Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 31. kapitola

06.08.2011 (07:00) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 61× • zobrazeno 9354×

31. kapitola

Vážně to udělám, dokážu to. Půjdu za tátou a konečně si s ním promluvím. Takhle to totiž dál nejde. Neodcizila jsem se jen od něj, ale i od mámy. Prostě se to musí vyřešit jednou provždy.

Počkala jsem si, až máma odejde do práce a mi spolu zůstaneme doma sami. Vůbec jsem nevěděla, jak bych měla takový hovor začít. Jak má člověk říct vlastnímu otci, že ví o jeho vztahu a ještě nemanželském dítěti?

Ahoj tati, tak jsem slyšela, že mám sourozence… Ne, to by nešlo.

Lámala jsem si nad tím hlavu několik nocí, ale nepřišla na nic pořádného. Prostě budu muset zaimprovizovat.

Samou nervozitou mě začal bolet žaludek. Bello, vzpamatuj se. Je to jen táta ne lidožrout. A tak jsem se zhluboka nadechla a vešla do obýváku.

Táta seděl s nohama položenýma na konferenčním stolku, což máma nesnášela. V jedné ruce držel noviny, v druhé kafe. Když mě zmerčil, provinile nohy sundal a zatvářil se překvapeně. Jo, jo, v poslední době jsem se ve stejné místnosti jako on moc nevyskytovala.

„Potřebovala bych si s tebou promluvit,“ řekla jsem s pohledem zabodnutým do podlahy. 
„Hmm… jasně.“ Zvedla jsem zrak a viděla jeho rozpačitý pohled. „Jsem rád, že jsi přišla. Poslední dobou to nějak skřípe.“
„Právě proto s tebou chci mluvit.“
„Tak do toho. Nesedneš si?“ 
„Jen si ještě pro něco skočím.“

V pokoji jsem z nočního stolku vyndala Hrozny hněvu a s nimi v náruči se vrátila zpět. Hned jak táta spatřil, co nesu, ztuhl mu obličej. Zíral na knížku a pak na mě.

„Měla bych ti to vrátit.“ Podala jsem mu ji. Prohlížel si ji, přendal ji párkrát z ruky do ruky a pak se na mě opatrně podíval.
„Četlas to?“
„Ano. Nevěděla jsem, co to je, a pak… už bylo pozdě toho nechat.“
„Bello, já…“ zarazil se. Sedla jsem si do křesla, odhodlaná počkat, až o tom začne sám.

„Jak jsi to mohl mámě udělat?“ Tak jsem to nevydržela.
„Vysvětlím ti to.“
„To doufám. Ale nejdřív se zeptám. Ví to máma?“ 
„Ano.“ To mě překvapilo. Jak s ním mohla po tom všem zůstat. Podvedl ji. Čekal dítě s jinou ženou! „Víš, Bello, tenkrát to mezi mnou a tvou matkou nebylo vůbec dobré. Strašně dlouho jsme se pokoušeli o dítě a pořád nic. Oběhali jsme spoustu doktorů, podstoupili nejrůznější vyšetření, ale nic nepomáhalo. Byli jsme z toho zoufalí a ta situace se dost projevila na našem manželství. Postupně jsme se odcizili,“ vyprávěl.
„A tak sis jednoduše našel jinou.“ Nebyla to otázka. Jen konstatování faktu.
„Prostě se to stalo. Opil jsem se, vím, že to není omluva, ale v tu chvíli mi to tak připadalo, byla tam ona a… ráno jsem si skoro nic nepamatoval.“ Bylo divné poslouchat, jak táta mluví o svém poměru. Možná jsem ani tolik detailů slyšet nechtěla. „Když jsme se znovu sešli, bylo to jen tak. Vyslechla mě, poradila mi. Hodně nás to sblížilo. A najednou z toho bylo něco víc. Zamilovala se. Nevím, co jsem cítil já, ale líbilo se mi to.“

Měla jsem chuť ho zastavit. Nebylo snadné to poslouchat.

„Byla taky vdaná?“ Podle dopisů někoho měla, ale jestli to byl manžel.
„Ano. Měla muže, ale taky měli nějaké problémy. A pak tvá matka otěhotněla. Bylo to jako zázrak a já si uvědomil, kde je moje místo. Jenže když jsem chtěl ten vztah ukončit, přišla s tím, že je taky těhotná,“ odmlčel se.
„Co se s ní stalo?“
„Odešla z mého života. Zůstala s manželem a já byl šťastný s tvou matkou.“
„Mámě nevadilo, žes…“ nedokázala jsem to vyslovit, ale pochopil.
„Samozřejmě, že vadilo, ale dokázali jsme to překonat. Tys nás znovu spojila.“ Smutně se na mě usmál. Chápala jsem, že pro něj není jednoduché o tom mluvit, ale bylo to nezbytné, pokud jsem tomu měla rozumět. Asi to nikdy nepochopím, ale třeba porozumím. Ještě jsem měla dvě otázky. Ty nejdůležitější.
„Kdo to byl?“
„Bello, to… už to není důležité. Je to minulost.“
„Ale…“
„Bude lepší, když na to zapomeneš.“
„To nemůžu! Nedá se to jen tak vypustit z hlavy. Zkoušela jsem to, ale je to vážná věc. A co je vůbec s tím dítětem?“
„No, to, hmm… Má se dobře,“ řekl nakonec.
„Takže se s ním vídáš? Kde je?“ 
„Bude lepší, když to nebudeš vědět. Neví, že jsem jeho otec, a tak to i zůstane.“
„Ale je to můj sourozenec,“ vykřikla jsem.
„Bello, nech to být. Zapomeň na to. Minulost patří minulosti.“
„To teda ne, ať se ti to líbí nebo ne, já ho najdu. Mám právo znát svého sourozence.“ Zvedla jsem se a chtěla odejít, než jsem vzala za kliku, zastavila mě tátova slova.
„Byl bych rád, kdybys to nedělala. Mohlo by to ublížit mnoha lidem.“ Nereagovala jsem a odešla.

×××

„Chápeš to? On mi to chce zatajit,“ rozčilovala jsem se. „Je to můj sourozenec, kruci. Chci ho poznat.“

Rozhořčeně jsem Edwardovi ve zkratce převyprávěla všechno, co mi řekl táta.

„Možná má tvůj táta pravdu. Mohlo by to spoustě lidí ublížit. Určitě žije svůj život. Neví, že má jiného otce. Byla by to pro něj rána.“
„Ty s ním souhlasíš?“ zeptala jsem se překvapeně. Tak nějak jsem počítala s tím, že Edward bude na mé straně.
„V tomhle ano. Chápu, že ho chceš poznat, ale je to příliš choulostivé. Bylo by nejlepší, kdybys to nechala být. Pravdu už víš.“ Zamračila jsem se.
„Nevím nic. Nevím, kdo je ona ani kdo je to dítě.“
„Lásko, čím víc do toho budeš šťourat, tím horší to bude a nejen pro tebe, ale i pro všechny ostatní, tvého tátu, mámu, všichni tím budou trpět,“ přemlouval mě.
„Ne, já to musím zjistit,“ stála jsem si na svém.
„Bello,“ povzdychl si.
„Můžeš mi pomoct nebo ne, ale já se dozvím, kdo to byl.“

Odešla jsem z kanceláře a zamířila ven. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky.

I když jsem na jednu stranu chápala, proč mě od toho odrazují, nedokázala jsem je poslechnout. Chtěla jsem být sobecká. Proč jednou nemůže být něco jen kvůli mně. Chovala jsem se jako malé dítě, ale dokázala jsem si pomoct. To, že mám sourozence… Vždycky jsem nějakého chtěla. Trochu jsem si to vynahrazovala se Sue, ale pořád to byla jen kamarádka, která musí večer domů. Neměla jsem nikoho, s kým bych se spikla proti rodičům, s kým bych si povídala po nocích. A to, že někdo takový někde existuje, bylo jako dar.

Moje myšlenky byly jako na houpačce. Chvíli jsem z mého neznámého sourozence šílela a teď bych ho chtěla mít doma. Stále mě štvalo, co táta udělat, ale to byla zase jiná věc.

Posadila jsem se na lavičku a vůbec nevnímala své okolí.

Je to holka? Možná kluk. Vždycky jsem si přála mít staršího bráchu. I když podle toho, co vím, budeme tak stejně staří. Ach jo. Do háje. Jenže tím, že tu budu sedět, ničemu nepomůžu. Já ho najdu ať už je kdekoliv.

S novým odhodláním jsem se zvedla a rázovala zpět do hotelu.

Zašla jsem si k Emmettovi na oběd, on ví, jak člověku zvednout náladu.

„Kdy bude bitka?“ zeptal se, když jsem se cpala, až se mi dělaly boule za ušima.
„Cože?“ zahuhlala jsem s plnou pusou.
„No mezi tebou a tou…“ Zakroutil si prstem u spánku.
„Tou?“
„No Přísavkou, ne?“ řekl, jako bych snad byla natvrdlá. Nemůžu říct, že bych nebyla.
„Jo, jasně. Ale proč by měla být bitka?“ nechápala jsem.
„Znáš to ne. Jeden chlap, dvě ženský… Jak jinak se o tom rozhodne. Už v historii se pořádaly turnaje. Vyhraje ten silnější.“
„Co to sakra meleš?“
„Bude boj, to je jasný,“ trval si na svém. 
„Jak myslíš, ale toho já se účastnit nebudu.“
„Tak to máš potom smůlu,“ zašermoval mi vařečkou před nosem a pokračoval v pobíhání kolem sporáku.

Sledovala jsem ho se zdviženým obočím, ale pak jsem usoudila, že nemá cenu přemýšlet o tom, kam na takový kraviny chodí, a radši jsem pokračovala v jídle.

×××

Doma jsem potkala mámu. Ukládala do spíže nějaké potraviny, a když mě spatřila, celá ztuhla. Hned jsem věděla, odkud vítr fouká.

„Ahoj,“ pozdravila jsem jakoby nic.
„Ahoj.“ Pak bylo ticho.

Vyndala jsem si z lednice krabici džusu a pila bych rovnou z krabice, kdyby mě nestihl mámin káravý pohled. Našla jsem si tedy sklenici a do poloviny ji naplnila.

V kuchyni stále panovalo takové trapné, nejisté ticho. Vypila jsem džus a myslela si, že se rychle vytratím, ale máma mě zastavila.

„Bello, můžeš na chvíli?“ Pomalu jsem se otočila. „Mluvila jsem s tátou.“ Jo, to jsem si domyslela. „Víš, asi bychom si o tom měly promluvit.“
„Já už to probrala s tátou.“ Neměla jsem chuť znovu o tom debatovat. Jednou za den to stačilo.
„Ale přesto. Posaď se.“ Odtáhla mi židli a sama si sedla naproti.
„Mami, já…“
„Nesmíš se na tatínka zlobit. Tehdy to bylo všechno složité,“ omlouvala ho.
„Tys mu to odpustila?“ 
„Ano. Jsme jen lidi, Bello. Mezi námi to tehdy neklapalo. Odcizili jsme se.“
„Takže ho chápeš?“ Moc jsem tomu nerozuměla. Ať už to mezi nimi bylo jakkoliv, on ji podvedl, když byl s ní. Kdyby mi tohle udělal Edward, byl by definitivní konec.
„Zlatíčko, miluju tvého tátu a on mě.“
„Ale…“
„V každém manželství je nějaká krize. A my ji překonali, díky tobě. Už je to minulost a ta je zapomenuta.“
„Co to… dítě?“
„Tatínek se o něj taky postaral,“ řekla.
„Jak?“
„Jak nejlíp mohl.“
„Kdo to je?“ zkusila jsem to i na ni.
„Ne, Bello. Tohle nebudeme řešit.“
„I ty? Proč to nemůžu vědět?“
„Bude to tak nejlepší.“
„Řekla jsem to tátovi, řeknu to i tobě. Já to zjistím. Najdu svého sourozence, ať už je kdekoliv.“

Jo, najdu ho!

S touhle kapitolou vůbec nejsem spokojená. Ráda bych ji přepsala, ale nejde to. Bella se chová jako malý dítě, které prostě dupe nohou, dokud nedostane, co chce, ale já nevím, co s tím. Mám těď nějakou krizi. Vím, co chci psát, ale nevím jak a pak to takhle dopadá. Snad mi to prominete a doufám, že přístě se mi to povede líp.

Taky Vám chci opět poděkovat za komentáře. Vím, že se pořád opakuju, ale opakování je matka moudrosti, jak se říká.:)

30. kapitola ϰ SHRNUTÍ ϰ 32. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 31. kapitola: