Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 25. kapitola

13.07.2011 (15:15) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 67× • zobrazeno 10639×

25. kapitola

A pak jsem uviděla vyjít z kanceláře Edwarda. Ha, jde mi rovnou do rány. Chtěla jsem k němu jít, ale otevřely se dveře a halou se rozezněl křik: „Edííí, tak ráda tě vidím.“

A pak mu ta Přísavka přísavkovitá visela kolem krku a vysávala mi z něho život!!

Zarazila jsem se na místě a se zatnutými pěstmi sledovala, jak se Edward snaží vyprostit z jejích chapadel. Měla jsem co dělat, abych na ni nevlítla a nevyrvala jí ty blond vlasy z hlavy. Ale musela jsem se ovládnout. Ona přeci nemá nejmenší tušení, k jakým změnám tu došlo. Musím dát Edwardovi čas, aby jí to mohl říct. Pak bude všechno v pořádku. Přísavka se sbalí a vrátí se tam, odkud přišla.

Vyšla jsem tedy ven a bez přemýšlení zamířila ke stájím. U mých čtyřnohých přátel bude nejsnadnější zapomenout na scénu v hale.

Celou cestu jsem to měla před očima, Přísavku, jak se přisává na mého kluka, jak ho oblizuje… blé, bude si pak muset umýt pusu, jinak se mnou nic nebude.

„Ahoj Bello,“ přivítala mě Monica. „Tý jo, ani nevím, kdy naposledy jsem tě tu viděla.“

„Je to věčnost,“ souhlasila jsem a sledovala, jak pilně pokračuje v leštění sedla.

„Slyšela jsem, že tu máme nový pár,“ mrkla na mě. Protočila jsem oči.

„Staré zprávy.“

„Jak pro koho. Jdeš si zajezdit?“ Začala uklízet hadříky a různé lahvičky do dřevěné krabice zamířila k boxům. Následovala jsem ji.

„Já ani nevím. Je tu Jasper?“

„Někde venku. Mrkni se po něm.“ Chňapla po vidlích, otevřela jeden z boxů a začala čistit koňský pokojíček.

„Dobře. Díky,“ mávla jsem jí a vyšla jsem k výběhům.

Počasí nebylo špatné, ale na tuto roční dobu naprosto nezajímavé. Konec května a slunce nikde, teploty kolem dvacítky… Jenže si nemám na co stěžovat, sama vím, jaké počasí bývá v těchto končinách. Aspoň že tráva se zelená a kvetou kytky, hned je to všechno hezčí.

Jasper zrovna projížděl nějakého, pro mě zatím neznámého, hnědáka. Když mě zahlédl, pobídl koně a vyrazil ke mně. Všimla jsem si, že sebou koník pod sedlem trochu šije, ale Jasper ho zvládal bez větší námahy.

„Ahoj, jdeš si zajezdit?“ Jdu?

„Asi ani ne. Jen jsem potřebovala vypadnout.“ Natáhla jsem ruku, abych koně pohladila, ale ucukl hlavou.

„Je tu nový, ještě si zvyká. Stalo se něco?“ vrátil se plynně k předchozímu tématu.

„Vrátila se,“ zavrčela jsem.

„Hm, dobře a můžu se zeptat kdo? Evidentně z toho nemáš radost.“

„Jak bych mohla?“ rozhodila jsem rukama.

„To já nevím. O kom teda mluvíme?“ páčil ze mě jméno.

„Sylvie.“

„Aha, takže je zpátky. To má Edward jistě radost,“ poznamenal suše.

„To netuším, neměla jsem čas se ho ptát, protože jeho pusa byla zaměstnaná jinak.“

„Bello, Edward tě miluje, on by nikdy…“

„Já vím, ale stejně mě to štve. Musela jsem jít pryč, jinak bych jí něco řekla a to by nebylo dobrý.“

„Jasně, hele, předám Hektora Monice a můžeme si vyjet, co? Daphné se už se na tebe těší,“ navrhl. Zamyslela jsem se nad tím. Vrátit se do hotelu a užírat se tím, co se asi děje jsem vážně nechtěla, a takhle se aspoň příjemně zabavím.

„Proč ne.“

Opět jsem si připadala, jako když na koni sedím poprvé. Jasper mi musel všechno znovu ukázat a vysvětlit, ale dostala jsem se do toho. Křižovali jsme lesní cesty, mluvili jen málo a užívali si poklidné odpoledne. Myšlenky na Edwarda a Přísavku jsem z mysli úplně vytěsnit nedokázala, ale občas jsem na ně zapomněla. Což bylo fajn, ale pak se vždycky ozvala realita a bylo to zpět.

Do hotelu jsem se vrátila kolem čtvrté. Měla jsem hlad jako vlk, tak jsem se nejdřív zastavila doma pro něco k snědku. Tam jsem narazila na tátu, takže se návštěva protáhla déle, než jsem předpokládala.

„Proč jsem dneska našel ve tvém pokoji spát Sue?“ divil se.

„Včera jsme byly tancovat, to víš, ne?“ Počkala jsem si na přikývnutí a pokračovala ve vysvětlování. „No a tak Sue spala u mě, ale ona strašně chrápe, to si ani neumíš představit. Asi to bylo tím, že toho trochu víc vyp… no, nicméně abych se vrátila k tématu. Sue chrápala, a tak jsem šla spát jinam, protože se to nedalo vydržet.“ Snad jsem se zastavila v čas. Rodičům, i když už jsme dospělé a Sue vlastně ani není tátova dcera, nemusí vědět všechno. Je to prostě táta.

„Aha, a smím vědět, kde jsi nocovala?“ Možná jo, ale zrovna jsem netoužila po rozhovoru o klucích, takže jsem řekla pravdu jen poloviční.

„U Alice.“ A není to snad pravda? Ona v jejich apartmá žije taky a to, že jsem byla v jiném pokoji, je jen malý detail.

„Jo, u Alice,“ zopakoval, ale měla jsem pocit, že ví své. Možná že je tatík chytřejší, než jsem myslela.

„Jo, já už musím jít. Měj se.“

„Přijdeš na večeři?“

„Nevím,“ křikla jsem a zavřela za sebou dveře.

Měla jsem namířeno k Edwardovi do kanceláře. Nutně jsem potřebovala vědět, jak to vypadá, jestli jí to už řekl, jak na to reagovala, prostě cokoliv, co by mě trochu uklidnilo.

Ale byl v tom háček, kancelář byla zamknutá, s čímž jsem nepočítala. Šla jsem to tedy zkusit k němu, ale opět jsem nepořídila. Možná by o něm mohla něco vědět Alice, napadlo mě a doufala jsem, že aspoň tu zastihnu. Začínala jsem z toho být dost nervózní.

Co když se něco stalo?

„Bello, ráda tě vidím,“ usmála se na mě Alice a dál vázala květiny.

„Neviděla jsi Edwarda?“ vyhrkla jsem.

„Ne, proč?“

„Vrátila se Přísavka a on s ní měl mluvit a já ho teď nemůžu nikde najít. Co když si to třeba rozmyslel? Co když se k ní vrátil?“ začala jsem panikařit.

„Uklidni se. On si nic nerozmyslí. S Přísavkou to ukončil a teď to někde vydýchává,“ řekla jistým hlasem.

„Tys ho viděla? Jak to víš?“

„Neviděla, ale znám svého bratra. Miluje tě, to je jasné, a to se mu ještě nikdy nestalo. Jdi domů a dýchej zhluboka. Pusť si třeba nějaký film. Edward za tebou potom přijde,“ instruovala mě.

„Dobře.“ Byla jsem odhodlaná Alici poslechnout. Musím se uklidnit. Tak!

×××

Po delší době jsem si s rodiči dala večeři, z čehož se oba zdáli velmi nadšení a celé jídlo mě zahrnovali otázkami a došlo i na můj vztah. Máma se snažila a neřekla na jeho adresu, myslím našeho vztahu, ani jednu špatnou poznámku. Ulevilo se mi, nerada bych se s ní kvůli tomu hádala. I když je otázka, zda by ještě nějaký důvod byl. Relax, Bello, relax.

Vysprchovala jsem se, byla jsem v pohodě, vyčistila jsem si zuby, v pohodě, oblékla jsem si pyžamo, naprostý klídek, rozčesávala jsem si vlasy, až na malé kousání do rtů klídek, lehala jsem si do postele a kousala si nehty, a když jsem konečně ležela, vytvářela jsem v hlavě hororové scénáře a ve zpocených prstech žmoulala lem deky. Prostě pohoda jazz.

Nevím, jestli jsem usnula, nebo to prostě jen uteklo, ale něco málo po půlnoci se postel vedle mě pohnula. Vyjekla jsem leknutím.

„To jsem já,“ zašeptal Edward. Samou radostí jsem se mu hned vrhla do náruče. Byl tu. Přišel za mnou. To znamená, že mě pořád ještě chce.

„Kdybych tušil, jaké bude přivítání, přišel bych dřív.“ Ta slova mi něco připomněla. Odstrčila jsem ho a ještě ho plácla do ramene.

„Taky ti to trvalo. Mohla jsem se tu zbláznit. Milostpán si pobíhá, bůh ví kde a já tu musím čekat,“ prskala jsem.

„Vrátila se Sylvie,“ oznámil mi tu stranovou novinku.

„Já vím.“

„Víš?“

„Viděla jsem, jak se na tebe lepila,“ zasyčela jsem.

„Vážně? Neviděl jsem tě.“

„Taky jsi byl parádně zaměstnaný.“

„Ale miláčku, přece by ses nezlobila,“ prosebně se na mě podíval. Na jeho poznámku jsem nereagovala a šla hned k věci.

„Řekl jsi jí to?“

„Ano.“ Bože, proč jsou ti chlapi tak nemluvní?

„A?“

„Nadšená zrovna nebyla, ale už jsem celý jen tvůj,“ usmál se.

„Vážně,“ zavýskla jsem, ale pak jsem si uvědomila, že už je noc a naši určitě spí. Nemusí vědět, že mám návštěvu. „Odjela.“ Výraz jeho tváře se změnil z veselého na omluvný.

„Ne, chce tu zůstat. Prý na to má právo.“ Povzdychla jsem si. No, co já s tím nadělám. Můj hotel to není.

„Dobře, hlavně, že je všechno venku.“ Spadl mi kámen ze srdce. Už si nepřipadám tak hloupě. Teď je Edward oficiálně můj. Byl to krásný pocit.

„Říkala jsi, že ses mohla zbláznit?“ nadhodil.

„Jo.“

„A proč? Věděla jsi, že to s ní chci ukončit.“

„To sice jo, ale…“ Do háje, svěřit se mu se svými obavami jsem v plánu zrovna neměla.

„Mohl sis to třeba rozmyslet,“ podotkla jsem tichounce.

„A proč bych to dělal? Nikde nenajdu nikoho lepšího než ty.“ Sklonil se a políbil mě.

Všechno bylo v pořádku, konečně jsme byli spolu.

×××

Ta vznosná, přímo létací nálada mi vydržela přesně do dalšího rána.

Cestou do práce jsem rozdávala úsměvy na všechny strany, do restaurace jsem vběhla celá rozesmátá a hned se s radostí pustila do práce. Prozpěvovala jsem si písničku, kterou jsem někde slyšela, a bylo mi hej.

Edward u mě přespal, opravdu jen přespal, ale cítila jsem, že konečně nastal čas postoupit o krok dál. Nemohla jsem se dočkat. Věděla jsem, že s Edwardem to bude úžasné… prostě, byla jsem zamilovaná.

A ještě jedna verze (spíš pro pobavení)

„I got a pocket, got a pocketful of sunshine,
I got a love and I know that it´s all mine, oh, oh, oh, oh,
Lalala

Take me away, a secret place,
a sweet escape, take me away,
take me away to better days,
take me away a hiding place.
Lalala,“ zpívala jsem si jako pominutá, až se na mě Yvett otočila. Pokrčila jsem rameny, prostě mám dobrou náladu. To přece není zločin, aspoň mají hosté co poslouchat. I když nerada bych jim kazila chuť k jídlu.

Jenže… úsměv mi zmrzl na rtech, když si to do restaurace nakráčela Přísavka. Tvářila se jako královna, nos nahoru. Usadila se u stolu, přehodila ladně nožku přes nožku a znuděným pohledem se rozhlédla po personálu.

Veškeré nadšení bylo v tu ránu pryč. Ona ví, jak pokazit den. A ke všemu jsem byla zrovna jediná volná. Sakra. Ale třeba netuší, že jsem to já, ta, co… co jí přebrala kluka. Jestli to netuší, tak musí být hluchá.

S hlubokým nádechem jsem k ní přišla.

„Dobré ráno, co si dáte?“ otázala jsem se zdvořile.

„Ještě jsem si nevybrala,“ štěkla na mě. Ou jé. Ona není hluchá.

„Až si vyberete, tak na mě mávněte,“ pousmála jsem se poněkud kysele a odešla k baru.

Když si ani po deseti minutách nebyla schopna otevřít jídelní lístek, šla jsem k ní znovu.

„No konečně, čekám už celou věčnost,“ rozkřikla se.

„Ale…“

„Sedím tu asi čtvrt hodiny, nemám na snídani celý den.“

„Já vám říkala…“

„Dám si tousty a míchaná vejce,“ nenechala mě domluvit.

„Hned vám to donesu.“ Ráda bych jí řekla něco daleko peprnějšího, ale byla jsem v práci, takže to muselo počkat.

Přemýšlela jsem, co by se stalo, kdybych jí do těch vajec plivla. Všiml by si toho někdo… třeba ona?

Raději jsem jí je postavila na stůl, protože moje úvahy byly příliš nebezpečné a já byla příliš odhodlaná je uskutečnit.

„Prosím.“ Obrátila jsem se, abych šla vyřídit další objednávku, ale neudělala jsem ani dva kroky, když začala ječet.

„Je to studené! Jak si dovolujete donést mi studené jídlo. Okamžitě to vraťte. Budu si na vás stěžovat. Tohle chování je nepřípustné.“

„Ta vejce jsou nandaná přímo z pánve. Nejsou studená,“ rozhodla jsem se hájit.

„A ještě mi budete odporovat? To vás přijde draho. Dlouho se tu neohřejete,“ vyhrožovala.

Andělsky jsem se na ni usmála.

„Uvidíme, kdo se tu dlouho neohřeje,“ brblala jsem si pod vousy.

„Chceš mi vyhrožovat?“ přešla na tykání. Že by mě slyšela?

„Nechci, to bych si k hostovi nedovolila.“

„Ty jedna malá… nicko. Myslíš si, že když máš majitele hotelu, projde ti všechno. Ale to jsi na omylu. On se vrátí ke mně. Dojde mu, jak jsi ubohá. Jen služka.“

„Možná jsem služka, ale ne příživnice,“ vrátila jsem jí.

„Jsi akorát kurva, která vleze do postele každému. Brzy se Edímu omrzíš, jsi jen rozptýlení, nic víc. Pak se vrátí s prosíkem ke mně a tobě zbudou jen oči pro pláč. Nečeká tě zrovna radostná budoucnost,“ našpulila rty. „Možná, kdybys odešla hned a sama, bylo by to jednoduší.“

„Prosím?“ Ona je na hlavu.

„Dávám ti šanci vycouvat z toho dřív, než bude pozdě.“ Znělo to, jako by si myslela, že mi snad prokazuje laskavost. Já omdlím.

„Zlatíčko, to já prokazuju laskavost tobě. Vypadni odsud, tady to pro tebe skončilo.“

„To se ještě uvidí,“ vykvikla a stejně vznosně jako přišla i odešla.

Kde tohle ten Edward vyhrabal? Byla úplně vypatlaná. Uvědomila jsem si, že se celá třesu rozčílením. Byla jsem tak vytočená. Copak nechápe, že je konec, že o ni Edward nestojí? Ne, evidentně jí to ještě nedošlo. Ale věděla jsem, že ona se jen tak nevzdá. Edwardův výrok, že to nevzala moc nadšeně, najednou nabyl nových rozměrů. Ona byla cokoliv, jen ne moc nadšená.

Sakra! Ke všemu na mě celá restaurace čučela, jako by mi vyrostly parohy. Až jsem měla nutkání sáhnout si na hlavu a ujistit se, že to není pravda.

Nevěděla jsem, jestli bych měla něco říct, tak jsem radši zajela jako myška do kuchyně. To byl trapas.

„Gratuluju, natřelas jí to,“ pochválil mě Emmett a poplácal mě po rameni.

„Tys to slyšel?“

„Zlato, všichni to slyšeli,“ ujistil mě.

No paráda, čím dál tím líp.

×××

Z Edwardovy přítomnosti na obědě jsem měla radost. Aspoň nějaké potěšení v tom nešťastném dni.

„Co to bude?“ usmála jsem se na něho.

„Je mi to moc líto. Vážně se omlouvám.“ Proč lidi prostě neřeknou, co si dají k jídlu? To je to tak těžké?

„Za co?“

„Za Sylvii. Slyšel jsem, jaký tu ztropila povyk.“ Tvářil se tak zkroušeně, že jsem ho chtěla obejmout a utěšit.

„Tys to slyšel až v kanceláři?“ To jsme musely opravdu řvát.

„Ne, ale potkal jsem jednoho hosta, který se mi s radostí svěřil. Omlouvám se. Netušil jsem, že by mohla dělat problémy.“

„Je pochopitelné, že se zlobí,“ snažila jsem se to zlehčit, protože jsem se na něj nemohla dívat. „Taky by se mi nelíbilo, kdybys mě nechal. Pro každou ženskou je to těžké.“ Ale asi by žádná nereagovala jako naše milá Přísavka.

„Promluvím s ní. Tohle nesmí dělat.“

„Nech to plavat, jen to zhoršíš,“ krotila jsem jeho odhodlání.

„Ne, nenechám ji, aby tě urážela.“

„Edwarde…“

„Stejně to udělám. Co kdybychom na víkend odjeli pryč?“ zeptal se najednou na něco z úplně jiného soudku.

„Pryč?“

„No ano, třeba do srubu. Bude tam klid, žádná Sylvie, jen my dva.“ Jo, to znělo úžasně. Bohužel jsem ho musela zklamat a sebe taky.

„Jsem celý víkend v práci.“

„Vyvlíknu tě z toho. Ne nadarmo jsem tady šéf a Rose moje sestra,“ mávl nad mým problémem rukou.

„To nejde. Nemůžu využívat, toho, že s tebou chodím.“

„Není to využívání a tím končí debata. Sbal se, v pátek odpoledne tě vyzvednu. A teď bych si dal… třeba hovězí…“

A bylo vyřízeno. Po tom raním "dramatu" to byla příjemná vyhlídka. Dva dny úplně sama s Edwardem. A dvě noci…

V první řadě bych Vám chtěla poděkovat za komentáře, kterých se moc vážím, a pokaždé, když je čtu z nich mám ohromnou radost.

Potom mám informaci o přidávání kapitol pro ty, kteří si toho nevšimli na mém shrnutí. Kapitoly budu přidávat ob DVA dny. :)

No a ještě jedno upozornění pro příští dvě kapitoly. Budou vesměs romantické, takže se máte na co těšit. ;)

24. kapitola ϰ SHRUNTÍ ϰ 26. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 25. kapitola: