Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 11

06.04.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1469×

EDIT: Článek neprošel korekcí 

11. kapitola

„Teda, Alice,“ promluvil na ni uznale ten nechutně sexy idiot a přitom mi naprosto automaticky z náručí ukradl Nessie, která samozřejmě nijak neprotestovala a neváhala mě vyměnit. Zastavila jsem to výhružné zavrčení, které se ze mě najednou snažilo dostat, včas.

„Mami, poď se taky koupat. Pžece bys nezkazila slandu!“ prosilo mě to moje zlobidlo a já jen nesouhlasně pokývala hlavou.

„Myslím, že se budu prvně koukat, jak vám to jde a pak uvidíme, ano, miláčku?“ ubezpečila jsem ji, i když mi bylo jasné už teď, že do vody nevlezu. Ne v tom pidi kompletu, co Alice nazývá plavkami. Vždyť jsem na sobě měla pomalu stejné množství látky jak moje dcerka!

„Dobže, ale doufám, že pžijdeš blzy!“ dodala ještě moje holčička a pak už se věnovala svému tátovi. Edward si ji odnesl až ke schůdkům, kde se pomalu začal nořit do vody a rukama opatrně namáčel nožičky Nessie, která u toho spokojeně pištěla. On se samozřejmě tvářil naprosto okouzleně.

„Bello!“ donesl se ke mně ten Emmettův hromový hlas, zatímco jsem si pohodlně hověla v jednom proutěném křesílku. „To snad nemyslíš vážně, že nejdeš do vody,“ povídal naštvaně. „Všichni musí, abychom ho pokřtili! Takže i ty!“ dodal s jemným náznakem výhružky.

„Na to zapomeň!“ zavrčela jsem vztekle. Nejen že Edwarda vpustili zpět do jejich životů bez sebemenšího problému, navíc mi tu ještě tenhle ťulpas bude nakazovat, abych ho poslechla a vlezla do vody? To jeho přidrzlé a rozkazovačné chování mi hodně připomínalo jeho bratříčka, který už byl s Renesmé do půli těla ve vodě, ale právě nás ostražitě pozoroval.

„Tak tě tam budu muset hodit,“ zavrněl zlobivě.

„To si zkus!“ štěkla jsem dopáleně a chystala si stoupnout. Porvu se s ním, když to bude třeba, ačkoliv mi už teď bylo jasné, jak by podobný duel skončil.

„To víš, že to zku- “ Před očima se mi v tu ránu zjevil Edwardův zadek, a že to teda byl skvělej výhled! 

No to snad ne, Bello!

„Okamžitě se přestaň chovat jako idiot a nech Bellu na pokoji!“ vrčel výhružně. Podívala jsem se vyděšeně, kde nechal naši dceru, teda moji a naštěstí ji svírala v náručí podivně usměvavá Alice. „Když řekla, že do vody nechce, tak ji necháš být, jasný?“ nadával dál a mně pohled opětovně ujel k jeho dokonalému pozadí. Když ono v těch plavkách bylo tak perfektně upnuté, že působilo doslova jako magnet pro moje oči. Jenomže z mého zasnění mě opět dostal ten hromotluk.

„Ale, ale, ale, tady si snad někdo brání teritorium?“ posmíval se mu Emmett a v tu ránu už jsem byla na nohou i já. Vzteklá až hanba. On není můj a já nejsem jeho! Pokoušela jsem se Edwarda odsunout bokem, ale nenechal se a naopak, když jsem ho chtěla obejít, strčil si mě pohotově zpátky za sebe. Teď už jsem skutečně naštvaně zavrčela. Oba se po mně pohotově otočili.

„Bello, ty vrčíš?“ vybrblal překvapeně Emmett a koukal na mě, jako bych právě přiletěla z jiné planety.

„Ne, blbečku, předu,“ štěkla jsem dopáleně, přesto pořád dostatečně potichu, protože byla poblíž i Ness. Ten obrovský upír si jen uraženě odfrknul a otočil se k odchodu. Konečně. Jistě už se nemohl dočkat, až se vymáchá v tom jejich zánovním bazénu. Edward si mě pořád tak divně prohlížel, až mi to začínalo být nepříjemné.

„Co je?“ obořila jsem se na něj.

„Nic, jen… Poděkování se asi nedočkám, co?“ mrknul na mě a já znovu vypustila jedno tiché zavrčení. Zorničky se mu v ten moment rozšířily a nepřestávaly, nakonec úplně zabraly celý ten karamelový prostor jen pro sebe. Oči měl ve chvíli doslova jako dva onyxy. 

A to se tě jako mám bát?

Naštěstí se ale rychle otočil a odešel si převzít zpátky svoji dceru.

Emmett už se jako spokojené dítě čachtal, ale naprosto šťastný byl až poté, co se k němu přidala Alice a Edward s malou. Jmenovitě ta poslední na něj okamžitě začala cákat vodu a pištěla u toho, div jsem nepřišla o bubínky i na dálku. Než jsem se ale stihla posadit zpátky, přede mnou se zničehonic zjevil Jasper.

„Hezké plavky, Bell,“ pověděl se shovívavým úsměvem a mně až teprve teď došlo, že se mi ten župan jaksi rozevřel. Jistě to způsobil Edward, a to jeho horlivé schovávání si mě za záda. Chystala jsem si ho zavřít, když mi ho Jazz pohotově sundal z ramen a nechal spadnout na zem.

„Hej!“ zaprotestovala jsem naštvaně.

„Ale no tak,“ dobíral si mě dál a koutek úst se mu tak lenivě cukal. Sakra! Otočila jsem se ke dveřím a přemýšlela, jak rychle bych se odtud mohla dostat, jenomže než jsem stihla vymyslet alespoň jeden funkční plán útěku, už jsem byla ve vzduchu a ten zrádce Jazz mě odnášel k bazénu. Všichni až na Edwarda skandovali a já byla doslova rudá vztekem!

Pokoušela jsem se všemi způsoby slézt, ale nepodařilo se mi to. Ale pokoušejte se vymanit ze sevření upíra. Jedním slovem… Nemožné!

Těsně u kraje bazénu jsem to vzdala a poctivě se nadechla, protože já vzduch na rozdíl od těchhle kreatur potřebovala. A taky že ano, Jasper mě bez sebemenšího zaváhání hodil přes palubu.

První, co mě s dotekem vody napadlo, bylo, jak parádně teplá je, ale jakmile jsem koutkem oka zaregistrovala, že ke mně z druhé strany připlouvá ta ohromná podvodní nestvůra, srdce se mi v okamžení rozbušilo jako parní lokomotiva v zápřahu. Tohle teda bude něco.

Emmett se ke mně dostal ještě dřív, než jsem úplně klesla na dno. Chytil mě pod zadkem, spiklenecky mrknul a pak už jsem jen letěla vzhůru jak bezkřídlý pták. Netušila jsem, jestli to byla tak ohromná síla a já poctivě vysklím strop nebo ne, ale ten jekot, který jsem v letu vydávala, by mi záviděl i kde který zánovní alarm.

Nakonec se moje obavy nevyplnily a já se někde v polovině zastavila a začala stejně rychle padat dolů. Do vody jsem opět zaletěla zadkem a hned co jsem pohladila dno, nohama jsem se od něj pohotově odrazila. Překvapivé bylo, že jsem nikde nezaznamenala jak Emmetta, tak Jaspera.

Zvláštní.

Vynořila jsem se nad hladinu a s hlasitým smíchem a slovíčkem ‚wow‘ na rtech hledala ty dva aktéry. Pokud se přede mnou schovávali, tak nemuseli, protože jsem se po nekonečně dlouhé době neskutečně pobavila a navíc jsem i tajně doufala, že jsme tímhle jedním výletem do vzduchu neskončili. To by byla vážně škoda.

Žádný smích se tu však kromě toho mého neozýval, tak jsem pohledem pročesala celý bazén. Na druhém konci byla jen Alice s Nessie v náručí a obě dvě vyděšeně koukaly kamsi za mě, ke dveřím. Otočila jsem se tedy podle jejich vzoru a strnula v pohybu, tedy až na rytmické kopání nohou, které se mě snažily udržet nad hladinou.

Emmett ležel na zemi, na zádech a Edward na něm, ruce zaháknuté za jeho krk. Jasper se zřejmě snažil všechno urovnat a zastavit je. Ale proč? Co se tady k čertu stalo? Všichni tři na mě koukali, což bylo dost komické, zvláště pak nechápavý a stále ještě rozzuřený Edward. Jenže pak se pauznutý film rozjel nanovo, takže Emmett se bránil, Edward se ho snažil připravit o hlavu a Jasper se je snažil oddělit.

V tu chvíli vešel Carlisle s Esmé.

„A dost!“ zahřměl autoritativně jejich otec.

Jazz se okamžitě otočil a s výrazem ‚Já nic, já muzikant,‘ se vydal zpátky k bazénu, směrem ke mně. Rukou jsem mu naznačila, ať si mě nepřeje, ale s tím poťouchlým úsměvem, který se mi rozléval po tvářích, si z toho asi moc nedělal.

Edward ještě zavrčel, pak Emmettovi něco šeptnul, zřejmě jen pro jejich uši a možná to slyšel i Carlisle, a pak ho konečně pustil.

Nakonec jsme úplně všichni skončili mokří. Většina si pohrávala s prckem, protože ať chtěla téměř jakoukoliv vylomeninu, všechno jí bez okolků plnili, pokud to nebylo nebezpečné. To je výchova! Ta bude rozmazlená…

Edward ji prvně vyhazoval do vzduchu a ona se pokaždé dolů vracela s pokřikem ‚Výš!‘, takže ji ten upír vždy o kousíček výš skutečně vyhodil a já trnula hrůzou. Naštěstí mě z mých vystrašených představ vytrhl Jazz, který kolem mě začal plavat jako žralok, který zacítil svoji kořist. V hrudním koši mi opětovně zrychlilo, což jen přilákalo pohledy ostatních, ale naštěstí jeho hlavním zájmem bylo vyděsit mě, a to se mu i podařilo.

Občas jsem si s Edwardem vyměnila hlídací službu a hrála a šplíchala na tu moji malou rozumbradu, která mi to vehementně oplácela, a já se samozřejmě nechala. Nebo taky dost často vycupitala z vody ven, přičemž ji ostatní velmi bedlivě pozorovali, než došla ke kraji, a pak s jásotem skočila do vody. Já ji pokaždé pohotově vytáhla.

A ona se na celé kolo chechtala jak pomatená.

Ke konci, když mi dceru ukradla Alice s Rose, jsem se přidala k Jazzovi a Emmetovi, s kterýma jsme blbli nejméně další dvě hodiny v kuse, než jsem vyčerpáním vylezla z bazénu.

Edward tu byl celou dobu, ale půl hodiny před tím, než jsem vyplavala na břeh, odešel kdoví kam. Třeba konečně zjistil, jak náročné je starat se o dítě a tak utekl? Polemizovalo si moje podvědomí radostně.

Venku už se začínalo smrákat a Esmé se taky potají vypařila, aby nám jistě uvařila večeři. Ta žena byla vážně jedinečná. Zabalila jsem se do županu a chtěla vzít Nessie s sebou nahoru převléknout nás, ale protestovala, že byla teď půl hodiny venku a chce si hrát s tetami. A tak jsem ji tam ještě chvíli nechala a šla se zpátky do Aliciné ložnice převléknout.

Osprchovala jsem se, vyfénovala vlasy a v ručníku vlezla do pokoje. Věci jsem měla úhledně poskládané pořád tam, kde jsem je předtím nechala. Osušku jsem teda bezmyšlenkovitě sundala a hodila na postel. Sotva jsem však na sobě měla kalhotky, rozletěly se dveře dokořán. Ve futrech stanul oněmělý Edward s Renesmé v náručí a než jsem se stačila vzpamatovat a znovu se zakrýt tím mokrým froté, Edward už byl ke mně zády.

„Omlouvám se,“ kuňknul rozpačitě, pozadu vlezl do pokoje a zavřel za sebou dveře, které se ale okamžitě opětovně otevřely a Rose už brala Edwardovi z náručí malou a znovu za sebou zabouchla. On tam jen tak postával, pořád zády ke mně a dál mlčel.

„Vypadni, ještě jsem se nepřevlíkla, jsem sakra nahá!“ vyháněla jsem ho obratem a neopomněla ho u toho popostrkovat. Teda pokoušela jsem se, jenomže marně. Mělo to ten samý efekt, jako byste se ručně snažili odtáhnout několikatunový mramorový sloup. Samozřejmě mě tou jeho ‚hlavně nenápadně‘ pootočenou hlavou pozoroval a mně při tom horečném snažení ho vyhodit znovu spadl ručník. Vztekle jsem zavrčela a znovu si ho okolo sebe obmotala.

„Vždyť už jsem tě…“ nedořekl a zarazil se, protože teď už jsem regulérně výhružně vrčela.

„Já vím a ani netušíš, jak ráda bych na to zapomněla!“ procedila jsem ledově mezi zuby.

„Myslel jsem, že už jsi hotová, a tak jsem ti přinesl Ness,“ blekotal dál, ale k odchodu se nějak neměl. Zmetek! Když jsem se nakonec po delší době uklidnila a Edward se už taky otočil, sebrala jsem si své svršky a zamířila do koupelny. Tam konečně najdu soukromí.

„Počkej, Bell, chtěl jsem s tebou jen mluvit,“ zastavily mě jeho prsty zaháknuté za paži.

„Nešahej na mě!“ prskla jsem dopáleně.

„Promiň,“ pověděl a ihned mě pustil. Jak mi to bylo na jednu stranu příjemné, tak na druhou jsem jeho dotyk prostě nedokázala vystát. Všechny ty vzpomínky, když mě nechával v bytě po mém prvním milování, mi nebezpečně brouzdaly hlavou. Pořád to ve mně bylo a už to tam i navždy zůstane a teď, když jsem byla střízlivá a nemotaly mi hlavu jeho rty, jsem prostě nedokázala snést ani obyčejný dotek. „Já… zabalil jsem si nějaké věci. Budu teď bydlet s vámi,“ dodal klidně.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 11: