a téměř nikdy jsme se nehádali. To všechno se však s Edwardovým návratem změnilo.

Matt se cítil ohrožený a já se mu vlastně ani nedivila. Jako obyčejný člověk nemohl soupeřit s nadpřirozeně krásným upírem, a pak se v jeho společnosti cítil špatně, asi jako většina normálně myslících lidí. Oni byli nebezpeční a on to podvědomě cítil!

Ale stejně mi v těch Edwardových nelidsky silných pažích bylo teď tak krásně. Ano, nebyla jsem normální, a to myslím doslovně. Byla jsem teď napůl jako oni, takže i moje síla se násobila v porovnání s lidskou, ale naopak se nedala srovnávat s tou upíří. A pak… Při narození mě jistě museli přetáhnout něčím tvrdým po hlavě, protože to jediné vysvětlovalo tuhle moji pošetilou stupiditu. Usmívala jsem se doslova od ucha k uchu, když si mě k sobě najednou přimáčkl daleko pevněji a blíž. Srdce se mi freneticky rozbubnovalo a tep zrychlil.

Nechtěla jsem si to přiznat, ale byla jsem snad i vzrušená. Sakra! Byla jsem vážně pořádně nažhavená a moje oči ke všemu už dost dlouho fixovaly ty perfektně vykrojené rty. Tak sladké… Jak dva plné magnety mě k sobě vábily, ale já tomu volání sirén prozatím hrdě odolávala. Ovšem, těžko říct jak dlouho to ještě vydržím!

A i on byl celý napnutý!

Oči měl jako dva temné ostrovy, které mě lákaly, abych se přijela podívat do země zaslíbené. Ztěžka jsem polkla, protože jsem přesně tušila, jak to v té říši divů vypadá. A jako ta největší přihlouplá naivka, která se zřejmě ze svých předešlých problému dostatečně nepoučila, jsem si chtěla s okamžitou platností objednat letenku a vydat se na cestu do pekel. Nic jiného to být nemohlo.

Doteď jsem si přesně pamatovala ten poslední kraťounký vzlet a následně dlouhý a bolestivý pád, který mě málem stál život. A nejen mě. To mi za tu chvilku rozkoše rozhodně nestálo… Ale i tak jsem v sobě tu šílenou touhu uhasit nedokázala.

Jeho temně černý pohled mi jasně říkal, jak na tom Edward momentálně je. Na lovu byl teprve včera, takže hlad rozhodně neměl a dokonce teď ani nedokázal zformovat kloudnou větu. To mi vykouzlilo na tváři o to větší úsměv. Bylo to kouzelné. On byl právě teď tak nádherně roztomilý, až se mi z toho poznání sevřelo hrdlo.

Tak moc jsem ho chtěla.

*

„Takže… Opravdu spokojený?“ vysoukala jsem ze sebe po chvíli ticha v autě, když jsme se vraceli zpátky domů. Přerušila jsem tak všechno to intimní, co se mezi námi opět nebezpečně formovalo. Nemohla jsem to nechat zajít dál. Ne jako posledně…

„Naprosto,“ vyhrkl a úsměv mu málem roztrhl líce. „Nedokážeš si ani představit, jak moc jsem právě teď šťastný,“ povídal s takovým návalem spokojené hrdosti, až mě to vzalo společně s ním. Koutky mi vyskočily vzhůru a já se usmívala jako praštěná.

Tak moc ráda bych si Edwarda pamatovala takového, jaký se mi předvedl před těmi třemi a půl lety. Bylo by to tak jistější. Srdce studené a tvrdé jako ocel, uvnitř prázdné a bez duše. Ledové jako zimní ráno ve smogem zahaleném, vylidněném městě. Ukradl mi kus duše. Bez ptaní, bez dovolení, bezcitně. A to mu samozřejmě nestačilo, musel tehdy zničit naprosto všechno.

Chtěla bych ho nenávidět, nemilovat, ale… Uvnitř jsem jasně věděla, že to prostě nejde a nejen proto, že byl otcem mojí malé holčičky. Pořád jsem k tomu neřádovi něco cítila, a o to horší bylo se snažit si to nepřiznat, když se teď choval tak ukázkově. Naprosto dokonale.

Moje obavy se pomalu začínaly ukrývat a schovávat. Cítily se nepotřebné. Vždyť Edward byl najednou perfektní ve všech ohledech a směrech, a já to začínala vidět stejně.

Sakra!

Bylo téměř nemožné opětovně uzamknout všechny ty city vůči němu pěkně uvnitř a propouštět napovrch jen nenávist. Ne, to už nešlo! Ale stejně tak jsem mu nechtěla dát druhou šanci, protože jsem věděla, jak by to dopadlo. Využil by toho, zneužil mě a nakonec bych skončila se zničeným srdcem.

Edward byl jako neřízená střela, která se bez ustání nezadržitelně řítila proti mně. Mířila mi na hrudník, přesně do toho místa, kde jsem měla ten labilní sval, co si toho nechal tolik líbit. A pro mě bylo snazší uhýbat než to schytat přímo a čistě a pak se z toho už nikdy nevzpamatovat.

Jistota je jistota, a tou je pro mě právě Matthew. 

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 22: